Železniční stanice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Staniční budova v Příbrami
Na tento článek je přesměrováno heslo Nádraží. Další významy jsou uvedeny v článku Nádraží (rozcestník).

Železniční stanice je dopravna s kolejovým rozvětvením určená pro řízení sledu vlaků, odbavování cestujících a (nebo) nákladu. Je vybavena výpravní budovou s dopravní kanceláří a odbavovacími prostory pro cestující. Obvod železniční stanice je ohraničen vjezdovými návěstidly. Tato návěstidla jsou umístěna minimálně 50 m před krajní výhybkou. Ostatní místa určená k nástupu a výstupu cestujících, která nesplňují tyto náležitosti, nazýváme železničními zastávkami.

Termín stanice je v železniční dopravě přibližně synonymní s pojmem nádraží. Ten sice není zaveden Zákonem o dráhách, ale je užíván v některých dalších právních nebo technických předpisech i v oficiálních názvech některých stanic (například Praha hlavní nádraží). Slovem nádraží se označují i dopravny bez osobního provozu (nákladová nádraží, odstavná nádraží, seřaďovací nádraží).

Na speciální železniční dráze (metro) se za stanice považují i dopravny bez kolejového rozvětvení.

Vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v úvodu zavádí slovo stanice jako legislativní zkratku označující stanice i zastávky. Proto se v textech týkajících se přepravních vztahů (smluvních přepravních podmínkách, tarifech a různých informačních materiálech) slovy stanice nebo nádraží označují i zastávky; obdobně je tomu například v místních názvech (názvy ulic, názvy zastávek městské hromadné dopravy) či při označování míst na turistických směrovkách.

Koleje ve stanici[editovat | editovat zdroj]

Koleje v železniční stanici jsou:

  • záhlaví – kolej mezi vjezdovým návěstidlem a krajní výhybkou
  • zhlaví – úsek, na kterém se nacházejí výhybky a který navazuje na staniční koleje a záhlaví (pokud není střední; pak navazuje z obou stran na staniční koleje)
  • dopravní – na dopravní kolej nebo z ní je možné postavit vlakovou cestu
    • hlavní – pokračování kolejí širé trati
    • předjízdné – zpravidla pro zastavování vlaků určených k odbavování cestujících
  • manipulační – pro manipulaci s posunovými díly (posun)

Osová vzdálenost dopravních kolejí je nejméně 5 m.

Značení kolejí[editovat | editovat zdroj]

Staniční koleje se označují pořadovými čísly. Hlavní kolej je označena číslem 1, popř. jde-li o stanici na dvoukolejné trati, pak mají hlavní koleje čísla 1 a 2, u tříkolejných tratí se prostřední kolej očísluje nulou. Další staniční koleje vlevo, pokud se díváme ve směru od začátku trati k jejímu konci (lichý směr), se označují lichými čísly (tedy 3, 5, 7 atd.), vpravo se pak použijí čísla sudá (2, 4, 6 atd.) Čísla se mohou dále rozšiřovat písmeny (1a apod.), což se používá při označení kolejí navazujících, nebo desítkovými, popř. stovkovými sériemi kolejí (41, 91, 101, 401 aj.). [1][2]

Pro cestující se obvykle užívá v hlášení staničního rozhlasu prosté číslování kolejí podle jejich pořadí směrem od staniční budovy.[2] Toto číslování může být výjimečně použito i pro služební účely, tedy v rozporu s předchozím odstavcem.[1]

Traťové koleje se číslují podle umístění vzhledem k začátku a konci trati zleva doprava, při tříkolejné trati je prostřední kolej zpravidla nultá. Koleje staniční navazují číselně na koleje traťové, takže první traťová kolej přechází u vjezdového návěstidla v první staniční kolej, druhá traťová ve druhou staniční atd.[3]

Rozlišení podle umístění na trati[editovat | editovat zdroj]

Stanice mohou být:

Podle umístění na trati a rozsahu provozní práce

  • výchozí / koncové
  • mezilehlé
  • odbočné – do stanice je zaústěna odbočná trať. Z hlavní na odbočnou trať přecházejí obvykle celé vlaky.
  • přípojné – do stanice je zaústěna přípojná trať. Je-li možný přejezd z hlavní trati na trať přípojnou, je využit pouze pro přechod jednotlivých vozů nebo skupin vozů. Vlaky z přípojné trati zde zpravidla končí nebo začínají.
  • křižovatkové
  • uzlové
  • styčné – tratě nejsou propojeny kolejovým systémem, umožňují však přestup na jiný spoj a překládku materiálu (např. úzkorochodné a normálněrozchodné tratě)

Rozlišení podle povahy[editovat | editovat zdroj]

  • osobní
  • nákladní
  • smíšené

Rozlišení podle přístupu k nástupištím[editovat | editovat zdroj]

Nástupiště smíchovského nádraží z Radlické lávky

Podle přístupu k nástupištím:

  • s úrovňovým přístupem
  • poloperonizované (podchod k nástupištím za hlavními kolejemi, bližší nástupiště jsou přístupná úrovňově)
  • plně peronizované (všechna nástupiště jsou přístupná mimoúrovňově)

Rozlišení podle uspořádání kolejiště[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SŽDC D1 - Dopravní a návěstní předpis. Praha : Správa železniční dopravní cesty, 2013. Kapitola čl. 401-402.  
  2. a b BINKO, Marek. Orientační systém nástupišť [online]. 2012-11-15. Dostupné online.  
  3. ŠŽDC D1 - Dopravní a návěstní předpis. Praha : Správa železniční dopravní cesty, 2013. Kapitola čl. 414.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]