Svobodné zednářství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zednářský znak – úhelník a kružidlo. Písmeno „G“ znamená „geometrie“ nebo „gnosis“ (řecky „poznání“), přisuzovány jsou i mnohé další významy. Používá se i varianta bez písmene „G“.
Zednářský chrám (skotského ritu) v Indianapolis v USA
Zednářský chrám (skotského ritu) v Santa Fe v USA

Svobodné zednářství je tajné resp. neveřejné sdružení lidí, které získalo svou současnou podobu pravděpodobně v Londýně na den sv. Jana Křtitele (24. června) roku 1717.[1] Svobodní zednáři sami sebe nově označují za společenství bratří, svobodných a přijatých zednářů, jehož členové už nepocházejí pouze z řad cechů zedníků a stavitelů (z francouzského označení zednářů maçonnerie vzniklo i anglické masonry).[2] Posláním Svobodných zednářů je přispívat ke zdokonalování lidstva a bratrství lidí na celém světě. Svobodný zednář by měl celý život usilovat o zlepšení svého charakteru, zbavovat se špatných vlastností, pečovat o svůj duševní růst a pomáhat druhým.

Zednářství je opředené řadou mýtů: Podle tzv. Chrámové legendy se zednářství odvozuje od Hirama Abiffa, stavitele Šalamounova chrámu, podle jiné hypotézy se Svobodní zednáři měli snažit navázat na odkaz řádu Templářů, který byl zrušen 12. října 1307 na příkaz krále Filipa IV. a papeže Klementa V. Vůdce templářského řádu Jacques de Molay byl upálen na hranici 18. března 1314.

Svobodné zednářství je velmi oblíbeným tématem příznivců nejrůznějších konspiračních teorií.

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Strukturu této organizace tvoří systém tzv. lóží; existují lóže a velké lóže nebo velké orienty. Stoliční mistři jsou svobodně voleni členy lóže do čela lóží. Členové lóží rovněž volí velké mistry vyšších útvarů. Základním článkem je lóže, která musí být tvořena nejméně sedmi činnými členy ve stupni mistra. Činní členové jsou takoví, kteří se účastní všech zasedání. Schůze v lóži se koná nejméně jednou měsíčně. Její účely mohou být různé, od přijímání nových členů, po slavnostní, smuteční nebo poradní shromáždění. Schůze se tradičně označují jako práce. Kromě tradičních rituálů jsou hlavní součástí jejich prací tzv. kresby, jakési přednášky o zednářské symbolice a jejím filosofickém významu, případně o dalších tématech.

Zednářství v ČR[editovat | editovat zdroj]

Jedna z legend uvádí, že historicky první zednářská lóže byla v českých zemích založena v Praze dne 24. června roku 1726 v pražském paláci hraběte Františka Antonína Šporka (1662-1738) za přítomnosti anglického zednářského velmistra Anthonyho Sayera. Autorem této legendy je Karel Sabina,[3] který je zveřejnil prvně v časopise Zlatá Praha. Od něj je převzali i historik Josef Svátek a zednářský historik Lajos Abafi. Podle pozdějšího pátrání historika Josefa Volfa však Sayer Prahu nenavštívil a také sám Špork v uvedený den v Praze nebyl.[4]

První prokazatelně existující zednářská lóže byla založena v roce 1741 francouzskými důstojníky pruské armády, která obsadila Prahu. Tato nejprve bezejmená lóže byla pojmenována U tří korun, poté U tří hvězd a ještě později U tří korunovaných hvězd.

Známými zednáři v české historii byli např. Alfréd Justitz[zdroj?], Jan Neruda[zdroj?], Alfons Mucha[zdroj?], Milan Rastislav Štefánik[zdroj?], František Křižík[zdroj?], Edvard Beneš[zdroj?], Jan Masaryk[zdroj?] a MUDr. Ladislav Syllaba, který byl velmistrem československé národní velkolóže.[5]

V České republice se obnovují po roce 1989 tyto lóže:

  • Comenius 17.11. 1989, Praha;
  • Dílna lidskosti, Praha;
  • Cestou světla, Brno;
  • Lux in tenebris, Ostrava;
  • Bratrství, Podivín.

V roce 1991 je založena první lóže, pracující ve Skotském Ritu Starém a Přijatém v Československu podle regulí a řádů GLdF (Velká lóže francouzská - Grande Loge de France), nazvaná Tolerance. V roce 2002 vzniká Velká Lóže Zemí Českých s lóžemi Tolerance (Praha), Templum Sapientiae (Brno) a 7M (Praha). Nyní pod ní pracují tyto lóže:

  • Lóže Tolerance (Praha)
  • Lóže 7M (Praha)
  • Lóže Nautilus (Praha)

Skotský Ritus Starý a Přijatý (anglicky Ancient and Accepted Scottish Rite, německy Der alte und angenommene schottische Ritus, francouzsky Rite Ecossais Ancien et Accepté, španělsky Rito Escocés Antiguo y Aceptado, portugalsky Rito Escocês Antigo e Aceito, italsky Rito Scozzese Antico ed Accettato) patří mezi nejrozšířenější Rity na světě. V oblibě jsou zejména jeho vyšší stupně. Bývá charakterizován jako iniciační a tradiční Ritus, který přijímá bratry od prvního do třicátého třetího a posledního stupně postupně podle jejich pokroků a tak, jak se zvyšuje jejich vzdělávání. Jak z definice vyplývá, klade důraz na adjektiva „iniciační", čímž zdůrazňuje udělení každého stupně zasvěcením, a „tradiční", čímž se odvolává na dávné tradice a poslání celého Řádu.

Ritus je dále charakteristický tím, že své adepty vede k rozsáhlé a hluboké práci na sobě samých, což je způsobeno poměrně vysokým počtem stupňů. Každý stupeň si žádá, aby se do něj zednář sám zasvětil a pronikl do jeho skrytého významu prostřednictvím toho, co je mu během iniciace zjeveno či sděleno. Mocnosti (symbolické i vyšších stupňů), které v tomto Ritu pracují, se ve své zednářské práci zaměřují především na individualitu a osobnost člověka–zednáře.

Veliký Orient Český vznikl v roce 1993 vyčleněním tří lóží velkolóže Velikého Orientu Francouzského, které pod jeho záštitou vytvořily novou samostatnou velkolóži, tvořenou právě pěti lóžemi. Lóže Velkého Orientu se roku 2004 sjednotily s Velkou lóží České republiky a Velký Orient českýá zanikl.

Veliká lóže České republiky se vzájemně uznává se 155 regulérními a uznanými Velikými lóžemi z celého světa. Od roku 2004 se počet lóží rozšířil na 23.

  • Lóže č.01 Národ (Praha)
  • Lóže č.02 Dílo (Praha)
  • Lóže č.03 Most (Praha)
  • Lóže č.04 U tří hvězd (Praha)
  • Lóže č.05 Josef Dobrovský (Plzeň)
  • Lóže č.06 Ján Kollár (Praha) - toho času uspaná
  • Lóže č.07 Alfons Mucha (Praha) - francouzsky hovořící
  • Lóže č.08 Goethe v údolí míru (Mariánské Lázně) - pracuje dvojjazyčně - česky a německy
  • Lóže č.09 Quatuor coronati (Praha) - badatelská lóže
  • Lóže č.10 U vycházejícího Slunce (Brno)
  • Lóže č.11 Kosmopolis // VLS (Bratislava)
  • Lóže č.12 Hiram (Praha) - anglicky hovořící
  • Lóže č.13 La Sincérité (Praha) - německy hovořící
  • Lóže č.14 Libertas // VLS (Bratislava)
  • Lóže č.15 Comenius 17.11.1989 (Praha)
  • Lóže č.16 Dílna lidskosti (Praha)
  • Lóže č.17 Cestou světla (Brno)
  • Lóže č.18 Humanizmus // VLS (Bratislava)
  • Lóže č.19 Lux in tenebris (Ostrava)
  • Lóže č.20 Petra Solaris (Praha)
  • Lóže č.21 Sibi et posteris (Praha)
  • Lóže č.22 Santini (Praha) - italsky hovořící
  • Lóže č.23 Templum Sapientiae (Brno)
  • Lóže č.24 Bratrství (Podivín) - toho času uspaná
  • Lóže č.25 Lasenic (Praha)
  • Lóže č.26 Josef Gočár (Hradec Králové)
  • Veliká lóže České republiky (Praha)

V České republice je v současnosti kolem čtyř set svobodných zednářů.[zdroj?]

V České republice existuje také tzv. smíšené zednářství, v jehož rámci je do lóže umožněn i vstup žen. Tuto větev zednářství v ČR reprezentuje velkolóže Humanitas Bohemia. Její nejstarší lóží je lóže Dobrovský.

Praktiky svobodných zednářů jsou v jiném světle popisovány např. díky osobním zkušenostem zasvěcence Františka Bardona v knize s názvem Frabato pod zkratkou FOGC (Řád Svobodných Zednářů Zlaté Centurie - Freimaurerischer Orden der Goldenen Centurie).

Původ[editovat | editovat zdroj]

Původ zednářství je odvozován z cechů středověkých stavitelů chrámů. Zednáři sami svůj vznik odvozují od stavby Šalamounova chrámu v roce 960 př. n. l.

Svobodné zednářství a katolická církev[editovat | editovat zdroj]

Přestože kritici Svobodné zednáře často chápou jako náboženskou organizaci, oni sami toto spojení odmítají a označují se za bratrstvo. Protože se postoj k náboženství liší podle doby a regionů, mohli svobodní zednáři a stále mohou vyznávat rozdílná náboženství. Nejednoznačná je pozice zednářství ve společnosti. Na jednu stranu bylo roku 1738 bulou In Eminenti papeže Klementa XII. prohlášeno za kacířství, na druhou stranu byli mezi zednáři panovníci i biskupové (např. britský král Jiří IV.;[6] spekuluje se též o papeži Piovi IX., který se ale později k řádu nehlásil, byl lóží vyloučen a proklet).[7]

Někteří zednáři byli zastánci deismu, někteří byli židé.[2] Vliv náboženství na činnost lóží je v dnešní době ještě menší.

Současný postoj katolické církve ke svobodnému zednářství je obsažen v deklaraci Kongregace pro nauku víry Declaratio de associationibus massonicis z roku 1983.[8] Tato deklarace byla vydána v reakci na skutečnost, že nový Kodex kanonického práva výslovně svobodné zednářství nezmiňoval. Deklarace uvádí, že katoličtí křesťané náležející ke svobodnému zednářství se nacházejí ve stavu těžkého hříchu a nemohou přistupovat ke svatému přijímání.[9]

Přenesený význam[editovat | editovat zdroj]

Pojem svobodní zednáři se stal označením, které si oblíbili příznivci nejrůznějších konspiračních teorií. Často se mluví například o tzv. „židozednářích“, což mají být příslušníci spiknutí vedeného Židy, jež je namířené proti křesťanům, popřípadě Árijcům. Na základě různých znaků a legend, např. v lóžích využívané Davidovy hvězdy, tzv. hexagramu, bylo zednářství a židovství spojováno dohromady jednak zasvěcenými badateli, jednak informovanou veřejností. Legendy a jména postav převzaté ze Starého zákona mají s židovskou náboženskou literaturou málo společného, podobně jako zednářské nauky se čtyřmi základními oddíly Kabaly.

V tomto smyslu se slovem "zednáři" označuje každá, i jen hypotetická "tajná" organizace.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Ginger: Svobodné zednářství v ČR na webu www.svet.czsk.net
  2. a b (česky)Tajná společenství, zednáři ve Spojených státech, čas 2:30-3:50, televizní dokument, Export home video
  3. Mýty o hraběti Šporkovi, Václav Mrkvička, Listy města Lysé nad Labem 9/2008.
  4. Řád Svobodných zednářů, Tomáš Srb, Eminent 2001, str.182.
  5. Svobodné zednářství jako politické hnutí sui generis - Petr Ort
  6. http://web.archive.org/web/20070510084204/http://www.ugle.org.uk/masonry/famous-masons.htm
  7. http://www.freemasonry.bcy.ca/biography/pius_ix/freemason.html
  8. (latinsky)Declaratio de associationibus massonicis, Congregatio pro Doctrina Fidei, 26.listopadu 1983, vatican.va/roman_curia/congregations/
  9. Svoboda rozhodování v novém církevním právu, 2.3.11. Důsledky členství v zednářské lóži, Felix Bernard. Revue pro církevní právo číslo 7/97, Společnost pro církevní právo, Právnická fakulta UK.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(česky)

(anglicky)

(německy)