Turecko

Turecká republika Türkiye Cumhuriyeti
vlajka znak
Hymna: İstiklâl Marşı
Geografie
Hlavní město:	Ankara
Rozloha:	780 580 km² (36. na světě) z toho 1,3 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Ararat (5137 m n. m.)
Časové pásmo:	+2
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	74 724 269 (17. na světě, 2011)
Hustota zalidnění:	86,2 ob. / km² (106. na světě)
HDI:	▲ 0,806 (vysoký) (79. na světě, 2007)
Jazyk:	turečtina
Náboženství	islám (sunnitský), malé skupiny pravoslavných křesťanů
Státní útvar
Státní zřízení	parlamentní republika
Vznik	29. října 1923 (zformování státu s převážně tureckým obyvatelstvem po občanské válce, následující po pádu Osmanské říše)
Prezident	Abdullah Gül
Předseda vlády	Recep Tayyip Erdoğan
Měna	turecká lira (TRY)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	792 TUR TR
MPZ	TR
Telefonní předvolba	90
Národní TLD	.tr

Turecko (oficiálním názvem Türkiye Cumhuriyeti, česky Turecká republika) je demokratickou zemí ležící v Malé Asii a z menší části v jihovýchodní Evropě.

Turecko hraničí na severovýchodě s Gruzií, na východě s Arménií, Ázerbájdžánem (exklávou Nachičevan) a Íránem, na jihovýchodě s Irákem a Sýrií. Z jihu omývá břehy Turecka Středozemní moře, ze západu Egejské moře. Na západním okraji evropské části Turecka probíhá hranice s Řeckem a Bulharskem. Severní břehy Turecka omývá Černé moře.

Dějiny

Mustafa Kemal Atatürk

Na území dnešního Turecka existovala ve starověku mimo jiné chetitská říše. Část Turecka pak byla osídlena Řeky, později se stala součástí římské říše a nakonec byzantské říše. Od 11. století docházelo k osídlování tureckým obyvatelstvem.

Roku 1299 se Osman I. stal prvním sultánem osmanské říše, která jako muslimský stát započala s výboji do Evropy, Asie i Afriky. Sultán jako hlava osmanské říše měl neomezenou (absolutní) moc.

Osmanská říše zanikla v roce 1923, kdy byla založena republika Kemalem Atatürkem. Ten sekularizoval stát a zavedl mnohé jiné reformy s dalekosáhlými důsledky.

Turecko se i přesto potýkalo s ekonomickými a politickými problémy, zejména pak v druhé polovině 20. století. V Turecku žije jedenáct až čtrnáct milionů Kurdů a vztah turecké vlády k této národnostní menšině dosud není zcela vyřešen.

Dalším problémem současného Turecka je neschopnost vyrovnat se s vlastní minulostí (například turecká vláda donedávna odmítala připustit turecký podíl na genocidě Arménů v průběhu První světové války), s náboženskou nesnášenlivostí (namířenou zejména proti křesťanům žijícím na území Turecka – Řekům, Arménům, …) a nacionalismem (opět namířeným proti netureckým národnostem žijícím v Turecku – Kurdům a dalším). Stále nevyřešená zůstává také otázka severní části Kypru, kterou Turecko de facto okupuje.

Geografie

Území Turecka má zhruba obdélníkový tvar, je přes 1600 km dlouhé a 800 km široké. Pokrývá plochu 779 452 km² (včetně jezer). 23 764 km² z toho leží v Evropě na Balkánském poloostrově, zbývajících 755 688 km² leží v jihozápadní Asii na poloostrově Malá Asie (zvaném též Anatolie).

Evropskou část Turecka tvoří Východní Thrákie, hraničící s Bulharskem a Řeckem. Asijská část, Anatolie, je značně hornatá. Uprostřed se rozkládá náhorní plošina. Pobřežní roviny jsou úzké, mezi nimi a centrální plošinou leží pohoří Taurus (podél pobřeží Středozemního moře) a Köroğlu (podél pobřeží Černého moře). Východní Turecko je nejhornatější částí země. Pramení zde řeky Eufrat, Tigris a Aras, leží tu jezero Van a nejvyšší turecká hora, biblický Ararat (5165 m).

Ararat je se svými 5165 m nejvyšší horou Turecka. Nachází se v provincii Iğdır ve Východní Anatolii

Správní členění

Konya

Mapa tureckých regionů

Turecko se dělí na 81 provincií, zvaných il (množné číslo iller). Provincie se seskupují do 7 regionů (bölgesi, množné číslo bölgeleri), toto členění však slouží statistickým účelům a netvoří úroveň státní správy. Provincie se dále dělí na okresy, těch je v celém Turecku 923.

Regiony a provincie jsou následující:

• Marmarský region (Marmara Bölgesi)
  • Balıkesir, Bilecik, Bursa, Çanakkale, Edirne, İstanbul, Kırklareli, Kocaeli, Sakarya, Tekirdağ, Yalova
• Egejský region (Ege Bölgesi)
  • Afyonkarahisar, Aydın, Denizli, İzmir, Kütahya, Manisa, Muğla, Uşak
• Středomořský region (Akdeniz Bölgesi)
  • Adana, Antalya, Burdur, Hatay, Isparta, Kahramanmaraş, Mersin, Osmaniye
• Střední Anatolie (İç Anadolu Bölgesi)
  • Aksaray, Ankara, Çankırı, Eskişehir, Karaman, Kayseri, Kırıkkale, Kırşehir, Konya, Nevşehir, Niğde, Sivas, Yozgat
• Černomořský region (Karadeniz Bölgesi)
  • Amasya, Artvin, Bartın, Bayburt, Bolu, Çorum, Düzce, Giresun, Gümüşhane, Karabük, Kastamonu, Ordu, Rize, Samsun, Sinop, Tokat, Trabzon, Zonguldak
• Východní Anatolie (Doğu Anadolu Bölgesi)
  • Ağrı, Ardahan, Bingöl, Bitlis, Elazığ, Erzincan, Erzurum, Hakkâri, Iğdır, Kars, Malatya, Muş, Tunceli, Van
• Jihovýchodní Anatolie (Güneydoğu Anadolu Bölgesi)
  • Adıyaman, Batman, Diyarbakır, Gaziantep, Kilis, Mardin, Şanlıurfa, Siirt, Şırnak

Turecko a Evropská unie

Modrá mešita v Istanbulu, jedna z významných památek Turecka

Cesta Turecka do Evropy – a tím i do Evropské unie – počíná již vznikem Turecké republiky 29. října 1923, od kdy se Turecko pokládá za součást Evropy. Významnější pokusy o přiblížení se však datují až do doby po skončení druhé světové války.

• 1948 patří Turecko k zakládajícím členským zemím OECD
• 1952 přistupuje Turecko k NATO
• 1959 podává žádost o členství v EHS
• 1964 vstupuje v platnost asociační smlouva s EHS, kde se hovoří o možnosti pozdějšího vstupu Turecka do EHS
• 1987 podává Turecko žádost o plné členství v ES
• 1989 je tato žádost odmítnuta (nestabilní politické a hospodářské poměry)
• 1996 celní unie s EU vstupuje v platnost
• 1997 se na summitu v Lucembursku EU vyslovuje pro možné členství Turecka v EU, ale odmítá udělit status kandidátské země
• 1999 na summitu v Helsinkách dostává Turecko status kandidáta na přístup
• 2002 poslední část velké ústavní reformy, požadované EU, vstupuje v platnost (zrušení trestu smrti atd.)
• 2004 nové trestní právo vstupuje v platnost; v říjnu doporučuje Evropská komise jednání o vstupu, v prosinci je oznámen termín jednání (listopad 2005) s možným vstupem Turecka do EU nejdříve roku 2014

Turistický ruch v Turecku

Příjezdový cestovní ruch zaznamenal v posledních dvaceti letech silný růst, nyní tvoří významnou část turecké ekonomiky. V roce 2005 přijelo do země 24 milionů turistů.

Mezi nejznámější letoviska na Turecké riviéře patří např. Alanya, Antalya, Belek, Side a Kemer. Na Egejské riviéře jsou populární letoviska Bodrum, Marmaris, Fethiye aj.

Kultura

Literatura

Nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 2006 je Orhan Pamuk.

Sport

Nejpopulárnějším sportem v zemi je fotbal. Nejvyšší domácí soutěž označovanou jako Süper Lig hraje 18 týmů, přičemž nejznámější jsou istanbulské velkokluby Beşiktaş, Fenerbahçe a Galatasaray. Turecká fotbalová reprezentace dosáhla v posledním desetiletí největší úspěchy ve své historii, 3. místo na Mistrovství světa v roce 2002 a stejné umístění na Mistrovství Evropy 2008. Na Atatürkově olympijském stadionu se konalo finále Ligy mistrů v roce 2005 a na Fenerbahçe Şükrü Saracoğlu Stadyumu finále poháru UEFA. v roce 2009.

Dalším velmi sledovaným sportem je basketbal. Země hostila Mistrovství Evropy v roce 2001 a bude pořádat Mistrovství světa v roce 2010.

Turecká kuchyně

Současná turecká kuchyně je výsledkem mísení originální kulinářské tradice kočovných tureckých kmenů s indickou, perskou, kurdskou a arabskou kuchyní. Zahrnuje je od doby stěhování národů, navíc je ovlivněna Středozemním mořem. Tato rozmanitost vlivů se vyvinula staletími, zejména osmanskou kulturou a způsobem života až k dnešní typické turecké kuchyni.

Turecká kuchyně také ovlivňuje řeckou a balkánskou kuchyni. Například tzaziki z tureckého slova cacık (čti džažik) a čevapčiči pochází z kebab şişi (kebabový špíz). Jogurt pochází z tureckého slova yoğurt. Döner kebab je vyroben z hovězího, telecího nebo drůbežího masa. V Turecku, ale i v jiných (evropských) zemích se döner kebab servíruje na talíři.

Z nápojů je kromě čaje v Turecku velmi populární ajran, mezi zákusky baklava a chalva.

V tomto článku je použit překlad textu z článku Türkei na německé Wikipedii.

Ekonomika

Turecko je podle výše hrubého domácího produktu 15. největší ekonomikou světa, je zakládajícím členem OECD a G20.

Energetika

Výroba elektrické energie v Turecku je založena především na velkých vodních a tepelných elektrárnách (spalujících uhlí, deriváty ropy nebo plyn). V roce 2010 byla ovšem podepsána dohoda o stavbě první jaderné elektrárny s ruskou společností Rosatom. Elektrárna bude stát u obce Akkuyu a protože Turecko nemá s jadernou energetikou žádné zkušenosti, zůstane elektrárna po dostavbě ve vlastnictví Rosatomu, který bude elektrickou energii prodávat místním distributorům.

Odkazy

Související články

• Istanbul
• Asie
• Osmanská říše
• Seznam tureckých měst

Literatura

• The New Turkey – The Quiet Revolution at the Edge of Europe (Nové Turecko – tichá revoluce na okraji Evropy), Chris Morris, 2005, Granta Books, ISBN 1-86207-790-8 (anglicky)
• KREISER, Klaus; NEUMANN, Christoph K.. Dějiny Turecka. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-012-8.  
• PIRICKÝ, Gabriel. Turecko. Praha : Libri, 2006. ISBN 80-7277-323-2.  

Externí odkazy

Souřadnice: 39° 10′ S, 35° 40′ V

• (anglicky)Turecké ministerstvo zahraničí
• (anglicky)Turecká ekonomika a statistiky
• Turkey - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Turkey Country Report [online]. Gütersloh : Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Turkey [online]. U.S. Department of State, 2011-05-13, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• CIA. The World Factbook - Turkey [online]. REV. 2011-07-07, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• Library of Congress. Country Profile: [online]. 2008-08-19, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
• Zastupitelský úřad ČR v Ankaře. Souhrnná teritoriální informace: Turecko [online]. Businessinfo.cz, 2011-04-29, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (česky) 
• DEWDNEY, John C; YAPP, Malcolm Edward. Turkey [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky)