Jindřich IV. Francouzský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jindřich IV. (III.)
z Boží vůle nejkřesťanštější král Francie a Navarry, spolukníže Andorry
HenriIV.jpg
Jindřich IV. Navarrský
Doba vlády Navarra:
9. červen 157214. květen 1610
Francie:
2. srpen 158914. květen 1610
Korunovace 27. únor 1594, Remeš
Narození 13. prosince 1553
Pau, Navarrské království
Úmrtí 14. květen 1610
Paříž, Francouzské království
Pochován Bazilika Saint-Denis
Předchůdce Navarra:
Jana III. Navarrská
Francie:
Jindřich III. Francouzský
Nástupce Ludvík XIII.
Královna Královna Margot
Marie Medicejská
Potomci Ludvík XIII.
Izabela
Kristina Marie
Mikuláš Jindřich
Gaston
Henrietta Marie
Rod Kapetovci
Dynastie Bourboni
Otec Antonín Bourbonský
Matka Jana III. Navarrská

Jindřich IV. (13. prosince 1553 na zámku Pau, Navarra14. května 1610 v Paříži) byl francouzský král v letech 15891610. Zároveň od roku 1572 vládl jako Jindřich III. Navarrskému království. Po roce 1589 vládl oběma zemím v personální unii.

Byl prvním králem z Bourbonské dynastie, která pak ve Francii vládla až do roku 1830 (resp. skrze poboční linii Bourbon-Orléans do roku 1848).

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec vévoda Antonín z Vendôme byl v přímé mužské linii potomkem francouzského krále Ludvíka IX. a díky výhodnému sňatku s královnou Johanou III. se stal králem navarrským.

Krvavá svatba[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. srpna 1572 si Jindřich, jako král Navarrský, vzal za ženu Markétu z Valois, dceru francouzského krále Jindřicha II., které v rodině přezdívali Margot. Tato svatba měla původně ukončit dlouhodobé náboženské rozbroje ve Francii a nastolit mír. Země byla vnitřně rozpolcena a sužována neustálými spory, mnohdy přecházejícími až do podoby velmi násilné - hugenotských válek (někdy také zvaných náboženskými), mezi katolíky[pozn. 1] a hugenoty, kteří vzájemně soupeřili o moc v zemi. Královská rodina Valois se navíc hlásila ke katolictví, zatímco Bourboni, k nimž patřil Jindřich Navarrský, byli převážně hugenoty. Další příbuzní Jindřicha Navarrského stáli paradoxně v čele obou znepřátelených táborů. Hlavou protestantů byl do roku 1569 Jindřichův strýc Ludvík I. de Condé a zájmy katolíků zastupoval Jindřich I. de Guise, který měl s Jindřichem Navarrským zase stejného pradědečka Františka de Bourbon.

V den své svatby se Jindřich Navarrský zdál tím nejméně možným a vhodným budoucím kandidátem na francouzský trůn. Byl sice přímým mužským potomkem krále Ludvíka IX. Svatého, ale dělila je propast času a devět generací. Šance na získání francouzského trůnu se nezvýšila ani sňatkem s Markétou z Valois, jelikož ta měla v době svatby ještě tři žijící bratry, z nichž jeden byl králem a další dva následníky trůnu. Budoucnost rodu Valois se zdála být velmi nadějná a ostatní příbuzní neměli nejmenší důvod pomýšlet na panovnické žezlo.

Královská rodina se nakonec opravdu rozhodla náboženské spory ve Francii ukončit právě v den svatby Jindřicha a Markéty. Ovšem násilím. Svatba a následné události vstoupily do dějin pod označením Bartolomějská noc. Ta si jen v Paříži vyžádala na 3000 obětí z řad hugenotů. Dalších 20 000 náboženských odpůrců bylo zavražděno po celé Francii v následujících dnech. Jindřich Navarrský byl ušetřen, ale přišel o většinu svých přátel, členů družiny a některé příbuzné.

Bourboni vládnou Francii[editovat | editovat zdroj]

V roce 1574 zemřel bratr Markéty z Valois, král Karel IX. Na francouzský trůn tak usedl další Markétin bratr Jindřich III. Ačkoli hugenoti přišli při Bartolomějské noci o své vůdce, začali další boj s katolíky. Jako reakci na tuto situaci vydal roku 1584 Jindřich III. jako poslední žijící a bezdětný člen rodu Valois Namurský edikt, kterým vyloučil do budoucna z následnictví francouzského trůnu jeho právoplatného dědice, vůdce hugenotů a manžela své sestry Jindřicha, krále Navarrského. Tímto okamžikem vypukla poslední, Osmá hugenotská válka („válka tří Jindřichů“). V té získala převahu katolická strana a její vůdce Jindřich I. vévoda de Guise si začal klást nároky na francouzský trůn. Francouzský král Jindřich III., který se obával konkurence ze strany vévody de Guise, přešel do druhého tábora. Nejprve uzavřel s hugenoty dohodu proti Katolické lize a v roce 1588 nechal vévodu de Guise zavraždit. Sám zahynul o rok později rukou atentátníka z řad katolíků, mnicha Jacquese Clémenta, během obléhání Paříže. Jindřichem III. vymřela dynastie Valois po meči.

Následníkem trůnu se stává Jindřich III., král Navarrský z rodu Bourbonů, ale většina obyvatel by raději viděla na jeho místě katolíka. Jindřich Navarrský nejprve vojenskou silou zlomil odpor Katolické ligy, ale nakonec se podřídil vůli většiny a v roce 1593 přestoupil na katolickou víru. O rok později byl konečně Jindřich III., král Navarrský a vévoda Bourbonský, korunován jako Jindřich IV. králem Francie. V roce 1598 vydal Jindřich IV. Nantský edikt, který hugenotům zaručoval svobodu vyznání. Provedl také finanční, správní a soudní reformy, podporoval stabilizaci ekonomiky a koloniální expanzi. Roku 1606 založil Řád Panny Marie Karmelské. V roce 1599 se po vzájemné domluvě a shodě rozvedl s Markétou z Valois, s níž neměl žádné děti, a o rok později se oženil s Marií Medicejskou z rodu Medici.

Poté, co byl Jindřich IV. roku 1610 zavražděn katolickým fanatikem Françoisem Ravaillacem, nastoupil na trůn jeho syn Ludvík XIII., který v pozdějších letech dále upevňoval absolutistickou královskou moc a v zahraniční politice navázal na svého otce – především snahou o další rozšíření území Francie a omezení moci Habsburků v Evropě.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Jindřich IV. byl otcem čtrnácti dětí.

Se svou druhou ženou Marií Medicejskou měl šest dětí;

  1. 1626 Marie z Montpensier
  2. 1632 Markéta Lotrinská

S milenkou Gabrielou d´Estrée měl tři děti, ty se staly nositeli titulu z Vendôme. S dalšími milenkami Henriettou d´Entragues, Jacquelin de Bueil a Charlotte des Essorts měl dohromady dalších pět dětí.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Katolická liga v tomto případě nebyla organizací protihabsburského odporu v době Třicetileté války, nýbrž protihugenotský spolek pod vedením Jindřicha I. de Guise, založený roku 1576 ve Francii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha : Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7.  
  • KYBAL, Vlastimil. Jindřich IV. a Evropa v letech 1609 a 1610. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1911. 323 s.  
  • KYBAL, Vlastimil. Jindřich IV. a Rudolf II : dvě studie o zahraniční politice Francie a domu rakouského v letech 1592 až 1610. Praha : Královská česká společnost nauk, 1907. 125 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Johana III.
Znak z doby nástupu (Dolno) Navarrský král
Jindřich III.
15721610
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík II.
Předchůdce:
Johana III.
Znak z doby nástupu Spolukníže Andorry
15721610
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík II.
Předchůdce:
Jindřich III. Francouzský
Znak z doby nástupu Francouzský král
Jindřich IV.
15891610
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík XIII.
Meuble héraldique Fleur de lys.svg Chronologie francouzských panovníků
od 987 do 1870
Meuble héraldique Fleur de lys.svg
987 996 1031 1060 1108 1137 1180 1223 1226
   Hugo Kapet Robert II. Jindřich I. Filip I. Ludvík VI. Ludvík VII. Filip II. Ludvík VIII.   
1226 1270 1285 1314 1316 1316 1322 1328 1350
   Ludvík IX. Filip III. Filip IV. Ludvík X. Jan I. Filip V. Karel IV. Filip VI.   
1350 1364 1380 1422 1461 1483 1498 1515 1547 1559
   Jan II. Karel V. Karel VI. Karel VII. Ludvík XI. Karel VIII. Ludvík XII. František I. Jindřich II.   
1559 1560 1574 1589 1610 1643 1715 1774 1792
   František II. Karel IX. Jindřich III. Jindřich IV. Ludvík XIII. Ludvík XIV. Ludvík XV. Ludvík XVI.   
1792 1804 1814 1824 1830 1848 1852 1870
   Napoleon I. Ludvík XVIII. Karel X. Ludvík Filip Napoleon III.   

Dějiny · Francie · Kapetovci · Valois · Bourboni · Bonapartové