Triumvirát
Triumvirát (lat. triumviratus, od trium virorum, „(vláda) tří mužů“) znamenal ve starověkém Římě obecně trojčlennou komisi, v užším smyslu spojenectví tří mocných politických nebo vojenských vůdců. Zejména triumvirát Octavianus – Antonius – Lepidus (43–33 př. n. l.) na přechodu od republiky k císařství.
V současném (často ironickém) použití trojice představitelů, kteří vystupují a jednají společně.[1]
Obsah |
První triumvirát (60-53 př. n. l.) [editovat]
Současní historici nazývají Prvním triumvirátem neformální politické spojenectví dvou soupeřících vojevůdců, Julia Caesara a Pompeia Velikého, kteří reprezentovali populární senátorskou stranu s extrémně bohatým obchodníkem Markem Liciniem Crassem. V důsledku tohoto spojenectví byl roku 59 př. n. l. Caesar zvolen konsulem a Pompeius si vzal Caesarovu dceru Iulii. Po upevnění triumvirské dohody roku 56 v Lucce byli konsuly roku 55 Pompeius a Crassus. Crassus však roku 53 zahynul v boji a roku 49 byl Pompeius zvolen jediným konsulem, prakticky už samovládcem. V letech 49-44 vypukla mezi Pompeiovými a Caesarovými přívrženci válka, v níž byl Pompeius roku 48 Caesarem v Řecku poražen a v Egyptě, kam uprchl, zavražděn. Roku 44 př. n. l. byl římskými republikány zavražděn Caesar.[2]
Druhý triumvirát (43-33 př. n. l.) [editovat]
Druhý triumvirát začal jako dohoda tří soupeřů o moc - Octaviana Augusta, Marka Antonia a Marka Aemilia Lepida – uzákoněná roku 43 př. n. l. na dobu deseti let. Po porážce republikánů u Filipp roku 42 se Markus Antonius zdržoval hlavně v Alexandrii u Kleopatry, kdežto Octavianus vládl na západě. Roku 36 zbavil Octavianus Lepida moci a se souhlasem senátu válčil proti Antoniovi a Kleopatře.
Jiné triumviráty [editovat]
Vládnoucí trojice se ve světových dějinách vyskytovaly a vyskytují poměrně často, například jako vláda „Tři excelencí“ za dynastie Han v Číně (202 př. n. l. – 9 n. l.). Za Francouzské revoluce vykonával moc „Výbor pro veřejné blaho“ - trojice Robespierre, Saint-Just a Couthon - a po revoluci byla vláda svěřena trojici konsulů, než se jí chopil „první konsul“ Napoleon I..[zdroj?]
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- Encyklopedie antiky. Praha: Academia 1973
- Ottův slovník naučný, heslo Tresviri. Sv. 25, str. 713
Reference [editovat]
- ↑ http://sport.ihned.cz/hokej/c1-55817970-brankarsky-triumvirat-chytali-vsichni-ale-kdo-bude-jednickou-hadamczik-mlci
- ↑ Encyklopedie antiky, hesla Triumvirát a Caesar.
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky)
- Livius.org, heslo Triumvir
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické Wikipedie.
