Rusové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Etničtí Rusové v bývalých státech Sovětského svazu

Rusové, zastarale též Velkorusové (rusky русские) jsou východoslovanské etnikum, převážně žijící v Rusku a sousedních zemích. Má asi 150 mil. příslušníků. Dorozumívacím jazykem je ruština.

Etnogeneze[editovat | editovat zdroj]

Etnogeneze Rusů je spojena především s východoslovanskými kmeny Poljanů, Severjanů, Drevljanů, Krivičů, Uličů, Tiverců, Radimičů, Dregovičů, Slověnů, Vjatiču, Volyňanů a Poločanů. Tzv. staroruská národnost (zahrnující vedle předků dnešních Rusů i předky Bělorusů, Ukrajinců a Rusínů) se začala formovat v 9.-10. století v souvislosti se sjednocením těchto kmenů v Kyjevské Rusi. V důsledku historického vývoje se staroruská národnost rozdělila na čtyři samostatné národy - Rusy, Bělorusy, Ukrajince a Rusíny. Vývoj Rusů byl spojen s Moskevskou Rusí. Na etnogenezi Rusů se podílely i neslovanské složky, (nejprve zejména ugrofinské a baltské, po masivní územní expanzi Ruského impéria též další jako mongoloidní a turkické), které byly Rusy asimilovány. Sám pojem "Rus" je pravděpodobně skandinávského původu a pochází z výrazu "Ruotsi", jímž Finové označovali Švédy. [1]

První zmínky o Rusech pocházejí z Pověsti dávných let napsané v 12. století na základě původního letopisu z 11. století. V její úvodní části se hovoří o slovanských kmenech, které se vážou k Rusům.[2].

Původ názvu národa[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Rus (národ).

Název národa pochází z názvu středověkých předků Rusů, Ukrajinců a Bělorusů - podle názoru autora Pověsti dávných lét národa varjažského (skandinávského). O etnickém původu prvních nositelů tohoto názvu se vedou spory. Existují tři skupiny národů, do kterých historici zařazují Rusy:

  • Západní a mnozí ruští vědci přiznávají Rusům varjažský původ. Podle normanské teorie (jeden ze směrů v dejinách historiografie) pokládají její přívrženci Normany (Varjagy skandinávskeho původu) za zakladatele prvních států východních Slovanů – Novgorodské republiky a Kyjevské Rusi.
  • Podle některých mají Rusové původ v íránsky mluvících kočovných kmenech.
  • Někteří historici tvrdí, že Rusové mají germánský původ a patří ke germánským kmenům (Gótové, Rugiové).

Původ názvu země[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Rus (oblast).

Slovo ruský (starorusky русьскыи) je utvořeno od slova rus (rusky русь) převzatého od východních Slovanů. Tímto slovem nazývali východoslovanský stát Kyjevskou Rus - někdy však i Kyjevská zem - (rusky Киевская земля), aby ji rozlišili od Novgorodské země a Vladimirsko-suzdalského knížectví. V byzantských kronikách se kromě základu slova s „u“ (russ-) uvádí i základ s písmenem „o“ (Rhos, R(h)os). Z této varianty pochází i konečný název země - Rusko.

Etymologie slova rus není dodnes vyřešena, a její vysvětlení má kořeny v mnoha verzích:

  • Slovo má původ v staroslověnském jazyce a je odvozeno od slova Róþsmenn nebo Róþskarlar (česky: mořeplavec), ne však Róþs.
  • Ve finštině od slova Ruotsi (česky Švéd, Švédsko).
  • Slovo je odvozeno od základu indoárijského slova ruksa (russa), což znamená světlý nebo bílý.
Tato teze se zakládá na skutečnosti, když většina obyvatel ruské země v 10.-12. století měla ve tváři rysy skandinávských národů, jaké se dnes vyskytují u obyvatel Finska, Švédska, Norska, Islandu a Grónska.
  • Za původ etymologie slova se pokládá posvátné zvíře východních Slovanů - medvěd - analogicky z latiny (ursus) a starořečtiny (αρκτος), jehož podoba ve staroslověnštině by byla рьсь.
  • Slovo má původ v názvu ukrajinské řeky Ros (pravý přítok řeky Dněpr). Slovo však nemělo na konci písmena "o" ani "u" ale němý zvuk "ъ".
  • Slovo je odvozeno od jména prvního knížete Kyjevské Rusi - Rurika.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

13. století - 20. století[editovat | editovat zdroj]

Rusové vítající Varjagy

Ve 13. století se v důsledku smíšení východoslovanských kmenových svazů vytvořil staroruský národ. Jeho konsolidaci zabránil rozpad Kyjevské Rusi na feudální knížectví. Sjednocením knížectví do několika států (Moskevské velkoknížectví, Litevské velkoknížectví, Republika obou národů) byl založen základ jeho dalšího rozpadu na tři současné národy - Rusy, Ukrajince a Bělorusy. Hlavní roli při formování ruského národa měli potomci kmenů severovýchodní Rusi - Ilmenští Slované, Kriviči, Vjatiči a jiní. V důsledku slabě rozvinutých migračních procesů ve středověku ostatní kmeny Staré Rusi zůstaly do značné míry nerozvinuté.

V 15. století začali Rusové osídlovat stepi v oblasti Povolží a severního Kavkazu a v 16. století Sibiř (kozáci). Během procesu osidlování těchto oblastí byly asmilovány ugrofinské kmeny žijící na území Východoevropské nížiny. Na základě tohoto faktu (asimilace), někteří polští historici (např. Franciszek Henryk Duchiński) usuzovali, že Rusové vůbec nepatří k Slovanům. Tato teorie má však od samého počátku politické a ne vědecké základy. Přesto má následovníky. Souvislost mezi jednotlivými etniky Staré Rusi a vliv samotného národa Rusů, Ukrajinců a Bělorusů na tuto teorii je diskutabilní a v současnosti zpolitizovaný.

Ještě na přelomu 19.-20. století Rusové znali trojí rozdělení etnografických skupin (Velkorusové, Malorusové, Bělorusové). Jako čtvrtá skupina byli někdy uváděni Rusíni. Již v této době však historici rozeznávali dostatečné odlišnosti mezi těmito třemi etnografickými skupinami na to, aby je mohli označit za zvláštní národy. V důsledku dalšího prohlubování rozdílů a národního obrození Ukrajinců a Bělorusů se tyto dva národy přestaly označovat pojmem "Rusové" (rusky Русские). Od té doby se pojem se používal pouze ve spojitosti s Rusy.

V současnosti je obyčejně termínem "Velkorusové" označováno obyvatelstvo předrevolučního Ruska (do roku 1917).

20. století - 21. století[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. století ruský národ prožíval jedno z nejtěžších období své historie. V důsledku vypuknutí Občanské války (1918-1922) a následném nastolení vlády komunistické strany těsně po skončení první světové války Rusko opustilo mnoho obyvatel. Do roku 1956 všechny národy SSSR trpěly v důsledku pronásledování ideologických odpůrců sovětského režimu. Rusové, ale i další národy evropské části SSSR, byli v tomto období velmi často používáni jako mobilní pracovní síla a vysílání do všech koutů země, jelikož byli podstatně ochotnější pracovat i mimo své svazové republiky. Mnoho Rusů zahynulo v období druhé světové války během bojů na východní frontě v letech 1941-1945, kde zahynulo přes 5 756 000 vojáků ruské národnosti.[3] Velké množství etnických Rusů zahynulo i v okupovaných oblastech, kde nacistické okupační síly zacházely s civilním obyvatelstvem obzvlášť krutě.

V 90. letech 20. století bylo ruské obyvatelstvo často diskriminováno, a to nejen na území bývalých republik SSSR (Pobaltí, Ázerbájdžán, Uzbekistán, Kazachstán), ale také v samotném Rusku (Čečensko, Adygejsko, Jakutsko).

Počty Rusů v jednotlivých zemích[editovat | editovat zdroj]

1. Země bývalého Sovětského svazu a Ruského impéria

2. Země mimo území bývalého Sovětského svazu a Ruského impéria

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Schorkowitz, D., Die Herkunft der Ostslaven und die Anfänge des Kiewer Reiches in der postsowjetischen Revision, in: Jahrbücher für Geschichte Osteuropas 48 (2000), č.1, s.581.
  2. По разрушении же столпа и по разделении народов взяли сыновья Сима восточные страны, а сыновья Хама – южные страны, Иафетовы же взяли запад и северные страны. От этих же 70 и 2 язык произошел и народ славянский, от племени Иафета – так называемые норики, которые и есть славяне. Originál díla Pověst dávných let (rusky)
  3. Ztráty SSSR ve Velké vlastenecké válce. (rusky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HUBINGER, Václav; HONZÁK, František; POLIŠENSKÝ, Jiří. Národy celého světa (Malé encyklopedie). Praha : Mladá fronta, 1985.  

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Russians ve Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rusi na slovenské Wikipedii.