Vodní doprava
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vodní doprava je doprava plavbou po vodních tocích (zejména řekách), umělých i přírodních jezerech, mořích, oceánech i umělých plavebních kanálech a průplavech, a to na vodní hladině nebo pod hladinou. Také sem zařazujeme plavidla na vzduchovém polštáři, tedy vznášedla pohybující se nad vodní hladinou.
Souhrnný název pro vodní dopravní prostředky a jiné řiditelné plovoucí objekty je plavidla. Plavidlem bývá nejčastěji loď, ale je jím například také vor nebo ponorka.
Vodní (lodní) dopravu dělíme na
- námořní a vnitrozemskou (vnitrozemskou se rozumí zejména říční a jezerní) - některá plavidla však mohou mezi řekami a moři přejíždět
- osobní a nákladní
- linkovou (pravidelnou) a nepravidelnou (příležitostnou)
Zvláštním druhem dopravy oproti dálkové dopravě nebo podélné říční dopravě jsou přívozy, které slouží k přepravě napříč vodním tokem. Obdobná (zpravidla námořní) doprava na kratší vzdálenosti například přes průliv, přes řeku v jejím ústí nebo na blízký ostrov se nazývá trajekt. Trajektem byla i loď Estonia.
Voroplavba je efektivní způsob svážení vytěženého dřeva po vodě a má dávnou tradici i v Česku, zejména na Vltavě. Znemožňuje ji však regulace vodních toků a výstavba přehrad.
Místní vodní doprava může být také součástí systému městské dopravy nebo integrovaného dopravního systému.
Plavidla bývají většinou poháněna dieselovými motory, které vystřidaly parní stroje. Jiný způsob pohonu jsou plachty, které se dnes používají ke komerčním účelúm už jen v zemích třetího světa, v rozvinutých zemích slouží spíše k rekreačnímu a sportovnímu jachtingu.
