Bartolomějská noc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o masakru hugenotů ve Francii. O přepadení mužských klášterů v Československu pojednává článek Akce K.
Bartolomějská noc na nástěnné malbě od Giorgia Vasariho

Bartolomějská noc je termín označující masakr hugenotů ve Francii v srpnu 1572. Násilnosti vypukly 24. srpna toho roku, kdy byl mezi prvními zavražděn předák hugenotů, admirál Gaspard de Coligny. Hromadné vraždění započalo v Paříži pod přímou patronací panujícího krále Francie Karla IX. z rodu Valois a jeho matky, Kateřiny Medicejské. Z Paříže se vlna násilí rozšířila do dalších měst a na venkov a během dalších týdnů si vyžádala tisíce obětí.

V roce 1572 měla Francie za sebou celé desetiletí náboženských válek, v nichž se ve vlnách střetávali mezi sebou katolíci a hugenoti. Symbolickým aktem smíření se měla stát svatba předního hugenota, navarrského následníka trůnu Jindřicha Bourbonského, se sestrou krále Karla IX., princeznou Markétou z Valois, v rodině nazývanou Margot. Jindřichova matka, navarrská královna Jeanne d’Albret, byla velkou odpůrkyní tohoto sňatku, který jinak měl řadu příznivců. Jeanne však 9. června 1572 zemřela a svatbě už nic nestálo v cestě.

Sňatek se konal 18. srpna 1572 a k této události se do Paříže sjelo mnoho hugenotských šlechticů, včetně uznávaného vůdce admirála Colignyho. Ženich, který jako hugenot neuznával katolickou mši, prostál většinu obřadu před kostelem. Když potom stanul před oltářem, ženich s nevěstou se na sebe nepodívali. Nevěsta neodpověděla ani na otázku celebrujícího, zda si Jindřicha bere dobrovolně za manžela. V té chvíli král Karel IX. položil ruku na sestřinu hlavu a přinutil ji přikývnout.

V příštích dnech, kdy byl královský sňatek v Paříži oslavován, přesvědčovala Kateřina Medicejská syna Karla, aby proti hugenotům zasáhl mocí, což se jí nakonec podařilo, ačkoliv král choval přátelský vztah k admirálovi Colignymu. K prvnímu pokusu o vraždu tohoto předáka došlo 22. srpna, kdy se ho pokusil na ulici zastřelit jeden z Kateřininých mužů jménem Maurevel, ale pouze admirála zranil. Tento čin hugenoty velmi pobouřil. Dva dny nato, na den sv. Bartoloměje, byl admirál spolu s dalšími hugenotskými vůdci zavražděn v hostinci v Ponthieu, kde během svého pařížského pobytu bydlel. To bylo signálem k masovému vraždění po celé Paříži i mimo ni, jež trvalo až do října 1572. Největší masakry probíhaly v Toulouse, Bordeaux, Lyonu, Bourges, Rouenu a Orléansu. Zdroje uvádějí různý počet obětí od dvou až po desítky tisíc. Soudobé prameny tvrdí, že v následujících týdnech plavalo ve francouzských řekách tolik mrtvol, že nebylo možno jíst ryby.

Zajímavá byla reakce papeže Řehoře XIII.: Všechny zvony se rozezvučely pro díkůvzdání a děla Andělského hradu vypálila oslavnou salvu. Byla vydána upomínková medaile a Řehoř pověřil Giorgia Vasariho, aby vytvořil nástěnnou malbu masakru, která je dosud ve Vatikánu. Podle některých autorů je ovšem tento popis papežovy reakce přehnaný, a zčásti jde dokonce o historický mýtus.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HÁJKOVÁ, Milena. Bartolomějský masakr - mezník ve vztazích Anglie a Francie?. Historický obzor, 2002, 13(9/10), s. 194-199. ISSN 1210-6097.
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu