Vatikán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Církevní stát. O dřívějším církevním státě pojednává článek Papežský stát.
Status Civitatis Vaticanae
Stato della Città del Vaticano
Městský stát Vatikán
Vlajka Vatikánu
vlajka
Znak Vatikánu
znak
Hymna: Inno e Marcia Pontificale
Geografie

Poloha Vatikánu

Hlavní město: Citta Del Vaticano
Rozloha: 0,44 km² (193. na světě)
Nejvyšší bod: bezejmenné místo (75 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 41°54′14″ s. š., 12°27′11″ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 444 (193. na světě, 2011)
Hustota zalidnění: 2093 ob. / km² (7. na světě)
Jazyk: italština, latina
Náboženství: římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení: teokratická absolutní monarchie v čele s papežem
Vznik: 11. února 1929 (na základě Lateránských smluv)
Papež: František
Kardinál státní sekretář: Pietro Parolin
Měna: Euro (EUR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 336 VAT VA
MPZ: SCV
Telefonní předvolba: +39
Národní TLD: .va
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Vatikán (oficiálně Městský stát Vatikán) je vnitrozemský suverénní městský stát, jehož území se skládá ze zděných uzavřených prostor uvnitř města Řím, hlavního města Itálie. Zaujímá rozlohu přibližně 44 hektarů. Vatikán má 572 občanů, z toho 32 žen. V samotném Vatikánu má stálý pobyt celkem 444 osob, z toho 223 vatikánských občanů.[1]

Mapa Vatikánu

Vatikán byl založen roku 1929, na základě Lateránských smluv, podepsané kardinálem Pietrem Gasparrim, jménem Svatého stolce a předsedy vlády Benitem Mussolinim jménem království Itálie. Vatikánský městský stát se liší od Svatého stolce, který se datuje do raného křesťanství a je hlavním biskupským stolcem 1,166 miliardy římskokatolických a ortodoxních věřících po celém světě. Obřady Vatikánu jsou zveřejněny v italštině; oficiální dokumenty Svatého stolce jsou vydány hlavně latinsky. Tyto dva subjekty mají dokonce odlišné průkazy: Svatý stolec není země, pouze vydává diplomatické a služební průkazy. Vatikánský městský stát vydává normální průkazy. Jen málo průkazů je vydáno současně oběma institucemi. Lateránská smlouva, která uvedla Vatikán v existenci, o něm hovoří jako o novém výtvoru (preambule a článek III.), nikoli jako o pozůstatku mnohem většího papežského státu (756–1870), který dříve zahrnoval velkou část střední Itálie. Většina tohoto území byla včleněna do Italského království v roce 1860 a poslední část, tedy město Řím, o deset let později v roce 1870.

Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchistický, kterému vládne římský biskup – papež. Nejvyšší státní činitelé jsou všichni katoličtí duchovní různého národního původu. Je to výsostné území Svatého stolce a místo trvalého pobytu papeže, sídlícího v papežském paláci. Papežové na tomto území obecně pobývali již dlouho, od návratu z Avignonu v roce 1377 a i po roce 1929, kdy Vatikán vznikl. Ale také pobývali v Quirinalském paláci v Římě a jinde. Dříve bydleli v Lateránském paláci na kopci Caelian na druhé straně Říma. Císař Konstantin dal tuto oblast papeži Miltiadovi v roce 313. Podpis smlouvy, která dala možnost vzniku nového státu, se konal ve druhé budově, která této smlouvě dala také své jméno Lateránská smlouva.

Vlastní území Vatikánu zahrnuje baziliku sv. Petra a Svatopetrské náměstí s Apoštolským palácem, přiléhajícími budovami a Vatikánskými zahradami. Dále k Vatikánu náleží ještě exteritoriální území se zvláštním právním postavením, mezi něž patří papežské baziliky (do roku 2008 zvané patriarchální) sv. Jana v Lateránu, sv. Pavla za hradbami, bazilika svatého Vavřince za hradbami, bazilika Panny Marie Sněžné a papežské letní sídlo v Castel Gandolfo.

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Jméno získal Vatikán podle stejnojmenného pahorku, na kterém se nachází. Ten se jmenuje Vaticanus Mons, jméno je odvozeno ze starolat. vates (věštec, věštba) a doslova znamená Pahorek věštců. Odkazuje do dob starověkého Říma, kdy na něm stávala věštírna. Oblast byla také nazývána Campus Vaticanus (vatikánská pole) a ještě v dobách raného císařství se nacházela vně hradeb Císařského města.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Papežský stát.

Na vlastním vatikánském území vznikl již v roce 326 křesťanský chrám, a to na předpokládaném místě hrobu svatého Petra. V 6. století byl zbudován vatikánský palác, který je od roku 1378 stálým sídlem papeže.

Model Vatikánu ve Vatikánských muzeích

Dnešní vatikánský stát je dědicem papežského státu (Patrimonium sancti Petri, Stati pontifici), který se zformoval v polovině 8. století na základě tzv. Pipinovy donace jako území na Apeninském poloostrově, které bylo pod přímou světskou vládou římského biskupa (papeže). Jeho územní rozsah se během století měnil. V roce 1870 bylo území papežského státu připojeno k Italskému království. Papežský stát se ovšem snažil uchovat si diplomatické styky a postavení subjektu mezinárodního práva a řada států mu toto postavení nikdy neodepřela.

Pahorek Vatikán a některá exteritorální území byla navrácena pod papežskou správu smlouvami s Mussoliniho Itálií dne 11. února 1929 – tzv. Lateránské smlouvy. Itálie toto narovnání Vatikánu nabízela již v 19. století, papežové však dosud doufali v obnovení Papežského státu, a proto na podobné dohody nechtěli dlouho přistoupit. Vztah mezi Vatikánem a Itálií byl pak ještě upraven konkordátem z roku 1984.

Armáda a policie[editovat | editovat zdroj]

Jedním ze symbolů Vatikánu je Švýcarská garda, která je vatikánskou armádou. Jde o nejmenší, nejstarší, nejbarevnější a nejfotografovanější oficiální armádu na světě. V současnosti funguje zejména jako reprezentativní stráž a ochranka papeže.

Corpo della Gendarmeria je policejní jednotka Vatikánu. Jejím úkolem je dohled na veřejný pořádek, dodržování zákonů, dopravní kontrola a kriminální vyšetřování v Městském státu Vatikán.

V minulosti k ozbrojeným složkám Papežského státu patřili také Papežští zuávové, Palatini, Jízdní garda a Korsická garda. Všechny vojenské složky s výjimkou Švýcarské gardy byly v roce 1970 papežem Pavlem VI. rozpuštěny a policie byla přesunuta z vojenské do civilní sféry.

Soudy a kriminalita[editovat | editovat zdroj]

Vatikán představuje stát s poměrně vysokou kriminalitou (v přepočtu na obyvatele dvacetkrát vyšší než v Itálii[3]). V drtivé většině to způsobují kapsáři, kteří okrádají poutníky a turisty. Většina z nich se před soud nikdy nedostane, protože jsou obtížně odhalitelní a navíc hranice Vatikánu na náměstí sv. Petra jsou blízko a nestřežené, takže mají obvykle spolehlivou možnost utéct.

Pro případ, že jsou zločinci přistiženi, má Vatikán svého generálního prokurátora (aktuálně Nicola Picardi) a soudce (Gianluigi Marrone). Většinu jejich práce představují kauzy kapesních krádeží, ale výjimečně se objeví i jiné případy. U těch často může být problém v tom, že Vatikán nemá komplexní zákony, kauzy jsou pak řešeny často za použití mezinárodních smluv a některých velmi vágních ustanovení, které vatikánský trestní zákon obsahuje. Příkladem může být bývalý zaměstnanec Vatikánu (krátce před svým zadržením propuštěný pro trestní stíhání v Itálii), který byl přistižen při držení drog, což zákony Vatikánu neřeší. Byl odsouzen na 4 měsíce do vězení na základě mezinárodní protidrogové konvence a trestního zákona, který umožňuje udělit tento trest v případě jednání zákonem přímo nejmenovaného, pokud „ohrožuje zdraví, morálku a víru“.[4]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Vatikánu.

Ekonomika Vatikánu má unikátní nekomerční ráz. Oficiální měnou je od roku 1999 euro, které nahradilo vatikánskou liru. Vatikán razí vlastní typ euromincí, jejich produkce je však přísně limitována. Díky tomu jsou mince, podobně jako vatikánské známky, vyhledávány sběrateli.

Vatikán má vlastní banku a dokonce i bankomat, pravděpodobně jediný přístroj svého typu s instrukcemi v latině.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Apoštolský palác – sídlo papeže
  • Vatikán se údajně chce stát v Evropě prvním státem, který dosáhne cíle „do roku 2020 pokrývat z 20 procent svou energetickou potřebu z obnovitelných zdrojů“, jak to vytkla Evropská unie. Přitom například Rakousko již od začátku 80. let 20. století udržuje podíl obnovitelných nositelů energie na hrubé domácí spotřebě konstantně nad 20 %.[5]
  • Prvním krokem Vatikánu má být instalace solárních panelů na střechu auly Pavla VI.. Dále dojde k omezení počtu automobilů, které mohou vjíždět na území Vatikánu a parkovat na něm. V budoucnu se uvažuje i o zabudování dalších solárních panelů na jiné budovy.[6]
  • Vatikán je jeden ze dvou evropských států, společně s Maltou, který nemá přirozené zdroje pitné vody.
  • Vatikán není členem OSN (jako jediný stát) a nepodepsal například "Všeobecnou deklaraci lidských práv" či "Konvenci o právech handicapovaných osob".
  • Vatikán není členem Evropské unie ani Evropské měnové unie, ale díky měnové unii s Itálií smí razit své originální euromince.

Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Městu slouží nezávislý moderní telefonní systém, Vatikánská lékárna a pošta. Poštovní systém byl založen v roce 1929 a je občas označován za nejlepší ve světě. Vatikán také disponuje vlastní internetovou doménou 1. řádu a předponou mezinárodní telekomunikační unie, která je občas využívána radioamatéry.

Radio Vatikán vysílá na krátkých, středních i velmi krátkých vlnách a na internetu. Jeho vysílače jsou umístěny na italském území. Televizní vysílání připravuje Vatikánské televizní centrum Telepace a italská veřejnoprávní televize RAI která vystupuje pod názvem Rai Vaticano.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet občanů Vatikánu se od roku 2005 zvýšil o 15, denik.cz
  2. Školní Atlas světovýh dějin,Kartografie n.p. Praha 1978, čís. výr. 203 002. 102/23/835 str.9 mapa g
  3. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=337419
  4. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=417765
  5. Rakousko a obnovitelné zdroje energie
  6. http://interier.mise.cz/clanky/vatikan-zacne-vyuzivat-slunecnich-kolektoru.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]