Stát Palestina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o částečně uznaném státu vyhlášeném v roce 1988, který získal v roce 2012 status nečlenského státu OSN. O prozatímním administrativním orgánu spravující části palestinských území pojednává článek Palestinská autonomie.
O historickém území pojednává článek Palestina.
Stát Palestina
دولة فلسطين
Vlajka
vlajka
Znak
znak
Hymna: فدائي
Geografie

Poloha

Hlavní město: Ramalláh (administrativní), Jeruzalém (zamýšlený)
Rozloha: 6220 km²
Poloha: 31°53′ s. š., 35°12′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 4 260 636
Jazyk: arabština
Státní útvar
Vznik: 15. listopadu 1988 (vyhlášením nezávislosti, status nečlenského státu OSN získal 29. listopadu 2012)
Prezident: Mahmúd Abbás
Předseda vlády: Ismáíl Hanija (Pásmo Gazy)
Salám Fajjád (Západní břeh Jordánu)
Mezinárodní identifikace
Telefonní předvolba: +970
Národní TLD: .ps
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Stát Palestina (arabsky: دولة فلسطين, Dawlat Filasṭin),[1][2][3] zkráceně Palestina (arabsky: فلسطين Filasṭīn), je stát vyhlášený 15. listopadu 1988exiluAlžírsku přijetím jednostranné deklarace nezávislosti Národní radou Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). V době přijetí deklarace nemělo OOP jakoukoli kontrolu nad územím, které si nárokovalo (v té době jej ovládal Izrael).[4] Svým rozsahem se jednalo o palestinská území[1] definovaná podle hranic z roku 1967,[5] přičemž hlavním městem se měl stát Jeruzalém.[2][3]

Summit Ligy arabských států v roce 1974 prohlásil OOP „jediným legitimním zástupcem palestinského lidu a zdůraznil jeho právo na založení nezávislého státu“.[6] 22. listopadu 1974 získalo OOP pozorovatelský status „nestátní entity“ v Organizaci spojených národů,[7][8] díky čemuž mělo možnost vystupovat před Valným shromážděním OSN, ale nemohlo hlasovat. Po vyhlášení nezávislosti Valné shromáždění tuto deklaraci oficiálně „vzalo na vědomí“ a od té doby používalo při zmínce o palestinském stálém zástupci název Palestina, namísto Organizace pro osvobození Palestiny.[9][10] 29. listopadu 2012 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci č. 67/19, která zvýšila status palestinského zástupce na nečlenský stát (pro tento krok hlasovalo 138 států, 9 hlasovalo proti a 41 se zdrželo).[11]

V roce 1993 Izrael uznal v rámci mírových dohod z Osla vyjednávací tým OOP za „zástupce palestinského lidu“ a OOP v reakci na to uznalo právo Izraele na existenci v míru, přijalo rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 a 338 a zřeklo se „násilí a terorismu“.[12] Na základě mírových dohod z Osla vznikl prozatímní orgán Palestinská autonomie (též Palestinská samospráva), který vládne na části palestinských území (Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy), vymezených několika izraelsko-palestinskými dohodami z 90. let 20. století. Izrael v roce 2005 jednostranně opustil Pásmo Gazy a po převratu v roce 2007 toto území ovládá hnutí Hamás. Palestinská samospráva, vedená hnutím Fatah, tak má fakticky pouze kontrolu nad Západním břehem Jordánu. V dubnu 2011 uzavřely obě strany vnitropalestinského sporu dohodu o usmíření, ale její implementace zatím nebyla naplněna.[13]

K 27. září 2013 uznalo Stát Palestina celkem 134 ze 193 členských států OSN (téměř 70 %). Řada států, která tento stát neuznala, nicméně uznává OOP jako zástupce palestinského lidu. Stát Palestina uznala ČSSR v roce 1988. Do té doby v ČSSR existovalo od roku 1976 zastoupení Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), od roku 1983 s diplomatickým statutem. Zastoupení Palestinské národní správy (PNS) v Česku nese označení Velvyslanectví Státu Palestina[14] od února roku 1989. ČR uznala všechny státy, které ke dni 31. 12. 1992 uznávalo Československo a to čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR[1], tedy i Stát Palestina. V současné době toleruje status quo palestinského zastoupení v Praze, a to přesto, že vláda reciproční vztahy se Státem Palestina neudržuje, ale jedná jen s palestinskou samosprávou. Mírové dohody z Osla z roku 1993 zahraniční zastoupení PNS sice formálně nepřipouštějí, nicméně kodifikují zachování úrovně již existujících diplomatických misí. Tento postoj je v souladu s politikou Evropské unie.[15]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku State of Palestine na anglické Wikipedii.

  1. a b Palestinská deklarace nezávislosti (anglicky)
  2. a b BAROUD, Ramzy. Middle East Review 2003-4: The Economic and Business Report. 27. vyd. Londýn : Kogan Page Publishers, 2004. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7494-4066-4. S. 161. (anglicky) 
  3. a b BISSIO, Robert Remo. The World: A Third World Guide 1995–96. Montevideo : Instituto del Tercer Mundo, 1995. ISBN 978-0-85598-291-1. S. 443. (anglicky) 
  4. BERCOVITCH, Jacob; ZARTMAN, William; KREMENYUK, Victor. The SAGE Handbook of Conflict Resolution. Thousand Oaks : Sage Publications, 2008. 704 s. Dostupné online. ISBN 978-1412921923. S. 43. (anglicky) 
  5. Palestinian Authority applies for full UN membership [online]. United Nations Radio, 2011-09-23, [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. AL MADFAI, Madiha Rashid. Jordan, the United States and the Middle East Peace Process, 1974–1991. Cambridge : Cambridge University Press, 1993. ISBN 978-0-521-41523-1. S. 21. (anglicky) 
  7. Rezoluce VS OSN č. 3237 [online]. Valné shromáždění OSN, 1974-11-22, [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. GELDENHUYS, Deon. Isolated States: A Comparative Analysis. Svazek 15. Cambridge : Cambridge University Press, 1990. ISBN 978-0-521-40268-2. S. 155. (anglicky) 
  9. Rezoluce VS OSN č. 43/177 [online]. Valné shromáždění OSN, 1998-12-09, [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. HILLIER, Tom. Sourcebook on Public International Law. [s.l.] : Routledge, 1998. 883 s. Dostupné online. ISBN 978-1859410509. S. 205. (anglicky) 
  11. Palestinians win implicit U.N. recognition of sovereign state [online]. Reuters, 2012-11-29, [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. MURPHY, Kim. Israel and PLO, in Historic Bid for Peace, Agree to Mutual Recognition [online]. Los Angeles Times, 1993-09-10, [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Hamas leader’s Tunisia visit angers Palestinian officials [online]. Al-Arabíja, 2012-01-07, [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. http://www.palestine.cz Velvyslanectví Státu Palestina v Praze
  15. Text Palestina na webu Ministerstva zahraničních věcí ČR