Stanice metra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kobylisy (stanice metra v Praze): hlubinná ražená jednolodní

Stanice metra je stanice městské hromadné dopravy, na které staví vlaky metra. Často se nachází v podzemí. Tam, kde se linky metra křižují, jsou stanice metra často několikaúrovňové.

Na povrchu je stanice metra obvykle označena logem společnosti, která metro provozuje. Logo označuje vstupy do stanice. Každá stanice má několik samostatných vstupů, které usnadňují přístup do stanice a umožňují pohyb cestujících bez toho, aby museli na povrchu přecházet ulice. Vstupy do metra se proto často nacházejí v podchodech. U vchodů bývá přehledná mapa nebo schéma, které usnadňuje orientaci cestujících ve stanici i orientaci v přepravní síti metra.

V některých případech jsou stanice spojeny s důležitými budovami a umožňují tak přímý přístup do vstupních prostor budovy (viz podzemní město).

Stanice metra v některých městech, např. Montreal, Stockholm a Moskva, jsou proslulé svou vyspělou architekturou a bohatou výzdobou.

Stanice metra, mnohem častěji než železniční stanice nebo autobusové stanice, mají svoje osobité architektonické a umělecké ztvárnění, to pomáhá identifikovat každou stanici.

Nejčastější konstrukce stanic[editovat | editovat zdroj]

Podzemní[editovat | editovat zdroj]

Mělce založené, hloubené[editovat | editovat zdroj]

Stanice je budována v otevřené jámě, v hloubce zhruba 10 metrů pod povrchem. S povrchem většinou bývá spojena pevným schodištěm. Příkladem hloubené stanice je Nové Butovice (stanice metra v Praze).

Hluboce založené, ražené[editovat | editovat zdroj]

Ražená stanice se nachází hluboko pod zemí, v hloubce obvykle mezi 20 až 60 m. Sestává z několika lodí a výstup z ní je jedním nebo více eskalátorovými tunely. Stanice této koncepce lze využít jako protiletecký či protiatomový kryt.

Trojlodní[editovat | editovat zdroj]

Trojlodní stanice jsou mezi raženými nejrozšířenější. Jsou konstruovány tak, že existují boční dvě lodě, v každé je jedna kolej. Prostřední loď pak slouží pro přístup cestujících, bývá z ní vyveden výstup. Lodě vzájemně spojují prostupy, mezi nimi se nacházejí stanici podpírající pilíře. Během výstavby se nejprve vyrazí boční tunely, potom střední, a nakonec se mezi vystřílejí samotné prostupy; tím vzniknou pilíře. Mezi trojlodní stanice patří například Graždanskij prospekt v Petrohradě.

Dvojlodní[editovat | editovat zdroj]

Dvojlodní stanice se vyskytují velmi zřídka. Uspořádány jsou tak, že pro každou kolej existuje jedna loď, obě jsou spojeny zhruba veprostřed nástupiště. Příkladem dvojlodní stanice je Bratislavskaja v Moskvě.

Jednolodní[editovat | editovat zdroj]

Jednolodní stanice tvoří pouze jediný rozsáhlý podzemní prostor, který není ničím podpírán; veškerá váha skály nad stanicí se přenáší do jejích stěn. Příkladem jednolodní stanice je Capitol South ve Washingtonu D.C.

Povrchové[editovat | editovat zdroj]

Povrchové stanice metra jsou nejsnáze postavitelné a samozřejmě nejlevnější. Mohou však být také dekorativně architektonicky zpracovány, či se podobat jen obyčejným železničním zastávkám. Příkladem povrchové stanice jsou Luka nebo Rajská zahrada v Praze.

Nadzemní[editovat | editovat zdroj]

Nadzemní stanice vznikají na nadzemní konstrukci, spolu s povrchovými patří k rozšířeným u tzv. lehkého metra a také v síti klasického metra v New Yorku a ostatních měst USA (v Evropě se tolik neuplatnily). Příkladem nadzemní stanice je Ulica Gorčakova v Moskvě.

Související články[editovat | editovat zdroj]