Egypt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Starověký Egypt.
Egyptská arabská republika
جمهوريّة مصر العربيّة
Ǧumhūriyyat Miṣr al-ʿArabiyyah
Džumhúrja al-Misríja al-'Arabíja
Vlajka Egypta
vlajka
Znak Egypta
znak
Hymna: ‬Biládí, Biládí, Biládí (بلادى، بلادى، بلادى)
Geografie

Poloha Egypta

Hlavní město: Káhira
Rozloha: 1 001 739 km² (30. na světě)
z toho 0,6 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Hora svaté Kateřiny (2 642 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Poloha: 26°0′ s. š., 29°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 82 milionů (+ 8 milionů v zahraničí)[1] (16. na světě, 2011)
Hustota zalidnění: 76 ob. / km² (126. na světě)
HDI: 0,716 (střední) (116. na světě, 2007)
Jazyk: arabština
Národnostní složení: Egypťané
Náboženství: islám 90%, koptské ortodoxní křesťanství 10%
Státní útvar
Státní zřízení: Unitární poloprezidentská republika
Egyptský parlament rozpuštěn 22. září 2012.
Vznik: 28. února 1922 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident: Abdal Fattáh Sísí
Předseda vlády: Házim Bibláví (prozatimní)
Měna: egyptská libra (=100 piastrů) (EGP)
HDP/obyv. (PPP): 6 200 USD (137. na světě, 2010)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 818 EGY EG
MPZ: ET
Telefonní předvolba: +20
Národní TLD: .eg, .مصر
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Egypt je arabská republika v severovýchodní Africe (malou částí též v Asii), ležící na Nilu. Na západě hraničí s Libyí, na jihu se Súdánem, na severovýchodě s Izraelem. Ze severu ho omývají vody Středozemního moře, z východu pak Rudé moře.

Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky. Většina z přibližně 82 milionů obyvatel (k roku 2012) žije poblíž břehů řeky Nil na ploše 40 000 čtverečních kilometrů, kde se nachází jediná orná půda. Většina nehostinné pouště Sahary je pouze velmi řídce obydlena. Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech, většina z nich v hustě obydlených centrech Káhiry, Alexandrie a dalších velkých měst Nilské delty.

Tato země je známá především díky starověké civilizaci a několika světově proslulým monumentům, jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga. Město Luxor, které se nachází na jihu Egypta, skrývá početné starověké artefakty, jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů. Egypťané jsou obecně považováni za kulturně a politicky důležitý národ Středního východu. Egypťané byli výborní stavitelé .

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Mapa Egypta

V minulosti mívaly státy nebo území, na nichž se dnešní státy nacházejí, poněkud odlišná jména, než jaká mají dnes. A čím vzdálenější minulost, tím propastnější se zdá být rozdíl mezi současným a tehdejším názvem daného území. Ani Egypt v tomto není výjimkou.

I současné označení má své kořeny v egyptštině, avšak původně to s názvem této země nemělo nic společného. Původně šlo totiž o označení pro Ptahův chrámový komplex v městě Mennofer (řecky Memfis) který byl nazýván "Palác Ptahovy Ka„ což se v egyptštině řekne “hat ka ptah„. Z tohoto názvu se však během staletí stal nový výraz (podobně jako v češtině se z půl dne stalo poledne), který se mohl vyslovovat přibližně “hykupta".

V této podobě se s tímto označením setkali Řekové. Přizpůsobili si jej svému jazyku a začali jej používat k označení celé země a dokonce k tomu i měli mýtus, v němž je to vlastně jméno egyptského krále, po němž se nazývá i celá zem. Tento Řeky zkomolený název zněl AIΓYΠTOΣ (Aigyptos). Když se s tímto označením pro Egypt setkali Římané, převzali jej a přizpůsobili si jej zase svému jazyku a tak vzniklo ÆGYPTVS (Égyptus), což byl později (když se Egypt stal součástí Impéria) i oficiální název provincie. A z toho je pak odvozen náš současný název Egypt.

Sami Egypťané však svou zemi nazývali jinak. A neměli pro ni jen jeden název, ale hned několik a každý z nich vyjadřuje, jak Egypťané svou zem vnímali a co pro ně znamenala. (viz Staroegyptské názvy Egypta) Podle archeologických nálezů a egyptských hieroglyfů nazývali nejčastěji starověcí Egypťané svou zemi "Kemet" (Černá země).

A i v současnosti obyvatelé svou zemi nenazývají Egypt. Oficiální název země zní Džumhúrja al-Misríja al-'Arabíja, což se v arabském světě a v Egyptě samotném v běžném hovoru nahrazuje zkráceným Maṣr či Miṣr.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Egypta.

Historie Egypta patří mezi nejdelší souvislé historie sjednoceného státu. Nilské údolí vytváří přirozenou zeměpisnou oblast ohraničenou na východě a západě pouštěmi, na severu mořem a na jihu nilskými katarakty. Snaha ovlivnit nilské záplavy vedla v době 3 000 př. n. l. ke vzniku jednoho z prvních států na světě.

Historii Egypta můžeme rozdělit na tato období:

Pravěk[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pravěký Egypt.
  • Období paleolitu (700000 př. n. l. – 10000 př. n. l.)
  • Období mezolitu (10000 př. n. l. – 5000 př. n. l.)
  • Období neolitu a předdynastické období (5000 př. n. l. – 3000 př. n. l.)
  • Raně dynastické období (1. až 2. dynastie; do cca 27. století př. n. l.)

Skupinky člověka rodu Homo erectus se při rozšiřování z Afriky do západní a jižní Asie pravděpodobně též usadily v údolí Nilu. Ze středního paleolitu pochází mnoho lokalit, které dokládají rohovce vhodného pro výrobu pazourků.[2]

Postupně se skupiny lovců-sběračů začaly usazovat a v Nilském údolí začaly vznikat trvalejší zemědělská sídliště. Lidé využívali bohatství, které jim nabízelo údolí Nilu. Nilské bahno poskytovalo materiál na stavbu nízkých stěn chatrčí, na výrobu keramiky a také každoroční nilské záplavy přinášely živiny pro rostlinstvo v okolí.

Z vývoje keramiky můžeme usuzovat na vznik několika kultur, z nichž nejvýznamnější je badárská kultura a nakádská kultura.

Vytvářejí se kmenové svazy, vyvolané potřebou organizovat odvodňovací práce. V Horním Egyptě nabyl převahy kmen, který sídlil v okolí osady Nechen (pozdější Hierakonpolis), v Dolním Egyptě to byl kmen sídlící v severozápadní deltě Nilu v okolí osady Bútó.

Roku 3150 př. n. l. sjednotil faraon Menes Horní a Dolní Egypt. Vznikla Stará říše, jejíž faraoni si nechávají budovat pyramidy. Někteří badatelé ztotožňují tohoto panovníka s králem Narmerem nebo s panovníkem Hor-Aha. Rozhodnout, kdo má pravdu je obtížné z důvodu používání dvou jmen, jednoho osobního a druhého trůnního. Kromě toho se pozdějším přepisem jmen a jejich pořečtěním mohlo znění změnit.[3]

Při výzkumu staroegyptské historie se využívá relativního datování podle vlády panovníků a egyptských dynastií, vycházejícího převážně z díla řeckého historika Manehta.

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Starověký Egypt.
  • Stará říše (3. až 8. dynastie; 2700 – 2180 př. n. l.)

Se začátkem panování třetí dynastie se začala tzv. Stará říše. Panovník byl ztělesněním boha a měl neomezenou moc. Za vlády faraona Džosera (kolem 2610–2590 př. n. l.) a panovníků čtvrté a páté dynastie se rozloha Egypta rozšířila až na jihu k Asuánu. Faraonové byli v této době uctíváni jako synové slunečního boha Re. Džosér jako první nechal postavit pyramidu pojmenovanou po něm.

  • První přechodné období (7. až 11. dynastie) (2180 – 2065 př. n. l.)
  • Střední říše (11. až 14. dynastie; 2055 - 1650 př. n. l.)
  • Druhé přechodné období (14. až 17. dynastie, 1650 – 1550 př. n. l.)

Po rozpadu Staré říše se po období rozpadu dosavadního zřízení podařilo vládcům města, konkrétně Mentuhotepovi II. Vesetu (Théby) v Horním Egyptě říši znovu sjednotit a pod vládou XI. dynastie začíná Střední říše.[3]

Kolem roku 1650 př. n. l. vpadli do Egypta z Asie semitské kmeny, které byly později nazvány Hyksósové. Přinesly s sebou nový typ luku, nové typy bronzových zbraní, chov koní a užití válečných vozů, čímž se změnil způsob vedení válečných bojů.

Rozsah egyptské říše za vlády Thutmose I. (1504–1492 př. n. l.)
  • Nová říše (18. až 20. dynastie; 1550 – 1069 př. n. l.)
  • Třetí přechodné období (21. až 25. dynastie; 1069 – 664 př. n. l.)
  • Pozdní období (26. až 31. dynastie; 664 – 332 př. n. l.)

Faraonu Ahmose I. se podařilo Egypt kolem roku 1550 př. n. l. znovu sjednotit a založil tak XVIII. dynastii. Za vlády panovníků této dynastie se Egyptská říše rozkládala až k Nubii a k údolí Eufratu.

Panovník Amenhotep IV. (1364 –1347 př. n. l.), jehož manželkou byla Nefertiti, si změnil své jméno na Achnaton a provedl náboženskou reformu. Za jeho vlády byl jediným uctívaným bohem Aton, bůh slunce (před reformou Amon). Jeho nástupce Tutanchamon tento kult zrušil a jméno Achnatona bylo ze seznamu králů vymazáno.

Za vlády Ramesse II. (1290 –1224 př. n. l.) zažila Nová říše ještě jednou dobu rozkvětu. Po smrti Ramesse III. (1184 – 1153) došlo k rychlému úpadu Egypta a nepokojům. Následkem toho byl vpád Libyjců a mořských národů. Zakladatelem XXII. dynastie byl Libyjec jménem Šešonk I., XXV. dynastii založili králové Núbie.

  • Makedonské období (332 – 310 př. n. l.)
  • Ptolemaiovský Egypt (305 – 30 př. n. l.)
Související informace naleznete také v článku Ptolemaiovský Egypt.

V roce 525 př. n. l. se Egypta poprvé zmocnili Peršané. Na konci 5. století př. n. l. se naposled osamostatnil pod vládou domácích dynastií (XXVIII. – XXX.). Poté se Egypta znovu zmocnili Peršané.

V roce 333 př. n. l. porazil Alexandr Veliký perského krále Dáreia III. a získal tak egyptské území. Po jeho smrti (323 př. n. l.) jeden z jeho vojevůdců Ptolemaios vládl v této provincii a v r. 305 př. n. l. přijal titul krále jako Ptolemaios I. Sótér. Ptolemaiovská dynastie pak vládla Egyptu až do roku př. n. l. Hlavním městem byla Alexandrie a velký kulturní vliv v této době měl helénismus.

  • Období Římské říše (30 př. n. l. až 395 n. l.)
  • Byzantské období (395 – 640 n. l.)
Související informace naleznete také v článku Aegyptus.

Po smrti Kleopatry VII. v roce 30 př. n. l., poslední panovnice dynastie Ptolemaiovců se stal Egypt římskou provincií. Při dělení římské říše roku 395 n. l. se dostal pod byzantskou vládu a ztratil dosavadní hospodářský význam.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

  • Islámské období (640 – 1517 n. l.)
  • Osmanské období (1517 – 1805 n. l.)
Související informace naleznete také v článku Osmanská říše.

Kolem 640 dobyli islámští Arabové Nilské údolí. Za vlády Mu‘ávijada I. (661–750) osídlily arabské kmeny plodné planiny a s nastoupením Saladina, zakladatele dynastie Ajjúbovců (1171–1249), se stala Káhira centrem muslimského odporu proti křížovým tažením. Kolem roku 1250 povstala palácová garda a mamlúci (vojenští otroci) získali moc.

V roce 1517 dobyl Egypt turecký sultán Selim I. a ten se tak stal tureckou provincií. Správa Egypta byla nadále svěřena mamlúkům.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Období vlády dynastie Muhammada Alího (1805 až 1952)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Muhammad Alí Paša a Egyptské chedivství.
Bitva pod Pyramidami

Teprve Napoleonovo egyptské tažení v roce 1798 ukončilo osmanskou nadvládu. Napoleon sice téhož roku byl donucen odplout z důvodu vítězství admirála Nelsona v námořní bitvě u Abukiru, ale po Napoleonově odplutí ovládl makedonský důstojník tureckého vojska v Egyptě Muhammad Alí s pomocí armády do roku 1801 postupně celou zemi. Potlačil britské pokusy o vměšování do egyptské vnitřní politiky a v roce 1811 plně stabilizoval situaci vyvražděním tehdejší vojenské a politické elity – mamlúků. V té době se však již stal faktickým vládcem země, neboť Osmanská říše neměla prostředky na dobytí Egypta.

V roce 1848 se vzdal trůnu ve prospěch svého syna Ibráhíma a tím založil novou dynastii, vládnoucí Egyptu (pod formální osmanskou a méně formální britskou správou) až do roku 1952. Stavba Suezského kanálu však zemi zadlužila a v roce 1875 se stala největším akcionářem společnosti Velká Británie. V roce 1888 Konstantinopolská smlouva prohlásila Suezský kanál za neutrální území pod správou Velké Británie.

18. prosince 1914 prohlásila Velká Británie Egypt svým protektorátem. Dosavadní chediv Abbás II. Hilmí byl sesazen a nahrazen sultánem Husajnem Kámilem. Po jeho smrti roku 1917 se sultánem stal Ismáíla Ahmad Fu´ád. Britové zatížili egyptské obyvatelstvo nucenými pracemi pro budování komunikací a vodovodů s velkými ztrátami na lidských životech.[4] Omezení dovozu zboží podnítilo rozvoj egyptského lehkého průmyslu.

28. února 1922 vyhlásil Egypt pod vládou Fuada I. samostatnost jako Egyptské království.

Za druhé světové války se stal bojištěm německé a italské armády pod velením Erwina Rommela a britských vojsk pod velením Bernarda Montgomeryho. Britská vojska zůstala až do roku 1946 v zemi. V roce 1948 se egyptská armáda zúčastnila arabsko-izraelské války.

V roce 1951 Egypt vypověděl Konstantinopolskou smlouvu a Velká Británie souhlasila, že se stáhne (1954).

Republika (1953 do současnosti)[editovat | editovat zdroj]

23. července 1952 – V Egyptě byl převratem svržen král Farúk I. a byla vyhlášena Egyptská republika. Hlavou státu byl nejdříve generál Muhammad Nadžíb, později vůdce revoluce, plukovník Gamál Abd an-Násir (1954–1970).

Ten zavedl socialistický způsob vlády. Zestátnění Suezského kanálu v roce 1956 vedlo k vojenskému zákroku Izraele, Velké Británie a Francie a k tzv. Suezské krizi. Výsledkem bylo posílení egyptské pozice a zvýšení vlivu Sovětského svazu na Blízkém Východě.

Od února roku 1958 probíhají diplomatické spory se Súdánem o Halaibský trojúhelník a Bir Tawil.

V roce 1958 vytvořil Egypt spolu se Sýrií Sjednocenou arabskou republiku vedené Násirem. V té dominoval Egypt (roku 1961 Sýrie svazek opustila, avšak Egypt používal tento název až do roku 1971)

V roce 1967 se Egypt zúčastnil šestidenní války s Izraelem.

Po smrti Nassira v roce 1970 se stal prezidentem jeho viceprezident Anvar as-Sádát.

V roce 1973 se stala oblast kolem Suezského kanálu dějištěm nových bojů mezi Izraelem a Egyptem (Válka Jom Kippur).

V roce 1977 zahájil Sadát mírové jednání s Izraelem. To vedlo k podpisu mírové smlouvy v roce 1979 a k odchodu izraelského vojska ze Sinajského poloostrova, která však vyvolala odpor islámských fundamentalistů. V roce 1981 byl Sadát zavražděn a jeho nástupcem se stal Muhammad Husní Mubarak.

V roce 2000 se Egypt de facto ujímá správy nad Halaibským trojúhelníkem.

Demonstrace v Egyptě 2011[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Egyptská revoluce 2011.

Na konci ledna roku 2011 egyptský prezident Husní Mubarak poprvé po čtyřech dnech nepokojů a násilností v hlavním městě promluvil o událostech, které si v zemi vyžádaly nejméně 18 mrtvých a přes 1000 zraněných. Ve svém projevu oznámil občanům, že vyzval vládu k rezignaci, a slíbil demokratické reformy. Podle agentury AP Mubarak ujišťoval občany, že prosadí sociální, ekonomické a politické reformy. Protivládní demonstrace, které ochromily celou zem, pak označil za součást spiknutí k destabilizaci Egypta a zničení legitimity jeho režimu. Celá země byla také odpojena od internetu. O několik dní později se situace v Káhiře a ostatních velkoměstech ještě více vyhrotila. Podle komisařky OSN si nepokoje vyžádaly až 300 životů. Odpůrci prezidenta Husního Mubaraka se 31.1.2011 rozhodli vyhlásit časově neomezenou generální stávku. Následující den ji měl doprovodit "miliónový pochod". Dne 11. února 2011 prezident Mubarak rezignoval, podle svých slov chce dožít v letovisku Šarm aš-Šajch. Moc převzala armáda (vojenská junta) a faktickou hlavou státu se stal předseda Nejvyšší vojenské rady Muhammad Hosejn Tantaví.

Pomubarakovský Egypt[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2012 se v Egyptě konaly prezidentské volby, které vyhrál islamista Muhammad Mursí.[5] V prosinci 2012 se konalo referendum o nové ústavě. Ta byla kritizována proto, že umožňuje vznik islamistického státu a nezaručuje stejná práva všem obyvatelům.[6] Referendum se konalo ve dvou termínech, v každém volila polovina země. Podle oficiálních výsledků byla ústava přijata - pro hlasovalo 63,8%. Volební účast ale byla velice nízká - 32,9%.[7] Mursí byl po roce vlády sesazen armádním pučem.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Egypta.

Povrch[editovat | editovat zdroj]

Satelitní snímek Egypta

Egypt je stát ležící na pomezí severní Afriky a jihozápadní Asie. Jeho rozloha je 1 002 450 km2. Fyzicky tvoří Egypt východní část Sahary. Je tvořen vysoko položenou tabulí, rozdělenou údolím Nilu na západní část, tvořenou Libyjskou pouští a východní část, tvořenou Arabskou pouští. Podložím tabule je většinou rula a žula. V jižní části Libyjské pouště se nachází náhorní plošina Džilf al-Kabír, která je se svojí průměrnou výškou 1000 m nejvyšším místem této pouště. V Libyjské poušti se rovněž nachází velké množství proláklin, přičemž v největší z nich, Kattarské proláklině, se v hloubce 137 metrů pod hladinou moře nachází nejnižší bod Egypta. Východní část Egypta tvoří Arabská poušť, která se rozprostírá od nilského údolí až k Rudému moři. Na rozdíl od Libyjské pouště je velmi hornatá. Pro tuto oblast jsou charakteristická suchá údolí, která se nazývají vádí. Pomyslný střed této oblasti tvoří řeka Nil, která protéká Egyptem od jižních hranic se Súdánem až na sever, kde ústí do Středozemního moře. Právě tato řeka, která na území Egypta dosahuje přibližné délky 1 600 km, dala vzniknout egyptské civilizaci. I v současné době žije v jejím údolí a deltě 99% obyvatelstva, které tak využívá pouze 5,5% rozlohy své země.

K Egyptu rovněž patří Sinajský poloostrov, který je ohraničen Suezským a Akabským zálivem. Sinajský poloostrov patří geograficky již k Asii. Jeho jižní část je hornatá a nachází se zde nejvyšší hora Egypta, Hora sv. Kateřiny (Gebel Katherína), která dosahuje výšky 2 642 metrů nad mořem.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Egypt má aridní pouštní podnebí. Sever země je chladnější, na jihu jsou větší výkyvy teplot. Egypt je jednou z nejteplejších a nejsušších zemí světa, kde na některých místech neprší i několik let. Tato země má přes 300 dní slunečního svitu, zimy jsou mírné, léta velmi horká. Během dne zde panují vysoké teploty, kdežto noci jsou chladné. V pobřežních oblastech dosahuje denní teplota během zimního období v průměru 14 °C, v létě se průměrně pohybuje kolem 30 °C. V pouštních oblastech se vyskytují velké teplotní skoky, zvláště pak v letním období. Teploty se mohou pohybovat od 7 °C v noci až ke 40 °C přes den. Během zimních měsíců teploty v poušti tak razantně nekolísají, avšak mohou se pohybovat i v rozmezí od 0 °C v noci do 18 °C přes den. V oblasti nilské delty během jara vane horký a suchý vítr, který je znám pod názvem Chamsin. Roční úhrn srážek dosahuje ve většině oblastí maxima 80 mm. Na pobřeží mohou srážky dosáhnout až 200 mm. Během letních měsíců v Egyptě prakticky neprší.

Největší egyptská města[editovat | editovat zdroj]

Desáté nejlidnatější město Egypta Tanta

k 1. lednu 2012[8]

Pořadí Město Guvernorát Počet obyvatel
1. Káhira Káhira 8 300 472
2. Alexandrie Alexandrie 4 532 174
3. Gíza Gíza 3 628 062
4. Šubrá al-Chejma Kaljúbíja 1 099 354
5. Port Said Port Said 625 953
6. Suez Suez 565 716
7. Luxor Luxor 506 588
8. Al-Mansura Dachílija 495 630
9. El-Mahalla El-Kubra Gharbíja 465 278
10. Tanta Gharbíja 445 560

Politika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Egypta.

Do roku 2011 byl Egypt prezidentskou republikou. Vládu si od roku 1978 držela Národní demokratická strana. Do 454 členného parlamentu se volilo jednou za 5 let. Významným opozičním hnutím bylo Muslimské bratrstvo, jemuž bylo z náboženských důvodů zakázáno vytvořit politickou stranu. Tehdejší prezident Muhammad Husní Mubarak, který byl v čele Egypta od roku 1981, byl po revoluci z roku 2011 donucen odstoupit, a to dne 11. února 2011. Prezidentovu rezignaci oznámil viceprezident Umar Sulajmán v krátkém televizním prohlášení. Podle něj prezident odstoupil pro dobro republiky. Moc poté převzala armáda.

Nová demokratická ústava byla přijata v referendu. Ta mimo jiné ustavila poloprezidentskou republiku. V následných parlamentních i prezidentských volbách zvítězili islamisté. Islamistická Strana svobody a spravedlnosti, vytvořená Muslimským bratrstvem, získala 37,5 % hlasů ve volbách do dolní komory a 45 % hlasů ve volbách do horní komory Parlamentu. Druhou skončila také islamistická Strana světla, která se hlásí k salafismu (či wahhábismu) se ziskem okolo 28 % hlasů. Liberální strany vstoupily do opozice, když celkem získaly okolo 20 % hlasů. Prezidentem byl v přímé volbě zvolen Muhammad Mursí (ze strany Svobody a spravedlnosti), když ve dvoukolové volbě získal 24,78 %, respektive 51,73 % hlasů.

Po další vlně lidových demonstrací, protestujících proti Mursího vládě, se armáda na začátku července 2013, ve jménu nespokojeného lidu, chopila moci a svrhla Mursího i jeho vládu. Prozatímním prezidentem byl jmenován předseda Ústavního soudu Adlí Mansúr, který poté rozpustil Parlament s plánem vytvořit úřednickou vládu, která navrhne novou ústavu a dovede zemi k novým volbám.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Egypta.
Řeka Nil ve starověkém městě Asuán, populární turistická destinace
Pyramidy v Gíze

Ekonomika Egypta závisí především na zemědělství, mediální sféře, vývozu ropy a turistice; více než tři miliony Egypťanů však přitom pracuje v zahraničí, především v Saúdské Arábii, zemích Perského zálivu a Evropě. Dokončení přehrady v Asuánu roku 1971 a výsledné jezero Nasser změnilo časem prověřenou úlohu řeky Nilu v zemědělství a ekologii Egypta. Rychle rostoucí populace, omezené množství zemědělské půdy a závislost na Nilu však stále zdražují zdroje a stresují ekonomiku.

Vláda se snažila připravit ekonomiku na nové milénium pomocí reforem a rozsáhlých investic do dopravy a fyzické infrastruktury. Egypt přijímal zahraniční pomoc Spojených států od roku 1979 (průměrně 2,2 miliardy ročně) a je třetím největším cílem zahraničních fondů Spojených států, hned po válce v Iráku. Jeho hlavní příjmy jsou však z cestovního ruchu a také z lodní přepravy skrze Suezský průplav.

Egypt má vyvinutý energetický trh založený na uhlí, ropě, zemním plynu a vodní energetice. Značné zásoby uhlí se nalézají na severovýchodě Sinaje a těží se zde přibližně 600 000 tun ročně. Ropa a plyn se vyrábějí v pouštních oblastech na západě, Suezském zálivu a v Nilské deltě. Egypt vlastní značné rezervy plynu, v 90. letech 20. století se odhadovalo kolem 1 100 000 m3, a vyváží jej také do mnoha zemí.

Egypt je také jednou z mála afrických zemí, které usilují o stavbu jaderné elektrárny v horizontu příštích deseti let. V roce 2011 měl být zahájen tendr na hlavního dodavatel a elektrárna měla být podle původního plánu spuštěna v roce 2020. Elektrárna bude pravděpodobně stát v blízkosti obce Ad Dabaá na pobřeží Středozemního moře.[9] Vzhledem k nestabilní situaci po protestech, pádu vlády a prezidenta na začátku roku 2011 bylo ale zahájení tendru prozatímní vládou odloženo na neurčito.[10] Nedávno vláda zahájila přípravné práce, avšak stavbu zablokovali místní beduíni, které elektrárna připravila o půdu, konflikt zatím nebyl vyřešen.[11]

V zemi je asi 10% míra nezaměstnanosti a 11% míra inflace. HDP na obyvatele zde dosahovalo v roce 2009 2355 USD. Měna je Egyptská libra (LE) = 100 piastrů (1 USD = 5,70 LE).

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Turismus v Egyptě.

Cestovní ruch je jedním z nejdůležitějších sektorů egyptské ekonomiky. Hlavními turistickými lákadly jsou tisíce let staré památky, kvůli nimž je Egypt světově proslulou destinací. Hlavními z nich jsou pyramidy a Velká sfinga v Gíze, chrám Abú Simbel ležící jižně od Asuánu, Karnacký chrámový komplex a Údolí králů nedaleko Luxoru. Hlavní město Káhira se může pochlubit Egyptským muzeem či mešitou Muhammada Alího. Turisty rovněž láká pestrobarevný podvodní svět Rudého moře. Podmínky pro potápění a šnorchlování jsou zde jedny z nejlepších na světě. Přímořská letoviska jako například Hurghada, Šarm aš-Šajch či Taba navštíví ročně několik milionů turistů.

Egyptská armáda[editovat | editovat zdroj]

Egypt má v současnosti (2010) největší a nejsilnější armádu na africkém kontinentu. Jde současně o největší armádu v arabském světě; celosvětově na 10 místě. V aktivní službě má Egypt asi 468 000 vojáků, počet vojáků záložních vojsk dosahuje 480 000. Ve výzbroji egyptské armády jsou ve velkém počtu zastoupeny nejmodernější zbraně. Platí to zejména o letectvu (srov. článek Egyptské vojenské letectvo) a pozemním vojsku (armáda má k dispozici odhadem 3750 tanků, z toho nejméně 1000 špičkových těžkých tanků M1 Abrams). Egyptská armáda, která byla založena ve třicátých letech 19. století, vedla během 20. století čtyři války se státem Izrael (v r. 1948, 1956, 1967 a 1973). V r. 1991 se egyptské vojsko účastnilo operace Pouštní bouře na straně vojsk koalice. Egypt je silným strategickým partnerem NATO.[12]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Demografie Egypta.
Vývoj Egyptské populace od roku 1961

Egypt je nejlidnatější zemí Blízkého východu a třetí nejlidnatější zemí na africkém kontinentu. Rychlý růst populace v letech 1970 až 2010 byl způsoben zlepšením lékařské péče a nárůstem produktivity zemědělství. Během Napoleonovy invaze od Egypta v roce 1798 byla místní populace odhadnuta na 3 000 000 lidí. V roce 1939 měl Egypt již 16 500 000 obyvatel.

Populace je koncentrovaná v okolí řeky Nil, zejména pak v nilské deltě a také v okolí Suezského průplavu. 90% obyvatel jsou muslimové a zbytek je tvořen převážně koptskými křesťany. Kromě příslušnosti k náboženství se obyvatelé Egypta dělí na obyvatele měst a feláhy, venkovské zemědělce.

Největší etnickou skupinou v zemi jsou Egypťané. Etnickými minoritami jsou Turci, Řekové, kmeny arabských Beduínů žijících v Arabské poušti a na Sinajském poloostrově a také Berbeři žijící na západě země. Asi 2,7 milionu Egypťanů žije v zahraničí.

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Jazyky Egypta.

Oficiálním jazykem je moderní standardní arabština. V hovorové formě se nejvíce využívají následující jazyky: egyptská arabština (68%), saidi (29%), bedáwí (1,6%), súdánská arabština (0,6%), domari (0,3%), núbijský jazyk (0,3%) a bedža (0,1%). Navíc se v Egyptě vyskytuje řečtina, arménština a italština, což jsou hlavní jazyky početné skupiny přistěhovalců. Mezi cizí jazyky, které se vyučují na školách, patří angličtina, francouzština, němčina a v menším rozsahu i italština. Historická egyptština, skládající se ze starověké egyptštiny a koptštiny, tvoří samostatnou větev mezi rodinami afroasijských jazyků.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Náboženství v Egyptě.

Hlavním náboženstvím v Egyptě je Islám, ke kterému se hlásí přibližně 90% obyvatel. Drtivou většinu z nich tvoří sunnité. Islám se do země dostal s příchodem arabů v 7. století našeho letopočtu a následně se Egypt stal politickým a kulturním centrem muslimského světa. Za vlády prezidenta Anvara as-Sádáta se islám stal oficiálním státním náboženstvím. Zbylých 10% obyvatelstva tvoří křesťané. 90% z nich se hlásí ke koptské pravoslavné církvi a zbytek ke koptské katolické církvi a egyptské evangelické církvi. Posledním ze tří náboženství, které jsou v Egyptě uznávané, je Judaismus, ke kterému se hlásí pouze několik stovek občanů. Mezi další minoritní náboženství patří například Bahá'í, avšak to není společně s dalšími státem uznané. Občanům, kteří chtěli mít takové náboženství napsané v jejich průkazu totožnosti, bylo vydání průkazu odepřeno. Egypťané tak byli postaveni do situace, kdy museli lhát o svém náboženství nebo nezískali průkaz totožnosti. Změna zákona v roce 2008 umožnila těmto lidem získat průkaz totožnosti a zanechat kolonku “Náboženství” prázdnou.[13]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Egyptská kultura sahá do doby starší než šest tisíc let. Starověký Egypt patřil mezi nejstarší civilizace a po celá tisíciletí si svoji kulturu, která ovlivnila mnohé kultury v zemích Evropy, Afriky a středního východu, udržel. Po éře faraonů se Egypt dostal pod vliv helénistické, křesťanské a islámské kultury. V dnešní době je mnoho aspektů staroegyptské kultury propojeno s novějšími prvky obsahujícími vliv západní kultury, která je již sama o sobě ovlivněna staroegyptskou kulturou.

Hlavní město Egypta, Káhira, je největším městem Afriky a po celá staletí bylo centrem vzdělání, kultury a obchodu. Egypt se rovněž pyšní nejvyšším počtem laureátů Nobelovy ceny z celé Afriky a arabského světa. Někteří egyptští politici byli nebo jsou v čele významných mezinárodních organizací. Mezi ně například patří Butrus Butrus-Ghálí, bývalý generální tajemník OSN, či Muhammad Baradej, bývalý generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii a držitel Nobelovy ceny míru.

Egypt má rovněž velký vliv v arabsky mluvících zemích. Moderní arabská kultura je silně ovlivněna egyptskou literaturou, hudbou a kinematografií.

Umění a architektura[editovat | editovat zdroj]

Nástěnná malba v hrobce z 18. dynastie

Egypťané byli jednou z prvních civilizací, která začlenila designové prvky do umění a architektury. Egyptská civilizace je známá pro své kolosální pyramidy, chrámy a monumentální hrobky. Známými příklady jsou Džoserova stupňovitá pyramida, která byla navržena starověkým architektem Imhotepem, Velká sfinga v Gíze a chrám v Abú Simbelu. Moderní egyptské umění je velmi různorodé. Významnými umělci byli například architekti Hassan Fathy a Ramses Wissa Wassef, sochař Mahmúd Mochtar či Izák Fanús, který se zabýval koptským uměním.

V egyptském hlavním městě se rovněž nachází Káhirská opera, která je centrem egyptského umění. Egyptské umění a filmový průmysl vzkvétá od konce 19. století. Dnes je v Egyptě k dispozici přes třicet satelitních kanálů a přes sto natočených filmů ročně. Káhira je již dlouho známá jako “Holywood středního východu”. Hostí každoroční Káhirský mezinárodní filmový festival, který je hodnocen jako jeden z jedenácti nejlepších filmových festivalů na světě.[14] Mezi nejznámější egyptské herce patří Omar Sharif.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Egyptská literatura.

Literatura tvoří důležitý kulturní prvek v životě mnoha egypťanů. Egyptští spisovatelé a básníci byli mezi prvními, kteří experimentovali s moderním stylem arabské literatury. Jejich styl se následně rozšířil po celém středním východě. Egyptský spisovatel Nadžíb Mahfúz byl prvním arabským spisovatelem, který získal Nobelovu cenu za literaturu. Mezi egypťany je nejoblíbenějším literárním žánrem lidová poezie.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Egyptská hudba.

Egyptská hudba je tvořena místními, středomořskými, africkými a západními prvky. Ve starověku egypťané používali mnohé hudební nástroje. Nejvíce však harfu, flétnu a místních nástroje ney a úd. Později se součástí hudebního projevu stal zpěv a bicí nástroje. Současná egyptská hudba je ovlivněna lidovou tvorbou a umělci jako byli například Sajid Darwíš, Umm Kulthum, Mohamed Abdel Wahab či Abd el-Halim Hafez. Od 70. let 20. století se nedílnou součástí egyptské hudební scény stává pop music. Egyptská lidová hudba se i nadále hrává na svatbách či jiných tradičních slavnostech. Mezi nejpopulárnější zpěváky současnosti patří Muhammad Munir a Amr Dijáb.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Fotbal v Egyptě.

Nejpopulárnějším sportem v Egyptě je fotbal. Mezi nejpopulárnější týmy patří kluby Al Ahly, Zamalek, Ismaily, Al-Ittihad Alexandrie a Al Masry. Káhirské derby mezi týmem Al Ahly a Zamalkem patří mezi nejbouřlivější africká a světová derby.[15] Egyptská fotbalová reprezentace patří mezi nejúspěšnější světové celky. Své kvality dokazuje především na africkém kontinentu, kde již sedmkrát vyhrála Africký pohár národů, přičemž v letech 1957 a 1959 ho získala dvakrát v řadě a v letech 2006, 2008 a 2010 dokonce třikrát, čímž vytvořila nový světový rekord.

Dalšími velmi populárními sporty v Egyptě jsou squash a tenis. Egyptský squashový tým je známý po celém světě. Nejlepším hráčem je Amr Šabana, který mezi lety 2003 až 2009 vyhrál čtyřikrát světový šampionát ve squashi. Mezi africkými basketbalovými týmy je egyptský národní tým historicky nejúspěšnější, co se týče výkonů na mistrovství světa a Olympijských hrách. Na basketbalovém mistrovství Afriky již získali rekordních šestnáct medailí včetně pěti zlatých. Úspěšná je i házenkářská reprezentace, která z osmnácti afrických šampionátů získala šestnáct medailí včetně pěti zlatých.

V roce 2007 se Omar Samra stal prvním egypťanem a nejmladším arabem, který vystoupil na nejvyšší horu světa Mount Everest. Expedice, která byla vedena jižní cestou, začala 25. března 2007 a skončila o devět týdnů později.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Egypt na anglické Wikipedii a Ägypten na německé Wikipedii.

  1. [http://english.ahram.org.eg/NewsContent/1/64/40799/Egypt/Politics-/Census-authorities-Egypts-population-already--mill.aspx Ahram Online: Census authorities: Egypt's population already 90 million
  2. Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, ISBN 80-7257-975-4
  3. a b Vilímková M.: Starověký Egypt, Mladá fronta, Praha 1977
  4. Gombár E. str. 382
  5. Mediafax.cz. Islamista Mursí vyhrál prezidentské volby v Egyptě [online]. [cit. 2012-06-24]. Dostupné online.  
  6. Lidovky.cz. Islamisté v Egyptě hlásí vítězství. Prosadili ústavu [online]. [cit. 2012-12-26]. Dostupné online.  
  7. Lidovky.cz. Egypťané schválili islamistickou ústavu, volila však jen třetina lidí [online]. [cit. 2012-12-26]. Dostupné online.  
  8. World Gazetteer: Egypt: largest cities and towns and statistics of their population
  9. Článek o vyhlášení tendru na první egyptskou jadernou elektrárnu na atominfo.cz
  10. Zpráva o odkladu zahájení tendru na jadernou elektrárnu
  11. Beduíni blokují stavbu egyptské jaderné elektrárny
  12. Informace o egyptské armádě a jejím zbrojním arzenálu aktuálním v r. 1997 viz článek: Egypt: Rising Phoenix in the Middle East (July, 1997): [online]. Freeman Center for Strategic Studies. Dostupné online.  )
  13. Egypt, International Religious Freedom Report 2008 [online]. Bureau of Democracy, Human Rights, and Labor, rev. 2008-09-19, [cit. 2012-07-01]. Dostupné online. (Anglicky) 
  14. Cairo Film Festival information [online]. Ukhotmovies.com, rev. 2005-12-01, [cit. 2012-06-29]. Dostupné online. (Anglicky) 
  15. Al-Ahly v Zamalek [online]. bbc.co.uk, rev. 2002-08-05, [cit. 2012-06-29]. Dostupné online. (Anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GOMBÁR, Eduard. Moderní dějiny islámských zemí. Praha : Karolinum, 1999. ISBN 80-7184-599-X.  
  • GOMBÁR, Eduard; BAREŠ, Ladislav; VESELÝ, Rudolf. Dějiny Egypta. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7106-971-3.  
  • THOMPSON, Jason. A History Of Egypt: From The Earliest Times To The Present. Londýn : Haus Publishing Limited, 2009. ISBN 9781906598044. S. 320. (anglicky) 
  • VACHALA, Břetislav. Egypt. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-138-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]