Papež

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek pojednává o hlavě katolické církve. Další významy jsou uvedeny v článku Papež (rozcestník).

Papež (latinsky papa, z Řecka: papas / παπάς), nazývaný též Svatý otec, je hlava římskokatolické církve a dalších církví sjednocených s Římem a suverén Městského státu Vatikán, biskup Říma a patriarcha Západu. Podle katolického učení je papež náměstkem Ježíše Krista na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný. Pokud stávající papež zemře, nebo pokud se vzdá úřadu, sejdou se za účelem volby nového kardinálové, kteří jsou mladší 80 let, na konkláve. Papež musí být zvolen alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných kardinálů.

Úřad papeže se nazývá papežství nebo papežský trůn; jeho duchovní soudcovství se nazývá Svatý stolec (latinsky Sancta Sedes) nebo Apoštolský stolec (odvozuje se od umučení sv. Petra a sv. Pavla v Římě).

Obsah

1 Tituly a oslovení
2 Stručné dějiny papežství
3 Poznámky
4 Související odkazy
- 4.1 Reference
- 4.2 Externí odkazy

[editovat] Tituly a oslovení

Papežský znak

Tituly užívané papežem
- římský biskup (biskup Říma)
- vikář Kristův
- následník prvního z apoštolů
- nejvyšší velekněz univerzální církve
- primas italský (primas Itálie)
- arcibiskup a metropolita Římské provincie
- suverén Vatikánu
- služebník služebníků Božích

Tituly dříve užívané
- patriarcha západu (opuštěn v roce 2006)
- vikář Apoštolského stolce
- vikář Petrův

Oslovení
- Vaše Svatosti
- Svatý Otče

[editovat] Stručné dějiny papežství

Papež je podle katolického pojetí a podle pojetí některých dalších církví nástupcem apoštola Petra, který byl prvním biskupem města Říma a zřejmě zemřel roku 67 v Římě mučednickou smrtí. Podle zmiňovaného pojetí, které se zakládá na výkladu Matouše 16,18–19, má Petr, resp. jeho nástupci, přednostní postavení před ostatními apoštoly, resp. biskupy.

Apoštol Petr na obrazu Albrechta Dürera (1526)

1. list Klementův (kolem roku 98) je raným historickým dokumentem, který má dokládat přednostní postavení římské církevní obce, když se její biskup, Kléméns Římský, snažil vyřešit spory v Korintě. Dopis nijak nedefinuje nadřazenost papeže, ale je psán v tónu nadřazeného pastýře. ¹ Užití titulu papež je poprvé dosvědčeno v době papeže Marcellina († 304), který je takto nazván na jednom náhrobku. Oficiálně se však papa poprvé nazval Siricius (385–399), tento titul je pak fixován v době Řehoře Velikého (590–604).

Titul papež označoval v raných dobách i ostatní biskupy, patriarchy a opaty především na Východě (takto po schizmatu, které následovalo po Chalkedonském koncilu roku 451 označuje titulem papež svou hlavu i alexandrijská pravoslavná a koptská církev). Teprve později se v římskokatolické tradici začal papežem nazývat jedině římský biskup.

Od dob Lva I. (440–461) nese římský biskup označení pontifex maximus, které až do císaře Gratiana náleželo římským císařům coby nejvyšším velekněžím.

Po klasickém období dějin papežství dochází od konce 9. do začátku 11. století k tzv. temnému období papežství, kdy prestiž papežů výrazně opadla vlivem jejich pokleslé morálky a situaci, kdy významné římské šlechtické rody měly výrazný vliv na volbu a vládu jednotlivých papežů (viz též pornokracie). Tato situace se začala měnit v polovině 11. století v souvislosti s obnovnými hnutími v církvi (Cluny, Hirsau ad.) a s bojem o investituru. Roku 1059 byla volba papežů svěřena konkláve kardinálů.

Období od pontifikátu Řehoře VII. do smrti Bonifáce VIII. lze považovat na nejvýznamnější éru středověkého papežství, které bojovalo o svrchovanost nad světskými vládci a dosáhlo v tomto směru například za pontifikátu Inocence III. významných úspěchů.

Roku 1309 přestěhoval Klement V. papežskou rezidenci na přání francouzského krále Filipa IV. Augusta do francouzského Avignonu. Odtud se papežové vrátili do Říma teprve roku 1377. Toto avignonské zajetí mělo dohru ve velkém schizmatu, kdy současně vládli z Říma a Avignonu dva papežové, od roku 1409, kdy Pisánský koncil zvolil Alexandra V., dokonce tři. Tuto roztržku ukončil teprve kostnický koncil, který roku 1417 zvolil nového papeže, Martina V. (1417–1431).