Monarchie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Královna Alžběta II.

Monarchie je forma vlády, ve které je politická moc absolutně nebo nominálně v držení panovníka (monarchy). Panovník či panovnice je hlavou státu a vládne obvykle doživotně, přičemž může abdikovat. Pravomoci panovníka se mohou lišit podle typu monarchie. V absolutní monarchii přísluší panovníkovi veškerá politická moc, zatímco v konstituční monarchii je moc panovníka omezena ústavou. V parlamentní monarchii je role panovníka omezena parlamentem.

Absolutní monarchie je původní formou monarchie překlad „jedinovláda“, případně „samovláda“. V dědičné monarchii vládne panovník dědičně, ve volené monarchii je volen.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Výraz monarchie pochází z řeckého μοναρχία (monarchía), jež se skládá ze slov μονος (monos = „jeden“) a αρχειν (archein = „vládnout“), a znamená „jedinovláda“.

Typy monarchie[editovat | editovat zdroj]

Typy monarchií (podle způsobu vlády)

Panovník měl různé tituly, kterým odpovídalo i velikost jeho spravovaného území, ve středověké Evropě například císař, král, velkovévoda, vévoda, kníže, hrabě, v italských státech často dóže. V Rusku car nebo v arabských zemích sultán, chalífa, emír, Na východě případně chán, či šáh. Monarchie mohou být demokratickými i absolutnímí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Monarchie je forma vlády, která se objevuje ve starověku a ve velké míře přetrvala ještě do minulých staletí. V 19. století a zejména 20. století mnoho monarchií „západního světa“ zaniklo a změnilo na republiku. V Evropě se většina absolutních monarchií změnila na konstituční případně parlamentní.[zdroj?] V dnešní době je parlamentní monarchie jedinou formou monarchie[zdroj?] v Evropě s výjimkou Vatikánu, kde (voleným) monarchou je papež (voleným proto, že papežský úřad neumožňuje mít potomky). V ostatních oblastech světa ještě dnes existují teokratické monarchie.[zdroj?]

Populární nebo lidová nemá spojitost s komunismem tak jako např. pojem lidová republika, ale vyjadřuje že titul panovníka není odvozen od názvu země, ale lidu kterému vládne. Toto rozlišování titulů například král Francie a král Francouzů se začalo užívat v době francouzské revoluce, kdy se Ludvík XVI. musel vzdát titulu král francouzský a navarrský a přijmout titul král Francouzů. Dnes se takový titul udržel jen v Belgii (král Belgičanů).

Dědičná monarchie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dědičná monarchie.

V dědičných monarchiích se nárok panovníka na trůn určuje podle pravidla „božího určení“.[zdroj?] Dříve byl v teokracii panovník uctíván jako zástupce boha nebo jako osoba božského původu (například ve Starověkém Egyptě nebo Římské říši, ale též v novodobých dějinách, například v Číně nebo do druhé světové války v Japonsku). Případně byl panovník či šlechta i vysokým představitelem církve (což se odrazilo i v českém jazyce kněz/kníže, kostel/kastel).

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]