Korunovace

Korunovace císaře Ferdinanda I. českým králem v chrámu sv. Víta v Praze 1836. Akvarel od Eduarda Gurka

Korunovace Matyáše římskoněmeckým císařem v roce 1612 na dobovém mědirytu

Korunovace (či investitura) panovníka (například císaře, krále, faraóna, šáha, cara, císařovny, královny či carevny) je slavnostní ceremoniál, při kterém významný církevní činitel, zpravidla metropolita, na významném - posvátném místě (zpravidla před hlavním oltářem chrámu, katedrály) vyvolenému uchazeči ve slavnostním oděvu (jímž jsou nejčastěji korunovační plášť, korunovační rukavice a korunovační střevíce), uděluje obzvláštní moc a výsady ovládnout církev, stát a lid. Na znamení této moci mu na hlavu vkládá korunu, do rukou žezlo, jablko, prsten, případně meč, souhrnně nazývané korunovační klenoty, korunovační insignie neboli regalia.

První korunovace v dějinách jsou popsány ve Starém zákoně, od nich se odvíjí křesťanská tradice panovníků, kteří jsou zástupci Boha na zemi. Existují také výjimky korunovací, například císař Napoleon Bonaparte se korunoval sám, jindy byli korunováni králové dva, či jmenován vzdorokrál bez korunovace. Po korunovaci některých nezletilých králů následovala vláda regentky - matky nebo správce království. Například za nezletilého Ladislava Pohrobka vládl Jiří z Poděbrad. Po korunovaci se panovník s korunovačními klenoty na znamení své vlády posadí na trůn pod baldachýn, což je stejně jako slavnostní postoj tzv. majestát.

Pořádek korunovace ve většině zemí stanoví starobylý Korunovační řád. Korunovační řád českých králů pochází z poloviny 40. let 14. století, ještě starší jsou Korunovační řád římských císařů, francouzských či anglických králů. Kromě praktických úkonů korunovační řád obsahuje obřadní průvody, obřadní dialogy (tzv. skrutinium a aklamaci), modlitby a zpěvy. Součástí korunovace je korunovační průvod, korunovační mše (při které se užívá zlatý korunovační kříž a korunovační evangeliář), následuje rozhazování korunovační mince a korunovační hostina.

V dědičné monarchii je podle zákonů dědičnosti novým panovníkem jmenován následník trůnu (obvykle korunní princ – nejstarší syn).

Obecné informace

Zpravidla bývají monarchové, tedy králové a císaři nebo královny či císařovny, uvedeni do úřadu korunovací. Ne však ve všech zemích je takové dosazení do úřadu běžné, např. Španělsko takovou tradici nemá.

Korunovací je však též uzavřena vazalská smlouva s poddanými. Naopak nový panovník stvrzuje všechna práva a privilegia, jež platí v jeho říši.

V Čechách byl poprvé korunován v roce 1085 Přemyslovec Vratislav II., poslední korunovace proběhla 7. září 1836, kdy byl korunován Ferdinand V.

Poslední korunovace podle zemí a místa události

• Bosna – poslední korunovace bosenského krále proběhla v listopadu 1461 v kostele P. Marie v Jajci, kdy byl korunován Štepán Tomaševič, a to korunou, kterou osobně poslal do Bosny papež Pius II.

• Brazílie – poslední korunovace brazilského císaře proběhla 18. července 1840, kdy byl korunován císař Pedro II.

• České země – poslední česká královská korunovace proběhla 7. září 1836, kdy byl v Praze v chrámu sv. Víta korunován král Ferdinand V. (rakouský císař Ferdinand I.)

• Dánsko – poslední dánská královská korunovace proběhla 28. června 1840, kdy byl v kapli královského zámku Frederiksborg korunován král Kristián VIII.

• Francie – poslední korunovace francouzského krále proběhla 29. května 1824, kdy byl v katedrále v Remeši korunován Karel X.

• Francie – poslední korunovace na francouzského císaře se uskutečnila 2. prosince 1804, kdy se v katedrále Notre-Dame v Paříži nechal sám korunovat Napoleon I.

• Lombardsko-benátské království – poslední korunovace italského (lombardsko-benátského) krále proběhla 9. září 1838, kdy byl v milánském dómu korunován Ferdinand I.

• Norsko – poslední korunovace norského krále proběhla 22. června 1906, kdy byl Nidaroském dómu v Trondheimu korunován nový král Haakon VII. a královna Maud. V roce 1908 byly korunovace parlamentem zrušeny.

• Polsko – poslední korunovace polského krále v Hnězdně proběhla v srpnu roku 1300, kdy byl korunován přemyslovec Václav II.

• Polsko – poslední korunovace polského krále v Krakově proběhla 17. ledna 1734, kdy byl korunován August III. Polský.

• Polsko – poslední korunovace polského krále z rukou arcibiskupa proběhla 25. listopadu 1764 ve Varšavě, kdy byl v katedrále sv. Jana korunován Stanislav II. August Poniatowski.

• Polsko – poslední korunovace polského krále v dějinách proběhla 24. května 1829, kdy se ve Varšavě sám korunoval na polského krále ruský car Mikuláš I. Pavlovič.

• Prusko – poslední korunovace pruského krále proběhla 2. února 1861, kdy se v zámeckém kostele královského hradu v Královci sám korunoval král Vilém I. Byl to po Fridrichovi I. jediný korunovaný pruský král, v roce 1871 se Prusko stalo součástí Německého císařství a další pruští králové resp. němečtí císařové již korunováni nebyli.

• Rumunsko – posledním rumunským korunovaným králem byl v roce 1940 Michal I.

• Rusko – posledním korunovaným ruským carem (císařem) byl Mikuláš II., který byl korunován 26. května 1896 v Moskvě v Chrámu Zesnutí Bohorodičky.

• Srbsko – posledním korunovaným srbským králem byl Petr I. Karađorđević, který byl korunován 21. září 1904.

• Španělsko – posledním korunovaným španělským králem byl Alfons XII., který byl korunován v roce 1874.

• Spojené království – poslední korunovace ve Spojeném království proběhla v roce 1953, kdy byla korunována královna Alžběta II. Zůstává tak v současnosti jediným evropským korunovaným monarchou.

• Svatá říše římská – poslední korunovace císaře papežem v Římě se konala 31. května 1433, korunovaným císařem byl Zikmund Lucemburský.

• Svatá říše římská – posledním korunovaným císařem, který byl korunován papežem (Klementem VII.), se stal 24. února 1530 v Boloni Karel V..

• Svatá říše římská – poslední římský (římskoněmecký) král, který se nechal korunovat v Cáchách, byl Ferdinand I. Slavnostní obřad se uskutečnil 11. ledna 1531. Jeho následovníci byli již korunováni ve Frankfurtu nad Mohanem a to již rovnou jako císařové. Jedinou vyjímkou byla korunovace Rudolfa II. 1. listopadu 1575, která proběhla v Řezně.

• Svatá říše římská – posledním korunovace se uskutečnila 14. července 1792, kdy bych ve Frankfurtu nad Mohanem korunován František I.

• Švédsko – posledním korunovaným švédským králem byl Oskar II., který byl korunován v roce 1873.

• Tonga – posledním korunovaným tonžským králem je Jiří Tupou V., který byl korunován v roce 2008. Jde také o nejnověji korunovaného monarchu.

• Uhersko – poslední uherská korunovace v Budapešti proběhla v roce 1916, kdy byl korunován uherský král Karel IV. (rakouský císař Karel I.).
• Uhersko – poslední uherská korunovace v Prešpurku proběhla 28. září 1830, kdy byl korunován uherský král Ferdinand V. (rakouský císař Ferdinand I.).

• Vatikán – poslední korunovace papeže tiárou proběhla v roce 1963, kdy byl korunován papež Pavel VI.

Odkazy

Související články

• Koruna (klenot)
• Korunovační klenoty
• Monarchie

Literatura

• VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít, a kol. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha : Paseka, 2009. 520 s. ISBN 978-80-7432-002-6.  
• HRBEK, Jiří. České barokní korunovace. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 232 s. ISBN 978-80-7422-011-1.  
• VÁCHA, Štěpán. „Mutatio vestis“ v korunovačním ceremoniálu českých králů z rodu Habsburků v 16. až 18. století. Folia historica bohemica. 2006, roč. 22, s. 251–266. ISSN 0231-7494.  
• Zpráwy o Korunowánj wéwodů a králů českých : s církevním obřadem korunování Gegich Cjsařských Majestátů Ferdinanda I. za krále Českého a Marie Anny Karoliny Pin za králownu Českau. Praha : Špinka, 1836. Zpráva o korunování českých vévodů a králů od doby prvního českého krále Vratislava a popis příslušného církevního obřadu.. Dostupné online.  

Externí odkazy

• Příjezd krále Haakona VII. do Norska a korunovace (video)
• Korunovace Alžběty II. (video)
• Krátké video o korunovaci krále Tongy v roce 2008
• Fotografie z této Tonžské korunovace