Petrohrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě v Rusku. O obci v České republice pojednává článek Petrohrad (okres Louny).
Na tento článek je přesměrováno heslo Sankt Petersburg. O jeho americkém partnerském městě pojednává článek Saint Petersburg (Florida).
Petrohrad / Sankt-Petěrburg
Санкт-Петербург
SPB Collage 2014-2.jpg
Petrohrad / Sankt-Petěrburg – znak
znak
Petrohrad / Sankt-Petěrburg – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 3 m n. m.
Časové pásmo: UTC+3[1]
stát: Rusko Rusko
federální okruh: Severozápadní
federální město: Sankt Petěrburg
administrativní dělení: 18 obvodů
Petrohrad / Sankt-Petěrburg na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 1431 km²
počet obyvatel: 4 868 520 (2011)
hustota zalidnění: 3183 obyv. / km²
správa
starosta: Georgij Sergejevič Poltavčenko
oficiální web: http://www.gov.spb.ru
telefonní předvolba: +7 812
PSČ: 190000-199406

Petrohrad (oficiálně Sankt-Petěrburg zvuk [sankt pʲɪtʲɪrˈburk], dříve Leningrad a Petrograd, hovorově Pitěr) je s téměř 5 000 000 obyvatel druhé největší město Ruska a z měst nad milión obyvatel je nejsevernější na světě. Leží v severozápadní části Ruska při ústí řeky Něvy do Finského zálivu, který je součástí Baltského moře.

Petrohrad, založený roku 1703 Petrem Velikým, byl v letech 17121917 hlavním městem Ruského impéria. Dodnes je kulturním střediskem celého Ruska s mnoha památkami Světového dědictví UNESCO a také jedním z nejdůležitějších ruských přístavů. Je sídlem Leningradské oblasti a Severozápadního federálního okruhu, samo je (vedle Moskvy) federálním městem.

Název[editovat | editovat zdroj]

Při svém založení dostalo město název Sankt-Pitěr-Burch (Санкт-Питер-Бурх),[2] což bylo imitací nizozemského Sankt-Pieterburch. Zakladatel, car Petr I. Veliký, který byl pobytem v Nizozemí ovlivněn, však nepojmenoval město po sobě, nýbrž po svém patronu apoštolu Petrovi. Již po několika letech se však ujal poněmčený název Sankt-Petěrburg. V letech 19141924 se město oficiálně nazývalo Petrograd (Петроград). Po smrti V. I. Lenina bylo 26. ledna 1924 přejmenováno na Leningrad (Ленинград).

Po rozpadu Sovětského svazu roku 1991 se město vrátilo k dřívějšímu oficiálnímu názvu Sankt-Petěrburg (rusky Са́нкт-Петербу́рг zvuk [sankt pʲɪtʲɪrˈburk]). Velmi rozšířen je hovorový název Pitěr (Питер).

Většina světových jazyků název města překládá (např. anglicky Saint Petersburg, španělsky San Petersburgo, maďarsky Szentpétervár).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Palácové náměstí
Petrohrad, 1903
Památník Petra Velikého

Město bylo založeno 27. (16. jul.kal.) května 1703 carem Petrem Velikým, během Severní války a to na Zaječím ostrově, kde položil základy Petropavlovské pevnosti.

Město vybudoval na močálech, které nechal ruský imperátor za cenu mnoha životů dělníků vysušit a vybudovat zde nové sídelní město. V roce 1712 se stalo hlavním městem Ruského carství, poté Ruského impéria a toto postavení si udrželo, kromě let 17281732, až do vzniku Sovětského svazu začátkem 20. století.

V roce 1716 byl jmenován Petrem Velikým jako hlavní architekt města francouzský architekt Jean-Baptiste Alexandre Le Blond. Na vzhledu města se také zapsal švýcarsko-italský architekt Domenico Trezzini, který dal vzniknout tzv. „Petrovskému baroku“ a italský architekt Bartolomeo Rastrelli. Tehdy vznikly stavby jako Chrám svatého Petra a Pavla, Palác Menšikov, Kunstkamera či Dvenadcať Kollegij, které se staly prominentní v architektuře centra.

Roku 1724 zde bylo založeno sídlo Akademie věd, Petrohradské univerzity a Akademického gymnázia. V 60. letech 18. století vystřídala baroko architektura neoklasicistní. Za vlády Kateřiny Veliké (1760s-1780) byly břehy Něvy lemovány žulovými náspy. První trvalý most přes Něvu, Blagoveščenský most, byl otevřený roku 1850. Před tím byly povoleny jen pontonové mosty.

Na památku ruského vítězství nad Napoleonem (1812) byl postavený Alexandrův sloup a Narvská brána. Ve 40. letech 19. století klasicistní architektura ustupuje romantismu. Petrohrad po průmyslové revoluci překonal Moskvu v populaci i průmyslovém růstu a vyvinul se v jedno z největších průmyslových měst v Evropě, s velkou námořní základnou, říčním a námořním přístavem.

V září a říjnu 1917 obsadila německá vojska západoestonské souostroví a napadla Petrohrad bombardováním a krátkou invazí.

7. listopadu 1917 (25. října podle juliánského kalendáře, který tehdy v zemi platil) zde začal výstřelem z Křižníku Aurora ozbrojený převrat – Říjnová revoluce, která zásadně změnila dějiny nejen Ruska, ale i celého světa 20. století. Loď byla dříve nasazena v rusko-japonské válce, v první světové válce operovala v Baltském moři, poté sloužila jako výcviková loď, během druhé světové války byla poškozena bombardováním a potopená, po válce byla v letech 19451947 opravená a od roku 1957 slouží jako petrohradské muzeum.

Bolševici vedení Leninem, zaútočili na Zimní palác v události poté známé jako Říjnová revoluce, což vedlo ke konci ruské prozatímní vlády, která řídila Rusko po odstoupení cara Mikuláše II. 12. března 1918, přenesli Sověti vládu do Moskvy. V říjnu 1919 se generál Nikolaj Judenič pokusil s Bílou armádou dobýt město, ale Lev Trockij mobilizoval rudoarmějce a donutil ho k ústupu.

Od září 1941 až do ledna 1944 bylo město v obležení německými vojsky. Tehdy v městě zemřelo na hladomor více než jeden milion civilistů. Obležení města bylo jedním z nejdelších a nejvíce smrtelných obležení velkoměsta v novodobé historii.

Během tzv. Leningradské aféry (1949–1952) bylo ve Stalinem inscenovaném procesu popraveno celé vedení města, včetně tehdejšího majora, Pjotra Sergejeviče Popkova. 23 tehdejších vůdců bylo odsouzeno k trestu smrti a dalších 181 do vězení nebo exilu.

Metro se zde otevřelo v roce 1955 s prvními osmi stanicemi, zdobenými mramorem a bronzem. Dnes jej tvoří pět linek. V roce 1995 došlo k zatopení tunelu uprostřed linky Kirovsko-Vyborgskaja, ta byla poté rozdělena do dvou samostatných segmentů na příštích devět let.

V šedesátých letech 20. století bylo ve městě obnoveno a otevřeno pro veřejnost muzeum Ilji Repina.

V roce 1991 se město po referendu navrátilo k jeho původnímu názvu, k původním názvům se také vrátilo 39 ulic, šest mostů, tři stanice metra a šest parků.

Od roku 2003 stojí ve městě v životní velikosti socha Švejka, postavy z literárního díla Jaroslava Haška nazvaného Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.[3]

V Kateřinském paláci se od roku 2003 nachází věrná kopie Jantarové komnaty. Jantarová komnata se zde nacházela po téměř dvě stě let od roku 1716, ztratila se během druhé světové války.

Památky a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Petrohrad je městem mnoha historicky významných událostí. Car Petr Veliký ho založil v močálech v deltě Něvy ústící do Finského zálivu na více než 40 ostrovech spojených 300 mosty. Pro ruského cara měl být Petrohrad oknem do Evropy.

Dnes vyzařuje toto město se svými širokými bulváry, parky a pobřežními promenádami do světa stále ještě své otevřené, seversky zdrženlivé fluidum. Proslulé (a turisticky atraktivní) jsou petrohradské letní „bílé noci“, kdy v důsledku nevelké vzdálenosti od polárního kruhu slunce sice zapadne za obzor, ale nenastane tma.

Katedrála svatého Izáka (Isakijevský chrám), kterou stavělo 440 tisíc dělníků po 40 let (1816 až 1858), je druhá nejvyšší na světě (po moskevské katedrále), vypíná se do výšky 100 metrů. Nabízí 14 000 míst pro návštěvníky a skvostný pohled na skutečnou symfonii z mramoru, drahokamů a polodrahokamů všech barev. Zlatá kupole je obložena 100 kg čistého zlata. Odtud se nabízí výhled na nejkrásnější místa historického jádra města, které bylo v roce 1990 prohlášeno za světové kulturní dědictví UNESCO.

Mezi nejoblíbenější atrakce patří první stavba v Petrohradu – Petropavlovská pevnost s Katedrálou Petra a Pavla, palác Admirality, který svou věží dominuje městu, Triumfální oblouk jako památka na vítězství nad Napoleonem, žulový monolit – Alexandrův sloup, Kazaňský chrám, Křižník Aurora, Vasiljevský ostrov, Smolenská katedrála a další. Tepnou města je 4 km dlouhý Něvský prospekt.

Nejskvostnější stavbu Petrohradu, tzv. Zimní palác, nechala postavit dcera Petra Velikého, Alžběta. Z této italské barokní kompozice architekta Bartolomea Rastrelliho provedené v bílé a zelené barvě, k níž byla později přibudována klasicistní přístavba, učinila velká milovnice umění Kateřina Veliká roku 1764 galerii Ermitáž a umělecké skvosty pro ni nakupovala v celé Evropě. Dnes je tato sbírka čítající skoro tři milióny uměleckých děl největší obrazárnou na světě.

Galerie[editovat | editovat zdroj]


Okolí města[editovat | editovat zdroj]

Z Petrohradu je velice snadno dostupný i slavný Petrodvorec, proslulý svým palácovým a parkovým komplexem, stejně jako další místa s někdejšími rezidencemi ruských carů, jako je Carské Selo, Pavlovsk či Lomonosov; pozoruhodná je také ostrovní pevnost Kronštadt.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Arena Ledovyj dvorec hokejové SKA Petrohrad

Ve městě působí přední fotbalový klub Zenit, dvojnásobný vítěz ruské ligy, který v sezóně 2007/08 vyhrál také Pohár UEFA. V ledním hokeji reprezentuje město SKA Petrohrad, účastník KHL, v němž dříve působil český trenér Miloš Říha. Od roku 1995 se v petrohradském Sportovním a koncertním komplexu pořádá halový tenisový turnaj kategorie ATP World Tour 250 St. Petersburg Open.

V roce 1980 se v tehdejším Leningradu odehrála část fotbalového turnaje v rámci LOH. O čtrnáct let později bylo město pořadatelem her dobré vůle. V současnosti vyrůstá na Krestovském ostrově stadion pro spolupořádání Mistrovství světa ve fotbale 2018.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel Petrohradu 1725–2005

Vývoj počtu obyvatel
Rok Obyvatelstvo
1725 75 000
1750 150 000
1800 300 000
1846 336 000
1852 485 000
1858 520 100
1867 667 000
1873 842 900
1881 876 600
1886 928 600
1891 1 035 400
1897 1 264 900
1901 1 439 400
1908 1 678 000
Rok Obyvatelstvo
1910 1 962 000
1915 2 318 600
1920 722 000
1926 1 616 100
1936 2 739 800
1939 3 191 300
1944 2 559 000
15. ledna 1959 2 888 000
15. ledna 1970 3 512 974
17. ledna 1979 4 072 528
2. března 1988[4] 5 000 000
12. ledna 1989[5] 4 990 749
9. října 2002 4 159 635
1. ledna 2005 4 039 751

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

Skupiny, které se podílely na etnickém složení alespoň desetinou procenta, byly při sčítání v roce 2002 následující: Rusové 84,72 %; Ukrajinci 1,87 %; Bělorusové 1,17 %; Židé 0,78 %; Tataři 0,76 %; Arméni 0,41 %; Ázerbájdžánci 0,36 %; Gruzíni 0,22 %; Čuvaši 0,13 %; Poláci 0,10 %. V průběhu 20. století přišel Petrohrad především o německou a polskou menšinu, které v roce 1897 tvořily 4,01 %, resp. 2,9 %. Tehdy zde žilo také více Finů a Estonců.

Federální město Sankt-Petěrburg[editovat | editovat zdroj]

Územně-administrativní dělení Petrohradu

Vedle Moskvy je Petrohrad druhým federálním městem Ruska; je tedy samostatným a samosprávným federálním subjektem, který nenáleží do okolní Leningradské oblasti, jejíž administrativa v Petrohradě sídlí. Město je také sídlem Severozápadního federálního okruhu.

V současných hranicích Petrohradu se nacházejí také dříve samostatná sídla a ostrovní město Kronštadt. V současné době je město rozděleno na 18 rajónů (jejich počet se často měnil; do r. 2005, kdy zanikl Lomonosovský a Pavlovský rajón, měl Petrohrad rajónů 20, ještě dříve pak 27).

Gubernátoři Petrohradu[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Viz Seznam osobností Petrohradu

Panorama[editovat | editovat zdroj]

Palácové náměstí
Palácové náměstí

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Český konzulát v Petrohradě

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. George, Elena: St. Petersburg: Russia’s window to the future—the first three centuries. Taylor Trade Publishing 2003, s. 30.
  3. VOTRUBA, Viktor; SAPÍK, Lukáš. Švejk se psem a hovínkem pro štěstí. Nadšenci chtějí v Kralupech sochu. iDNES.cz [online]. 2014-04-27 [cit. 2014-04-28]. Dostupné online.  
  4. День рождения пятимиллионного жителя Ленинграда
  5. Данные Всесоюзной переписи населения СССР 1989 года

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]