Mauricius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o ostrovním státěIndickém oceánu. Další významy jsou uvedeny v článku Mauricius (rozcestník).
Mauricijská republika
Republic of Mauritius
Vlajka Mauricia
vlajka
Znak Mauricia
znak
Hymna: Motherland
Geografie

Poloha Mauricia

Hlavní město: Port Louis
Rozloha: 2040 km² (169. na světě)
z toho 0.05 % % vodní plochy
Nejvyšší bod: Piton de la Petite Rivière Noire (828 m n. m.)
Časové pásmo: +4
Poloha: 20°11′ j. š., 57°30′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 1 230 602 (149. na světě, 2004)
Hustota zalidnění: 603 ob. / km² (18. na světě)
HDI: 0,802 (vysoký) (74. na světě, 2007)
Jazyk: francouzština, angličtina, hindština a kreolština
Náboženství: křesťanství, hinduismus, islám
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Vznik: 12. března 1968 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident: Kailash Purryag
Předseda vlády: Dr Navinchandra Ramgoolam
Měna: mauricijská rupie (MUR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 480 MUS MU
MPZ: MU
Telefonní předvolba: +230
Národní TLD: .mu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Mauricius
Mapa ostrova

Mauricius je ostrovní státIndickém oceánu asi 900 km východně od Madagaskaru. Tvoří ho stejnojmenný ostrov vulkanického původu o rozloze 1 865 km² s pobřežím dlouhým 330 km, které je téměř kompletně obklopeno korálovým útesem, ostrov Rodrigues o rozloze 108 km² vzdálený 560 km severovýchodně od hlavního ostrova a několik menších ostrovů.

Obyvatelstvo a jazyk[editovat | editovat zdroj]

Dvě třetiny obyvatel jsou indického původu, zbytek jsou převážně míšenci, asi 4 % tvoří francouzsky mluvící obyvatelé evropského původu, asi 2 % jsou čínského původu.

Přestože oficiálním úředním jazykem je angličtina, zdaleka nejpoužívanějším jazykem je Morisien, kreolský jazyk, který má za základ francouzštinu, mateřským jazykem je pro 80 % obyvatel, zbytek obyvatel ho používá jako druhý, dorozumívací jazyk. Dále se na ostrově mluví různými indickými dialekty, francouzsky a čínsky. V médiích dominuje spisovná francouzština.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mauricius je zakreslen na starých arabských mapách a musel být arabským mořeplavcům znám již v 10. století. Jako první Evropané sem pronikli Portugalci, Diego Fernandez Pereira objevil ostrov v roce 1505. Portugalci však stejně jako Arabové ostrov využívali jen občasně k zastávkám na cestě do Indie.

Roku 1598 přistáli na ostrově Holanďané a pojmenovali ho Prins Maurits van Nassaueiland po holandském princi Maurits van Oranje. Založili zde roku 1638 vůbec první stálou základnu. Kolonie žila převážně z těžby ebenového dřeva, částečně také z plantáží cukrové třtiny přivezené z Jávy. Roku 1710 však Holanďané, potýkající se s různými problémy (cyklóny, sucha, přemnožení škůdců), Mauricius zase opustili. V té době byly vykáceny prakticky všechny lesy a mnoho zvířecích druhů zdecimováno, nebo vyhubeno, např. pták dodo (blboun nejapný), velký jako krocan.

Francie prohlásila Mauricius za svou kolonii roku 1715 a přejmenovala ho na Île de France. Od roku 1735, kdy Francouzi otevřeli námořní základnu a loděnice, začalo velmi rychlé osidlování. Rozmáhalo se pěstování cukrové třtiny, r. 1744 začaly pracovat první dva cukrovary. Při sčítáni lidu r. 1776 měl Mauricius již přes 33 000 obyvatel (z toho 85 % otroků).

Během napoleonských válek (1810) obsadili ostrov Britové. Ti však do dění na ostrově nijak výrazně nezasahovali, čímž se vysvětluje dominantní význam francouzštiny na Mauriciu i po 150 letech britské nadvlády. Od poloviny 19. století začala masová imigrace indických nájemných pracovníků na Mauricius. Jednak bylo potřeba nových pracovních sil na stále se rozrůstajících plantážích cukrové třtiny, které ve svém největším rozsahu pokrývaly 90 % zemědělsky využitelné plochy, jednak Britové r. 1835 zrušili otroctví. Indové, jak hinduisté tak muslimové, tvořili 1865 již polovinu obyvatelstva.

Koncem 19. století se Mauricius dostal do ekonomické krize, jednak ztratil otevřením Suezského průplavu 1869 na důležitosti jako přístav na cestě do Asie, jednak klesaly ceny cukru. Roku 1886 je zavedeno volební právo, zpočátku však s takovými restrikcemi, že se voleb roku 1909 zúčastnila 2 % populace. Od roku 1947 směli volit všichni obyvatelé starší 21 let umějící číst a psát a všeobecné volební právo bylo zavedeno r. 1958. Tím se k moci dostaly strany obyvatel indického původu, tíhnoucí k nezávislosti, kterou Mauricius nakonec získal klidnou cestou 12. 3. 1968.

Velká Británie a Spojené státy americké jsou v této souvislosti kritizovány kvůli osudu souostroví Chagos. Tyto ostrovy ležící jižně od Mauricia spadaly po celou dobu britské nadvlády pod Mauricius. V 60. letech 20. století, v době studené války, hledaly USA v regionu místo pro svou novou vojenskou základnu. Britové tedy ještě před udělením nezávislostí Mauriciu Chagos od něj oddělili a pronajali USA. Obyvatelstvo v počtu asi 1800 lidí („… pár Tarzanů nebo Pátků…“ – citát britského diplomata Dennise Greenhila) bylo poté násilně vysídleno na Mauricius a Seychely. Základna měla být původně zbudována na ostrově Aldabra severně od Madagaskaru, ale na tomto ostrově žije vzácný druh želvy a USA nechtěly riskovat konfrontaci s ekologickými aktivisty [1]. Republika Mauricius dodnes Chagos nárokuje. V roce 2000 britský nejvyšší soud rozhodl, že vystěhování obyvatel Chagosu bylo nezákonné [2].

Když v roce 1968 opustili Angličané Mauricius, zanechali po sobě kromě bezvadných trávníků, golfových klubů a jízdy vlevo také svůj anglosaský smysl pro obchod a úzké obchodní vztahy s Evropou, Indií a jižní Afrikou.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Ostrov přitahuje turisty, kterým nabízí pláže s jemným bílým i zlatým pískem, průzračnou vodu, zeleň pralesů, krátery a vodopády, exotické druhy ptactva či opice, pod vodou pak mnoho druhů ryb a korálů.

V historickém muzeu v Mahébourgu se lze poučit o historii Mauricia. Milovníci rostlin mohou navštívit botanickou zahradu Sir Seewoosagur RamgoolamPamplemousses, kde byla také postavena první továrna na zpracování cukrové třtiny na ostrově. Ve městě Moka se nacházejí dvě zajímavé historické stavby – La Réduit a Eureka – pečlivě zrekonstruované domy. Světový unikát nabízí i oblast Chamarel. Tento přírodní úkaz je vulkanického původu.

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Ostrovní kuchyně je kosmopolitní, velký důraz se samozřejmě klade na plody moře, ryby a množství chutného ovoce.

Služby[editovat | editovat zdroj]

Mauritius je známý výrobou modelů starých lodí vytvořených podle původních plánů a výrobou třtinových rumů. Dále se zde dají koupit ozdoby na šaty, šperky, proutěné a hrnčířské zboží či suvenýry z moře. Mauritius je také vynikajícím místem pro nákup různého oblečení, textilií a hlavně pleteného zboží.

Poštovní známky[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy byla země britskou kolonií, používala britské známky. Nejznámějšími známkami světa se stal červený a Modrý mauricius, známky byly původně vytištěny s chybou, místo POST PAID byly chybně označeny POST OFFICE. Na aukci v New Yorku v roce 1968 byla vydražena obálka s těmito dvěma červenými nalepenými známkami za 380 000 dolarů. Známky je možné vidět v místním muzeu, na jejich získání se složili místní podnikatelé.

Od roku 1877 byl Mauritius jako kolonie nepřímým členem UPU, což je Světová poštovní unie, po získání samostatnosti získal roku 1969 členství přímé.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HLINKA, Bohuslav; MUCHA, Ludvík. Filatelistický atlas, 3.vydání. Praha : GKP, 1986. Kapitola Mauritius, s. 147.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Mauritius ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Mauricius ve Wikislovníku
  • Government of Mauritius (anglicky) – oficiální vládní stránky
  • Mauritius Tourism Promotion Authority (anglicky) – oficiální turistický portál
  • Mauritius (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Mauritius Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of African Affairs. Background Note: Mauritius [online]. U.S. Department of State, 2011-03-02, [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Mauritius [online]. REV. 2011-07-26, [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Pretorii. Souhrnná teritoriální informace: Mauricius [online]. Businessinfo.cz, 2011-01-22, [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (česky) 
  • BOWMAN, Larry Wells, a kol. Mauritius [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)