Sierra Leone

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Republika Sierra Leone
Republic of Sierra Leone
Vlajka Sierry Leone
vlajka
Znak Sierry Leone
znak
Hymna: Hymna Sierry Leone
Geografie

Poloha Sierry Leone

Hlavní město: Freetown
Rozloha: 71 740 km² (119. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Bintumani (1948 m n. m.)
Časové pásmo: -1
Poloha: 8°30′ s. š., 11°55′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 6 017 643 (102. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění: 84 ob. / km² (112. na světě)
HDI: 0,329 (nízký) (179. na světě, 2007)
Jazyk: angličtina (úřední, regulerně používaný vzdělanou menšinou), mende, temne, krio (kreolština)
Náboženství: muslimové 60%, domorodé náboženství 30%, křesťané 10%
Státní útvar
Státní zřízení: prezidentská republika
Vznik: 27. dubna 1961 (nezávislost na Velké Británii)
Hlava státu: Ernest Bai Koroma (APC)
Hlava vlády: Ernest Bai Koroma (APC)
Měna: sierro-leonský leone, nedělí se na menší jednotku (SLL)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 694 SLE SL
MPZ: WAL
Telefonní předvolba: +232
Národní TLD: .sl
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Sierra Leone je přímořský stát v západní Africe, ležící při pobřeží Atlantského oceánu na západě a jihu. Pevninskou hranici má na jihovýchodě s Libérií (306 km) a na východě a severu s Guineou (652 km).[1] Sierra Leona v překladu znamená "lví hory".

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Sierra Leone.

Původní osídlení[editovat | editovat zdroj]

Nepřetržité osídlení na území Sierra Leone je doložené již z období před 2 500 lety. Od 9. století používaly zdejší kmeny železo a okolo roku 1000 se část z nich začala živit zemědělstvím. Hustý prales chránil místní obyvatele před expanzí mocných státních útvarů severozápadní Afriky, Ghanskou říší a později také jejími nástupci, říší Mali a Songhaj. Těžko sem tak pronikaly islámské vlivy ze severní Afriky. Při migraci velkého množství kmenů na počátku 15. století se na území Sierra Leone usadili dodnes dominantní kmeny Mendeů a Temneů.[2]

Tato země byla jednou z prvních, kterou v západní Africe kontaktovali Evropané. Portugalský objevitel Pedro de Sintra, který k místnímu pobřeží připlul v roce 1462, pojmenoval zdejší pohoří Serra de Leao (italsky Sierra Leone) tedy Lví hory. Prý to bylo z důvodu, že mu zdejší pohoří připomínalo spící lvici. Dle jiných pramenů prý Portugalcům ozvěny hromů v místních skalách připomínaly řev lvů.[3] Portugalci zde v roce 1495 založili přístav. Brzy je následovali Francouzi a Holanďané. Záhy se na pobřeží rozvinul obchod s otroky. Kromě otroků získávali evropští obchodníci od domorodých obyvatelů výměnou za kovové zboží a látky také slonovinu a tropické dřevo.[4] V roce 1526 zakoupil Angličan John Hawkins 500 místních otroků, načež je odvezl do kolonií v Novém světě.

V éře kolonialismu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1787 založili britští abolicionisté v Sierra Leone přístav Freetown svobodné město, kde byli usazeni osvobození černí otroci z Anglie, kolonií Spojeného království v severní Americe a jiných částí Afriky.[5] Tito osvobození černoši byli známí jako Krio. O pět let později v roce 1792 se Sierra Leone stala jednou z prvních britských kolonií v západní Africe.[6]

Po všeobecném zákazu otrokářství v roce 1807 začali na území Sierra Leone proudit další osvobození otroci a význam této britské kolonie v západní Africe dál vzrůstal. Významně Freetown rozšířili otroci, kteří sem byli převezení v roce 1800 z Jamajky. Po roce 1840 již v zemi sídlilo na 40 000 osvobozených otroků.[7] Britové využívali Freetown jako námořní základnu pro protiotrokářské hlídky a v roce 1808 učinili ze Sierry Leone svou královskou kolonii. Mezi lety 1821 až 1874 zde sídlil britský guvernér, který kromě Sierry Leone spravoval také britské osady v Ghaně a Gambii.[6]

Významnou událostí bylo založení univerzity Fourah Bay College v roce 1827, která jako jediná vysoká škola v oblasti přitahovala mnoho anglicky hovořících studentů. Stejně jako v sousední Libérii došlo i zde k jisté separaci a vymezování osvobozených "probritských" Kriů proti zbytku domorodého obyvatelstva. Ozbrojený odpor kmenů Mende a Temne proti britské nadvládě vyvolalo vyhlášení protektorátu v roce 1896 a následná snaha vládních orgánů o zavedení "daně z chýše".[8] Nejvýznamnější vzpourou proti britské nadvládě bylo povstání Hut Tax z roku 1898, v jehož čele stál Bai Bureh. Povstání bylo Brity po čtyřech měsících potlačeno, Bai Bureh byl odeslán do vyhnanství a 96 jeho lidí bylo pověšeno.[9]

Dekolonizaci Sierry Leone zahájili Britové v roce 1951, kdy zavedli v zemi ústavu. O dva roky později byla vytvoření ministerská správa v čele se sirem Miltonem Margaiem. Margai se v roce 1960 stal ministerským předsedou.

Období nezávislosti[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce následovala Sierra Leone další bývalé britské kolonie a 27. dubna 1961 získala nezávislost a statut člena Britského společenství národů. Byl zaveden parlamentní systém a prvním ministerským předsedou se stal Milton Margai, který stanul v čele dominantní Sierraleonské lidové strany (Sierra Leone Peoples Party - SLPP).[10]

Již první roky nezávislosti však přinesly politickou nestabilitu a násilné převraty poté, když v roce 1964 zemřel zakladatel samostatného státu Sierry Leone, Milton Margai. Jeho bratr Albert Margai zemi jako ministerský předseda spravoval do roku 1967, kdy se konaly parlamentní volby, v nichž zvítězil Všelidový kongres (All People's Congress - APC) Siaka Stevense. Margai i Stevens však byli uvězněni brigádním generálem Davidem Lansanou, kterého ovšem vzápětí odstranili jeho armádní nadřízení z Národní reformační rady (NRC). I ty ovšem potkal podobný osud. Siaka Probyn Stevens se mohl v dubnu 1968 vrátit do úřadu předsedy vlády. V letech 1971 a 1974 se konaly další pokusy o puč. Stevens byl od roku 1971 prezidentem Sierry Leone a od roku 1977 se těšil plné podpoře parlamentu poté, co se konkurenční Lidová strana Sierry Leone připojila k APC. Rok 1977 provázely studentské demonstrace proti zkorumpované vládě a zpronevěřování fondů. V roce 1978 došlo ke změně ústavy, přičemž byly zakázány všechny strany kromě vládní APC. Jednobarevné volby se pak konaly v roce 1981.[11]

Občanská válka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Občanská válka ve Sierra Leone.

V roce 1985 Siaka Stevens odstoupil a na jeho místo byl z vůle samotného Stevense dosazen jeho generálmajor Joseph Saidu Momoh. Momoh se poté pokusil o některé ústavní reformy, které by vedly k větší demokratičnosti a pluralitě systému. Nová ústava byla přijata v červenci 1991. Již na jaře téhož roku ovšem vypuklo ve východní části země při hranicích s Libérií, ozbrojené povstání Jednotné revoluční fronty (RUF) kapitána Fodaye Sankoha. RUF složená původně z bývalých členů ozbrojené skupiny Charlese Taylora či bojůvek z Burkina Faso byla podporovaná ze sousední Libérie a brzy se jí podařilo ovládnout strategicky významné diamantové doly v okresu Kono.[12]

Armáda se nejprve snažila bránit ústřední vládu, ale poté se sama obrátila proti ní. 29. dubna 1992 proběhl úspěšný ozbrojený převrat a prezident Momoh byl donucen uniknout do Guineje. Kapitán Valentine Strasser, vůdčí osobnost puče, poté ovládl Prozatímní národní vládnoucí radu (National Provisional Ruling Council - NPRC), avšak v boji s povstalci RUF prokázal stejnou neschopnost jako Momohova vláda. RUF se do roku 1995 zmocňuje většiny země a oblehne hlavní město Freetown. Vláda tehdy v kritické chvíli najmula několik stovek zahraničních žoldnéřů, kteří situaci opět otočili ve prospěch NPRC. Ta byla pod domácím i mezinárodním tlakem donucena uspořádat všeobecné volby v roce 1996, které do prezidentského úřadu vynesly diplomata Ahmada T. Kabbaha.

Současný prezident Sierry Leone, Ernest Bai Koroma v roce 2008

Dohodou z Abidžanu z listopadu 1996 vznikl křehký smír mezi vládou a RUF. Kabbaha ovšem již v květnu 1997 svrhla Revoluční rada ozbrojených sil (Armed Forces Revolutionary Council - AFRC) pod vedením podplukovníka Johnnyho Paula Koromy. Nová vláda s RUF spolupracovala a dohodla jisté sdílení pravomocí. Sesazený prezident Kabbah byl znovudosazen po úspěšné intervenci nigerijských sil ECOMOG (zkratka pro ECOWAS Monitoring Group) v roce 1998. Intervenci předcházelo embargo Rady bezpečnosti OSN na dovoz pohonných hmot a zbraní a jednání mezi vůdci junty a zástupci ECOWASu, které ovšem nevedlo k žádaným výsledkům.[13]

V lednu 1999 se uskutečnil další, tentokrát neúspěšný pokus RUF svrhnout prezidenta Kabbaha, při kterém povstalci Foday Sankoha dočasně obsadili část hlavního města, kde se dopouštěli masových vražd a mrzačení obyvatel. Mezi Kabbahem a Sankohovými povstalci se 7. července 1999 podařilo vyjednat mír – mírovou dohodu z Lomé. Ta umožnila zapojení ozbrojenců do státní správy; například Foday Sankoh tak získal významný vládní post, umožňující kontrolu nad těžbou diamantů. Zejména RUF ovšem dohodu z Lomé porušovala. Její čelní představitelé byli zatčeni a zbaveni správních funkcí po událostech z května 2000, kdy bylo ozbrojenci RUF zastřeleno několik účastníků demonstrace proti porušování smlouvy z Lomé. Četným útokům byly vystaveny rovněž jednotky OSN, které od listopady 1999 měly dohlížet na plnění závazků z Lomé. Bylo tedy třeba sjednat další smlouvu, k čemuž došlo v listopadu 2000 v Abuje. Navíc bylo třeba znovu nastartovat projekt Odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění povstaleckých vojáků do společnosti (Disarmament, Demobilization and Reintegration, DDRR), který byl začleněn již do dohody z Lomé. Útoky RUF nicméně pokračovaly, povstalci se blížili k hlavnímu městu a situace se dále komplikovala, když do Sierry Leone vstoupila vojska Guineje, aby zničila základny RUF, které byly využívány i pro aktivity RUF na území Guinejské republiky. Velká Británie do země vyslala své jednotky za účelem evakuace osob pod konzulární ochranou Spojeného království. Teprve druhá dohoda z Abuji z května 2001 situaci uklidnila. Oficiálně ohlásil ukončení občanské války v zemi prezident Kabbah až v lednu 2002.[14]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2002 dosáhla strana SLPP v prezidentských i parlamentních volbách drtivého vítězství, načež je Kabbah jmenován prezidentem na dalších pět let. Téhož roku se ze země stahuje většina britských vojáků i pracovníků UNAMSILu a je zřízen Zvláštní soud pro Sierru Leone (Special Court for Sierra Leone - SCSL), který dostal za úkol prošetřit a potrestat válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, které se v průběhu občanské války v zemi odehrály.[15]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Topografická mapa Sierra Leone

Sierra Leone se nachází na západním pobřeží Afriky mezi sedmou a desátou severní rovnoběžkou. Na severu a severovýchodě tento stát o rozloze 71,740 km2 sousedí s Guineou a na východě a jihovýchodě s Libérií. Zvlněný povrch země se zvedá směrem k severní hranici. Podél pobřeží se táhne nížinný pás bažin s lagunami a mangrovovým pralesem, za nímž se rozprostírá široká a úrodná aluviální nížina. Ve vnitrozemí převládají savany a tropické deštné lesy. Severovýchod země patří do Guinejské vysočiny a zde také leží nejvyšší bod země Loma Mansa měřící 1948 m n. m.

Říční síť v zemi je hustá. Většina řek protékající zemí pramení v Guinei. Mezi největší toky patří řeky Jong, Mano, Rokel, Kaba, Sewa Kolenté či Moa. Řeka Mano tvoří část hranice s Libérií a řeka Kolenté odděluje na severozápadě Sierru Leone od Guinei.

Podnebí v zemi je tropické, vlhké s vysokými teplotami. V hlavním městě Freetownu je průměrná teplota nejteplejšího měsíce dubna 28 °C a nejchladnějšího července 25 °C . Nejvíce srážek spadne na západě při pobřeží a to 5500 mm. Ve vnitrozemí naprší v průměru 2000–2500 mm srážek. Období dešťů trvá v zemi od května do října.[1]

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam představitelů Sierry Leone.

Sierra Leone je prezidentskou republikou, v jejímž čele v současnosti stojí prezident Ernest Bai Koroma. Výkonná moc leží v rukou přímo voleného prezidenta a jeho kabinetu. Prezident je hlavou státu a vlády a vrchním velitelem ozbrojených sil a policie. Parlament má legislativní funkci. Tento systém byl zaveden změnou ústavy v roce 1991.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 žije v Sierra Leone přibližně 6 190 000 obyvatel. Populace je mladá a přes 40% lidí v zemi je mladších 15 let. Téměř dvě třetiny obyvatel žijí na venkově.

Hlavními etniky v Sieře Leone jsou zástupci kmenů Mende, Temne, Bulomo, Limbo a další.[16]

71% obyvatel Sierry Leone jsou muslimové, 27% křesťané a 2% příslušníci tradičních afrických náboženství.[17]

Největší města[editovat | editovat zdroj]

Mapa Sierra Leone
Hlavní ulice v městě Koidu
  1. Freetown - 853 000 obyvatel
  2. Bo - 233 000 obyvatel
  3. Kenema - 182 000 obyvatel
  4. Makeni - 109 000 obyvatel
  5. Koidu - 92 000 obyvatel

Administrativní rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Země se dělí na 3 provincie - Eastern Province, Northern Province a Southern Province a jedno území Western Area. Tyto provincie jsou dále rozděleny na 12 distriktů - Bombali District, Koinadugu District, Tonkolili District, Port Loko District, Kambia District, Kenema District, Kono District, Kailahun District, Bo District, Bonthe District, Moyamba District a Pujehun District a Western Area na 2 distrikty - Western Area Urban District a Western Area Rural District.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Sierra Leone je rozvojový stát s významným těžebním průmyslem. Těží se rutil, diamanty, bauxit, zlato a ilmenit. Význam má těžba dřeva. Pěstují se rýže, maniok, batáty, palmová jádra a olej, podzemnice olejná, káva, kakao a ovoce. Z živočišné výroby má význam rybolov, chov skotu, ovcí a drůbeže. V zemi je prakticky jen silniční doprava, železniční je velmi řídká.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Graham Bateman, Eganová Victoria. Encyklopedie Zeměpis světa Praha: 1999. [dále jen Bateman, Eganová (1999)]. Str. 160.
  2. BEAH, Ismael. Došel jsem daleko. Brno : Jota, 2007. [Dále jen: Beah (2007)]. ISBN 978-80-7217-530-7. S. 275.  
  3. LANGE, Harald. Sierra Leone. Praha : Panorama, 1986. [Dále jen: Lange (1986)]. S. 19.  
  4. Baeh (2007), Str. 275.
  5. ILIFFE, John. Afrika a Afričané. Dějiny kontinentu. Praha : Vyšehrad, 2001. [Dále jen: Iliffe (2001)]. ISBN 80-7021-468-6. S. 190.  
  6. a b Baeh (2007), Str. 276.
  7. KLÍMA, Jan. Dějiny Afriky. Vývoj kontinentu´, regionů a států. Praha : Lidové noviny, 2012. [Dále jen: Klíma (2012)]. ISBN 978-80-7422-189-7. S. 143.  
  8. Baeh (2007), Str. 277.
  9. Klíma (2012), Str. 188.
  10. Baeh (2007), Str. 277 - 278.
  11. Baeh (2007), Str. 278 - 279.
  12. Baeh (2007), Str. 279.
  13. Baeh (2007), Str. 280.
  14. Baeh (2007), Str. 280 - 282.
  15. Baeh (2007), Str. 282.
  16. Klíma (2012), Str. 35.
  17. United Nations High Commissioner for Refugees. 2010 Report on International Religious Freedom – Sierra Leone [online]. UNHCR.org, [cit. 2012-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Sierra Leone ve Wikimedia Commons

  • Politický vývoj země [1]
  • Sierra Leone - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Sierra Leone (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Sierra Leone Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of. Background Note: Sierra Leone [online]. U.S. Department of State, 2011-08-01, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Sierra Leone [online]. REV. 2011-08-16, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Library of Congress. Country Profile: [online]. 2008-10-06, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v. Souhrnná teritoriální informace: [online]. Businessinfo.cz, 2008-10-06, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (česky) 
  • FYFE, Christopher, a kol. Sierra Leone [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky)