Ázerbájdžán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ázerbájdžánská republika
Azərbaycan Respublikası
Vlajka Ázerbájdžánu
vlajka
Znak Ázerbájdžánu
znak
Hymna: Azərbaycan marşı
Motto: Odlar Yurdu
(Země věčného ohně)
Geografie

Poloha Ázerbájdžánu

Hlavní město: Baku
Rozloha: 86 600 km² (111. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Bazardüzü dağı (4 485 m n. m.)
Časové pásmo: +4
Poloha: 40° 17′ s. š., 47° 42′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 9 165 000[1] (89. na světě, 2011)
Hustota zalidnění: 106 ob. / km² (100. na světě)
HDI: 0,734 (vysoký) (82. na světě, 2012)
Jazyk: ázerbájdžánština
Národnostní složení Ázerbájdžánci 95 %, Arméni 2 %, ostatní 2 %
Náboženství islám přes 95 % (šíité 85 %, sunnité 15 %),[2] pravoslaví 2 %, arménské křesťanství 2 %, ostatní 1 %
Státní útvar
Státní zřízení prezidentská republika
Vznik 30. srpna 1991 (nezávislost na SSSR)
Prezident Ilham Alijev
Předseda vlády Artur Rasizada
Měna manat (100 gepiků) (AZN)
HDP/obyv. (PPP) 10 624[3] USD (83. na světě, 2012)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 031 AZE AZ
MPZ AZ
Telefonní předvolba +994
Národní TLD .az
Historická Panenská věžBaku je symbolem Ázerbájdžánu

Ázerbájdžán, oficiální název Ázerbájdžánská republika, (ázerbájdžánsky Azərbaycan Respublikası, anglicky Republic of Azerbaijan), je největší a nejvíce zalidněná země v oblasti Kavkazu.

Je situován v jihozápadní Asii; podle některých názorů na vedení hranice mezi Evropou a Asií může být řazen mezi evropské země. Na východě je ohraničen Kaspickým mořem, na severu sousedí s ruskou republikou Dagestán (284 km), na severozápadě s Gruzií (322 km), na západě s Arménií (787 km) a na jihu s Íránem (611 km). Ázerbájdžánská exkláva Nachičevan navíc sdílí 9 km hranice s Tureckem. Ázerbájdžán nemá přístup k otevřenému moři, pouze ke Kaspickému moři.

Náhorní Karabach spolu se sedmi oblastmi na jihozápadě Ázerbájdžánu je ovládán Arménií od konce Náhorno-Karabašské války v roce 1994. Následkem této války ztratil Ázerbájdžán kontrolu nad 16% svého území a podporu 578 545 přemístěných osob a 8 606 uprchlíků. Ze čtyř zasedání Rady bezpečnosti OSN vzešla usnesení (č. 822, 853, 874, a 884) žádající stažení zahraničních vojsk z okupovaných oblastí Ázerbájdžánu.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Dějiny Ázerbájdžánu

Nezávislost Ázerbájdžánské republiky byla poprvé vyhlášena 28. května 1918. 23. srpna 1991 byl přijat zákon o svrchovanosti Ázerbájdžánu a 30. srpna 1991 byla vyhlášena jeho samostatnost.

Starověk a středověk[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dokumenty o osídlení území Ázerbájdžánu pocházejí z doby kamenné, první státní útvary zde vznikaly ve starověku. V 9. - 6. století př. n. l. se zde nacházela říše Urartu, v 1. polovině 1. tisíciletí př. n. l. říše Mana.

Na severu území od 1. století př. n. l. do 10. století existoval státní útvar pod názvem Kavkazská Albánie. O ázerbájdžánské území usilovali Řekové, Římané i Peršané. Ve 4. století se zde rozšířilo křesťanství a stalo se státním náboženstvím, ale v 7. století území dobyli Arabové a následovala násilná islamizace.

V průběhu 9. - 16. století vznikala řada drobných knížectví. Mezi 11. a 14. stoletím byla země zasažena vpády seldžuckých Turků a Mongolů.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Vláda perské dynastie Safíovců v 16. století znamenala období rozkvětu, protože země byla zapojena do obchodních vztahů Perské říše. Na počátku 17. století byl Ázerbájdžán podmaněn Osmanskou říší. V 18. století do vývoje oblasti zasáhlo Rusko, kterému se postupně podařilo obsadit pobřeží Kaspického moře s významným městem Baku.

Roku 1828 byla k Rusku připojena celá severní část Ázerbájdžánu, zatímco jeho jižní část zůstala po rusko-perské válce součástí Íránu. Na počátku 20. století se vyostřily spory s Arménií, které roku 1905 vyvrcholily ozbrojenými srážkami, docházelo k rolnickým povstáním i k ozbrojenému boji proti ruské nadvládě. Roku 1911 byla založena Muslimská demokratická strana Musavat, která se roce 1917 přejmenovala na Turkotatarskou demokratickou stranu federalistů - musavatistů.

Moderní dějiny[editovat | editovat zdroj]

13. listopadu 1917 byla v Ázerbájdžánu nastolena bolševická moc. Na konci března 1918 však vypuklo v Baku protiruské povstání, které bylo bolševiky za pomoci ruských vojsk potlačeno. V dubnu 1918 schválil nově konstituovaný zakavkazský sněm vznik Zakavkazské demokratické federativní republiky, kterou tvořily Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán. V důsledku odlišné zahraničně-politické orientace a různých rozporů se ale tato republika rozpadla. 28. května 1918 vyhlásila Muslimská rada nezávislou Ázerbájdžánskou demokratickou republiku v čele s vládou musavatistů, která měla původně sídlo ve městě Gjandža. Po rozpadu bakuské komuny byla v Baku v srpnu 1918 ustavena tzv. středokaspická diktatura, což byla vláda bez komunistů, na jejíž žádost vstoupila do města britská armáda. V září 1918 se tato vláda stáhla do Íránu. Město Baku, které obsadila turecká armáda, se stalo sídlem musavatistické vlády. 15. ledna 1919 uznaly západní mocnosti (tzv. Dohoda či Trojdohoda) nezávislost Ázerbájdžánské republiky. O dva měsíce později vypukl první arménsko-ázerbájdžánský konflikt o Náhorní Karabach.

V dubnu 1920 bylo však Baku obsazeno Rudou armádou a byla vyhlášena Ázerbájdžánská socialistická republika. V květnu 1921 byla přijata nová ústava a v březnu 1922 vznikl Federativní svaz socialistických republik Zakavkazska, který se - zároveň s přejmenováním na Zakavkazskou sovětskou federativní socialistickou republiku - podílel v prosinci 1922 na vytvoření Sovětského svazu. Tato svazová republika byla v roce 1936 rozdělena na tři republiky, a to Ázerbájdžánskou SSR, Arménskou SSR a Gruzínskou SSR.

V květnu 1990 Nejvyšší sovět Ázerbájdžánské SSR (v listopadu 1990 přejmenovaný na Nejvyšší medžlis) zvolil prezidentem Ajaza Mutalibova. V únoru 1991 došlo ke změně názvu státu na Ázerbájdžánskou republiku. V prosinci 1991 se Ázerbájdžán stal dohodou z Alma-Aty zakládajícím členem Společenství nezávislých států (SNS). Demonstrace a nátlak opozice vedly poté k odstoupení A. Mutalibova a prezidentské funkce se ujal J. Mamedov.

V květnu 1992 se stoupenci A. Mutalibova pokusili opět převzít moc. Za prezidenta byl zvolen A. Elčibej, který však od června 1993 tuto funkci nevykonával. V prezidentských volbách dne 3. října 1993 zvítězil v té době úřadující prezident Hejdar Alijev. Poté, co byl H. Alijev v roce 2003 kvůli těžké nemoci léčen ve Spojených státech, odstoupil z funkce prezidenta a zemřel 12. prosince 2003 v Clevelandu, USA. Krátce předtím jmenoval H. Alijev svého syna Ilhama Alijeva předsedou vlády. Ve volbách 15. října 2003 byl I. Alijev zvolen prezidentem Ázerbájdžánské republiky. V této funkci byl I. Alijev potvrzen prezidentskými volbami dne 15. října 2008.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Kaspické moře je v Ázerbájdžánu zdrojem ropy
Hlavní článek: Ekonomika Ázerbájdžánu

Ázerbájdžánský hrubý domácí produkt (HDP) rostl v 1. čtvrtletí 2007 o neuvěřitelných 41,7%, což je nejvyšší růst HDP na světě. To samozřejmě nemůže být trvalé, v roce 2005 to bylo 26,4% (druhý nejvyšší růst HDP na světě) a v roce 2006 36,6% (1. na světě).[4]

Nejdůležitějším odvětvím národního hospodářství je těžba ropy, která je v zemi také částečně zpracovávána na ropné výrobky, převážně však vyvážena v surovém stavu. Ropný průmysl byl v nedávné době zčásti privatizován. V zemi působí mj. několik zahraničních firem specializovaných na služby pro těžbu ropy. Důležitá byla stavba ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan, který je dlouhý 1 768 kilometrů a vede z ropných polí "Azeri-Širag-Gunešli" v Kaspickém moři do Středozemního moře. Ropovod spojuje tato ropná pole v blízkosti Baku s hlavním městem Gruzie a končí v Ceyhanu, tureckém přístavu na jihovýchodním břehu Středozemního moře; odtud vznikl jeho název. Je druhým nejdelším ropovodem na světě po ropovodu Družba.

V posledních letech rostou významně také těžba a vývoz zemního plynu. O tuto surovinu je velký zájem v zemích Evropské unie, o čemž svědčí plány na výstavbu plynovodu Nabucco, spojujícího země Střední Asie a Ázerbájdžán s odběrateli v EU.

Dalším motorem hospodářského růstu v Ázerbájdžánu zhruba v posledním desetiletí je stavebnictví, a to výstavba jak bytových a kancelářských domů obzvláště v hlavním městě Baku, tak např. silnic a městských komunikací. V Baku vyrostlo v posledních letech mnoho výškových staveb, zčásti na místech původní starší zástavby. V přípravě a realizaci se v Baku nachází mj. také pět luxusních hotelů.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Mapa Ázerbájdžánu
Hlavní článek: Geografie Ázerbájdžánu

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

V Ázerbájdžánu se nachází 1 250 řek, z nichž jen 21 má délku větší než 100 km. Horské oblasti (nadmořská výška - 1 000 až 2 500 m) jsou charakteristické velmi hustou říční sítí (0,4 až 0,5 km/km²), zatímco v rovinách je to výrazně méně (0,05 až 0,1 km/km²). Největší řeka Kavkazu Kura protéká republikou ze severozápadu na jihovýchod a ústí do Kaspického moře. Hlavní přítok Kury Araks teče podél jižní hranice Ázerbájdžánu. Většina řek patří do povodí Kury, jen řeky na severovýchodě (Samur) a v pohoří Talyš (Bolgarčaj) ústí přímo do Kaspického moře. Z jihovýchodních svahů Velkého Kavkazu stékají řeky Belokančaj, Muchachčaj, Talačaj, Kurmuchčaj aj. K severovýchodu od rozvodí tečou Samur, Kudialčaj aj. Z jihovýchodní části Malého Kavkazu stékají pravé přítoky Kury (Šamchorčaj, Agstafa, Gjandžačaj, Terter) a levý přítok Araksu Akera. Na většině řek jsou nejvyšší vodní stavy v létě (duben až září), jen v Talyši v zimě (říjen až březen). V rovinách se řeky využívají na zavlažování. Na Kuře byla vybudována velká Mingačevirská hydroelektrárna a Mingačevirská přehrada (rozloha 605 km² a objem 16 km³), ze které jsou rozvedeny zavodňovací kanály (Hornokarabašský a Hornoširvanský). Pod přehradou je na Kuře rozvinuta místní lodní doprava.

V Ázerbájdžánu je 250 jezer, většinou nevýznamných. Největší jezera jsou Gadžigabul (15,5 km²) a Bejukšor (10,3 km²). Jezera vznikla přehrazením dolin, popř. jsou ledovcového původu a nachází se v horách Velkého a Malého Kavkazu. Největší z těchto jezer je Velký Alagjol (rozloha 5 km², hloubka 8 m) na Karabašské sopečné plošině. Na severovýchodním svahu hřbetu Murovdag se rozkládá skupina překrásných jezer, vzniklých sesuvy. Mezi nimi je jedno z nejkrásnějších jezer Kavkazu Modré jezero. Mnoho jezer je také v Kuro-arakské nížině.

Velká města[editovat | editovat zdroj]

Palác Šekichána v Šeki
Noční pohled na záliv v hl. městě Baku

Počet obyvatel:

  1. Baku - 2 074 300
  2. Gəncə - 500 000
  3. Sumqayıt - 357 900
  4. Mingəçevir - 95 200
  5. Qaraçuxur - 72 200 (předměstí Baku)
  6. Şirvan - 70 125
  7. Bakıxanov - 66 300 (předměstí Baku)
  8. Naxçıvan - 64 500
  9. Şəki - 62 100

Politika[editovat | editovat zdroj]

V zemi vládne prezident Ilham Alijev, který na základě ústravní změny, přijaté v referendu, může být volen doživotně.[5] Opozice označila hlasování za zmanipulované.[5] Země dlouhodobě porušuje lidská práva, opoziční novináři jsou vězněni, fyzicky napadáni, zastrašováni, několik jich bylo zavražděno.[6][7][8]

Členství v mezinárodních společenstvích[editovat | editovat zdroj]

Země je spoluzakladatelem GUAM (Organizace pro demokratický a ekonomický rozvoj) a OPCW (Organizace pro zákaz chemických zbraní). Od září 1993 je členem SNS (Společenství nezávislých států), má stálé mise v Evropské unii, hostí zvláštní vyslance Evropské komise a je člen OSN (Organizace spojených národů), OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), RE (Rady Evropy) a partner NATO pro mírový program (PfP).

Dále je členem následujících organizací: AsDB, BSEC, CCC, EAPC, EBRD, ECE, ECO, ESCAP, FAO, GUAM, IAEA, IBRD, ICAO, ICFTU, ICRM, IDA, IDB, IFAD, IFC, IFRCS, ILO, IMO, Interpol, IOC, IOM, ISO (korespondent), ITU, MMF, NAM (přísedící), OIC, OPCW, OBSE, PFP, RE, SNS, OSN, UNCTAD, UNESCO, UNHRC, UNIDO, UPU, UNWTO, WFTU, WHO, WIPO, WMO, WToO (přísedící)

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Mešita v druhém největším městě Gjandža (Gəncə).

Ázerbájdžán se dělí na 59 rajónů (okresů) (rayonlar, j. č. rayon), 11 statutárních měst (şəhərlər, j. č. şəhər) a 1 autonomní republiku (muxtar respublika) Nachičevan, která se dále dělí na 7 rajónů (okresů) a měst a 1 autonomní oblast Náhorní Karabach.

Prezident Ázerbájdžánu jmenuje guvernéry rajónů a měst, zatímco vláda Nachičevanu je vybrána a odsouhlasena parlamentem Nachičevanské autonomní republiky.

Oblast Náhorního Karabachu a dalších přilehlých rajónů je pod správou mezinárodně neuznané Náhorno-karabašské republiky s arménským obyvatelstvem, ázerbájdžánští zastupitelé měst jako je např. Chankendi nebo Šuša stále působí v emigraci.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 měl Ázerbájdžán 9 356 500 obyvatel. 91,6% obyvatel tvořili Azerové, 2,02% Lezgové, 1,35% Arméni (v samotném Ázerbájdžánu žádní nežijí, pouze v odtržené Náhorně-karabašské republice), 1,34% Rusové, 1,26% Talyšové a zbytek menší etnické skupiny.

Demografické indikátory jsou v porovnání s okolními státy značně příznivé. V roce 2013 byla hrubá míra porodnosti 18,6‰, což představovalo zvýšení z 13,9‰ o deset let dříve.[9] To bylo nejvíce v porovnání s evropskými státy.

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

99,7 % Ázerbájdžánců mluví ázerbájdžánsky. V hlavním městě Baku a na severu Ázerbájdžánu se používá převážně ruština.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Většina Ázerbájdžánců se hlásí k šíitské větvi Islámu. Náboženská aktivita mnohých obyvatel však není velká.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Šašlik, opékaný na skládacím mangalu
Hlavní článek: Ázerbájdžánská kultura

Ázerbájdžánská kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Hlavní článek: Ázerbájdžánská kuchyně

Ázerbájdžán je odedávna proslulý svou národní kuchyní. Hojnost ovoce, zeleniny, aromatických bylin a koření inspirovala ázerbájdžánské mistry kuchaře, kteří vytvořili velké množství nejrůznějších národních jídel. I ti nejzkušenější gurmáni, přijíždějící do Ázerbájdžánu ze všech konců světa, jsou nadšeni rafinovaností chutí a jemným aromatem těchto pokrmů. Ne náhodou je Ázerbájdžán krajem lidí, dožívajících se vysokého stáří. Vědci vysvětlují tento jev v prvé řadě příznivým klimatem, dále způsobem života a v neposlední řadě zdravou a pravidelnou stravou. Ázerbájdžánci jsou velice hrdí na svou kuchyni. Nejznámějšími pokrmy z ázerbájdžánské kuchyně, které jsou ceněny na celém světě, jsou plov (pilaf), šašlik, kebab, dolma a sladké dezerty jako pachlava a šakerbura.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • (rusky) V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Азербайджанская советская социалистическая республика (Внутренние воды)“.
  1. The International Population Day, The demographic situation in Azerbaijan, The State Statistical Committee of the Republic of Azerbaijan, 11 July 2011
  2. Auswärtiges Amt Deutschlands – Aserbaidschan
  3. [1]
  4. CIS Statistics Committee reveals average GDP growth
  5. a b http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/clanek.phtml?id=632337
  6. http://www.hrw.org/news/2012/06/28/council-europe-s-message-azerbaijan-enough-enough
  7. http://www.hrw.org/news/2012/11/02/azerbaijan-concerns-regarding-freedom-media-and-freedom-expression
  8. http://www.amnesty.cz/z181/svoboda-slova-v-azerbajdzanu-je-vazne-ohrozena
  9. http://www.azernews.az/azerbaijan/63229.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu