Louvre

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Musée du Louvre
Pavillon Sully
Pavillon Sully
Stát FrancieFrancie Francie
Město Paříž
Adresa 99, rue de Rivoli, 75001 Paris
Založeno 10. srpna 1793
Zaměření národní muzeum
Původní účel budovy Sídlo francouzských králů
Objekty 35 000 v expozici
(450 000 celkem)
Vyhledávané exponáty Mona Lisa
Madona ve skalách
Svoboda vede lid na barikády
Cyklus Marie Medicejské
Svatba v Káni galilejské
Venuše Mélská
Niké Samothrácká
Návštěvníci 8 841 000 (2011)[1]
Vstupné 12 €
zdarma do 18 let a do 26 let obyvatelé EHS

Souřadnice
Oficiální webové stránky
Tento článek pojednává o muzeu. O královském paláci pojednává článek Palais du Louvre.

Louvre je muzeum v Paříži, které patří k největším muzeím na světě. Sídlí v palácovém komplexu Palais du Louvre, bývalém sídle francouzských králů. Leží v 1. obvodu na pravém břehu řeky Seiny obklopený ulicí Rue de Rivoli ze severu, Tuilerijskými zahradami ze západu a kostelem Saint-Germain-l'Auxerrois z východu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Královská historie[editovat | editovat zdroj]

Název pochází od původního loveckého zámečku, který kdysi stával v těchto místech uprostřed lesa zvaného Louparie či Louverie. Druhá možnost je ale také, že vznikl ze slova leovar nebo leawer, což znamená opevněné místo. Ve 14. století byla postavena tvrz, která se za vlády Karla V. stala jeho rezidencí. František I. pak založil roku 1541 palác nový, v jehož stavbě postupně pokračovali další panovníci a stavitelé. Nejdříve Pierre Lescot za vlády Jindřicha II. Po jeho smrti jeho žena Kateřina Medicejská rozšířila palác o křídlo, na jehož místě dnes stojí Galerie Apollon. Za Jindřicha IV. (15891610), pracovali na dalších částech stavitelé Thibauld a Louis Métézeau, pak Baptiste a Jacques Androuet DuCerceau.

Ludvík XIII. roku 1623 uložil staviteli Lemercierovi, aby dokončil některé části, které začal budovat Lescot, čímž byl původní plán stavby značně rozšířen. Počínaje rokem 1660 za vlády Ludvíka XIV. se v dostavbách pokračovalo pod vedením B. Levaua. Byla zbudována východní fasáda. Stavba byla monohokrát přerušována, od vlády Ludvíka XVI. až po Francouzskou revoluci. Za Napoleona architekti I. Percier a L. Fontaine vystavěli novou galerii, která je rovnoběžná s protější galerií z dob Jindřicha IV. a konečně po poslední přestávce za Napoleona III. mezi lety 18521857 byl palác dokončen staviteli Lefuelem a Viscontim.

Hlavní vstup do Louvru

Republikánská historie[editovat | editovat zdroj]

Od dob, kdy po 300 letech Paříž přestala být sídlem francouzských králů, se usídlili v Louvru mnozí dvořané, úředníci, poté umělci a učenci. V čase, kdy při požáru roku 1871 shořela západní část Louvru - Tuilerijský palác, zůstal obrovský komplex o velikosti 195 000 m², byl Louvre také používán jako královské přijímací komnaty, dvorní byty, ministerstva, jízdárny, konírny atd. Celý palác se dělil na Starý a Nový a přes patrný nedostatek jednotného plánu budovy Louvru poskytují velmi harmonický celek, skvost světové architektury. U Staré části je velká sloupová fasáda z roku 1674 od F. Peraulta a Nová část s vyčnívajícími pavilony Turgot, Richelieu, Colbert, Daru, Denon a Mollieu s vnitřním bohatým sadem s 86 sochami francouzských osobností a 63 alegorických sousoší. Na Place du Carrousel mezi budovami z dob Jindřicha IV. a Napoleona III. se podél Seiny rozevírá Vítězný oblouk Carrousel, zbudovaný za Napoleona I. roku 1806 podle vzoru brány Septimia Severa na čele s velkým čtyřspřežím.

Národní muzeum Louvre[editovat | editovat zdroj]

Interiér Muzea Louvre

Původ sbírky sahá do 16. století, kdy ji založil František I., dále Ludvík XIV. koupil sbírky bankéře Jabacha. Až za Francouzské revoluce roku 1793 bylo v Louvru oficiálně otevřeno veřejné muzeum, v němž byla zpřístupněna nejrůznější díla roztroušená po královských zámcích, kostelech a klášterech. Po různých vítězných bitvách, kdy francouzská vojska přinášela z jiných zemích válečnou kořist, se stal Louvre významným evropským i světovým muzeem.

Oddělení[editovat | editovat zdroj]

Jeho sbírky jsou stále rozšiřovány, zákonem ze dne 5. září 1888 má Muzeum Louvre 7 oddělení:

  1. Egyptské starožitnosti
  2. Stará Antická a Orientální keramika
  3. Řecké a Římské starožitnosti
  4. Malby, kresby, mědirytiny - XIII.-XIX. století
  5. Skulptury středověku, renesance a Moderní doby
  6. Malé umělecké předměty světové historie
  7. Námořnictví a etnografie

Každé oddělení má svého správce, který řídí tým znalců, konzervátorů a historiků umění. V časech přelomu 19. a 20. století byly náklady na provoz každým rokem zvýšovány, od 450 000 Fr na personál a 300 000 Fr na chod a údržbu, až do dnešních cca 4 milionů € ročně, nepočítaje mezi to zvláštní restaurátorské akce.

Historie muzea[editovat | editovat zdroj]

Jedna z nedávných investic byla známá dostavba hlavního vchodu, nad kterým se tyčí skleněná pyramida, která se v Paříži vedle jiných známých staveb stala novou dominantou.

Patrně nejbohatší literární informace o historii založení muzea byly vydány roce 1900 Paulem Gaultierem a to ve 3 svazcích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (francouzsky) AFP: Le Louvre a accueilli 8,8 millions de visiteurs en 2011

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]