Rozptýlený disk je vzdálená oblast sluneční soustavy, která je řídce osídlena ledovými planetkami, označovanými jako objekty rozptýleného disku. Tyto objekty jsou podskupinou širší skupiny transneptunických těles. Výstřednost oběžných drah těles rozptýleného disku dosahuje hodnoty až 0,8 a sklon k rovině ekliptiky až 40°. Jejich perihélium je větší než 30 astronomických jednotek (AU). Extrémní oběžné dráhy jsou výsledkem rozptýlení těchto těles způsobeném gravitačním vlivem plynných obrů a stále je svou gravitací narušuje planeta Neptun.
Ačkoliv v perihéliu se tělesa rozptýleného disku přibližují ke Slunci až na 30–35 AU, v aféliu se mohou dostat až do vzdálenosti 100 AU, díky čemuž pak patří mezi nejvzdálenější a nejchladnější tělesa sluneční soustavy. Vnitřní část rozptýleného disku se prolíná s oblastí Kuiperova pásu, ovšem jeho vnější oblasti sahají do mnohem větších vzdáleností a také mnohem výše nad či níže pod rovinu ekliptiky.
Disk je v současné době považován za místo původu většiny pozorovaných periodických komet, přičemž skupina tzv. kentaurů (ledových těles mezi Jupiterem a Neptunem) je zřejmě mezistupněm při migraci jeho těles do vnitřních oblastí sluneční soustavy, než je plynní obři svou gravitací pošlou směrem ke Slunci. Rovněž mnoho objektů vzdáleného Oortova mračna má původ v rozptýleném disku.
Je možné, že disk se utvářel po celou dobu
existence sluneční soustavy. Podle
některých moderních teorií k tomu však mohlo dojít velmi rychle v době, kdy Neptun putoval sluneční soustavou na vzdálenější dráhu a svou gravitací rozptýlil mnoho těles tehdejšího Kuiperova pásu.
