Městská hromadná doprava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tramvaj v Číně
městský autobus typu MAN
Kloubový městský autobus v Paříži

Městská hromadná doprava (MHD, někdy označovaná zkráceně jen městská doprava) je systém linek osobní veřejné dopravy určených k zajišťování dopravní obsluhy na území města hromadnými dopravními prostředky. Obvykle mívají města vlastní integrovaný dopravní systém (buď pro samotné území města, nebo i pro jeho okolí), v němž platí jednotné přepravní a tarifní podmínky, a provoz linek MHD je dotován městem jednotným způsobem. Součástí městské hromadné dopravy však mohou být i linky, které nejsou součástí takového integrovaného systému a mají vlastní, odlišné podmínky nebo nejsou dotované městem.

Konkrétní systém městské hromadné dopravy může zahrnovat autobusovou, tramvajovou či trolejbusovou dopravu, ve městech s více než miliónem obyvatel zpravidla také metro a městskou nebo příměstskou železnici. V některých případech jsou součástí městské hromadné dopravy i lanovky, nekonvenční dráhy (visuté, na magnetickém polštáři apod.) nebo přívozy či jiné formy vodní dopravy.

V současné době v některých krajích České republiky převládá snaha propojit městskou a regionální dopravu a zmenšit rozdíly mezi nimi vytvářením a rozvojem integrovaných dopravních systémů (IDS).

Městská hromadná doprava bývá doplněna též příměstskou, meziměstskou a nehromadnou dopravou a provázána s nimi. Významné přepravní uzly MHD se zřizují v blízkosti přepravních uzlů meziměstské dopravy (nádraží, autobusová nádraží, letiště, přístavy významné pro osobní dopravu). V blízkosti přepravních uzlů hromadné dopravy nebo v jejich rámci se zřizují stanoviště taxislužby, záchytná parkoviště (P+R), případně místa pro přestup z automobilové dopravy na hromadnou (K+R) nebo úložiště jízdních kol (B+R).

Veřejná doprava nemotorovými vozidly na bázi potahových vozidel nebo jízdních kol (rikša), rovněž nemívá dnes povahu hromadné dopravy, slouží v českých městech jen jako turistická atrakce a nemá klíčový dopravní význam. V rozvojových zemích však i dopravní prostředky s animální trakcí jsou dodnes významnou složkou městské dopravy, ostatně tak začínala i evropská veřejná doprava (omnibus, městská i dálková koněspřežná dráha).

Historie pojmu MHD v Československu[editovat | editovat zdroj]

Ve větších městech provozovali koncem 19. století a začátkem 20. století veřejnou hromadnou dopravu jak soukromí dopravci, tak podniky vlastněné obcemi.

Ke striktnímu oddělení městské autobusové dopravy od příměstské a meziměstské došlo zejména znárodňovacím zákonem č. 311/1948 Sb., o národních dopravních podnicích, který monopolizoval veřejnou dopravu, přičemž provozování městské dopravy vyhradil komunálním (obecním) podnikům, zatímco ostatní autobusovou dopravu podnikům ČSAD.

Krokem k integraci městské hromadné dopravy byla vyhláška č. 364/1953 Ú. l. (novela 7/1963 Sb.), kterou se vydává přepravní řád pro městskou hromadnou dopravu osob (městský přepravní řád), a vyhláška 127/1964 Sb., o městském přepravním řádu, které však městskou dopravu ještě více vzdálily dopravě ČSAD. Technické oborové normy ON 73 6425 a ON 73 6426 z počátku 70. let dokonce až do roku 1995 zakazovaly zřizovat společné zastávky pro MHD a ČSAD (nová ČSN 73 6425 z roku 1995 to naopak doporučuje). Později byla vydána vyhláška č. 123/1979 Sb., o městské hromadné dopravě, též jako prováděcí předpis k tehdy novému Zákonu o silniční dopravě a vnitrostátním zasilatelství. Dnes je pojem MHD definován v § 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a je použit i například ve vyhlášce č. 30/2001 Sb. v popisu dopravní značky a v ČSN 73 6425 Autobusové, tramvajové a trolejbusové zastávky.

O historii městské hromadné dopravy se píše v článcích Městská hromadná doprava v Česku a Městská hromadná doprava na Slovensku.

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Důležitost[editovat | editovat zdroj]

Pro města s více než 50 000 obyvateli je pravidelná městská hromadná doprava nezbytností. Dnešní velkoměsta by bez městské hromadné dopravy vůbec nemohla existovat, denně jsou v nich přepravovány miliony cestujících. Hromadná doprava je většinou správou měst podporována, hlavně v Evropě, a to nejen finančními dotacemi (zakázkami), ale i omezováním automobilové dopravy, mýtným, nebo také pěšími zónami v centrech velkých měst.

Výhody[editovat | editovat zdroj]

Výhodou hromadné dopravy oproti automobilové je její relativní nízká míra znečištění životního prostředí, hluku a prostoru. Městská hromadná doprava je také dostupná všem (například dětem, méně majetným, starším lidem). Všichni totiž nemohou řídit auta. Hromadná doprava je 2,5 krát méně energeticky náročná než individuální. Je lepší pro vztahy mezi lidmi. I ve velkoměstě se může stát, že se v MHD potkají lidé, co se dříve znali a už se nestýkají. Je bezpečnější. Je mnohem méně prostorově náročná. Kdyby všichni jezdili auty, tak by potřebovali široké ulice. Individuální doprava tvoří z města ostrůvky v moři silnic. K přepravení stejného počtu osob stačí MHD mnohem méně prostoru a víc místa v ulicích může zbýt na jinou než dopravní funkci (lavičky, parky, pěší zóny). Výhod MHD je mnoho.

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Nevýhodou MHD může být především její rychlost. Prostředky MHD na rozdíl od automobilů zastavují v zastávkách. Každý člověk nepoužívá každou zastávku, takže dochází k určitému zdržení. V hustém městském provozu je často MHD omezována právě svojí konkurencí individuální dopravou. Ta je totiž prostorově náročnější a častěji v ní dochází k zácpám. MHD je pak často nespravedlivě zdržována auty. Například tramvajová trať může přepravit stejně lidí, jako čtyřpruhová komunikace. Při stejném počtu přepravených lidí se pruh pro auta ucpe (každý člověk zabírá mnohem více prostoru) na rozdíl od tramvajového pásu (který se ucpe jenom kvůli tomu, že ho zdržují auta) Častá nevýhoda MHD spočívající ve zdržení MHD auty se může po spravedlivém oddělení tramvajového pásu od aut stát výhodou způsobující rychlost.

Nevýhodou nejen městské hromadné dopravy, ale hromadné linkové dopravy vůbec je, že v méně osídlených částech dochází v některých obdobích dne a týdne buď k nedostatečnému zajištění dopravní obslužnosti, nebo naopak ke zbytečnému plýtvání veřejnými prostředky a zatěžování životního prostředí provozem prázdných nebo poloprázdných vozidel. Vzhledem k dotační politice a neschopnosti reagovat na okamžitou přepravní poptávku totiž v některých státech pro jednoho nebo několik cestujících bývá levnější, aby jeli sami prázdným autobusem nebo zbytečnou oklikou, než aby si objednali například osobní vůz taxislužby, jehož přepravní kapacita, směrové vedení a rychlost a kvalita přepravy mohou být optimální. V některých městech (Rychnov nad Kněžnou, Týniště nad Orlicí) se snaží mírnit tento problém například používáním malých vozidel (mikrobusů) a zaváděním netradičních forem dopravy (radiobus), avšak legislativa s dotováním dopravy, která neodpovídá plně definici linkové dopravy, příliš nepočítá a ztěžuje tak i jejich veřejnou podporu. V jiných případech naopak naplánovaná kapacita nemusí vždy postačovat a dotační systém a systém přerozdělování tržeb z jízdného nemotivují dopravce k tomu, aby dopravu v takových místech neprodleně posílil.

Poslední dobou se stalo aktuálnějším nebezpečí terorismu. Dopravní prostředky, kde se koncentruje ohromné množství lidí, jsou ideálním terčem pro teroristy. Některá města se rozhodla tento problém řešit. Například v Kodani jsou stanice nově budovaného metra prostorné - jsou to velké haly, sahající až k úrovni ulice. Opačným možným řešením je zvyšovat vnitřní členitost staveb, aby případný výbuch nemohl přímo zasáhnout velký prostor. V Izraeli byly zase v autobusech zavedeny speciální turnikety, které odhalí potencionálního atentátníka ještě předtím, než způsobí nějakou škodu. V Praze byly z prostor metra odstraněny odpadkové koše i za cenu výrazného snížení kultury prostředí, ovšem teprve v nedávné době byly do některých stanic odpadkové koše vráceny, avšak jedná se o koše, které by měly zamezit či alespoň výrazně snížit újmy na životech, zdraví či majetku způsobené potenciálními teroristy.

Další problém spočívá také ve vysoké koncentraci lidí; právě masová doprava je dokonalým místem pro přenos nemocí (v případě epidemie) mezi velkou část populace.

Financování[editovat | editovat zdroj]

Veřejná doprava bývá většinou dotována z veřejných rozpočtů (např. státem, územními samosprávnými celky nebo městy). Společnosti provozující veřejnou dopravu bývají často zakládány veřejnoprávními korporacemi (státem, územními samosprávnými celky nebo městy), ale někde je to i soukromá společnost (např. Glasgow či některá města v USA). Výdaje na městskou dopravu patří mezi největší položky městských rozpočtů a rostou tím více, čím je město větší; u velkoměst tyto náklady představují astronomické sumy.

V České republice mají městskou dopravu všechna bývalá okresní města a všechna další města s více než 10 000 obyvateli.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu