Stát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Stát je instituce (či organizace) disponující mocí vládnout, soudit a vytvářet zákony společnosti (státu). Stát je vymezen státní mocí, státním lidem (státním občanstvím) a státním územím. Svrchovaný stát není podřízen žádné jiné (státní) moci a to jak vnější, tak vnitřní.

Stát zahrnuje ozbrojené síly, státní aparát (byrokracii), soudy a bezpečnostní sbory (policii).

Vymezení a definice státu[editovat | editovat zdroj]

Niccolò Machiavelli poprvé definoval "stát" jako pojem, který vyjadřuje politický útvar, aniž by sledoval typ režimu, který v něm je. Stát je neutrální, neboť nezahrnuje myšlenku dobra ani zla. Jeho hlavním a jediným zájmem je rozšíření a udržení moci, či jeho stability, kterou neudržuje řád, ale vojenská síla.

Max Weber definuje „stát“ jako lidské společenství, které si na určitém území nárokuje pro sebe monopol legitimního násilí. Pokud by neexistovalo násilí jako prostředek vynucování státního zájmu, tak by stát zanikl a místo něj by nastoupila anarchie.

Kritéria státu jsou definována v Konvenci o právech a povinnostech států z Montevidea, která byla podepsána roku 1933. Podle této mezinárodní konvence je stát subjektem mezinárodního práva splňující tato kritéria

Montevideo je oblastní Americká konvence, ale principy obsažené v tomto článku byly obecně uznány v mezinárodním právu. Je otázka, zde tato kritéria jsou dostatečná. Každopádně první tři z uvedených kritérií jsou všeobecně uznávána. Praktickou podmínkou (a v minulosti hlavní) pro existenci státu je samozřejmě jeho uznání ostatními státy.

Thomas Hobbes definuje stát jako tzv. společenskou smlouvu mezi jednotlivcem a panovníkem. Dle jeho názoru král přejímá veškerou výkonnou, zákonodárnou a soudní moc, proti které není žádné odvolání.

G. W. F. Hegel je toho názoru, že stát může být chápán jako politická jednotka určená územím, obyvatelstvem a autonomní vládou. Příslušnost k tomuto státu je dána občanstvím.

Druhy státu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam forem vlády.

Druhy státu lze rozlišit například podle těchto kritérií:

Zvláštním případem státních celků jsou také personální unie (společný panovník více států) a reálné unie (vlastně mezistupeň personální unie a kon-federace).

Vznik státu[editovat | editovat zdroj]

Dějiny zaznamenaly nejrůznější způsoby vzniku států působením vnitřních i vnějších sil. Existuje několik základních teorií, jak stát vznikl:

  • nábožensko-teleologická - stát existuje jako produkt boží vůle a dle jeho přikázání je každý povinen ho uznávat a podřizovat se mu. Toto učení patří k nejstarším.
  • teorie moci - představuje si stát jako vládu silného nad slabým a současně prohlašuje tento stav za přirozený
  • teorie právní - vidí stát jako právní výtvor
    1. patriarchální teorie - vysvětluje vznik státu a rodiny jako přirozeně vzniklých forem společnosti
    2. patrimoniální teorie - ukazuje vládní moc jako moc založenou na pozemkovém vlastnictví
    3. smluvní teorie - dle níž je smlouva právním důvodem pro vznik státu
    4. teorie právního státu - založená na odmítnutí dualismu státu a práva, resp. jejich ztotožnění
  • teorie etická - usiluje o to, dokázat, že stát je mravně nutný
  • teorie psychologická - lze sem zařadit všechny, kdo prohlašují stát za produkt ducha národa, výtvor přírody, dějinný akt, psychické vlastnosti či biopsychické instinkty a na tomto základě ho zdůvodňují.

Alternativní definice[editovat | editovat zdroj]

Stát je trvalý organický svazek lidstva, jisté teritorium obývajícího, s jedinou vůlí a jedinou mocí nejvyšší, jehož účelem jest napomáhati dosažení všech životních úkolů lidu, takto spojeného.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Ohrožení státu:

Ideologie, které nevyžadují nebo vylučují existenci státu:

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu