Vatikánská muzea

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vatikánská muzea (komplex)
Musei Vaticani
Mapa vatikánských muzeí
Mapa vatikánských muzeí
Stát VatikánVatikán Vatikán
Město Vatikán
Adresa
Založeno 1506
Zaměření malířství / sochařství
Souřadnice
Oficiální webové stránky

Vatikánská muzea (italsky: Musei Vaticani) ve Vatikáně jsou jedním z největších komplexů uměleckých sbírek na světě. Celý komplex je postaven na rozloze 55 000 m2 ve více než 10 000 sálech[1] a kaplích stavěných od 13. století v blízkosti baziliky sv. Petra. Ředitelem muzea je Antonio Paolucci. V celém areálu je 20 nádvoří a asi 300 velkých a menších schodišť.[1] Základ muzea tvoří sbírka klasických děl, kterou od roku 1503 vystavil papež Julius II.[2] Veřejnosti je dnes přístupno 47 000 m2 expozic na trasách o délce 7 km.[1]

Uvnitř muzeí se nachází i světoznámá Sixtinská kaple.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

PlanMuseuVatica-CA.png

Etruské muzeum[editovat | editovat zdroj]

Řehoř XVI.

Nese latinský název Museo Gregoriano Etrusco. Bylo založeno Řehořem XVI. roku 1836.[3] Jsou zde vystaveny nálezy z jižní Etrurie jako například sarkofágy, urny, reliéfy, kamenné nápisy a sochy z Chiusi, Vulci, Cerveteri, Orte, Palestriny a dalších nalezišť, mezi nimi dvojjazyčná náhrobní deska z Todi a bronzová socha Marta z Todi. Dále originály řeckých děl (hlava bohyně Athény, fragmenty výzdoby athénského Parthenónu), sbírka asyrských reliéfů a etruské a řecké vázové keramiky. V dalším sále je antický triumfální vůz (biga) – kdysi sloužil jako papežský trůn v kostele sv. Marka.

Egyptské muzeum[editovat | editovat zdroj]

Dvojitá stéla Hatšepsut a Thumotse III. v Egyptském muzeu

Založeno Řehořem XVI. roku 1839.[3] Latinsky se nazývá Museo Egizio. V deseti sálech jsou vystaveny egyptské skulptury, mumie a papyry. Povětšinou se jedná o kořist z výprav římských vojsk do Egypta, která sem byla později převezena a uložena. Také jsou zde uloženy sarkofágy z třetího a druhého tisíciletí př. n. l. Ve třetí místnosti se nacházejí sochy, které zdobily vilu císaře Hadriána (117–138). Tyto sochy jsou vytvořeny z černého čediče a imitují egyptský styl.

Světské muzeum Řehoře XVI.[editovat | editovat zdroj]

socha Odpočívající satyr

Latinsky Museo Profano. Bylo založeno Řehořem XVI. roku 1844.[3] Stálá expozice sestává z ukázek řeckého a římského sochařství, mj. Athéna a Marsyás (kopie Myrónova originálu), sochařské portréty, rekonstrukce mozaiky z Aventinu, Odpočívající satyr (kopie Praxitelova originálu), rekonstrukce kruhové hrobky z Vicovaro, sedící Claudius, kolosální hlava císaře Augusta, sarkofágy, mithraistické sousoší aj.

Křesťanské muzeum Pia IX.[editovat | editovat zdroj]

socha Dobrý pastíř

Latinsky nazývané Museo Cristiano. Jsou zde raně křesťanské sarkofágy, sochy (Dobrý pastýř) a nápisy. Muzeum je rozděleno na dvě části:

  • 1. část – zahrnuje architektonické památky, sochy a mozaiky
  • 2. část – sbírka materiálů epigrafických, rozdělených podle věku a názvu. Vzhledem k odborné povaze sbírky je tato sekce otevřena pouze pro učence na požádání.

Misionářské etnologické muzeum[editovat | editovat zdroj]

Bylo založeno Piem XI. roku 1926.[3] Původně sídlilo v Lateránském paláci, odkud se na počátku 80. let 20. století přestěhovalo na příkaz papeže Pavla VI. do Vatikánu.[4] Jádro sbírky obsahovalo 40 000 děl. V dnešní době je to už 100 000 děl.[4]

Exponáty ilustrující misijní činnost katolické církve v Číně, Japonsku, Koreji, Tibetu, Mongolsku, Indočíně, Indii, Tichomoří, Austrálii, Africe, Americe a na Blízkém Východě. Sbírka se skládá ze dvou částí.

  • 1. část – přístupná veřejnosti, věnuje se Asii, Oceánii, Africe a Americe
  • 2. část – tato část je veřejnosti nepřístupná

Muzeum moderního náboženského umění[editovat | editovat zdroj]

Založeno roku 1973 Pavlem VI.. Původně zde měl papežský byt Alexandra VI., po jeho smrti byl byt nevyužívaný. V současnosti se zde vystavují díla moderního umění s náboženskou tematikou (mj. Goya, Rodin, Matisse, Gauguin, Chagall, Zadkine, Kokoschka, Picasso, Siqueiros, Salvator Dali). Sbírka obsahuje kolem osmi set děl[5] z oblasti malířství, sochařství a grafiky. Sbírka vzniká z darů současných italských i zahraničních umělců.

Muzeum Pia IV. a Klimenta XXIII.[editovat | editovat zdroj]

Nese latinský název Museo Pio-Clementino. Postaveno v klasicistním slohu s širokou klenutou střechou se střešními okny. Barevné schéma je modro-šedé až bílé s polychromovanou mramorovou podlahou. Ve stěnách jsou výklenky, ve kterých stojí mramorové sochy. Mezi výklenky jsou sokly na kterých jsou vystaveny portrétní plastiky.

Mezi významnější exponáty patří sarkofágy sv. Heleny a Konstancie (matky a dcery císaře Konstantina I. Velikého), busta Dia z Otricoli, Belvedérský Apollo, kopie Lysippova Apoxyomena (atlet stírající si pot), kopie Praxitelovy Venuše Knidské, sousoší Láokoóna a jeho synů, Raněná Amazonka, Apollón zabíjející ještěrku.

Další výstavní síně[editovat | editovat zdroj]

Galerie tapisérií[editovat | editovat zdroj]

Zakladatelem je Lev X..[6] Latinsky se nazývá Galleria degli Arazzi. Jsou zde vystavené tapisérie tzv. "nové školy" utkané v bruselské dílně Pietera van Aelsta podle návrhů Raffaelových žáků, dále tapisérie lombardské a římské. Poprvé byly tyto tapiserie vystaveny v roce 1531 v Sixtinské kapli, ale v roce 1838 byly přemístěny. Zajímavostí je, že za gobelíny vydal papežský stolec 16 000 dukátu za jeden kus, což je v přepočtu asi 300 euro.[6]

Galerie map[editovat | editovat zdroj]

Čtyřicet fresek z 16. století podle mnicha a kosmografa Ignazia Danta. Mapy zobrazují Itálii rozdělenou Apeninami na dvě části. Práce trvaly tři roky a chodba, jejíž stěny mapy pokrývají, je dlouhá 120 metrů.

Galerie svícnů[editovat | editovat zdroj]

Byla postavena v roce 1761, stropní malby pocházejí z období 1883–1887. Latinsky je tato galerie označována jako Galleria degli Candelabri a jsou zde vystaveny římské kopie řeckých originálů z helenistického období, např. Ganymédes a orel, Artemis.

Galerie a kaple sv. Pia V.[editovat | editovat zdroj]

Zdobená výstavní síň, z původní výzdoby kaple od Vasariho a Zuccariho se zachovala jen klenbová freska s pádem Lucifera a vzpourou andělů, ostatní fresky pocházejí z 19. století.

Muzeum kočárů[editovat | editovat zdroj]

Kolekce vozů používaných papeži a kardinály, uniforem a jiných památek z papežských ozbrojených sil, rozpuštěných roku 1970. Tato kolekce byla založena v roce 1973 papežem Pavlem VI.[7]

Muzeum Chiaramonti[editovat | editovat zdroj]

Založeno Piusem VII. Postaveno roku 1807.[8] Celé muzeum je asi 100 metrů dlouhá chodba s římskými kopiemi řeckých soch, vlysů a reliéfů převzatých ze sarkofágů.

Nové křídlo[editovat | editovat zdroj]

Latinsky Braccio Nuovo. Založeno taktéž Piem VII., otevřeno bylo v roce 1822. Architektem této stavby se stal Roman Raffaele Stern, ten však zemřel před dostavbou.[9] Dohlížení na stavbu se po jeho smrti ujal Pasquale Belli. Jedná se o velký, 70 metrů dlouhý sál, kde je vystavena mj. socha Augusta, kopie Polykleitova Doryfora (atleta nesoucího kopí), sousoší Nilu s šestnácti dětmi, Silénos s malým Dionýsem, socha řečníka Démosthena. Celkový počet zde vystavených soch je kolem 200 kusů.

Sál Sobieského[editovat | editovat zdroj]

Název nese podle obrazu od Jana Matejka Vítězství polského krále Jana III. Sobieského roku 1683 před Vídní nad Turky. Tento sál je situován na sever. Dále se zde nachází obrazy většinou z 19. století.

Sál Neposkvrněného početí[editovat | editovat zdroj]

Je zdoben freskami znázorňující přípravu a vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Piem IX. roku 1854. Autorem těchto fresek je Francesco Podesti.

Sál šerosvitů[editovat | editovat zdroj]

Pojmenován podle šerosvitných postav apoštolů a světců od Raffaelovy školy. Občas je označován jako Sala dei Palafrenieri nebo Papouškův sál. Výzdoba pochází z doby Lva X.

Raffaelovy síně[editovat | editovat zdroj]

Komplex čtyř síní zrekonstruovaných papežem Juliem II. v roce 1508. Julius II. se rozhodl pro vytvoření nové papežské ložnice, protože se chtěl vymanit ze stylu preferovaného jeho předchůdcem Alexandrem VI. Borgiou.[10] Fresky nejprve začali tvořit Bramantino, Bazzi, Perugino a další významní umělci své doby. V pokročilém stádiu rekonstrukcí povolal papež dosud neznámého umělce Raffaela Santiho z Urbina. Ten většinu fresek odstranil a nahradil je novými, vlastními malbami. Ty po jeho smrti v roce 1520 dokončili jeho žáci.

  • Síň požáru – Výjevy ze života Lva III., oslavující současného papeže Lva X. Fresky na klenbě vytvořil Perugino.
  • Sín segnatury – (dřívější knihovna a studovna Julia II.) Vymalována originály od Raffaela Santiniho.
  • Heliodorova síň – dostala pojmenování podle fresky Vyhnání Heliodora z chrámu, která ilustruje starozákonní příběh.
  • Konstantinova síň – Tuto síň již dokončili Raffaelovi žáci. Opět křesťanské výjevy.

Raffaelovy lodžie[editovat | editovat zdroj]

Výtvor Raffaelových žáků za použití štukatury. Zobrazené scény znázorňují biblické výjevy. Práce probíhaly v letech 1517–1519. Hlavním autorem je Giovanni da Udine.

Kaple Urbana VIII.[editovat | editovat zdroj]

Je vyzdobena barokními freskami od Pietra z Cortony. Latinským jménem Cappella di Urbano VIII.

Kaple Mikuláše V.[editovat | editovat zdroj]

V letech 1447–1451 ji vyzdobil Guido di Pietro, známý jako Fra Angelico, freskami ze života sv. Vavřince a sv. Štěpána.

Sixtinská kaple[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sixtinská kaple.

Jedná se o kapli Apoštolského paláce ve Vatikánu. Je známá díky své architektuře, která připomíná Šalamounův chrám ze Starého zákona, dále díky vnitřní výzdobě od největších renesančních umělců, včetně Michelangela a jeho stropu. Kaple je rovněž známá jako místo pořádání tzv. konkláve. Je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie.

Pokoje Borgiů[editovat | editovat zdroj]

Šest sálů, které obýval papež Alexandr VI. Borgia, bylo v letech 1492–1495 vyzdobeno pod vedením Pinturicchia nástěnnými malbami.

Vatikánská apoštolská knihovna[editovat | editovat zdroj]

první stránky z knihy De Catilinae coniuratione pocházející z vatikánské knihovny

První, kdo přišel s myšlenkou knihovny byl Mikuláš V.[11] Ve svých sbírkách má více jak 1 600 000 tištěných knih[11] (starobylých i moderních) 8300 prvotisků (z nich 65 psaných na pergamen) a 150 000 rukopisů a archivních dokumentů. Dále pak 300 000 mincí a medailí a asi 20 000 uměleckých předmětů.[11] Jižní část, latinsky Museo Sacro, je využita k vystavení nálezů z vykopávek v katakombách, relikviářů, řezbářských prací ze slonové kosti, skla, emailů a starých tkanin. Antické malby, scény z Odyssey a Aldobrandinská svatba (patrně kopie), jsou v Sala delle Nozze Aldobrandine. Nejcennější knihu, kterou má ve svých sbírkách je Vatikánský kodex, nejstarší dochovaný úplný rukopis bible.[12]

Pinakotéka (obrazárna)[editovat | editovat zdroj]

Budova, projektovaná Beltramim Lucou, byla otevřena 27. října 1932.[13] Stavba byla umístěna do Square Garden, kde mají být nejlepší podmínky pro správné uchovávání. V dnešní době sbírka obsahuje asi 460 kusů obrazů umístěných v 18. sálech. Sbírka obsahuje několik mistrovských děl od největších umělců v historii italského malířství, například od Beato Angelico, Paolo Veronese, Caravaggio či Pietro Perugino.

Obrazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Název a velikost Autor a datum Popis
Polittico stefaneschi, retro.jpg Trípic Stefaneschi

olej na dřevě

223 x 255 cm

Giotto

1320

Zadal kardinál Stefaneschi, jedná se o oltář v bazilice svatého Petra, malba je provedena na zlatém pozadí v gotickém stylu s prvky rané renesance. Ve střední části je zobrazen Kristus sedící na trůnu, na levé a pravé části je zobrazeno 12 apoštolů.
Fra Angelico 087.jpg Záchrana lodi sv. Mikulášem

olej na dřevě

34 x 60 cm

Fra Angelico

1437

Tento obraz je jedním z nejvýznamnějších děl Fra Angelica, vyrobený z rozkazu biskupa Guidalotti pro kapli Sv. Mikuláše při kostelu San Domenico v Perugii. Obraz znázorňuje události ze života světce.
Ercole de' Roberti 005.jpg Zázraky ze života sv. Vincenta (detail)

tempera na dřevě

300 x 215 cm

Ercole de Roberti

1473

Detail pravé strany obrazu, kde je vidět vliv miniaturismu pozdní gotiky. Tento obraz líčí v několika scénách zázraky Svatého Vincenta Ferrera, který byl uznán za svatého v roce 1455 a který byl v Itálii velmi uctívaný během posledního čtvrtletí roku Quattrocento. Z toho důvodu je na obrazech z tohoto období často zobrazován.
Da Forli - Angel With Lute fragment.jpg Anděl hrající na loutnu

část fresky

93,5 x 117 cm

Melozzo da Forlì

1480

Toto je část dekorace z apsidy kostela sv. apoštolů v Římě.
Leonardo da Vinci - Saint Jerome.jpg Svatý Jeroným

olej na dřevě

103 x 74 cm

Leonardo da Vinci

1482

Leonardovo nedokončené dílo, které tvořil ve Florencii. Zobrazuje svatého Jeronýma mezi skalami zvyšující tajemnost scény, důležité je si všimnout anatomie těla světce a jeho výrazu. Lev v popředí napravo představuje atribut svatého Jeronýma. Kardinál Fesch našel obraz ve dvou částech, z nichž jedna sloužila jako podložka pro ševce.
Pietro Perugino cat48m.jpg Svatá Flavia

tempera na dřevě

el Perugino

1496–1499

Pohled světce směřuje k obloze, zřejmě žádá o shovívavost před svým dalším mučednictví.
Raffael 096.jpg Proměnění páně

tempera na dřevě

410 x 279cm

Rafael

1516–1520

Rafael rozdělil obraz do dvou částí: horní nebeské s přítomností Krista a uprostřed s velkým světlem vedle apoštolů plovoucích po nebi a dolní, znázorňující zemi s dítětem na pravé straně, vyobrazené jako posedlé ďáblem a s výrazem hrůzy ve tváři.
The Deposition of Christ (Caravaggio).jpg Snímání z kříže

olej na plátně

300 x 203 cm

Caravaggio

1602–1604

Tento obraz byl namalován během umělcova pobytu v Římě. Ukazuje smutek nad smrtí Ježíše Krista.
Guido Reni 047.jpg Ukřižování svatého Petra

olej na dřevě

305 x 171 cm

Guido Reni

1604–1605

Tento obraz je přepracováním stejnojmenného obrazu od Carravagia. Pro dokreslení pochmurné atmosféry zde autor využil kontrastu bílé a červené.
Nicolas Poussin 010.jpg Utrpení sv. Erasma

olej na plátně

320 x 186 cm

Nicolas Poussin

1628–1629

Tento malíř je významným představitelem francouzské klasicismu. Kompozice obrazu je založena na diagonálních čárách. Obraz představuje svatého Erasma v jeho krutém utrpení: zaživa mu vytahovali střeva a natáčela je na válec. Je zde využito kontrastu mezi šaty světce ležícími na zemi a zbytkem obrazu.

Sály veřejnosti nepřístupné[editovat | editovat zdroj]

  • Galleria Lapidaria – více než 3000 pohanských a křesťanských nápisů[14]
  • Sala Regia – jeden z bočních sálů Sixtinské kaple, jedná se o reprezentační prostory. Stavba byla zahájena na příkaz papeže Paula III. Antonio da Sangallo mladšího a byla dokončena v roce 1573.[15] Výzdoba zobrazuje významné události církve. V dnešní době prostora slouží jako místo konání setkání papeže s kardinály a jiné vnitřní akce církve.
  • Sala Ducale

Praktické[editovat | editovat zdroj]

Otevírací doba[editovat | editovat zdroj]

  • Po–So od 9 h do 18 h, pokladna je otevřena do 16 hod
  • Ne – zavřeno
  • O svátcích zavřeno.

Volné vstupy:

  • Poslední neděli v měsíci od 9 h do 12.30 h
  • 27. září (Světový den cestovního ruchu)

Vstupné[editovat | editovat zdroj]

  • Plné – € 16,00 – lidé starší 18 let (mimo studenty)
  • Snížené – € 8,00 – platí pro děti od 6 – 18 let, studenty do 26 let s platným průkazem, univerzitní skupiny studentů, kněze a církevní poutníky (povinné předložení potvrzení z farnosti), důchodce, státní pracovníky.
  • Školní – € 4,00 – platí pro základní a střední školy, doprovod má vstup zdarma.
  • Bezplatný vstup – platí pro děti do 6 let, ředitele muzeí či nevládních organizací, postižené, novináře s platným potvrzením (medzinárodní,resp. Sala stampa), držitele platných ICOM a ICOMONS karet, sponzoři

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c http://www.crg.cz/italie/den2.htm
  2. http://mv.vatican.va/3_EN/pages/z-Info/MV_Info_NotizieStoriche.html
  3. a b c d http://www.svetadily.cz/Vatikanska-muzea.php
  4. a b http://mv.vatican.va/2_IT/pages/MET/MET_Main.html
  5. Ralf van Bühren 2008, pp. 319–323, fig. 18
  6. a b http://www.tickitaly.com/tickets/vatican-arazzi.php
  7. http://www.vaticanstate.va/IT/Monumenti/MuseiVaticani/Museo_Storico_Padiglione_delle_Carrozze.htm
  8. http://www.vaticanstate.va/EN/Monuments/The_Vatican_Museums/Chiaramonti_Museum_Braccio_Nuovo_Gallery.htm
  9. http://touritaly.org/tours/vaticanmuseum/Vatican05.htm
  10. http://www.wga.hu/frames-e.html?/html/r/raphael/index.html
  11. a b c http://www.vatican.va/holy_father/paul_vi/speeches/1975/documents/hf_p-vi_spe_19750620_biblioteca-vaticana_it.html
  12. Kurt Aland, and Barbara Aland, "The Text of the New Testament: An Introduction to the Critical Editions and to the Theory and Practice of Modern Textual Criticism", transl. Erroll F. Rhodes, William B. Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1995, p. 109.
  13. http://mv.vatican.va/3_EN/pages/PIN/PIN_Main.html
  14. http://www.romeguide.it/monumenti/gallerialapidaria/lapidaria.htm
  15. HALL, Marcia B., Steven F. Ostrow Rome. 1.. vyd. New York : Cambridge University Press, 2005. 358 s. (Artistic centers of the Italian Renaissance.) Dostupné online. ISBN 0521624452. Kapitola The Counter-Reformation and the end of the century, s. 262, 263. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]