Vltavská kaskáda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Vltavská kaskáda je soustava vodních děl na řece Vltavě. Jde o celkem 9 přehrad, z nichž první byly budovány ve 30. letech 20. století. Do Vltavské kaskády patří přehrada zadržující největší objem vody z českých nádrží (Orlík) i přehrada největší co do plochy hladiny (Lipno). Vodní elektrárny v přehradách kaskády produkují elektrický výkon až 750 MW.

[editovat] Přehled přehrad

řkm 329,5 Přehrada Lipno I (1952–1959), plocha nádrže 48,7 km², 725,6 m n. m.
řkm 319,1 Přehrada Lipno II
řkm 210,4 Přehrada Hněvkovice (1986–1992), plavební komora nedokončena, plocha nádrže 2,68–3,21 km²,
řkm 200,4 Přehrada Kořensko (1986–1991), s plavební komorou
řkm 144,6 Přehrada Orlík (1954–1966), plavební zařízení (šikmé kolejové zdvihadlo doplněné v horní části plavební komorou) nedokončeno, plocha nádrže 27,3 km², max. 354 m n. m.
řkm 134,7 Přehrada Kamýk (1956–1962), s plavební komorou
řkm 91,5 Přehrada Slapy (1951–1954), výtah pro lodě (svislé zdvihadlo) není dokončen, kolejová přeprava sportovních lodí, plocha nádrže 13,92 km²
řkm 84,4 Přehrada Štěchovice (1937–1945), s plavební komorou, původně i s propustí pro vory, plocha nádrže 1,14 km²
řkm 71,4 Přehrada Vrané (1930–1936) s plavební komorou, plocha nádrže 2,51 km²

[editovat] Historie

První jezy na Vltavě byly stavěny již za Ferdinanda I., spolu s dalšími úpravami zlepšujícími splavnost. V letech 1640–1643 strahovské opatství na žádost Ferdinanda III odstranilo skalisko Horní slap, které nebezpečně zasahovalo do poloviny řečiště. Na zbytku skály byl na památku vztyčen Ferdinandův sloup, zvaný též Solný. V roce 1722 k němu přibyla socha svatého Jana Nepomuckého, po níž Svatojánské proudy získaly jméno. Obě památky byly přemístěny pod hráz Slapské nádrže poblíž budovy elektrárny.

První ucelený projekt usplavnění Vltavy mezi Mělníkem a Českými Budějovicemi zpracovala roku 1894 firma Lanna a Vering. V té době byla Vltava hojně využívaná pro voroplavbu a klasickou plavbu, zejména přepravu dřeva, kamene a soli. Po první světové válce se objevuje námět na postavení dvou vysokých přehrad, u Slap a u Orlíku. Nový, energetický zájem se dostal do střetu s dosavadními hospodářskými zájmy. První dvě vodní díla kaskády, Vrané a Štěchovice, byla budována ve 30. letech 20. století, ještě s ohledem na plavební účely.

Účelem výstavby vltavské kaskády byla výroba elektrické energie. Vedlejšími přínosy byla ochrana před povodněmi, usplavnění některých částí Vltavy, stabilizace hladiny pro odběr vody k průmyslovým účelům i pro výrobu pitné vody, vytvoření nových rekreačních míst. Vodní hospodaření na Vltavě umožňuje ovlivnit i splavnost Labe pod Mělníkem. Kaskáda je podle platného manipulačního řádu schopna zcela zastvit povodeň do velikosti 20-ti leté vody a povodně větší zmírnit (transformovat). Například během povodně v roce 2002, byl max. přítok do VD Orlík v hodnotě 3900 m³/s, překračující úroveň 1000 leté povodně, snížen transformací na VD Orlík o 800 až 900 m³/s.^[1] Také technické řešení a architektura přehrad je předmětem obdivu.

Výstavba přehrad však znamenala také zničení jedinečných přírodně i historicky cenných míst, například Svatojánských proudů a mnoha vesnic i osad. Také ukončila tradiční vltavskou voroplavbu. Výstavbou se stabilizovala teplota řeky pod přehradami, takže v Praze již v zimě obvykle mimo slepá ramena nezamrzá a v létě je naopak příliš chladná na koupání.

Upraven musel být zámek Orlík a rozebrán a znovu sestaven kostelík v Červené z 12. století. U Žďákova překlenul Vltavu jednoobloukový Žďákovský most s největším rozpětím jednoho oblouku v Evropě.