Ferdinand III. Habsburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ferdinand III.
císař Svaté říše římské, král český a uherský etc.
Ferdinand III.
Doba vlády 15. února 16372. duben 1657
Korunovace 22. prosinec 1636
Narození 13. červenec 1608
Štýrský Hradec
Úmrtí 2. duben 1657
Vídeň
Pochován Císařská hrobka ve Vídni
Předchůdce Ferdinand II.
Nástupce Ferdinand IV. a Leopold I.
Manželky I. Marie Anna Španělská
II. Marie Leopoldina Tyrolská
III. Eleonora Magdalena Gonzagová
Potomci Ferdinand IV.
Marie Anna
Filip August
Maxmilián Tomáš
Leopold I.
Marie
Karel Josef
Tereza Marie Josefa
Eleonora Marie Josefa
Marie Anna Josefa
Ferdinand Josef Alois
Rod Habsburkové
Otec Ferdinand II.
Matka Marie Anna Bavorská

Ferdinand III. (13. července 1608 Štýrský Hradec2. dubna 1657 Vídeň) byl císař římský, král český, uherský a chorvatský (vše 16371657) a arcivévoda rakouský (16081657).

Byl jedním z mála Habsburků, kteří měli vojenské nadání. Dokončil rekatolizaci svých zemí a kompromisnějším náhledem na náboženské uspořádání Svaté říše římské, než jaký prezentoval jeho otec, přispěl k úspěšným mírovým jednáním, která ukončila třicetiletou válku.

První roky[editovat | editovat zdroj]

Byl třetím synem (oba starší bratři zemřeli v dětském věku) císaře Ferdinanda II. a jeho první manželky Marie Anny Bavorské. Otec ho nechal korunovat uherským králem v roce 1625, českým králem 1627 a římským králem 1636. Byl horlivým katolíkem. Údajně však neměl rád jezuity, ačkoliv byl jimi vychován.

Po smrti Albrechta z Valdštejna (1634) se stal vrchním velitelem císařských vojsk. Účastnil se bitvy u Nördlingenu proti Švédům. Vedl mírové rozhovory, v roce 1635 pomohl vyjednat tzv. Pražský mír s protestanským Saskem.

Římský císař[editovat | editovat zdroj]

Po smrti svého otce (1637) se stal jeho nástupcem jako císař Svaté říše římské. Doufal, že se mu brzy podaří uzavřít mír s Francií a Švédskem. Třicetiletá válka však pokračovala ještě dalších 11 let. Ukončena byla až roku 1648 vestfálským mírem.

V posledním krvavém období války (1644) dal Ferdinand všem vládcům německých zemí právo vést vlastní zahraniční politiku (ius belli ac pacis). Tímto způsobem se císař snažil získat více spojenců pro vyjednávání s Francií a Švédskem. Tento akt však zároveň vedl k postupnému omezení císařské moci ve Svaté říši římské, která se postupně stala spíše formálním spojením zemí. Uzavřením vestfálského míru však Habsburkové značně posílili své postavení ve středoevropských državách.

Obecně vestfálský mír znamenal příklon k absolutismu a také striktní dodržování augšpurského určování náboženství podle panovníka (cuius regio, eius religio), které bylo před válkou v některých zemích praktikováno s určitou benevolencí. Během války nastoupil nový umělecký směr, baroko, které vytlačilo renesanci, což souviselo také s protireformací.

Třicetiletá válka byla také posledním velkým náboženským konfliktem v Evropě, od této doby již nikdy neproběhla takto komplexní válka, která by se odvolávala na náboženství.

Český král[editovat | editovat zdroj]

Erb Ferdinanda III. Habsburského.

V zemích České koruny došlo během války a bezprostředně po ní k době „temna“ v důsledku toho, že v tomto regionu bylo za války zabito mnoho lidí a mnoho jich muselo odejít kvůli náboženskému přesvědčení. Jedním z nejvýznamnějších Čechů, kteří odešli, byl Jan Ámos Komenský.

V době vlády Ferdinanda III. byly české země nejvíce postiženy boji třicetileté války, za vlády jeho otce Ferdinanda II. boje probíhaly převážně mimo české území. Ferdinand III. pokračoval v rekatolizaci a upevňování absolutistické moci v českých zemích, používal však při tom umírněnějších prostředků než jeho otec. Vyznačoval se dobrou znalostí češtiny a česky a hlasitě zpíval též Svatováclavský chorál v katedrále sv. Víta. V době poválečné konsolidace nechal udělat soupis všech poddaných podle vyznání (1651) a vytvořit první katastr, soupis všech obcí, tzv. berní rulu (1654).

Z doby jeho vlády pochází řada městských znaků. V roce 1646 nechal odvézt české korunovační klenoty do Vídně, do Prahy byly navráceny až v roce 1867. V roce 1638 vyňal pražskou Karlovu univerzitu z pravomoci jezuitů, kde byla od doby vlády Ferdinanda II. V roce 1654 pak spojil dosavadní Karlovu univerzitu s jezuitskou kolejí v Klementinu (do té doby samostatnou), a vytvořil tak tzv. Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Ta obnovila všechny čtyři fakulty, které měla před husitskými válkami, a vyvíjela se z někdejší svobodné korporace vzdělanců ve státní vzdělávací instituci.

Z příkazu Ferdinanda III. byly pobořeny mnohé české hrady. Důvodem byla obava, aby se opuštěné objekty nestaly útočištěm loupeživých band bývalých žoldnéřů, kteří po skončení války přišli o zaměstnání. Na druhé straně např. jako titulární majitel města Třeboně tam nechal postavit roku 1638 novou renesanční strážní věž městské radnice na dnešním Masarykově náměstí.

Osobní život a rodina[editovat | editovat zdroj]

Měl odlišnou povahu než jeho otec Ferdinand II. Byl velmi rozvážný a šetrný, snažil se omezit výdaje císařského dvora a státu. Slovem i písmem ovládal latinu, němčinu, španělštinu, italštinu, francouzštinu, češtinu a maďarštinu. Zajímal se o přírodní vědy, zejména fyziku, psal básně a úspěšně též skládal hudbu.

Byl třikrát ženatý a měl celkem 11 dětí. Vedl spořádaný rodinný život, není známo, že by měl milenky nebo levobočky. Ještě za svého života nechal nejstaršího syna Ferdinanda korunovat českým, uherským a římským králem. Ferdinand IV. však předčasně zemřel v roce 1654. Další dva synové zemřeli ještě v dětském věku, následníkem trůnu se tak nakonec stal čtvrtý syn Leopold, který se původně připravoval na církevní kariéru. Nejmladší syn (opět Ferdinand) se narodil dva měsíce před otcovou smrtí. Ferdinand III. se tak nedožil jeho předčasného úmrtí o rok později.

Je pochován v kapucínské kryptě ve Vídní.[1]

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Marie Anna se synem Ferdinandem
  1. Ferdinand IV. (16331654)
  2. Marie Anna (16341696) ∞ 1649 španělský a portugalský král Filip IV. (III.) (1605 - 1665), syn krále Filipa III. (II.)
  3. Filip August (16371639)
  4. Maxmilián Tomáš (16381639)
  5. Leopold I. (16401705), císař Svaté říše římské
  6. Marie (*/† 1646)
  1. Karel Josef (16491664), velmistr Řádu německých rytířů
  1. Tereza Marie Josefa (1652 – 1653)
  2. Eleonora Marie Josefa (16531697)
  3. Marie Anna Josefa (16541689) ∞ 1678 kurfiřt Jan Vilém Falcký (16581716)
  4. Ferdinand Josef Alois (16571658)

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Ferdinand III, Holy Roman Emperor ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 99.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Ferdinand II.
Znak z doby nástupu Císař Svaté říše římské
16371657
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Leopold I.
Předchůdce:
Ferdinand II.
Znak z doby nástupu Římskoněmecký král
16371653
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand IV.
Předchůdce:
Ferdinand II.
Znak z doby nástupu Český král
spolu s Ferdinandem IV. (16461654)
16371657
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Leopold I.
Předchůdce:
Ferdinand II.
Znak z doby nástupu Uherský král
16371647
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand IV.
Předchůdce:
Ferdinand II.
Znak z doby nástupu Chorvatský a slavonský král
16371647
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ferdinand IV.
Předchůdce:
Ferdinand II.
Znak z doby nástupu Rakouský arcivévoda
16371657
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Leopold I.
Předchůdce:
bezprostřední držba českého krále
Znak z doby nástupu Javorský kníže
16241637
Znak z doby konce vlády Nástupce:
bezprostřední držba českého krále