Leningradská oblast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leningradská oblast
Ленинградская область
Leningradská oblast – znak
znak
Geografie
Hlavní městoGatčina
Souřadnice
Rozloha85 300 km²
Časové pásmoUTC+3[1]
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 892 711 (2021)
Hustota zalidnění22,2 obyv./km²
Jazykruština
Národnostní složeníRusové 89,6%, Ukrajinci 2,5%, Bělorusové, Tataři, Finové a další
Správa regionu
StátRuskoRusko Rusko
Nadřazený celekRuskoRusko Rusko
Druh celkuoblast
Podřízené celky18 rajónů
Vznik1927
GubernátorSergej Bebenin
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2RU-LEN
Telefonní předvolba813
Označení vozidel47
Oficiální webwww.lenobl.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leningradská oblast (rusky Ленинградская область) je oblast na severozápadě evropské části Ruska. Byla založena 1. srpna 1927. Má rozlohu 85 300 km² a žije v ní přibližně 1,89 milionu obyvatel. Hlavní a největší město oblasti je Gatčina.[2] Oblast je součástí Severozápadního federálního okruhu.

Geografická poloha[editovat | editovat zdroj]

Hraničí v rámci Ruské federace s Karelskou republikou na severu a třemi oblastmi (Vologdskou oblastí na východě, Novgorodskou oblastí na jihovýchodě a Pskovskou oblastí na jihozápadě) dále hraničí s Finskem (provincie Jižní Karélie a Kymenlaakso) a s Estonskem (kraj Ida-Virumaa). Pobřeží omývají na východě Finský záliv Baltského moře na severu Ladožské jezero a na severovýchodě Oněžské jezero.

Pobřeží Finského zálivu (330 km) je jen mírně členité s výjimkou Vyborského zálivu. Na jihu jsou velké zálivy: Koporský záliv, Narvský záliv a Lužská zátoka. Reliéf je rovinný se stopami činnosti ledovce. Velkou část oblasti zaujímají nížiny: Přibaltská, Přiněvská, Vuoksinská, Svirská, Přiladožská. Po jižním břehu Finského zálivu a Ladožského jezera se táhne Baltsko-ladožská terasa (vysoká 40 až 60 m). Na jih od ní se rozkládá ordovická planina s Ižorskou vysočinou (do 168 m). Dále se na území oblasti nachází severovýchodní část Lužské vysočiny (do 140 m), Vepsovská vysočina (okolo 300 m), Tichvinský val, Lembolovská vysočina (do 200 m) a osamocené kopce v okolí Petrohradu (Pulkovskaja, Pargolovskaja).

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Sídla[editovat | editovat zdroj]

Vyborg, 2. největší město oblasti
Sídla s více než 10 000 obyvateli

údaje z 1. ledna 2006. Tučně jsou vyznačena města, slabě sídla městského typu.

Gatčina 88,8 Otradnoje 21,5
Vyborg 78,0 Podporožje 19,6
Sosnovyj Bor 66,6 Priozersk 18,7
Tichvin 61,7 Kommunar 17,3
Kiriši 55,2 Nikolskoje 17,2
Kingisepp 50,5 Boksitogorsk 17,1
Volchov 45,9 Svetogorsk 15,4
Vsevoložsk 45,6 Sjasstroj 13,5
Sertolovo 40,6 Šlisselburg 12,5
Luga 39,4 Siverskij 12,1
Tosno 37,1 Volosovo 11,5
Slancy 35,8 Ivangorod 11,0
Kirovsk 23,6 Vyrica 10,5
Pikaljovo 22,4 Imeni Morozova 10,4
Lodějnoje Pole 22,3

Klima[editovat | editovat zdroj]

Klima oblasti je přechodové od přímořského ke kontinentálnímu. Zima je mírná, teplota nejchladnějšího měsíce ledna je -7 až - 11 °C. Léto je chladné, teplota nejteplejšího měsíce července je 15 až 17,5 °C. Oblast se nachází v zóně nadměrných srážek. Jejich množství je 550 až 850 mm za rok. Sněhová pokrývka vydrží 120 až 160 dní.

Vodní zdroje[editovat | editovat zdroj]

Říční síť je hustá a téměř všechny řeky patří k úmoří Baltského moře. Nejdůležitější řeky jsou Něva, Volchov, Svir, Vuoksa, Narva, Pljussa, Sjas, Luga. Oplývají značnými hydroenergetickými zdroji a využívají se také pro lodní dopravu a splavování dřeva. Největší jezera (Ladožské a Oněžské) patří do oblasti částečně. Dále je zde mnoho menších jezer ledovcového původu, převážně na Karelské šíji (Velké Simaginské jezero, Glubokoje). Byly také vybudovány přehrady a vznikly vodní nádrže na Narvě (Narvská vodní nádrž) a na Sviru (Hornosvirská a Dolnosvirská vodní nádrž).

Půdy a flóra[editovat | editovat zdroj]

V oblasti převládají půdy podzolového a bažinatého typu. Pro zemědělství jsou nejvíce využívané drnové uhličitanové zaplavované půdy. Velká část půd se vyznačuje nadbytečným promočením, vysokou kyselostí a potřebuje meliorace. Lesy zaujímají 54 % oblasti. Převládají borovice, smrky, břízy, osiky. Bažiny zaujímají 11,9 % a louky 3,2 %. Nejvíce lesů je v severovýchodních okresech. Na Karelské šíji byla již v roce 1738 založena přírodní rezervace Lindulovský modřínový háj, kvůli získávání dřeva pro stavbu lodí.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Žijí zde veverky, krtci, kuny, lišky, tchoři, polární zajíci, losi. V řekách, jezerech a ve Finském zálivu žije mnoho ryb (síhové severní a malí, korušky, sledi). Fauna byla uměle obohacena. Aklimatizovali se tu ondatry, bobři, norci.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Гатчина официально стала столицей Ленинградской области. Ria.ru [online]. [cit. 2021-03-24]. Dostupné online. (rusky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]