Bratislava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o hlavním městě Slovenska. Další významy jsou uvedeny v článku Bratislava (rozcestník).
Bratislava
Slovenská metropole Bratislava:- Nahoře: Panorama Bratislavy z hradu- Vlevo 1: Bratislavský hrad a nábřeží Dunaje- Vlevo 2: Hviezdoslavovo náměstí na starém městě- Vpravo: Michalská brána- Levý dolní roh: Primaciální palác- Pravý dolní roh: Vstup do komplexu Eurovea
Slovenská metropole Bratislava:
- Nahoře: Panorama Bratislavy z hradu
- Vlevo 1: Bratislavský hrad a nábřeží Dunaje
- Vlevo 2: Hviezdoslavovo náměstí na starém městě
- Vpravo: Michalská brána
- Levý dolní roh: Primaciální palác
- Pravý dolní roh: Vstup do komplexu Eurovea
Bratislava – znak
znak
Bratislava – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 126–514 m n. m.
stát: Slovensko Slovensko
kraj: Bratislavský
Bratislava
Red pog.png
Bratislava
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 367,9 km²
počet obyvatel: 417 389[1] (31.12.2013)
hustota zalidnění: 1 137,3 obyv. / km²
správa
status: město
starosta: Ivo Nesrovnal
oficiální web: http://www.bratislava.sk
adresa obecního úřadu: Magistrát hlavného mesta SR Bratislavy
Primaciálne nám. 1
814 99 Bratislava
PSČ: 81x xx - 85x xx

Bratislava je hlavní a největší město Slovenska (německy Preßburg, maďarsky Pozsony, latinsky Posonium, do roku 1919 slovensky Prešporok/Prešporek, do roku 1919 česky Prešpurk), centrum Bratislavského kraje a historická metropole někdejších žup Prešpurské a Bratislavské.[2] Rozkládá se na obou březích Dunaje, v jihozápadní části země, při hranici s Maďarskem a Rakouskem. V roce 2013 zde žilo 417 389 obyvatel.[1]

Bratislava je sídlem středoevropské centrály Mezinárodní finanční korporace (IFC) - organizace Světové banky. Rovněž zde sídli Rozvojový program OSN pro Evropu a Společenství nezávislých států (UNDP Europe). Od roku 2009 v domě OSN na Grösslingově ulici sídli také Populační fond OSN pro Evropu a západní Asii.

Symbolem Bratislavy (který je vyobrazen i na jejím logu) je Bratislavský hrad se čtyřmi věžemi v rozích a jedním nádvořím uprostřed, nebo také architektonicky zajímavý Most SNP (postavený v druhé polovině 20. století), klenoucí se jako jeden z pěti mostů přes Bratislavou protékající Dunaj nedaleko historického jádra metropole.[2]

Název[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam historických názvů Bratislavy.

Nejstarší známý název města je Braslavespurch (907). Další zachovaná pojmenování jsou Brezalauspurch, Poson (1002), Brezesburg (1042), Bosenburg (1045), Brecesburg (1048), Bresburc, Brezisburg, Preslawaspurch (1052); latinsky Posonium, řecky Istropolis, maďarsky Pozsony, německy Preßburg, čínsky 布拉迪斯拉發 ; z toho vznikla pojmenování Prešpurk či Prešporok. Slangově je označována jako Blava.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Celé město se rozkládá v severozápadní části Podunajské nížiny, v předhůří Malých Karpat, nedaleko od soutoku Moravy s Dunajem. Právě Malé Karpaty představují část jen málo dotčené přírody, do metropole zasahující jako klín.[2] Dnes jsou upravené jako velký lesopark. Kolem Dunaje se nachází také velké množství slepých ramen s lužními lesy a nivami, některé z nich byly rekultivovány a přebudovány jako parky. 46,8 km² z rozlohy města (110 m² na osobu) tvoří právě příroda.[3]

Rovinatý charakter krajiny umožnil rozšíření Bratislavy ze středověkého města na moderní metropoli, rozkládající se na obou stranách veletoku Dunaje, se současnou rozlohou 367 km². Omezení růstu jsou a byla tedy spíše politického charakteru (státní hranice) – západním směrem se rozkládá od roku 1918 Rakousko a jižním pak Maďarsko. Bratislava je tak jediné hlavní město na světě, které hraničí se dvěma státy zároveň.[2]

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Poloha Bratislavy v severozápadní části Podunajské nížiny z ní činí jedno z měst s nejteplejším podnebím v celém Slovensku. Okolí města je zemědělsky intenzivně využíváno a patří k nejúrodnějším částem země. Průměrná roční teplota je zde okolo 9,9 °C, v červenci dosahuje 21 °C, v lednu pak -1 °C.[4] Sluneční svit zde činí průměrně 2447 hodin ročně, úhrn srážek pak 401 mm za rok.[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky vzniku města[editovat | editovat zdroj]

Okolí Bratislavy bylo osídleno již v dobách neolitu, souvislé osídlení je však datováno až z období let 400 př. n. l.50 př. n. l., tehdy tu žili Keltové a měli zde dokonce oppidum (opevněné sídliště) s vlastní mincovnou.[6] Ty nahradili později Germáni; středem řeky poté procházela hranice jejich říše.

Po zániku Říma následovalo stěhování národů a do dnešní Bratislavy přišli Slované a také Avaři. V 7. století se město stalo součástí Sámovy říše a později Nitranského knížectví. V 9. století bylo připojeno k říši Velkomoravské.[6]

Uherské období[editovat | editovat zdroj]

Bratislava v 16. století

Po tomto období se město stalo na tisíc let součástí uherského státu.[7] Za vlády prvního uherského krále Štěpána I. došlo k rozvoji, hlavně náboženskému; budovaly se nové kostely a vznikl i kamenný hrad, tehdy jeden z nejlépe opevněných v celém Uhersku. Stále ještě přetrvával význam města z časů Velké Moravy. Bratislava se jako Poson či později Pozsony následně vyvíjela jako provinční uherské město.

V letech 1241 a 1242 na Bratislavu během svých nájezdů zaútočili Mongolové, avšak město ani hrad nedobyli. Zpustošení okolí města však vedlo k přísunu německých kolonistů a tím pádem i k rozšiřování němčiny. Koncem 13. století (1291) udělil král Ondřej III. Bratislavě městská práva,[8] v roce 1436 udělil král Zikmund Lucemburský městu vlastní erb. V roce 1465 založil Matyáš Korvín Academii Istropolitanu, první univerzitu na území Maďarska. Bratislava takto byla podpořena vzhledem k tomu, že ji a její obyvatelstvo předtím zdecimovaly vojenské boje a povodně. Velký nárůst jejího významu pro celé Uherské království však přišel spolu s vpádem Osmanů do Uherska. Budín totiž padl a Osmanská říše jej zabrala na více než sto let. Důležité instituce tak musely být přesunuty právě do Bratislavy a ta se mezi lety 15361784 stala hlavním městem. Korunováno zde bylo několik králů a sídlil tu také ostřihomský arcibiskup.

Bratislava v roce 1735

Při morové epidemii roku 1711 tu zahynulo 3860 lidí. Na jejich počest byl vybudován sloup Nejsvětější Trojice. Následovalo období všestranného rozvoje a rozkvětu. Díky pozici metropole Uherska se v Bratislavě budují nové budovy, daří se obchodu i řemeslům. Během osvícenské vlády Marie Terezie tak došlo roku 1775 ke zbourání městských hradeb, vznikly první parky.

O dalších osm let později pak Josef II. přikázal přestěhovat hlavní město Uherska zpátky do Budína a korunovační klenoty z hradu do Vídně. Význam celé Bratislavy tak velmi poklesl.[6]

I napoleonské války zanechaly ve městě svoji stopu. Nejprve přes Bratislavu táhla vojska ruská (1800), o pět let později pak i síly francouzského císařství, a to až do podepsání Prešpurského míru 26. prosince 1805. Roku 1809 však město Napoleonova vojska opět obléhala i bombardovala; následně však bylo podepsáno příměří. O tři roky později pak vyhořel i hrad nad městem; tehdy se zde nacházela vojenská kasárna a díky neopatrnosti vojáků při zacházení s ohněm vypukl rozsáhlý požár. Hrad byl nakonec přebudován až teprve v 60. letech 20. století.

Věk techniky[editovat | editovat zdroj]

Primaciální palác

V polovině 19. století však i sem dorazil rozvoj techniky. Od roku 1840 bylo město se Svätým Jurem spojené koněspřežkou.

Rozvíjejí se také buditelské aktivity mezi Slováky a město se stává centrem slovenského národního obrození. V revolučním roce 1848 sehrála Bratislava svoji ne zrovna nevýznamnou úlohu; byly tu přijaty tzv. březnové zákony, které zrušily poddanství v Uhersku. 11. dubna je podepsal a vyhlásil tehdejší císař Ferdinand V. Dobrotivý v dnešním Primaciálním paláci. Při samotné revoluci se Bratislava postavila na stranu Uhrů a proti Vídni; následně však na podzim byla obsazena vojsky Windischgrätze a na jaře následujícího roku i ruskými silami.

V květnu roku 1849 se následně konal soud s některými účastníky revoluce; ti byli buď odsouzeni k vězení (stovky lidí), nebo popraveni (13 lidí).

Postupně se měnilo i postavení Bratislavy. Od konce 40. let do roku 1859 byla sídlem tzv. bratislavského distriktu (nejdříve vojenského a potom civilního). Od roku 1871 ztratilo město soudní pravomoci. V 70. letech se naopak stala Bratislava tzv. municipálním městem, což byl nový statut, který vznikl z měst královských. V čele města tak nyní stál župan.

Bratislava kolem roku 1900

Technický pokrok postupoval mílovými kroky. V letech 18481850 se objevila železnice do Vídně a Budapešti. Následovala plynofikace osvětlení v roce 1856, krátce nato, co byla uvedena do provozu druhá plynárna. Od roku 1873 přibylo ve městě další kvalitní železniční spojení, a to do Trnavy a zbytku Slovenska – původní koňská železnice byla přebudována na parní. V 80. letech pak přinesla elektrifikaci veřejného osvětlení, zavedení vodovodu a otevření Městského divadla (dnes jedna z budov SND). V roce 1891 pak vznikl první most přes Dunaj (Starý most, tehdy most Františka Josefa).[9]

V této době (přesněji od 27. srpna 1895)[10] vzniká také i elektrifikovaná tramvajová síť o rozchodu 1000 mm. Jedná se o jeden z prvních takových provozů na území bývalého Československa. O čtrnáct let později (od 19. července 1909)[11] pak následoval trolejbusový provoz; opět se jednalo o jedno z prvních měst v Rakousko-Uhersku, kde byl zaveden tento druh dopravy.V roce 1900 tu žilo 65 000 obyvatel.

Společný stát Čechů a Slováků[editovat | editovat zdroj]

Hrad a Slovenská národní rada (Parlament Slovenské republiky)

Dne 12. září 1918 vzniká Slovenská národní rada s centrem právě v Bratislavě a působností ve městě a jeho okolí. 30. října, Martinskou deklarací, se připojily Horní Uhry k Čechám, Moravě a Slezsku a zrodilo se Československo. Současný název Bratislava byl přijat o rok později; existovalo však také spoustu jiných návrhů (například Wilsonovo město).

Za první republiky vznikalo mnoho nových budov, přestěhovaly se sem některé úřady. Kolem roku 1927 tu žilo již 128 000 lidí, Bratislava byla označována jako jedno z velkoměst.[6] Ve stejný rok se stala také i městem zemským, hlavním městem Krajiny Slovenské. V té době se do tváře města zapsali také čeští stavebníci, stavitelé, firmy ale i avantgardní architekti: Arnošt Wiesner, Jan Vaněk, Vladimír Karfík ale především proslulý Bohuslav Fuchs se svým legendárním obytným domem na Hviezdoslavově náměstí (1935).[12]

Rozvoj města pokračoval ale i dále; v roce 1946, pouhý rok po válce, došlo k jeho rozšíření o tehdy samosprávné obce Devín, Dúbravka, Lamač, Petržalka, Prievoz, Rača a Vajnory.

V roce 1968 byla Bratislava ustanovena hlavním městem Slovenska v rámci socialistické federace. V druhé polovině 20. století došlo ve městě k rychlé výstavbě sídlišť, kterými jsou například Petržalka, Ružinov, Karlova Ves a jiné, postavily se moderní budovy (Slovenský rozhlas) apod. Roku 1971 se severní a východní hranice města opět posunuly a připojily se obce Čunovo, Devínska Nová Ves, Jarovce, Podunajské Biskupice, Rusovce, Vrakuňa a Záhorská Bystrica. Bratislava se stala druhým největším městem ČSSR a po rozpadu Československa pak od roku 1993 hlavním městem nezávislého Slovenska.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Barokní Grasalkovičův palác

Většina památek se nachází v historickém jádru města. Stará radnice je komplex budov vybudovaných ve 14. a 15. století a dnes je sídlem městského muzea. Michalská brána je jediná brána z původních středověkých městských opevnění a je jednou z nejstarších budov ve městě. Univerzitní knihovna, vybudovaná v roce 1756, byla používaná uherským sněmem (parlamentem) v letech 18021848.

Městské centrum je charakterizováno mnohými paláci v barokním stylu. Grasalkovičův palác, vybudovaný okolo roku 1760, je dnes sídlem slovenského prezidenta a slovenská vláda má své sídlo v bývalém arcibiskupském paláci.[6] V Primaciálném paláci, dnešním sídlem primátora, byl v roce 1805 podepsán prešpurský mír.

K známým sakrálním stavbám patří Konkatedrála svatého Martina, vybudovaná v 13. až 16. století, která byla v letech 15631830 korunovačním kostelem uherských králů. Františkánský kostel z 13. století je nejstarší zachovalý kostel v Bratislavě a byl místem rytířských ceremonií. Kostel svaté Alžběty, taktéž známý jako Modrý kostelík, je vybudován v secesním stylu.

Kuriozitou je podzemní (předtím nadzemní) židovský hřbitov při vjezdu do tramvajového tunelu na nábřeží, kde je i pochován rabín Chatam Sofer. Jeden ze dvou vojenských hřbitovů je Slavín, který byl vybudován v roce 1960 na památku vojáků Rudé armády, kteří padli při osvobozování Bratislavy v roce 1945.

Bratislavský hrad[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Bratislavský hrad.
Bratislavský hrad v noci

Jeden ze symbolů města je Bratislavský hrad, tyčící se na plošině 85 metrů nad Dunajem.[13] Hradní vrch byl obýván od eneolitu a byl keltské oppidum, část starověké římské hranice, zpevněné sídlo Slovanů a hospodářské, politické a vojenské středisko Velké Moravy.[14] Kamenný hrad byl vybudován v 10. století, když oblast byla součástí Uher, přestaven v 15. století na gotický, v 16. století na renesanční a v 17. století na barokní styl. Přes vládu Marie Terezie byl hrad sídlem v uherské části Habsburské monarchie. V roce 1811 hrad vyhořel do základů a zůstal v ruinách až do 50. let 20. století, když byl rekonstruován v letech 1953–1968 většinou v barokním stylu podle plánů D. Martinčeka a A. Piffla.[6][14] V roce 1961 byla tato stavba vyhlášena Československou národní kulturní památkou. V současné době patří k památkám pouze Slovenské republiky.[15]

Devínský hrad[editovat | editovat zdroj]

Ruiny hradu Devín se nacházejí v stejnojmenné městské části Devín, na skále nad soutokem řeky Moravy s Dunajem, při hranicích Slovenska a Rakouska. První písemná zmínka o Devínu je z roku 864, kde je hradiště poprvé připomínáno jako Dowina. Druhá polovina 9. století je především spojována s jménem knížete Rastislava, který tu dal vybudovat mohutnou pevnost, ale na historii Devína se podepsali též knížata Mojmír a Svatopluk. Díky strategické poloze byl klíčovým hradem na hranicích Velké Moravy a později raného uherského státu. V roce 1809 byl hrad zničen Napoleonovou armádou a od té doby je symbolem slovenské a slovanské historie.[6]

Dělení města[editovat | editovat zdroj]

Bratislava se dělí na 5 okresů (jedná se o okresy řazené mezi celostátní) a ty dále na 17 městských částí.

Části Bratislavy Bratislava I Bratislava II Bratislava III Bratislava IV Bratislava V
Staré Mesto Ružinov Nové Mesto Karlova Ves Petržalka
  Vrakuňa Rača Dúbravka Jarovce
  Podunajské Biskupice Vajnory Lamač Rusovce
      Devín Čunovo
      Devínska Nová Ves  
      Záhorská Bystrica  

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Bratislavy.

Bratislava spolu s Bratislavským krajem se řadí mezi nejbohatší oblasti celého Slovenska; průměrný HDP na obyvatele zde dosahuje 176 % průměru EU;[16] je to nejbohatší region zemí EU, které byly přijaty v roce 2004, druhý je Praha. Je zde nejnižší nezaměstnanost v republice a mnoho lidí ze zbytku země sem cestuje za prací.

Sídlí tu velké množství významných firem, od telekomunikačních operátorů až po průmyslové podniky. Na jih od města se nachází rafinerie Slovnaftu, která má pro celé Slovensko velký význam, nedaleko od řeky Moravy severozápadním směrem od centra se zase rozkládají závody Volkswagen Slovakia. Na okrajích metropole se nacházejí tzv. business centra, kde se koncentrují například softwarové společnosti.

V Bratislavě sídli Mezinárodní visegrádský fond (International visegrad fund).

Ve středu města se provozovny firem koncentrují v nových administrativních a obchodních komplexech (například Aupark či Polus City Center). Přibývají zde rovněž i kancelářské plochy a staví se výškové budovy (například Tower 115, dnes druhá nejvyšší budova ve městě, plánují se ale i další),[17] soustředěn je zde také i bankovní sektor.[18] Jedním z míst, kde právě vznikají kancelářské prostory, je nábřeží Dunaje nedaleko centra a projekt Eurovea, dále pak trochu vzdálenější Mlynské nivy poblíž Ružinova.[19] Výstavba nových kancelářských budov koresponduje s nárůstem poptávky v oblasti služeb a s hospodářským růstem Slovenska v prvním desetiletí 21. století.

K dnešnímu dni (2013) stojí v Bratislavě více než 40 výškových budov a další jsou buďto ve výstavbě, nebo se ještě plánují.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kultura v Bratislavě.
Obchodní centrum Polus City Center, jehož součástí je i jedno z velkých bratislavských multikin
Kulturní léto v Bratislavě, soubor Shigou Bou-No-Te z Japonska

Jako hlavní město je Bratislava domovem Slovenského národního divadla, hlavní scény v zemi. Divadlo sídlí v současné době ve třech budovách; hlavní historická se nachází na Hviezdoslavově náměstí v centru města (v současné době je zde opera a balet), od 14. dubna 2007 se však přesunul do nového objektu na břehu Dunaje.

Kromě národního však hlavní slovenská metropole má i jiné divadelní scény; jedná se například o divadla Astorka Korzo '90 či divadlo Aréna.

Nedaleko Nového mostu, na Vajanského nábřeží, se nachází také Slovenské národní muzeum. To se zabývá dějinami celého národa; na historii Bratislavy se specializuje Mestské muzeum v Bratislavě (založené 1868). Existují i další muzea, jsou zasvěcena různým dalším oborům. Například u hlavního nádraží se nachází muzeum dopravy, v historickém jádru metropole lze nalézt ale i muzeum hodin, zbraní či farmaceutické. V Čunovu je pak situováno nejnovější Muzeum moderního umění. Některá muzea mají expozice o osobnostech, jako jsou například Ján Jesenský a Milan Dobeš. Pro zdejší židovskou komunitu má význam Muzeum židovské kultury, umístěné v Židovské ulici.

Budova Slovenské národní galerie

Na nábřeží v centru města sídlí v moderní budově z přelomu 60. a 70. let 20. století také Slovenská národní galerie, vrcholná slovenská instituce v oblasti uměleckých sbírek, existující již od roku 1948.

Hlavními událostmi v hudbě bývají v Bratislavě, stejně jako i v jiných městech festivaly. Jedná se například o Bratislavské hudobné slávnosti, festival vážné hudby či Bratislavské jazzové dny, anebo mezinárodní jazzový festival. V hlavním městě sídlí také i Slovenská filharmonie.

Mnoho obyvatel Bratislavy též navštěvuje kina; po roce 1989 se začaly rozvíjet tzv. multiplexy, tj. velkokina s mnoha sály, které jsou většinou součástí obchodních a kulturních center. Mezi takové lze zařadit například multikino v Polus City Centru ve Vajnorské ulici, dále například Palace Cinemas v centru Aupark a též v centru Eurovea. Ke starším kinům patří například Hviezda, Tatra, FK Mladosť, Kino Café a další.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Vláček Prešporáček vozí turisty v centru Bratislavy po pěší zóně a k Bratislavskému hradu

Již od konce 90. let 20. století a hlavně pak po vstupu Slovenska do EU v roce 2004 se stává Bratislava jedním z turisty navštěvovaných měst. Nemůže se svojí velikostí i významem měřit sice s okolními, jako je například Vídeň či Budapešť, zato však má své jedinečné pamětihodnosti, které náležitě zdůrazňuje svou prezentací v zahraničí. Jen v roce 2006 navštívilo Bratislavu 686 000 turistů, což tak metropoli činí nejnavštěvovanějším místem v zemi.[20][21]

Návštěvníci Bratislavy jsou kromě domácích Slováků (zhruba třetina všech turistů, tj. 232 000)[20] též i Britové, Němci, Japonci, Američani, Rakušané, Poláci, Španělé, Italové, Maďaři, Izraelci a Češi (z kterých právě Češi, Němci a Britové tvoří největší počet).[20] Mnohdy pokračují z Bratislavy ještě do dalších měst a turistických destinací. Mnoho z nich přijíždí také na silvestrovské oslavy na konci každého roku, cestovní kanceláře v různých zemích pořádají do Bratislavy zájezdy právě v době přelomu roku.

Díky turistice se daří nejen centru města, které je na něm do velké míry závislé, ale také pohostinství a bratislavským hotelům. Ty však ale na stále rostoucí nápor nejsou připraveny, a tak jejich kapacity nepostačují. Budují se proto hotely nové.

Bratislava na podporu turismu používá speciální turistické logo se sloganem „Little Big City“ (Malé velké město), v barvách města (bílá a červená). Je využíváno na propagačních materiálech, či na nátěru některých vozidel MHD.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Katedrála svatého Martina

Mnoho obyvatel Bratislavy jsou římskokatoličtí křesťané. Proto také byly budovány ve městě mnohé kostely, hlavně pak v 19. století. To samozřejmě ostře kontrastuje se století dvacátým, které bylo – hlavně ve své druhé polovině – ve znaku potlačování víry. Až teprve na konci 20. století vznikly náboženské stavby nové, paradoxně v okrajových částech města, tj. na sídlištích. V roce 2003 navštívil Bratislavu papež Jan Pavel II., na setkání přišlo až 200 000 lidí.[22]

Mezi nejstarší z kostelů a též i bratislavských památek patří Františkánský kostel, gotická stavba z 13. století. Zato mnohem významnější je již Katedrála svatého Martina, kde bývali korunováni uherští králové.

Před druhou světovou válkou žila v Bratislavě i menšina Židů. Těm byla vybudována synagoga v 20. letech 20. století; jednalo se o stavbu s orientálními prvky, což bylo u synagog v té době typické. Synagoga byla zdemolována v souvislosti s výstavbou Nového mostu.

Vzdělávání[editovat | editovat zdroj]

V Bratislavě se nachází několik veřejných vysokých škol a univerzit. K nejvýznamnějším z nich patří zejména Univerzita Komenského (UK), dále Slovenská technická univerzita (STU), či Ekonomická univerzita v Bratislavě (EU).

Věda[editovat | editovat zdroj]

Vědecké zázemí v Bratislavě zajišťují především tamní univerzity. Mimoto některé bratislavské průmyslové podniky mají vlastní výzkumná střediska.

Bratislava jako jedna z mála evropských metropolí nemá vlastní observatoř či planetárium, a to i přesto, že na severu města jsou dobré podmínky na pozorování noční oblohy; nejbližší stavby tohoto typu se nacházejí desítky kilometrů daleko – observatoř v Modře, což je zhruba 30 km a planetárium v Hlohovci zhruba 70 km od hlavního města. Jediným zařízením, které tak může současným bratislavským astronomům sloužit, je astronomický úsek PKO, kde se konají různé přednášky o astronomii a sledování noční oblohy.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní nádraží – Bratislava hlavná stanica
Podrobnější informace naleznete v článku Doprava v Bratislavě.

Bratislava je významnou dopravní křižovatkou; vedou sem čtyři dálnice (D1 (směr Žilina), D2 (směr Brno)), mnohé železniční spoje, na mezinárodním letišti M. R. Štefánika přistávají letadla z mnohých zemí i ze Slovenska. Na řece Dunaj existuje čilá říční plavba, a to jak osobní, tak i nákladní.

V provozu je tramvajová síť (rozchod 1000 mm), nadzemní železniční dráha S (11 stanic mimo centra), trolejbusová i autobusová doprava. Dlouhou dobu se uvažovalo o dostavbě rozestavěného podzemního metra, nyní se ale připravuje stavba tzv. nosného systému MHD - rychlodrážní tramvaje.

Na severovýchodním okraji města se nachází Letiště M. R. Štefánika. V roce 2007 odbavilo přibližně 2,02 milionu cestujících.[23]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Sport v Bratislavě.

V Bratislavě se již tradičně hrají různé sporty. Konají se zde významné sportovní akce, například v roce 2005 finále Davisova poháru; v roce 2011 se zde konalo mistrovství světa v ledním hokeji (spolu s Košicemi). Z toho důvodu byl rekonstruován zimní stadion Ondreje Nepely.

K nejrozšířenějším sportům patří ale fotbal, který zde reprezentují hned čtyři týmy z vrcholné slovenské fotbalové Corgoň ligy. Nejznámějším týmem je ŠK Slovan Bratislava, založený roku 1919, v roce 1969 vyhrál PVP. Jeho stadion se nachází na Tehelném poli, kde se v 80. letech a i na za začátku 90. let 20. století konaly federální duely mezi Prahou a Bratislavou. Mezi další extraligové kluby se pak řadí FK Inter Bratislava založený roku 1945 a FC Artmedia Bratislava, která je klubem zcela nejstarším, již z roku 1898. Jejich domácí stadion je v Petržalce.

Hraje se ale také i basketbal, házená a volejbal; jak mužský (Inter), tak i ženský (Slovan) basketbalový tým se účastní nejvyšší slovenské soutěže. Hlavní arénou, která poskytuje zázemí těmto týmům, je Inter Arena Pasienky. Vhodné podmínky má i kanoistika, nalézá se zde množství klubů zaměřených na vodní sporty.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Panorama z Bratislavského hradu - pohled na Staré mesto (vlevo) a Petržalku (vpravo)
Panorama z Bratislavského hradu - pohled na Staré mesto (vlevo) a Petržalku (vpravo)

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Štatistický úrad Slovenskej republiky (ZIP 187 kB)
  2. a b c d Bratislava | Travelguide.sk - cze
  3. Informace na turistické stránce hlavního města
  4. Informace na stránkách města
  5. Informace na stránkách města
  6. a b c d e f g Bratislava - hlavní město Slovenska | Slovensko | Zájezdy CK SLAN tour
  7. Něco z historie Bratislavy, Bratislavský hrad, Dóm sv. Martina, Stará radnice, Františkánský kostel a klášter, Michalská brána
  8. Geografický místopisný slovník světa, str. 108, ISBN 80-200-0445-9
  9. Informace ohledně Starého mostu a dalších zajímavostí v Petržalce i zbytku Bratislavy na stránce bratislavských novin (slovensky)
  10. První část seriálu o dějinách bratislavské MHD na stránkách IMHD (slovensky)
  11. Druhá část seriálu o dějinách bratislavské MHD na stránkách imhd.sk, pojednává o trolejbusech (slovensky)
  12. Adolf Stiller Jan Sapák: Bohuslav Fuchs, Vídeň 2011. s. 122
  13. Bratislavský hrad - Hrady - Seznam zajímavostí - Visit Slovakia .com
  14. a b CZ-MILKA - 11 - Zahraničí, Bratislavský hrad
  15. Bratislavský hrad - tip pro Bratislava, Bratislava.
  16. Praha patří v EU k nejbohatším regionům, Bratislava je před ní
  17. Informace na stránkách slovenských Hospodárských novín ohledně výstavby nových kancelářských budov ve městě
  18. Informace na obchodnické podstránce webu hlavního města
  19. Článek "Hľadá sa kancelárské centrum Bratislavy na stránkách reality.etrend.sk
  20. a b c Informace o turistickém ruchu na stránkách města
  21. Informace na stránkách bratislavského zpravodaje
  22. Článek o papežově návštěvě Bratislavy
  23. Informace na stránkách bratislavského letiště

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NIŽŇANSKÝ, Eduard a kol. Stratené mesto: Bratislava - Pozsony - Pressburg. Bratislava: Marenčin PT, 2011. 323 s. ISBN 978-80-8114-100-3.
  • HUTTER, Martin Bratislava - Boomtown ante portas? In: Hitz H., H. Wohlschlägl, hg. Das östliche Österreich und benachbarte Regionen. Ein geographischer Exkursionsführer zum Dt. Geographentag in Wien. S. 408 - 420.(Wien, 2002), ISBN 978-3-205-78447-0
  • TANCER, Jozef. Neviditeľné mesto: Prešporok - Bratislava v cestopisnej literatúre. Bratislava : Kalligram, 2013. 299 s. ISBN 978-80-8101-665-3.  
  • LUKAVEC, Jan. Brána do jihovýchodní Evropy a dokonce do Orientu: Bratislava. In Od českého Tokia k exotické Praze. Praha : Malvern, 2013. 317 s. ISBN 978-80-87580-61-5.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]