Adžárie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Adžarská autonomní republika
აჭარის ავტონომიური რესპუბლიკა
Vlajka
vlajka
Znak
znak
geografie

Adjara in Georgia.svg

Hlavní město: Batumi
Rozloha: 2 900 km²
Nejvyšší bod: Kanli (3 007 m n. m.)
Časové pásmo: +3
obyvatelstvo
Počet obyvatel: 376 000
Hustota zalidnění: 135 ob./km²
Jazyk: gruzínština
Národnostní složení: Gruzínci (93,4%), Rusové (2,4%), Arméni (2,3%), Řekové (0,6%), Abcházci (0,4%), Ukrajinci (0,2%)
Náboženství: křesťanství, islám
správa regionu
Nadřazený celek: GruzieGruzie Gruzie
Druh celku: autonomní republika
Podřízené celky: 6 distriktů
představitel Arčil Chabadze
mezinárodní identifikace
ISO 3166-2: GE-AJ
Telefonní předvolba: +995
Internetová doména: ge

Adžárie nebo Adžarsko, oficiálně Adžarská autonomní republika (gruzínsky აჭარის ავტონომიური რესპუბლიკა), je jednou ze dvou gruzínských autonomních republik. Rozkládá se na jihozápadě země při Černém moři, na jihu sousedí s Tureckem. Administrativním a hospodářským centrem této republiky je přístavní město Batumi.

Politika a administrativní uspořádání[editovat | editovat zdroj]

Logo vlády Adžárie

Adžárie je jediným autonomním územím Gruzie, které je i přes léta rozporů s centrální tbiliskou vládou součástí této zakavkazské republiky.[1]

Sídlo vlády Adžárie v Batumi

Existence Adžarské autonomní republiky je zakotvena v adžarské ústavě a v gruzínském zákoně o Adžárii, který byl přijat po sesazení Aslana Abašidzeho. Adžárie má vlastní parlament a hlavu regionální vlády, která je však dosazena centrální vládou v Tbilisi, spolu s celou Radou ministrů Adžárie, kterou ve funkci potvrzuje prezident. Ten má zároveň právo rozpustit adžarský parlament i vládu a má právo vetovat adžarské zákony, jež jsou v rozporu s gruzínskou ústavou. Od prosince 2012 je předsedou adžarské vlády Arčil Chabadze.

Adžárie je rozdělena do šesti následujících okresů:

Název Rozloha Populace
dle údajů
z roku 2002
Hlavní město Batumi 121 806
Okres Keda 452 km2 20 024
Okres Kobuleti 720 km2 88 063
Okres Chelvačauri 410 km2 90 843
Okres Šuachevi 588 km2 21 850
Okres Chulo 710 km2 33 430

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Adžarové hovoří gruzínským dialektem, jenž je ovlivněn turečtinou a kavkazskými jazyky, jimiž se v oblasti mluvilo v daleké minulosti. Považují se tedy za samostatný národ. Od pravoslavných Gruzínců se odlišují náboženstvím – islámem, který přijali během osmanské nadvlády. Zdaleka ne všichni obyvatelé Adžarie jsou však muslimové. Dle údajů z roku 2006 se 63 % obyvatel Adžárie hlásilo ke gruzínské ortodoxní církvi a pouze 30 % k islámu. V Adžarii se domluvíte bez problémů rusky (rozhodně tam mluví tímto jazykem více lidí než např. v Tbilisi) a v Batumi u moře i anglicky.

Mezi minority patří Rusové, Arméni, Řekové a Abchazové.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Adžárie byla ve starověku součástí přímořského království Kolchida a později Kavkazské Ibérie, jejího mocného souseda. V 5. století př. n. l. oblast zkolonizovali Řekové a během 2. století př. n. l. Adžárii ovládli Římané. Ve středověku byla potom součástí křesťanského království Egrisi, jež navazovalo na odkaz Kolchidy. V 9. století se Adžárie stala spolu s dalšími gruzínskými zeměmi součástí Gruzínského království.

Politická mapa Kavkazu v sovětských dobách s vyznačenou Adžarskou ASSR

Díky nadvládě Osmanské říše se v Adžárii rozšířil během novověku islám. Dnes tedy muslimové tvoří významnou část místní populace, takže je tento region v Gruzii poněkud ojedinělým a plynou z toho i některé historické události. V roce 1878 byla Adžárie znovu připojena ke Gruzii, jež byla pod ruskou nadvládou. Po první světové válce bylo Batumi sídlem nejprve britských expedičních vojsk, jež byly v roce 1920 vystřídány tureckou vojenskou správou. Dle mírových rozhovorů v Karsu byla Adžárie Turky uznána jako nedílná součást sovětské Gruzie. 16. července 1921 byla na základě dohod s Tureckem vytvořena Adžarská autonomní sovětská socialistická republika, aby v ní byli ochráněni obyvatelé islámského vyznání.

Aslan Abašidze, nejvyšší představitel Adžárie v letech 1991–2004

V letech 19912004 byla Adžárie součástí roztříštěné Gruzie a vybudovala si na centrální vládě reálnou autonomii mimo jiné díky svérázné vládě Aslana Abašidzeho, bývalého předsedy Nejvyšší rady Adžárie. Ten se zasloužil o to, že byla Adžárie ušetřena událostí, jež měly za následek občanskou válku v letech 19931994. Díky tomu z ní vybudoval nejbohatší region v rámci Gruzie, ovšem byl často obviňován, že napomáhal organizovanému zločinu a pašování, aby se obohatil a pomohl nelegálně vylepšit hospodaření své téměř nezávislé země. Vláda Gruzie však v této epoše situaci v Adžárii nevěnovala pozornost.

V návaznosti na tzv. Růžovou revoluci, při níž byl stávající gruzínský prezident Eduard Ševardnadze nahrazen Michailem Saakašvilim, rostlo napětí mezi adžárským vedením a novou ústřední gruzínskou vládou, která si vytkla za cíl omezení separatistických snah všech tří gruzínských samozvaných autonomních republik. Požadovala především odzbrojení adžárských sil věrných Abašidzemu. Konflikt málem přerostl v ozbrojený boj, ale nedošlo k němu, protože v témže roce vypukly v Batumi masové protesty proti Abašidzeho autokratické vládě, jež byly podníceny sankcemi a ultimáty ze strany gruzínské vlády. V květnu 2004 tedy Aslan Abašidze rezignoval a uprchl do Ruska. Následně byly vyhlášeny nové volby aq přijaty zákony, jež přepracovaly adžarskou formu autonomie, a k moci se v Adžárii dostal Levan Varšalomidze. Adžárie je momentálně v rámci Gruzie de iure autonomní, nicméně de facto spadá pod kontrolu ústřední vlády Gruzie.

Letitým problémem byla dlouholetá přítomnost Ruské armády na území Adžárie, která měla pouze "dohlížet" na situaci. V roce 2005 proběhla série jednání mezi Gruzií a Ruskem ohledně stažení ruských vojáků. V roce 2007 byla základna v Batumi vrácena Gruzíncům.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Mapa

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Další dvě území, autonomní republika Abcházie (hlavní město Suchumi) a autonomní oblast Jižní Osetie (hlavní město Cchinvali), se od Gruzie odtrhly a fakticky se chovají jako samostatné státy pod vlivem Ruské federace (většina obyvatelstva Abcházie i Jižní Osetie vlastní např. cestovní doklady Ruské federace, v obou regionech se platí ruským rublem atd.).

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Adjara ve Wikimedia Commons