Kyperské království

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kyperské království
Království Kypru a Jeruzaléma
Království Kypru, Jeruzaléma a Arménie (od 1393)
Royaume de Chypre
Βασίλειο της Κύπρου
 Byzantská říše
 Kyperské císařství
 Řád templářů
 Jeruzalémské království
11921489 Benátská republika 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Byzantská říše, křižácké státy v Řecku a na Kypru roku 1265
hlavní město:
rozloha:
9 251 km²
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
monarchie
vznik:
1192 (bývalý jeruzalémský král Guy de Lusignan koupil Kypr od templářů)
zánik:
1487 (královna Kateřina Cornaro prodala ostrov Benátčanům)
Státní útvary a území
Předcházející:
Byzantská říše Byzantská říše
Kyperské císařství Kyperské císařství
Řád templářů Řád templářů
Jeruzalémské království Jeruzalémské království
Nástupnické:
Benátská republika Benátská republika

Kyperské království, ležící na stejnojmenném ostrově ve Středozemním moři, existovalo v letech 11911498 a vzniklo po III. křížové výpravě. Kypr náležel od čtvrtého století střídavě k Byzantské a Arabské říši. V roce 1191 jej, v rámci křížové výpravy do Svaté země, dobyl anglický král Richard I. Lví srdce a prodal templářům.

Prvním kyperským králem se stal bývalý král jeruzalémský, Guy de Lusignan, který ostrov od temlářského řádu koupil. Po jeho smrti přijal korunu kyperského krále, z rukou císaře Svaté říše římské Jindřicha VI., jeho bratr Amalrich. Rod Lusignanů vládl Kypru až do roku 1474, kdy zemřel teprve roční král Jakub III., syn krále Jakuba II. (asi 1440–1473) a Cateriny Cornaro, která ostrov v roce 1498 prodala Benátské republice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První kyperský král Guy de Lusignan
Pevnost Pafos vybudovaná křižáky roku 1391

Ostrov v roce 1191 dobyl na zdejším řeckém vládci Izáku Komnenovi anglický král Richard I. při své cestě do Svaté země během třetí křížové výpravy. Richard pak ostrov prodal templářskému řádu, který jej obratem prodal bývalému jeruzalémskému králi Guyovi de Lusignan, který po krachu Richardovy kruciáty přišel o své království na pevnině. Guyův bratr Amalrich de Lusignan po bratrově smrti roku 1194 obdržel kyperskou korunu od římského císaře Jindřicha VI.

Po Amalrichově smrti královstvím procházely zástupy dospívajících uchazečů o trůn. Členové rodu Ibelinů, kteří v Jeruzalémě drželi značnou moc v těchto letech vystupovali v rolích regentů království. V roce 1229 byli Ibelinové zatlačeni do pozadí římským císařem Fridrichem II. Roku 1233 byli Fridrichovi stoupenci poraženi, avšak rod Hohenštaufů, loajální k Friedrichovi, vládl dále v Jeruzalémě až do roku 1268, kdy si po smrti Konráda III. Hugo III. Kyperský přisvojil titul jeruzalémského krále pro sebe a sjednotil tak obě království. Území Jeruzaléma bylo ztraceno za vlády krále Jindřicha II. Jeruzalémského roku 1291. Kypr však přetrval až do 15. století.

Ve 14. století Kypr stále více konkuroval italským městským státům v námořním obchodu, se kterými kyperští králové měli časté konflikty. Ty se vyostřily zejména po pádu křižáckých držav v Levantě roku 1291 a kdy se Kypr stal obchodní a kulturní křižovatkou mezi Evropou, Asií a Afrikou. Kypřané proto navázali diplomatické vztahy s avignonským papežstvím v naději, že Francouzi budou s to italský vliv ze Středomoří vytlačit. Roku 1426 mamlúci donutili krále, aby jim každoročně platil dávky a monarchie začala postupně ztrácet svou nezávislost. Roku 1489 byla poslední královna Kateřina Cornaro donucena prodat ostrov Benátčanům.

Státní zřízení[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako Jeruzalém měl i Kypr Haute Cour (Vysoký dvůr). Zde však neměl zdaleka takovou moc jako ve Svaté zemi, ostrov byl bohatší s většími vazbami na evropské monarchie a proto „více feudální“ než Jeruzalém. Pozice krále zde byla silnější a proto si mohl dovolit názory svých dvořanů a šlechticů ignorovat. Mezi nejvýznamnější rodiny na ostrově patřil i klan Ibelinů.

Úřady na Kypru byly víceméně stejné jako v Jeruzalémě či ostatních křižáckých državách. Byly to úřady majorodoma, komisaře, hejtmana, vrchního lokaje a kancléře.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Kyperské obyvatelstvo bylo většinou řecko-ortodoxního vyznání. Byly zde však zastoupeny menšiny arménských monofyzitů a muslimů. Nepatrná populace křesťanů západního kléru byla přítomna ve městech na pobřeží nebo v hlavním městě Nikosii. Za křižáků katolíci tvořili vládnoucí elitní vrstvu, zatímco Řekové žili na venkově – stejná praxe jako v jeruzalémském království. Nezávislému ortodoxnímu kyperskému arcibiskupovi, který nespadal pod žádného patriachu, bylo dovoleno na ostrově zůstat, jeho postavení jako zdejšího hlavního náboženského představitele však převzal křižáky dosazený latinský patriarcha.

Seznam kyperských králů[editovat | editovat zdroj]

Erb Lusignanů jako králů Kypru
Znak Království Kypru a Jeruzaléma
Znak Království Kypru, Jeruzaléma a Arménie po roce 1393
  1. Guy de Lusignan (11921194)
  2. Amaury I. (11941205)
  3. Hugo I. (12051218)
  4. Jindřich I. (12181253)
  5. Hugo II. (12531267)
  6. Hugo III. (12671284)
  7. Jan I. (12841285)
  8. Jindřich II. (12851306) – první období vlády
  9. Amaury z Tyru (13061310) – regent a uzurpátor
    • Jindřich II. (13101324) – druhé období vlády
  10. Hugo IV. (13241359)
  11. Petr I. (13591369)
  12. Petr II. (13691382), (Perrin)
  13. Jakub I. (13821398)
  14. Janus (13981432)
  15. Jan II. (14321458)
  16. Charlotte (14581464) a od roku 1459 se svým manželem Ludvíkem Savojským
  17. Jakub II. (14641473)
  18. Jakub III. (14731474)
  19. Kateřina Cornaro (14741489)

Uchazeči o trůn[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Cyprus na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 3, The fourteenth and fifteenth centuries. Madison : University of Wisconsin Press, 1975. 813 s. Dostupné online. ISBN 0-299-06670-3. (anglicky) 
  • SOUKUP, Pavel; SVÁTEK, Jaroslav, a kol. Křížové výpravy v pozdním středověku. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 248 s. ISBN 978-80-7422-055-5.  
  • WOLFF, Robert L.; HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 2, The later Crusades, 1189–1311. Madison : University of Wisconsin Press, 1969. 871 s. Dostupné online. (anglicky) 
  • La Monte, John L. Feudal Monarchy in the Latin Kingdom of Jerusalem 1100 to 1291. Medieval Academy of America, 1932.
  • Cyprus, Encyclopedia Britannica, accessed May 2007.

Související články[editovat | editovat zdroj]