Vodní turistika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vodáci
přenášení lodi

Vodáctví je jedna z forem turistiky, která jako prostředek k přesunu z jednoho místa na jiné využívá různé druhy plavidel. Z toho vyplývá, že je nejvíc rozšířena na říčních tocích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

K rozvoji vodní turistiky začalo docházet ve druhé polovině 19. století. Roku 1866 byl založen v Evropě první kanoistický klub. V Čechách se první kánoe objevila v roce 1875, kdy jí roudnický lékárník Ferdinand Zinke koupil od anglických obchodníků se závodními koňmi.

Další kánoe se v na území dnešního Česka objevují až roku 1910, z Kanady je nechává přivézt velký propagátor sportu Josef Rössler Ořovský, který je známý hlavně díky prvnímu páru lyží, které přivezl do čech. Obliba těchto lodí rychle stoupala a tak již 29.11.1913 byl založen Svaz kánoistů království českého, později Český svaz kanoistů.

Po vzniku Československa se vodní turistika začala rozvíjet velmi rychle. Zakládaly se vodácká tábořiště, byly pořádány první vodácké závody spíše maratónského typu, např. známé České Budějovice – Praha. Roku 1933 se v Praze konalo mistrovství Evropy, kdy se do Prahy sjelo 58 závodníků z 10 zemí. Úspěch tohoto mistrovství pomohl i zařazení kanoistiky na program olympijských her již v roce 1936.

O propagaci vodáctví v Čechách se také silně zasloužilo skautské hnutí. Velký vliv na rozvoj zvláště dětské vodní turistiky mělo uzpůsobení rybářské pramice. Ta se začala používat po první světové válce. Turistické oddíly si ji upravily. Příď se pokryla krytem s vlnolamem a zároveň se zvýšily i boky na zádi. K ovládání pramice se nepoužívalo vesel, ale pádla. Vzniklo tak originální, v té době nejlevnější a při tom velmi pevné a bezpečné plavidlo až pro 8 dětí a jednoho kormidelníka.

Boom vodáctví šel také ruku v ruce s trampingem. Trampové měli vždy k přírodě nejblíže a jejich osady často ležely přímo na vodních tocích. Proto není divu, že trampové v kánoích doslova procestovali republiku.

Kanoistika, nejen ta závodní, ale i turistická, se utěšeně rozvíjela dál. Velkou ranou pro vodáky bylo postavení vltavské kaskády. Další přehrady se stavěly po celé republice a díky nim zaniklo mnoho peřejnatých říčních úseků.

Za dob normalizace nastoupila nová vlna útěků do přírody a i řeky se zaplnily novými vodáky. Zakládaly se nové vodácké oddíly, obnovily se vodácké kluby již téměř zapomenuté. Otevřené laminátové deblkanoe typu Vertex a Vydra zaplnily řeku Lužnici, Sázavu, Berounku, Ohři, Vltavu a Otavu. Vodáci se do kánoí zabalili na celý týden a byli rádi, že na ně normalizační režim na vodě nedosáhne.

V 90. letech vznikají půjčovny a cestovní kanceláře, které půjčují a dovezou lodě i vybavení. Nastupují plastové lodě. Vodáctví prožívá třetí boom. Lidé opět masově vyrážejí na vodu. Opět se turistické řeky plní partami vodáků. Ale vodáci již nevyrážejí pouze na turistické toky, jako jsou Otava, nebo Sázava. Čeští vodáci velmi často za turistickou vodou vyráží i do zahraničí. Po Evropě čeští vodáci nejčastěji jezdí do Rakouska na vodu divokou, do bývalé Jugoslávie na vodu divokou i turistickou, do Polska, Rumunska, Francie. Mimo Evropu dnes české vodáky potkáte třeba na Novém Zélandu, nebo v USA.

Vodní turistika v ČR[editovat | editovat zdroj]

V Čechách je vodní turistika pravidelně provozována na několika větších řekách.

Návštěvnost řek v roce 2011[editovat | editovat zdroj]

  1. Vltava
  2. Sázava
  3. Ohře
  4. Otava
  5. Berounka
  6. Lužnice
  7. Morava

Dalšími vodácky navštěvovanými toky jsou menší říčky, které mají dostatečnou vodu pro splutí pouze za zvýšených vodních stavů (například po deštích nebo při jarním tání sněhu), nebo při vypouštění rybníků a přehrad z důvodu pořádání organizované vodácké akce.

Nepravidelně sjízdné vodní toky[editovat | editovat zdroj]

Plavidla používaná pro vodní turistiku[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]