Andrej Bělyj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Léon Bakst: Andrej Bělyj

Andrej Bělyj (rusky Андрей Белый; vlastním jménem Boris Nikolajevič Bugajev / Борис Николаевич Бугаев) (14.jul. / 26.greg. října 1880 Moskva8. ledna 1934 tamtéž) byl ruský spisovatel, básník, kritik, literární teoretik a myslitel, spolu s Alexandrem Blokem jeden z hlavních tvůrců druhého období ruského symbolismu. Jeho román Petrohrad je považován za jedno z nejvýznamnějších ruských literárních děl a bývá porovnáván s díly Proustovými či Joyceovými.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Bělyj pocházel ze vzdělané profesorské rodiny, jeho otec Nikolaj Bugajev byl významný ruský matematik. Studoval na Moskevské univerzitě nejprve přírodní vědy, později krátce filologii a filosofii. Intenzivně se zajímal o Kanta, Schopenhauera, Nietzsche, Ibsena a Dostojevského, stejně jako o východní filosofie. Střídavě žil v Rusku, Mnichově, Paříži, Skandinávii a Itálii; mezi lety 19121916 byl žákem anthroposofa Rudolfa Steinera v Goetheanu ve švýcarském Dornachu. Roku 1903 navázal přátelství s Alexandrem Blokem, trvající do Blokovy smrti roku 1921; byl také nešťastně zamilován do jeho manželky. Roku 1931, tři roky před smrtí, se oženil s Klaudií Nikolajevnou Vasiljevou.

Roku 1978 začal ruský samizdat udílet literární Cenu Andreje Bělého.

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]

  • 4 básnické „symfonie“ z let 1908–1912, psány rytmizovanou prózou
  • Stříbrný holub (1912) – román
  • Kóťa Letajev (1914) – román reflektující Bělého dětství
  • Petrohrad (1909–1914; vyšel v několika redakcích, v poslední, berlínské, zkrácen téměř o třetinu) – román v symbolizovaném prostředí Petrohradu za nezdařené revoluce roku 1905
  • Pokřtěný Číňan (1927), navazuje na Kóťu Letajeva
  • třídílné Paměti (30. léta)
  • Gogolovo mistrovství (1934) – teoretická práce o Gogolovi.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • A. Bělyj, Bratr kentaur. Praha: Odeon 1988
  • A. Bělyj, Hvězda : Verše 1914-1922. Praha 1968
  • A. Bělyj, Koťa Lětajev. Praha: Odeon 1967
  • A. Bělyj, Petrohrad. Praha: Odeon 1980
  • A. Bělyj, První setkání. Praha: MF 1966
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Bělyj. Sv. 1, str. 538

Kategorie Andrei Bely ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://imwerden.de/cat/modules.php?name=books&pa=showbook&pid=1126

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]