San Marino

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku San Marino (rozcestník).
Serenissima Repubblica di San Marino
Nejvznešenější republika San Marino
Vlajka San Marina
vlajka
Znak San Marina
znak
Hymna: Inno Nazionale
Geografie

Poloha San Marina

Hlavní město: San Marino
Rozloha: 61,19 km² (236. na světě)
z toho 0,005 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Monte Titano (755 m n. m.)
Časové pásmo: +1
Poloha: 43° 56′ s. š., 12° 28′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 32 471 (189. na světě, 2012)
Hustota zalidnění: 533 ob. / km² (21. na světě)
Jazyk: italština
Náboženství katolické
Státní útvar
Státní zřízení parlamentní republika
Vznik 3. září 301 (založeno)
1. regent Luca Beccari
2. regent Valeria Ciavattaová
Měna euro (EUR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 674 SMR SM
MPZ RSM
Telefonní předvolba 378
Národní TLD .sm
Základní mapa San Marina

San Marino (oficiálně: Republika San Marino, italsky zní plný název Serenissima Repubblica di San Marino - Nejvznešenější republika San Marino) je malý jihoevropský stát (podle počtu obyvatel 2. nejmenší evropský a 5. nejmenší na světě) ze všech stran obklopený Itálií. Leží v italském vnitrozemí, nedaleko turistického centra Rimini. Platidlem je euro. Nejvýznamnějším odvětvím ekonomiky je turistický ruch.

Historie[editovat | editovat zdroj]

San Marino je pravděpodobně nejstarší stále existující republikou na světě. Bylo údajně založeno v roce 301 zkušeným budovatelem jménem Marinus (známým jako Svatý Marinus); oficiálně se jako den založení udává 3. září. Stalo se legální součástí Římské říše. Jeho psaná ústava byla přijata 8. října 1600 a jedná se o nejstarší stále platnou ústavu na světě. S malým národem navázala oficiální styky nejdřív Francie za vlády Napoleona roku 1797, další evropské národy se připojily v roce 1815 na Vídeňském kongresu. San Marino sice bylo svrchovaným státem, ale se silnou závislostí na Itálii, kterou bylo úplně obklopeno od celkového sjednocení v 19. století.

Giuseppe Garibaldi, který začal sjednocovat Itálii kolem roku 1860, musel na čas najít útočiště v San Marinu před svými nepřáteli. Zde získal významnou pomoc, peníze a dodávky od občanů a vůdců San Marina, což umožnilo pokračování jeho kampaně za sjednocení. Na oplátku údajně Garibaldi garantoval, že San Marino bude vždy nezávislým svrchovaným státem.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Velká generální rada (šedesátičlená) je volena všelidovým hlasováním každých 5 let. Volí ze svého středu dva kapitány regenty. Volí také Radu dvanácti.

Kapitáni-regenti (Capitani Reggenti) vykonávají funkci hlavy státu. Jsou voleni každých šest měsíců - 1. dubna a 1. října. Společně řídí Velkou generální radu (Consiglio Grande e Generale), Státní kongres a Radu dvanácti (Consiglio dei XII). Mají vůči sobě právo veta.

Státní kongres zastává výkonnou moc. Jde o vládu deseti ministrů - tří tajemníků a sedmi poslanců.

Rada dvanácti zastává funkci nejvyššího soudu. Soudci z důvodu nestrannosti nemohou být občany San Marina (výjimku tvoří pouze smírčí soudce). Funkční období rady trvá 5 let.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

San Marino je uzavřená enkláva v Itálii, na hranici mezi italskými regiony Emilia-Romagna a Marche. V jeho topografii dominuje Apeninské horské pásmo, a proto má poměrně drsný terén. Nejvyšší bodem země je hora - Monte Titano (live view), jejíž nadmořská výška je 755 metrů. Součástí enklávy není ani jedna větší vodní plocha o nějaké významné velikosti.

Klima je typicky středomořské, s teplými léty a mírnými zimami.

San Marino je třetí nejmenší země v Evropě, menší jsou jen Vatikán a Monako.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo tvoří z více jak 80% Sanmariňané (italsky sammarinesi). Dalších asi 13 000 státních příslušníků tohoto národa žije mimo území republiky, neztrácejí však volební právo. Státní občanství se dědí v mužské linii. V zemi je velmi nízká nezaměstnanost - méně než 3 %. Úředním jazykem je italština. Turistů je na území San Marina téměř 19× víc než místních obyvatel.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V San Marinu je 220 km silnic. Není zde veřejné letiště, ale malé soukromé letiště je u obce Torraccia a heliport v druhém největším městě Borgo Maggiore. Většina turistů přilétá na mezinárodní letiště Federico Fellini jižně od Rimini a do země přijíždí autobusem.

Železnice zde neexistuje, ačkoliv před 2. světovou válkou vedla z obce Valdragone úzkorozchodná trať do Rimini. Ta byla dána do provozu 12. června 1932, ale byla zničena během britského náletu 26. června 1944. Mnoho pozůstatků, jako mosty, tunely a stanice, jsou zachovány dodnes. Tři tunely jsou i osvětleny a slouží pro pěší turisty.

Z Borgo Maggiore vede 1,5 km dlouhá lanovka na nejvyšší horu Monte Titano (756 m n.m.). Má dvě kabiny a jezdí každou čtvrthodinu po celý den. Zemí protékají dvě řeky, ale není zde žádná vodní doprava či přístav.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Přestože není San Marino oficiálním členem Evropské unie, používá jako měnu euro. Turistika tvoří v San Marinu 62,24% HDP. V roce 1997 navštívilo San Marino více než 3,3 miliony turistů. Zemědělství má jen nepatrný význam. Pěstuje se obilí, vinná réva a olivy. Sanmarinské poštovní známky, používané pouze pro vnitrozemskou poštu, jsou velmi hodnotné a mají pro sběratele velkou cenu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • (anglicky) Hymna San Marina od roku 1894
  • San Marino (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: San Marino [online]. U.S. Department of State, 2011-06-13, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - San Marino [online]. [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR při Svatém stolci. Souhrnná teritoriální informace: San Marino [online]. Businessinfo.cz, 2009-10-01, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (česky) 
  • San Marino [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-21]. Dostupné online. (anglicky)