Wittelsbachové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wittelsbachové
COA Churpfalz.svg
Znak rýnské Falce a Wittelsbachů
Země Sasko
Tituly
Zakladatel Ota I. Bavorský
Konec vlády 1918
Poslední vládce Ludvík III. Bavorský
Současná hlava František, vévoda bavorský
Větve rodu
  • Rýnská falckrabata
    • Falc-Neumarkt
    • Falc-Simmer
    • Falcko-Zweibrücken
      • Švédští králové
    • Falcko-Sulzbach
      • kurfiřti falčtí
    • Falcko-Birkenfeld
      • Bavorští králové
        • Vévodové v Bavorsku
  • Bavorští vévodové
    • Vévodové a kurfiřti bavorští

Wittelsbachové (německy Haus Wittelsbach) jsou starý šlechtický rod německých knížat, jehož kořeny sahají do desátého století. Jejich vliv se soustřeďoval na území dnešního Německa, zejména na Falc a Bavorsko, kde jeho členové vládli jako vévodové a později od roku 1356 jako kurfiřti – nejprve jako falčtí kurfiřti a od roku 1623 i kurfiřti bavorští. Mezi lety 15831761 ovládali také kurfiřtství Kolínské. Roku 1806, na základě bratislavského míru (26. prosince 1805) a na znamení díků za vojenskou pomoc, povýšil francouzský císař Napoleon Bonaparte Bavorsko na království. Wittelsbachové pak v Bavorsku vládli jako králové až do roku 1918.

Rodové jméno Wittelsbachů pochází někdy z období kolem roku 1115, kdy tento šlechtický rod, jehož původní titul zněl hrabata ze Scheyern, převzal své nové jméno po hradu Witelinspach, neboli Wittelsbach (potok u lesa – Bach bei einem Wald – ve staré němčině nikoli „Wald" ale „Wittu"). Hrad se nachází nad údolím řeky Paar u Aichachu, severovýchodně od Augsburgu.

Tři z Wittelsbachů, Ludvík IV. Bavor, Ruprecht I. a Karel VII. Albrecht, dosáhli na titul císaře a krále Svaté říše římské. Další Wittelsbachy můžeme také nalézt na evropských trůnech, jako krále švédské, norské, dánské, české, bavorské či řecké.

Mezi nejznámější členy rodu v nedaleké minulosti patří např. pohádkový král Ludvík II. či věčné sokyně, matka rakouského císaře Františka Josefa I. Žofie a jeho manželka Alžběta (známější jako Sissi).

Původ[editovat | editovat zdroj]

Původ rodu je sporný. Podle některých pověstí sahá Wittelsbašský rod až ke Karlu Velikému. Důvěryhodnější prameny spojují Wittelsbachy s markrabětem Luitpoldem Bavorským († 907), jako vedlejší rodovou linii. Podle publikované genealogie rodu vydané v Rakousku roku 1931 začíná rodinná historie zhruba před 1000 lety hrabětem Otou I. Scheyernským.

Zakladatel Wittelsbachů[editovat | editovat zdroj]

Syn Luitpolda Bavorského, Arnulf Zlý, byl v roce 919 zvolen (proti-)králem, byl však nakonec poražen Jindřichem Saským a tak se spokojil s bavorským vévodstvím.

Po Arnulfově smrti roku 937 zapůjčil tehdejší císař Ota Veliký vévodství Arnulfovu bratrovi Bertoldovi. Navíc oženil svého bratra Jindřicha s Arnulfovou sestrou Juditou (Jitkou), čímž později odůvodnil bratrův nárok na bavorské vévodství. Jindřich se také po Berchtoldově smrti vévodou stal.

Arnůlfův starší syn, Eberhard, byl vypovězen roku 938 ze země. Mladší, Arnulf (II.), však mohl zůstat a stal se bavorským falckrabětem. V roce 940 nechal postavit hrad Scheyern, podle nějž se jeho potomci nazývali hrabaty ze Scheyernu. Po určitou dobu držel Bavorsko mocný panovník Jindřich Lev. Poté, co zradil císaře Fridricha I. Barbarossu, mu bylo roku 1180 na říšském sněmu Bavorsko odebráno a dědičně toto území získal Ota I. Wittelsbach, císařův důvěrník a člen jeho družiny. Rod Wittelsbachů vládl od této chvíle Bavorsku až do roku 1918.

Hrabata ze Scheyernu, falckrabata bavorská[editovat | editovat zdroj]

Vévodové bavorští[editovat | editovat zdroj]

Wittelsbachové v Dolním Bavorsku (1253–1340) a Uhrách (13051308)[editovat | editovat zdroj]

Horní Bavorsko a Falc (1253–1294)[editovat | editovat zdroj]

Horní Bavorsko (1294–1340)[editovat | editovat zdroj]

Bavorsko (1340–1351)[editovat | editovat zdroj]

Straubing-Holandsko (1351–1425)[editovat | editovat zdroj]

  • 1347–1388 Vilém I., vládl také jako hrabě holandský, seelandský a hennegauský
  • 1347–1404 Albrecht I. a Albrecht II. Wittelsbach1397, hrabě holandský, seelandský a hennegauský
  • 1404–1417 Vilém II., hrabě holandský, seelandský a hennegauský
  • 1404–1425 Jan III., hrabě holandský, seelandský a hennegauský, po něm byl Straubing rozdělen mezi ostatní rodové linie (Mnichovskou, Landshutskou a Ingolstadtskou)

Horní Bavorsko-Tyrolsko a Brandenbursko (1351–1363/1373)[editovat | editovat zdroj]

Dolní Bavorsko-Landshut (1351–1392)[editovat | editovat zdroj]

V roce 1392 byla území rozdělena třemi syny Štěpána II. na Bavorsko-Mnichov, Bavorsko-Landshut a Bavorsko-Ingolstadt

Bavorsko-Ingolstadt (1392–1447)[editovat | editovat zdroj]

Bavorsko-Landshut (1392–1503)[editovat | editovat zdroj]

Albrecht III. odmítá českou korunu, historická malba Jana Jiřího Hiltensperger (okolo 1825)

Bavorsko-Mnichov (1392–1503)[editovat | editovat zdroj]

Bavorsko (1503–1623)[editovat | editovat zdroj]

Bavorští kurfiřti (1623–1777)[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. února 1623 obdržel vévoda Maxmilián I. Falcké kurfiřtství.

Bavorská linie Wittelsbachů vymřela roku 1777 a dědictví přešlo na Karla Teodora z linie Falcko-Sulzbach, který už vládl jako falcký kurfiřt. Po smrti Karla Teodora roku 1799 nabyli Falcké kurfiřtství vévodové Zweibrückenští.

Kolínští kurfiřti (1583–1761)[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1583 do roku 1761 obsadili bavorští Wittelsbachové Kolínské kurfiřtství (arcibiskupství) a další početná biskupství.

Římsko-němečtí králové a císaři[editovat | editovat zdroj]

Falc (1294–1356)[editovat | editovat zdroj]

První falckrabě Rudolf I. se roku 1317 zřekl samostatnosti Falcka ve prospěch svého bratra císaře Ludvíka IV.. Jeho syn Rudolf II. Slepý získal dědičné země zpět roku 1329. Zlatou bulou císaře Karla IV. obdrželi roku 1356 Rýnská falckrabata od Karla IV. kurfiřtství.

Kurfiřtství falcké (1356–1777) + království Dánské, Švédské, Norské (1440–1448) a České (1619–1620)[editovat | editovat zdroj]

Pečeť univerzity

Falcká linie Wittelsbachů obdržela roku 1356 kurfiřtství. Roku 1386 založil kurfiřt Ruprecht I. v Heidelbergu třetí německou univerzitu – Univerzita Ruprechta Karla.

Ruprecht III. Falcký byl sice říšskými kurfiřty zvolen římským králem (14001410), ale volbu uznávala pouze část říše. Po jeho smrti byla falcká linie rodu rozdělena na čtyři rodové linie – kurfiřtství falcké (Heidelberská linie), Falc-Neumarkt (vymřela 1443), Falc-Simmern a Falc-Mosbach-Neumarkt (vymřela 1499).

Z linie Falcko-Neumarktské pocházel Kryštof III. (14401448), král dánský, švédský a norský. Heidelberská linie vymřela roku 1559 Otou Jindřichem.

Kurfiřt Fridrich V. Falcký byl roku 1619 zvolen králem českým, korunu však ztratil po porážce na Bílé hoře a prchl do Holandska.

Falcké kurfiřtství bylo roku 1623 přeneseno do Bavorska a roku 1648 byla vytvořena dvě nová kurfiřtství, tím se kurfiřtství ve Falcku zachovalo.

Linie Pfalz-Simmern vymřela roku 1685 Karlem II., po které nastoupila linie Pfalz-Neuburg, která se roku 1569 oddělila od linie Zweibrükenské a roku 1614 získala vévodství Jülich a Berg; tu pak od roku 1614 následovala samostatná linie Falc-Sulzbach.


Fridrich V. Falcký, známý jako Zimní král

Mezi lety 1623 a 1649 ztratila Falc kurfiřtství ve prospěch bavorského vévody Maxmilián I. Bavorského.

Švédští králové (1654–1720)[editovat | editovat zdroj]

Po smrti krále Ruprechta roku 1410 vznikla linie Simmern-Zweibrücken, která se roku 1444 rozdělila na linii Simmern-Sponheim a Zweibrücken-Veldenz. Díky linii Falc-Zweibrücken-Kleeburg získali Wittelsbachové opět švédský trůn (1654–1720).

Vévodové z Zweibrückenu (1410–1797)[editovat | editovat zdroj]

Posledním vévodou z Zweibrückenu byl v roce 1795 Maxmilián Josef, vévoda bez vévodství, protože francouzské revoluční vojsko vévodství obsadilo. Roku 1799 nastoupil v Mnichové Maxmilián Josef jako kurfiřt.

Kurfiřti Falcko-Bavorští (1777–1806)[editovat | editovat zdroj]

Bavorští králové (1806–1918)[editovat | editovat zdroj]

Velký znak bavorského království

Po vymření linie Falc-Sulzbach roku 1799 se následníkem Karla IV. Teodora stal Maxmilián IV. (Falc-Zweibrücken-Birkenfeld-Bischweiler). Roku 1806 se Bavorské kurfiřtství stalo královstvím a Wittelsbachové vládli až do roku 1918. K bavorské královské linii patří:

Z královského bavorského rodu Wittelsbachů pocházela také matka rakouského císaře Františka Josefa I. Žofie Bavorská, dcera krále Maxmiliána I. Josefa. Vedlejší linie Birkenfeld-Gelnhausen byla roku 1799 přejmenována na vévody v Bavorsku (in Bayern), z této linie pocházela rakouská císařovna Alžběta Bavorská (Sisi).

Řecký král (1832–1862)[editovat | editovat zdroj]

Znak řeckého království za vlády Otty
  • Ota I. (1832–1862) (abdikoval po povstání)

Hlavy rodu po roce 1918[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(německy)