Vodní turistika
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vodní turistika je jednou z forem turistiky, která jako prostředek k přesunu z jednoho místa na jiné využívá různé druhy plavidel. Z toho vyplývá, že je nejvíc rozšířena na říčních tocích.
K rozvoji vodní turistiky začalo docházet ve druhé polovině 19. století. Roku 1866 byl založen v Evropě první kanoistický klub. V Čechách se první kánoe objevila v roce 1875, kdy jí roudnický lékárník Ferdinand Zinke koupil od anglických obchodníků se závodními koňmi.
Další kánoe se v na území dnešního Česka objevují až roku 1910, z Kanady je nechává přivézt velký propagátor sportu Josef Rössler Ořovský. Obliba těchto lodí rychle stoupala a tak již roku 1913 byl založen Český svaz kanoistů.
Velký vliv na rozvoj zvláště dětské vodní turistiky mělo uzpůsobení rybářské pramice. Ta se začala používat po první světové válce. Turistické oddíly si ji upravily. Příď se pokryla krytem s vlnolamem a zároveň se zvýšily i boky na zádi. K ovládání pramice se nepoužívalo vesel, ale pádla. Vzniklo tak originální, v té době nejlevnější a při tom velmi pevné a bezpečné plavidlo.
