Šlechta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Aristokracie.
Na tento článek je přesměrováno heslo Šlechtic. Tento článek pojednává o společenské skupině. Další významy jsou uvedeny v článku Šlechta (rozcestník).
Italský šlechtic z 15. stol.

Šlechta (též nobilita či aristokracie[1]) je mocenský, vládní stav, třída, kasta, soubor jedinců, majících mocenské, právní výsady spojené se šlechtickým titulem a zpravidla i znakem rodu - erbem ve feudální společenské formaci. Tvořila tak základ mocenského společenského uspořádání států (zejména evropského středověku). Platnost těchto výsad měla omezení na stát, kterým byly udělena, ale čestné výsady byly často respektovány i v cizině. Příslušnost ke šlechtě souvisela původně (a zpravidla i později) s brannou povinností služby ve vojsku, ať už osobní, rodovou anebo i udržování obecné hotovosti, případně přímo určeného rozsahu počtem mužů.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Šlechta spolurozhodovala (i když v některých dobách jen formálně, jindy ale i proti vůli vládce) o státních záležitostech v rámci šlechtické demokracie, tvořila zemský, případně říšský sněm a schvalovala jednotlivé zákony a někdy volila panovníky. V tomto smyslu byla politickým lidem. Ale v zájmu stability země a hospodářství se panovník stejně jako ostatní šlechta stával dědičným, tj. jeho potomci byli zpravidla potvrzováni sněmem a teprve po vymření panovnického rodu se volil opravdu nový panovník. Dominance panovníka nad šlechtou a naopak jsou jedním z hlavních a také z nejoblíbenějších témat dějepisu i historických uměleckých děl.

Ve světě[editovat | editovat zdroj]

Šlechta se vyskytuje prakticky u všech národů a kultur celého světa a během celé historie. Některá pravidla však se olišovala od našich historických zvyklostí:

  • V Japonsku existovaly dvě třídy šlechty, vyšší daimjó, byla třídou dědičných vlastníků půdy, nižší samurajové byli válečníky, podobně, jako v Evropě rytíři.
  • V Číně císař uděloval dědičné šlechtické tituly, přičemž v každé následující generaci potomek klesl o jeden stupeň níže.

Zdroje vzniku[editovat | editovat zdroj]

Příslušnost k této skupině vychází z několika zdrojů:

  • rodového principu, je zpravidla založena manželským původem po šlechtickém otci.
  • povýšení do šlechtického stavu panovníkem.
  • automatické šlechtictví, dané jako jeden z požitků některých vysokých úřadů, např. bratry papežů a jejich patrilineární potomky na základě buly Urbem Romam papeže Benedikta XIV. z roku 1746.

Podíl na obyvatelstvu[editovat | editovat zdroj]

Šlechta měla různý podíl na celkovém počtu obyvatel. Například v Uhrách byl podle sčítání z roku 1840 až 17:1. V rakouských zemích tento podíl činil 350:1, v Lombardsku-Benátsku 300:1 a v Čechách dokonce 828:1.[2]

Počátky šlechty[editovat | editovat zdroj]

Počátky šlechty souvisí obecně s přechodem od rodové společnosti. V návaznosti na ni dochází k vyčleňování úspěšných jedinců, kteří na základě svých vojenských či jiných schopností a zásluh získávají ve společnosti respekt a výsadní postavení - obdobně, jako v rámci rodu, ale v širším společenství. V zájmu stability se pak prosadila zásada dědičnosti jejich postavení.

Ustavení takové privilegované, vládnoucí vrstvy se v historii mnohokrát událo velice zřetelně a prakticky ve všech zemích, po jejich ovládnutí cizí mocností, např. Římské říše germánskými kmeny, Británie seveřany nebo později Normany, Ruska germánskými Varjagy, Bulharska turkickými Protobulhary, Čech po bitvě na Bílé Hoře[zdroj?], Indie po ovládnutí Moguly, Číny po ovládnutí Čingischánovými Mongoly, oblast Blízkého východu po dobytí Řeky vedenými Alexandrem Makedonským a podobně. Jindy ustavení šlechty proběhlo pozvolna, postupným upevněním postavení úspěšných rodů, např. ve středověkých Českých zemích, Polsku, ale i v klidných obdobích prakticky všech zemí.

Ústup šlechty[editovat | editovat zdroj]

S rozvojem průmyslové výroby došlo ke změnám ve významu vrstev obyvatelstva a liberalizaci, postupnému vyrovnání práv, resp. zmírňování rozdílů, jednotlivých skupin. Tím faktický význam šlechty pozvolna klesal až k formálnímu, čestnému stavu současnému. V některých zemích se ale moc krále a šlechty, např. panovnického rodu, zachovala, jako v některých arabských zemích.

V některých zemích ale i nyní vládne šlechtě obdobná vládnoucí vrstva v podobě stranických struktur, typických pro autoritativní státy, zejména komunistické, kde o společenských záležitostech rozhodují sbory zástupců vládnoucí vrstvy (výbory - ústřední, oblastní apod.), často na čele s panovníkem - revolučním vůdcem a jeho rodem, jako v KLDR[zdroj?] nebo na Kubě[zdroj?]. Obdobná mocenská (čili politická) nerovnoprávnost panuje i v dalších zemích, kde vládne jiná vydělená vrstva, teokracie, nyní zejména v Íránu[zdroj?].

Šlechtické tituly v současné Evropě[editovat | editovat zdroj]

Šlechtické tituly jsou uznávány ve všech evropských zemích s monarchickým zřízením. V Německu nikdy šlechtické tituly nepřestaly být uznávány a v současnosti jsou legální součástí příjmení německých obyvatel. Ve Francii jsou v platnosti zákony, které chrání oprávněné nositele šlechtických titulů před jejich uzurpací.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pojmem aristokracie se někdy označuje pouze vyšší šlechta, srv. MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500-1700). 1. vyd. Praha : NLN, 2004. ISBN 80-7106-312-6. S. 11-15.  
  2. http://www.snk.sk/swift_data/source/NBU/Zborniky/Zemianstvo_1/19.pdf

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]