Patriarchát (územní členění církve)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Patriarcha, řecky πατριάρχης (patriarchés), je představitel patriarchátu (řecky πατριαρχία). Označení je složeno ze slov πατήρ (patér) otec a αρχή (arché) počátek, vláda.

Obecný znak patriarchy, u konkrétní osoby je vyplněn štít a devizní stuha

Patriarcha byl na základě původní definice (patriarcha je mužský člen rodiny či klanu, jenž požívá nejvyšší autority) v židovství, křesťanství a islámu jeden z biblických praotců (Abrahám, Izák, Jákob). Později začalo být v křesťanství pojem patriarchát používán pro partikulární církve založené apoštolem: Řím, Antiochie, Alexandrie, Konstantinopol a Jeruzalém.

Postupem doby byl tento titul udělován i jiným biskupstvím. V církvích sjednocených s Římem je to titul současného hlavního představitele této církve (např. Arménská katolická církev). To platí i pro některé nekatolické církve, např. nejvyšší představitel Církve československé husitské je patriarcha. V současné době tedy patriarchát znamená jednotku územního členění větší než církevní provincie. Biskup v jejím čele se nazývá patriarcha. Titul patriarchátu byl udělován také jako čestný, pro mimořádně významné diecéze.

V zenovém buddhismu je patriarcha nositelem Buddhova předávaného učení v přímé linii od samotného Buddhy.

Historické patriarcháty[editovat | editovat zdroj]

Od 2. století si v církvi začaly získávat zvláštní autoritu (auctoritas) jisté církevní obce, které odvozovaly svůj původ od apoštolů (apoštolská posloupnost), od níž odvozovaly též svou důstojnost (dignitas). Biskupové těchto církevních obcí byli považováni vkládáním rukou za přímé následníky apoštolů.

První nikajský koncil roku 325 ustanovil, že tato tři biskupská sídla – Alexandrie, Řím a Antiochie mají zvláštní právní i učitelskou pravomoc nad ostatními církvemi (Alexandrie nad Egyptem, Řím nad Západem a Antiochie nad Sýrií). První konstantinopolský koncil přiřadil tuto pozici též Konstantinopoli a zařadil ji co do důstojnosti hned za Řím. Od dob Justiniána I. se těmto obcím začalo říkat patriarcháty. Jejich pořadí bylo koncily pevně určeno:

  1. Řím, založený apoštolem Petrem
  2. Konstantinopol, s patronem apoštolem sv. Ondřejem
  3. Alexandrie, založená evangelistou Markem
  4. Antiochie, založená apoštolem Petrem
  5. Jeruzalém

Prostřednictvím církevního společenství (communio) si navzájem tato biskupství udělovala jurisdikci nad všemi místními církevními obcemi. Byly považovány za garanty jednoty církve. K řešení vzájemných konfliktů sloužily ekumenické koncily. Tato společná autorita patriarchátů zanikla velkým schizmatem mezi západní a východní církví roku 1054.

Římskokatolické patriarcháty[editovat | editovat zdroj]

V římskokatolické církvi existují dodnes biskupství, která jsou označována jako patriarcháty, která však právně nemají zvláštní učitelskou či právní autoritu:

Pravoslavné patriarcháty[editovat | editovat zdroj]

Pravoslavná církev uznává čtyři z pěti starověkých patriarchátů (včetně Říma).

Nověji byly založeny:

Patriarchové reformovaných církví[editovat | editovat zdroj]

Svého patriarchu má Církev československá husitská. Je její hlavou a je volen církevním sněmem na 7 let a následně vysvěcen na biskupa. Titulu patriarchy užívají i hlavy Igreja Católica Apostólica Brasileira a Charizmatické episkopální církve. Titul se vyskytuje i u mormonů.

Patriarcha v Zenu[editovat | editovat zdroj]

Patriarcha v Zenu je nositelem přímého Buddhova odkazu a jeho nejvyššího učení. Prvním zenovým patriarchou byl Mahá Kášjapa, přímý žák Buddhy. Slavný je také Bódhidharma, který přinesl buddhismus do číny a 6. zenový patriarcha Chuej-Neng, autor Tribunové sútry.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]