Jákob
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jákob (hebrejsky יעקב Ja’akov) je jméno třetího praotce izraelského národa. Jákob byl synem Izákovým a otcem dvanácti synů (Rúben, Šimeón, Lévi, Juda, Dan, Neftalí, Gád, Ašer, Isachar, Zabulón, Josef, Benjamín), z nichž povstalo dvanáct kmenů Izraele. Jakob žil 147 let.
Obsah |
[editovat] Původ jména
Jméno Ja’akov má totožný kořen se slovem עקב ekev, pata. Toto jméno mu bylo dáno, protože se při svém narození držel za patu své starší dvojče - Ezaua. Český ekumenický překlad překládá jméno „Jákob“ jako „úskočný“.
[editovat] Život
Cyklus vyprávění o Jákobovi se nachází v kapitolách 25,19-34 (narození) a 27 – 35 knihy Genesis. Jákob se narodil jako druhorozený a stal se pastevcem, na rozdíl od svého bratra, který byl lovec. Podle Bible jej milovala jeho matka Rebeka, zatímco jeho otec Izák měl v oblibě spíše Ezaua. Ezau se však měl prvorozenství vzdát, když vyčerpán vyměnil prvorozenství za mísu čočky, kterou si Jákob připravil. Později na radu své matky obelstil slepého Izáka a vydával se za Ezaua a tak získal Izákovo požehnání pro prvorozeného syna. Ezau jej chtěl zabít, Jákob proto uprchl před bratrem ke svému strýci Lábanovi do Cháranu (pravděpodobně v dnešní Sýrie). Po cestě se mu v Bejt Elu (Bételu) zjevil Bůh a slíbil mu, že jej bude provázet a že na něj přenese svá zaslíbení, která náležela prvorozenému.
[editovat] Rodina
Jákob se zamiloval do Lábanovy mladší dcery Ráchel, ale o svatební noci mu Lában podstrčil její starší sestru, Leu. Za obě dcery Jákob sloužil u Lábana celkem 14 let. Ráchel a Lea dostaly také každá otrokyni, Bilhu a Zilpu. S Leou Jákob zplodil šest synů (Ruben, Šimeon, Lévi, Juda, Isachar a Zabulon) a jednu dceru (Dina), Ráchel (Josef a Benjamín), Bilha (Dan, Neftalí) a Zilpa (Gad, Ašer) porodily Jákobovi každá po dvou synech.
[editovat] Cesta zpět a změna jména
Po čtrnácti letech u služby u Lábana se Jákob se svým strýcem a tchánem rozešel a vrátil se zpět do Kanaánu. Gn 32,23-33 vypráví příhodu o nočním zápasu Jákoba s tajemným cizincem. Na závěr zápasu, když se rozednívalo a jeho sok – jak se nyní ukáže sám Bůh – mu požehnal a změnil mu jméno. Namísto Jákob se měl jmenovat Izrael (hebr. ישראל Jisra’el „Bůh zápasí“), „neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem“. Proto se jeho synové a všichni jejich potomci nazývají „syny Izraelovými“ čili „Izraelity“. Paralelní, trochu odlišné vyprávění o změně jména viz Gn 35,9-10. Jákob se poté usmířil se svým bratrem a usídlil se v Kanaánu, kde putoval především po dnešní judské a samařské vrchovině. Jákob později odešel do Egypta, kam byl pozván svým nejoblíbenějším synem Josefem, který získal v Egyptě značnou moc, a v Egyptě také po 17 letech zemřel. Jeho tělo bylo poté přeneseno zpět do Kanaánu a pohřbeno v Hebronu ve stejné jeskyni jako jeho otec a děd.
 |
Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení. |
[editovat] Historické zařazení
Někteří badatelé se na základě paralelismů v Am 7,9.19 domnívají, že jméno Izrael náleželo původně Izákovi, avšak celá zbývající biblická tradice hovoří o Izraeli jako o Jákobovi.[zdroj?]
Z historického hlediska se někteří domnívají, že se v Jákobově případě jedná o patriarchu (předka) jednoho z izraelských kmenů, pravděpodobně odlišného od Izraele.[zdroj?] Teprve pozdější tradice je údajně spojila dohromady a učinila z nich jednu osobu.[zdroj?] Budeme-li chtít stanovit dobu, kdy Jákob žil, bude to nejpravděpodobněji první polovina 2. tisíciletí př. Kr. Jeho putování (a také příběhy ostatních patriarchů) tak mohlo být součástí stěhování Amorejců v oblasti úrodného půlměsíce.
