Lucembursko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o Lucemburském velkovévodství. O belgické provincii pojednává článek Lucembursko (belgická provincie).
Grand-Duché de Luxembourg
Großherzogtum Luxemburg
Groussherzogdem Lëtzebuerg
Velkovévodství lucemburské
Vlajka Lucemburska
vlajka
Znak Lucemburska
znak
Hymna: Ons Hémécht
Geografie

Poloha Lucemburska

Hlavní město: Lucemburk
Rozloha: 2 586 km² (166. na světě)
z toho zanedbatelně % vodní plochy
Nejvyšší bod: Kneiff (560 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 49°46′12″ s. š., 6°7′48″ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 520 672[1] (174. na světě, 2014)
Hustota zalidnění: 171 ob. / km²
HDI: 0,852 (velmi vysoký) (24. na světě, 2010)
Jazyk: lucemburština, němčina, francouzština
Náboženství: katolické
Státní útvar
Státní zřízení: velkovévodství
Vznik: 1815 ()
Velkovévoda: Henri I. de Luxembourg
Předseda vlády: Xavier Bettel
Měna: euro (do roku 2002 lucemburský frank) (EUR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 442 LUX LU
MPZ: L
Telefonní předvolba: +352
Národní TLD: .lu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Lucembursko, oficiálně Velkovévodství lucemburské (lucembursky Groussherzogtum Lëtzebuerg, německy Großherzogtum Luxemburg, francouzsky Grand-Duché de Luxembourg) je malý západoevropský vnitrozemský stát sousedící s Belgií, Německem a Francií. Má kolem půl milionu obyvatel, většinou římskokatolického vyznání. Úředními jazyky jsou lucemburština, němčina a francouzština.

Země je zakládajícím členem Beneluxu, NATO, Evropské unie, OECD a hlavní a největší město Lucemburk je sídlem mnoha jejich institucí. Lucembursko má velmi rozvinutou ekonomiku. Dle Mezinárodního měnového fondu se jedná o ekonomiku s nejvyšším nominálním HDP na jednoho člověka na světě.[2]

V současnosti je od roku 2000 velkovévodou Henri I. de Luxembourg (česky Jindřich I. Lucemburský).

Největší města[editovat | editovat zdroj]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Lucemburska.

Dějiny samostatného Lucemburska počínají vznikem lucemburského hradu. Okolo hradu postupně vznikalo středověké město, jež se stalo střediskem nevelkého, leč svou polohou nikoliv nepodstatného panství. Lucemburské hrabství vzniklo roku 963 a na vévodství bylo povýšeno roku 1354 Karlem IV. Ten byl zároveň českým králem. Na český trůn se Lucemburkové dostali v roce 1310, kdy se Jan Lucemburský oženil s Eliškou Přemyslovnou. Po dlouhém období nadvlády jiných zemí získalo Lucemburské velkovévodství samostatnost v 19. století.

Lucembursko zpočátku vystupovalo jako neutrální země. Po opakovaném obsazení ze strany Německa však bylo nuceno tento stav změnit. Po druhé světové válce stálo Lucemburské velkovévodství u zrodu Severoatlantické aliance, Organizace spojených národů a Evropského hospodářského společenství.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Geografie Lucemburska.
Mapa Lucemburska

Lucembursko se dělí na dvě dost odlišné části:

V Lucembursku je bohatá říční síť a až na říčku Korn náleží všechny do povodí největší lucemburské řeky Mosely, která svým tokem vytváří přírodní hranici mezi Lucemburskem a Německem. Mosela má sice největší průtok, ale nejdelší je se 160 km řeka Sauer (nebo také Sûre). Národní řekou je Alzette. Spolu s Moselou vytváří východní hranici státu řeky Sauer a Our.

Přes třetinu země zaujímají lesy, které se vyskytují především v oblasti Oesling, zatímco Gutland na jihu je využíván spíše zemědělsky. Lesy jsou zejména listnaté, jehličnaté stromy byly vysázeny na začátku 19. století.[3] Z živočichů zde žijí jeleni, srnci, kanci, lišky, kuny, bažanti, různí draví ptáci, čápi a většina zvěře je chráněna.

Východní část Oeslingu, kde se nachází turisticky atraktivní Malé lucemburské Švýcarsko, je součástí přírodního parku zasahujícího i do Německa.

Hlavní město Lucemburk je zároveň největším městem v zemi. Mezi další důležitá sídla patří Esch-sur-Alzette, Echternach, Diekirch, Differdange, Dudelange a Sanem. Zajímavý je i Vianden s rozsáhlým románsko-gotickým hradem a domem spisovatele Viktora Huga.

Klima ve městě Lucemburku

Klima[editovat | editovat zdroj]

Podnebí země ovlivňuje Atlantský oceán, ale i kontinentální klima. Lucembursko patří do západoevropského kontinentálního klimatického regionu a tudíž zde nejsou žádné extrémní teploty. Průměrná lednová teplota přibližně 0 °C, v červenci se pohybuje okolo 17 stupňů. Úhrn ročních srážek činí 700 – 1000 mm, i když někde dosahuje až k 1200 mm. Klima Oeslingu je vlhčí a chladnější než klima Gutlandu. Nejtepleji je v údolí řeky Mosely, kde se pěstuje vinná réva.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Demografie Lucemburska.

Počet obyvatel je k červenci 2009 491775. V roce 2008 žilo 82% obyvatel ve městech a každý rok se míra urbanizace zvyšuje o procento.

Složení obyvatelstva je velmi pestré, což je dáno vysokou životní úrovní, nízkou nezaměstnaností, a dalšími faktory. Lucemburčané tvoří nejpočetnější etnikum (63,1%). Hlavně slévárenský průmysl do země v minulosti přilákal mnoho Portugalců (13,3%) a Italů (4,3%), kteří dnes tvoří významnou menšinu v zemi. Dalšími menšinami jsou Francouzi (4,5%) a Němci (2,3%). Další menšiny pocházejí ze států Evropské unie (7,3%) a ze zbytku světa (5,2%).

Od pěti let je v zemi povinná předškolní docházka. Školní docházku musí děti plnit od šesti do patnácti let a vyučování probíhá vícejazyčně. Vysokou školu studují Lucemburčané v zahraničí, především v Belgii a ve Francii. Lucemburčané jsou první na světě ve spotřebě vína a šestí ve spotřebě piva.[4]

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Úředními jazyky v Lucembursku jsou francouzština, němčina a od roku 1982 i lucemburština, která vznikla z pofrancouzštělého dialektu moselské němčiny. Francouzština se užívá v politických kruzích, státních institucích, literatuře a vyšším druhu školství. Němčina je považována za jazyk obchodníků, je vyučována především na základních školách a je v převážné míře používána v médiích. Lucemburština je považována za místní dialekt, kterým se hovoří hlavně doma, ale v poslední době v ní vychází i tisk, objevuje se v rozhlase i v televizi a v lucemburštině vychází už i první knihy. U vjezdů do měst a vesnic je pod běžně užívaným názvem na ceduli zobrazena i jeho podoba v lucemburštině.

Podle zákona z 24. února 1984 je národním jazykem lucemburština, texty zákonů a jejich prováděcích předpisů se píší ve francouzštině, ve správním a právním styku lze používat francouzštinu, němčinu nebo lucemburštinu. Občané mohou psát ve styku s úřady lucembursky, francouzsky nebo německy, odpověď musí, jak dalece možné, následovat v témž jazyce. Jelikož už němčina není národním jazykem (ačkoliv je jazykem úředním), nemohlo se Lucembursko například zúčastnit diskuzí o poslední reformě jejího pravopisu.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Náboženství v Lucembursku.

Celkem 87 % obyvatel je římskokatolického vyznání. Zbylých 13 % tvoří protestanti, židé, muslimové a jiní.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Politický systém Lucemburska a Politické strany v Lucembursku.

Lucembursko je podle ústavy z roku 1868 dědičnou konstituční monarchií. Hlavou státu je velkovévoda; země je jediným velkovévodstvím na světě. Pravomocemi velkovévody je svolávat a rozpouštět parlament, podle výsledků voleb jmenovat vládu a doživotní členy Státní rady, schvalovat zákony a také má právo veta.

Zákonodárným orgánem Lucemburska je jednokomorový parlament, který má 60 poslanců volených na pět let. Sněmovna také schvaluje složení vlády. Vláda je složena z ministerského předsedy a dvanácti ministrů. Dalším důležitým orgánem je Státní rada s 21 členy jmenovanými velkovévodou na doživotí. Nejvyšší soudní instancí třístupňového soudnictví je Vrchní soudní dvůr.

Občané starší osmnácti let mají povinnost účastnit se voleb vlády.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Administrativní dělení Lucemburska.

Země je rozdělena do tří distriktů nazvaných podle správních středisek:

Distrikty se dělí na 12 kantonů, které jsou dále rozděleny do celkem 116 komunit.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Lucemburska.

V roce 1921 byla založena Belgicko-lucemburská ekonomická unie (do účinnosti přišla v roce 1922). Spolupráce mezi těmito státy se projevovala např. vytvořením měnové unie, kdy bylo možno používat až do zavedení eura lucemburský frank na belgickém území a naopak.

Lucembursko má nejvyšší HDP na hlavu v celém světě (přepočteno dle parity kupní síly činil v roce 2004 70 000 $). Příčinou této vysoce nadprůměrné hodnoty je, že asi třetinu pracovních sil (cca 100 000) tvoří příslušníci okolních států, kteří do Lucemburska dojíždějí a nejsou tudíž do obyvatelstva započítáni. Zemědělství je zastoupeno pouze 0,5 procenty v celkovém HDP. Služby naopak tvoří přes 80 %: v Lucembursku sídlí přes 200 bank. Důležitá je též průmyslová výroba, hlavně průmysl slévárenský, který je ale v celkovém úpadku.

EU je jednoznačně největším obchodním partnerem Lucemburska; obchod s ní tvoří téměř 86 % celkové zahraniční obchodní výměny země. V hlavním městě má sídlo několik mezinárodních institucí, včetně institucí EU (Evropský statistický úřad Eurostat, Soudní dvůr Evropské unie, generální sekretariát Evropského parlamentu, Evropská investiční banka aj.).

1. 11. 2007 otevřelo Lucembursko pracovní trh též pro občany Česka bez jakéhokoliv omezení.

vojenská hudba Lucemburska

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kultura Lucemburska.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Historie lucemburské fotografie.

Fotografie v Lucembursku je často spojována se dvěma významnými muži, kteří se v Lucembursku narodili, ale odešli ještě když byli velmi mladí: Edward Steichen (1879–1973) byl Američan, který dělal vynikající módní a válečné fotografie v první polovině 20. století, zatímco Gabriel Lippmann (1845–1921) jako Francouz získal Nobelovu cenu za fyziku za své úspěchy v barevné fotografii.[5][6] Existuje však celá řada dalších Lucemburčanů, kteří dokumentovali rozvoj města Lucemburku a země jako celku od 50. let 19. století až do současnosti. Jako v mnoha zemích byl vývoj techniky, řemesla a umění fotografie v Lucembursku mimo jiné důsledkem změn technologie, zlepšování ekonomických podmínek a míry uznání fotografie jako svéprávné formy umění Lucemburska.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. World Factbook na www.cia.gov - populace k červenci 2014
  2. World Economic Outlook Database-October 2010Mezinárodní měnový fond
  3. KOŘÍNEK, Vladimír. Ministáty Evropy. Krnov : Vladimír Kořínek, 2003. ISBN 80-903184-0-1. Kapitola Lucembursko, s. 13.  
  4. http://www.livescience.com/18493-global-alcohol-consumption-top-countries.html
  5. "Steichen, Edward John", Luxemburger Lexikon (Luxembourg: Editions Guy Binsfeld, 2006). (německy)
  6. "Lippmann, Gabriel-Jonas-Ferdinand", Luxemburger Lexikon (Luxembourg: Editions Guy Binsfeld, 2006). (německy)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]