Polsko

Polská republika; Rzeczpospolita Polska
vlajka	; znak
	Hymna: Mazurek Dąbrowskiego
	Motto: Bóg, Honor, Ojczyzna (Bůh, Čest, Vlast) nebo Za wolność Naszą i Waszą (Za naši a vaši svobodu) obě neoficiální'
Geografie
Hlavní město:	Varšava (Warszawa)
Rozloha:	313 575 km² (68. na světě); z toho 2,6 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Rysy (2499,2 m n. m.)
Časové pásmo:	+1
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	38 513 696 (2008) (31. na světě, 2007)
Hustota zalidnění:	123 ob. / km² (83. na světě)
Jazyk:	Polština
Národnostní složení	Poláci 98,7%, Ukrajinci 0,6%, ostatní 0,7%
Náboženství	katolické 95%, ostatní 5%
Státní útvar
Státní zřízení	Parlamentní republika
Vznik	11. listopadu 1918 (obnovení) (sjednocením částí území zabraných Ruskem, Německem a Rakouskem koncem 18. století)
Prezident	Lech Kaczyński (od 2005)
Předseda vlády	Donald Tusk (od 2007)
Měna	Złoty (PLN)
HDP/obyv. (PPP)	18 574 USD (46. na světě, 2007)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	616 POL PL
MPZ	PL
Telefonní předvolba	+48
Národní TLD	.pl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Polsko (pol. Polska), oficiální název Polská republika (pol. Rzeczpospolita Polska) je stát ležící ve střední Evropě. Polsko hraničí s Německem (456 km) na západě, s Českem (761,8 km) a Slovenskem (444 km) na jihu, Běloruskem (407 km) a Ukrajinou (526 km) na východě a s Litvou (91 km) a Ruskem (Kaliningradská oblast, 206 km) na severu. Ze severu má Polsko přístup k Baltskému moři (491 km pobřeží). Polsko je členskou zemí Evropské unie, Severoatlantické aliance (NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Světové obchodní organizace (WTO) a Visegrádské skupiny.

[editovat] Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Polska.

[editovat] Od středověku k rozdělení Polska

Polsko v 10. století

Polsko jako státní útvar existovalo již v 10. století. První zprávy o něm pocházejí z roku 962/963 a týkají se knížete Měška I., který je prvním historicky doloženým vládcem polského státu. Jeho rod, Piastovci, vládl v Polsku až do roku 1370. Roku 1025 se Boleslav Chrabrý nechal jako první polský vládce korunovat polským králem. Roku 1385 bylo smlouvou v Krevě dohodnuto spojení polského království s litevským velkoknížectvím. Na polský trůn usedli litevští velkovévodové z rodu Jagellonců. Toto soustátí existovalo ve formě volné polsko-litevské personální unie až do roku 1569, kdy byla Litva tzv. lublinskou unií těsněji přičleněna k polskému království. K velkému rozkvětu polsko-litevského státu došlo v 16. století. Negativní stránkou bylo přílišné oslabování moci panovníka a velký růst vlivu početné šlechty. V důsledku toho začal být tento stát nazýván Rzecz Pospolita (věc veřejná, překlad latinského res publica). Posilování šlechty a vnitřní rozbroje během 17. století oslabily zemi, takže v letech 1772, 1793 a 1795 si Rusko, Prusko a Rakousko v trojím dělení rozdělily Polsko na základě vzájemné dohody.

Polsko na přelomu 16. a 17. století

Poláci rozdělení mezi Německou říši, Rakousko-Uhersko a Ruskou říši

Vývoj polských hranic v 1. polovině 20. století

[editovat] Polsko mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem

V letech 1807–1815 zřídil francouzský císař Napoleon I. na části území předtím zabraným Pruskem a Rakouskem Knížectví varšavské, které se stalo Napoleonovým spojencem. Po jeho porážce bylo zrušeno a na jeho místě bylo zřízeno autonomní Království polské, podléhající ruskému carovi. V roce 1832 však byla jeho autonomie omezena a roku 1866 zcela zrušena. Část obsazená Rakouskem nesla název Království haličsko-vladiměřské (s autonomní vládou od roku 1861). Město Krakov s okolím bylo v letech 1815–1846 nezávislou Republikou krakovskou (pod patronátem tří sousedních mocností); poté bylo připojeno k Rakousku. Území obsazené Pruskem se nazývalo v letech 1815–1848 Velké knížectví poznaňské (s omezenou autonomií), poté (pod názvem Provincie Poznaň) byla jeho autonomie rovněž zrušena. Hospodářsky rozvinuté Slezsko náleželo Prusku již od sedmileté války.

Polsko dnes

[editovat] Polsko ve 20. století

Během první světové války po obsazení většiny polského území do té doby patřícího Rusku Německem a Rakouskem bylo na tomto území zřízeno autonomní Království polské jako loutkový stát pod patronátem Centrálních mocností.

Polsko opět získalo skutečnou suverenitu až v roce 1918 po porážce Centrálních mocností. Nezávislost si udrželo i v následné válce se sovětským Ruskem. O své hranice bojovalo též s Ukrajinci, Němci, Čechy a Litevci. Druhá polská republika byla ustavena jako parlamentní demokracie, avšak kvůli neochotě polských politických stran se dohodnout, nacionálnímu napětí a hospodářským potížím byly polské vlády velmi nestabilní; ozývalo se volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Piłsudski, který provedl puč a zavedl vojenskou diktaturu (tzv. sanační režim), která vedla k politické i národnostní perzekuci a potlačování demokratických principů a práv. Před vypuknutím druhé světové války měl důležitou pozici v Polsku ministr zahraničí Józef Beck.^[2]

Na počátku druhé světové války v roce 1939 bylo Polsko okupováno Německem a Sovětským svazem. Během války bylo zničeno mnoho polských měst (zejména Varšava po Varšavském povstání) a jeho území se stalo hlavním dějištěm holocaustu. Po válce SSSR většinu svého původního záboru anektoval a Polsko bylo naopak rozšířeno o západní „nová území“ až po hranici s Německem na Nise a Odře.

Po válce došlo ke konečnému vytyčení hranic, růžové oblasti, patřící k Německu byly předány Sovětským svazem do správy nově vzniklé Polské lidové republice. Jednalo se o pokus urovnat vztahy, provést jakési „odškodnění“ za šedivá území, která byla - bez legitimního vyhlášení války - zabrána na začátku války Sověty. Modrou barvou jsou vyznačeny demarkační linie.

Po válce se Polsko pod sovětským vlivem stalo komunistickým státem. Poznaňské povstání roku 1956 bylo násilně potlačeno. V roce 1980 byly po vlně stávek vytvořeny nezávislé odbory Solidarita (Solidarność), které se postupně staly důležitou politickou silou a nakonec zvítězily v prvních postkomunistických volbách v roce 1989. Po pádu režimu na konci 80. let Polsko přijalo šokovou terapii s cílem transformovat svoji ekonomiku. V roce 1999 se země stala členem Severoatlantické aliance (NATO) a je jednou z 10 zemí přistoupivších k Evropské unii v květnu 2004.

[editovat] Geografie

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Polska.

Kromě jižních oblastí je většina státu pokryta rozsáhlými nížinami a rovinami Polské nížiny. Téměř 3/4 území leží do 200 m.n.m.

Severní Polsko vyplňují Pomořanská i Mazurská jezerní plošina jako pozůstatek pleistocenního zalednění; místy se na pobřeží vyskytují i písečně přesypy a kosy. Středovýchodní a jihovýchodní část tvoří nízké vrchoviny Malopolská vrchovina a Lublinská vrchovina. Jih Polska prostupuje v příhraniční pás prvohorních horských masivů Jizerské hory, Krkonoše, Góry Sowie, pískovcové Stolové hory, Bystřické hory a Masiv Králického Sněžníku. Třetihorní Karpaty zahrnují pohoří Vysokých a Nízkých Beskyd, Tatry a Bukovské vrchy. Tatry dosahují v Polsku téměř 2500 m.n.m.

Polsko má velmi hustou říční síť. Největší splavné řeky Visla a Odra odvádějí vodu asi z 90 % území Polska do Baltského moře. Je zde velké množství jezer a přehradních nádrží. V Tatrách leží vysoko položená jezera (plesa) ledovcového původu.

Charakter podnebí je na styku kontinentálního východoevropského a oceánského středoevropského typu. Jsou zde dlouhé chladné zimy s vydatnými sněhovými srážkami a horká vlhká léta. Průměrná lednová teplota činí -3°C, červencová 18°C. Průměrný roční úhrn srážek je 600 mm, klesá od severu k jihu a východu, naopak vzrůstá v horách, kde dosahuje až 1200 mm.

[editovat] Ochrana přírody

Krajina v severovýchodním Polsku

Celkově je v Polsku chráněno 101 588 km² území, což představuje 32,1 % rozlohy země. Ochrana přírody se v Polsku soustřeďuje zejména do 23 národních parků:

Babiogórski, Białowieski, Biebrzański, Bieszczadzki, Bory Tucholskie, Drawieński, Gorczański, Gór Stołowych, Kampinoski, Karkonoski, Magurski, Narwiański, Ojcowski, Pieniński, Poleski, Roztoczański, Słowiński, Swiętokrzyski, Tatrzański, Ujście Warty, Wielkopolski, Wigierski, Woliński

[editovat] Obyvatelstvo

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Polska.

Druhá světová válka drasticky omezila etnickou pestrost předválečného Polska. Po 1. světové válce tvořili Poláci 69% populace, nyní je to zhruba 97%. Byl to výsledek deportací a dalších genocid za 2. světové války.

Velký pokles zaznamenala v posledních letech porodnost, navzdory tomu, že se jedná o jeden z nejvíce katolických států Evropy a byl zde obnoven zákaz potratů.

I přes staletí útlaku se Poláci mohou chlubit bohatým kulturním bohatstvím. K proslulým osobnostem patří astronom Mikuláš Koperník (1473-1543), skladatel Fryderyk Chopin (1810-1849), hoteliér Henry Cupsen (1971-1991) a filmový režisér Andrzej Wajda (nar. 1926).

[editovat] Města

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam polských měst.

	Město	Polský název	Vojvodství	Počet obyvatel (2007)
1.	Varšava	Warszawa	Mazovské	1 702 139
2.	Lodž	Łódź	Lodžské	760 251
3.	Krakov	Kraków	Malopolské	756 267
4.	Vratislav	Wrocław	Dolnoslezské	634 630
5.	Poznaň	Poznań	Velkopolské	564 951
6.	Gdaňsk	Gdańsk	Pomořské	456 658
7.	Štětín	Szczecin	Západopomořské	409 068
8.	Bydhošť	Bydgoszcz	Kujavsko-pomořské	363 468
9.	Lublin	Lublin	Lublinské	353 483
10.	Katovice	Katowice	Slezské	314 500
11.	Białystok	Białystok	Podleské	294 830
12.	Gdyně	Gdynia	Pomořské	251 844
13.	Čenstochová	Częstochowa	Slezské	245 030
14.	Radom	Radom	Mazovské	225 810
15.	Sosnovec	Sosnowiec	Slezské	224 244
16.	Toruň	Toruń	Kujavsko-pomořské	207 190
17.	Kielce	Kielce	Svatokřížské	207 188
18.	Gliwice	Gliwice	Slezské	198 499
19.	Zabrze	Zabrze	Slezské	190 110
20.	Bytom	Bytom	Slezské	186 540

Nejvýznamnější aglomerace jsou katovická a varšavská, z nichž každá má přes 2,5 miliónu obyvatel. Další větší aglomerace vznikla okolo Krakova a Lodže. Přímořská města Gdyně, Sopot a Gdaňsk tvoří tzv. Trojměstí.

[editovat] Administrativní dělení

Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Polska.

Polská vojvodství

Od 1. ledna 1999 má Polsko trojstupňové členění na vojvodství (województwo), okresy (powiat) a obce (gmina). Vzhledem k rozdílnosti chápání českého výrazu „obec“ oproti polskému – gmina je spíše ekvivalentní působnosti pověřeného obecního úřadu – se v článcích používá výraz gmina.

Polsko se dělí na následujících 16 vojvodství:

Dolnoslezské (Dolnośląskie)
Kujavsko-pomořské (Kujawsko-pomorskie)
Lodžské (Łódzkie)
Lublinské (Lubelskie)
Lubušské (Lubuskie)
Malopolské (Małopolskie)
Mazovské (Mazowieckie)
Opolské (Opolskie)

Podkarpatské (Podkarpackie)
Podleské (Podlaskie)
Pomořské (Pomorskie)
Slezské (Śląskie)
Svatokřížské (Świętokrzyskie)
Varmijsko-mazurské (Warmińsko-mazurskie)
Velkopolské (Wielkopolskie)
Západopomořanské (Zachodniopomorskie)

[editovat] Kultura

Polská kultura: Adam Mickiewicz, Juliusz Słowacki, Stanisław Ignacy Witkiewicz (literatura), dále Henryk Sienkiewicz, Władysław Reymont, Czesław Miłosz, Wisława Szymborska - (laureáti Nobelovy ceny za literaturu), Fryderyk Chopin, Ignacy Paderewski (hudební skladatelé), Jan Matejko, Jacek Malczewski (malíři)

V Polsku se každý rok pořádá nespočet hudebních festivalů. Mezi nejpopulárnější z nich patří Coke live music festival, Heineken Opener Festival, Sopot festival a Top trendy.

Kulturní dědictví: Krakov, Varšava, Zamość, Wieliczka, Toruň (pl:Toruń), Malbork, Kalwaria Zebrzydowska, Bělověžský prales, Osvětim (pl:Oświęcim - koncentrační tábor) - památky UNESCO

Polská věda: Mikołaj Kopernik (astronom), Marie Curie-Skłodowska (laureátka Nobelovy ceny za fyziku a chemii), Bronislaw Malinowski (antropolog)
Polský sport: současnými známými sportovci jsou například Adam Małysz (skokan na lyžích), Justyna Kowalczyk (běžkyně na lyžích), Robert Kubica (závodník F1), Ebi Smolarek (fotbalista), Artur Boruc (fotbalista)

[editovat] Svátky

Stálé svátky
- 1. ledna Nový rok (Nowy Rok)
- 1. května Svátek práce (Święto Pracy)
- 3. května Ústava 3. května (1791) (Uchwalenie Konstytucji 3 Maja)
- 15. srpna Nanebevzetí Panny Marie (Matki Boskiej Zielnej, Cud nad Wisłą)
- 1. listopadu Všech svatých (Wszystkich Świętych)
- 11. listopadu Den nezávislosti Polska (1918) (Odzyskanie Niepodległości)
- 25. prosince - 26. prosince Vánoce (Boże Narodzenie)
Pohyblivé svátky
- Velikonoční neděle (Zmartwychwstanie Pańskie - Niedziela Wielkanocna)
- Velikonoční pondělí (Poniedziałek Wielkanocny)
- Těla a Krve Páně - Boží tělo (Ciała i Krwi Pańskiej - Boże Ciało) - ve čtvrtek, 60 dnů po Velikonoční neděli

[editovat] Hospodářství

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Polska.

Polsko patří k vyspělým státům bývalého sovětského bloku s vysokým Indexem lidského rozvoje - což je snaha o vyjádření kválity lidského života na území určitého státu, s ohledem na gramotnost, vzdělání, průměrnou délku života, HDP, porodnost a další faktory vypracované přes OSN. Roční HDP se v Polsku pohubuje kolem US$ 678,6 mld. Export se týká hlavně Německa a to z 30%, Itálie 6,1%, Francie 6%, ČR 4%. V importu znovu převládá hlavně německo z 24%, Itálie 7%, Ruska 7%, Francie 6%, Čína 4%.

Polsko je průmyslově-zemědělský stát s významnou těžbou nerostných surovin. Poměrně úspěšně provedený přechod od centrálně plánované ekonomiky k tržnímu způsobu hospodaření.

Hlavní průmyslová odvětví jsou těžební průmysl, strojírenství (osobní auta, autobusy, lodě), hutnictví, chemický, elektrotechnický, textilní a potravinářský průmysl. Těží se černé a hnědé uhlí, měď, olovo, zinek, sůl, síra, magnezit, kaolin a menší množství ropy a zemního plynu.

V zemědělství převažuje rostlinná produkce nad živočišnou. Orná půda představuje skoro 1/2 plochy státu, louky a pastviny 13 % a lesy 30 %. Pěstuje se pšenice, žito, ječmen, len, oves, brambory, cukrová řepa, řepka, chmel, ovoce a zelenina. Polsko je v produkci žita, lnu, brambor a cukrové řepy na 2. místě v Evropě (po Rusku). Chovají se prasata, skot, ovce, koně a drůbeže. Význam má i rybolov. Produkuje se vlna, med a rybí výrobky. Významná je i těžba dřeva.

Dálnice A4(670km) v jižní části Polska tvoří část mezinárodní spojnice E40. Navazuje na německou část dálnice A4 ze směru Drážďan, v polsku pokračuje přes města Lehnice, Wroclaw, Opole, Krakov, Tarnov a Řešov až k hranicím Ukrajiny. Další nová dálnice navazující tentokrát na mezinárdní dálnici E30 je dálnice A2 (610 km),která vede ze směru Berlína přes města: Poznan,Konin,Lodž,Varšava,Siedlce a táhne se až k hranicím s Běloruskem. Další dálnicí je A1 (568km), která je částí mezinárdní trasy E75, ta vede přes města: Gdansk, Torun, Lodž, Glivice a severní slezko. Dálnice A18 (78km) vede přes Olštyn a Krzyzow. Dálnice A6 (21,6 km),která vede přes Kolbaskowo a Rzesnici a dálnice A8(26,78km) přes Bilany-Wroclawske a Wroclaw. Největšími námořními přistavy jsou Szczecin a Gdańsk.

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

↑ ^a ^b Kolektiv: Encyklopedie zeměpis světa, Praha 1994, ISBN 80-901727-6-8, s. 329.
↑ FASORA, Lukáš. Dějiny Polska v meziválečném období. Brno : CERM, 1999. Dále jen Fasora (1999). ISBN 80-7204-121-5. s. 3-12.