Exil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Exil (z lat. exilium, vyhnanství a exul, vypovězený) znamenal původně trest vypovězení, dnes znamená stav člověka nebo skupiny exulantů, lidí, kteří museli opustit svou vlast v důsledku vypovězení, vyhnání, deportace, ztráty občanství nebo aby unikli politickému, národnostnímu, rasovému nebo náboženskému pronásledování.

Slovo exil pak může označovat i skupinu exulantů z téže země, z téže příčiny a podobně. Příklad: Československý předválečný exil.

Exil a emigrace[editovat | editovat zdroj]

Podobný význam jako exil, vyhnanství má i slovo emigrace, které se však liší tím, že

  • emigrace může být i dobrovolná, například ekonomická, kdežto exil je vynucený,
  • exulant (člověk v exilu) často předpokládá, že by se při změně poměrů chtěl do vlasti vrátit, emigrace je spíše natrvalo.[1]

V demokratických zemích mají političtí a náboženští exulanti nárok na poskytnutí azylu, někdy se však tyto podmínky obtížně prokazují.

Exil politiků[editovat | editovat zdroj]

Do exilu odcházejí často lidé, aniž by se vzdávali svých společenských funkcí ve vlasti, ať už ekonomických nebo politických.

Nejznámějším příkladem je jistě exilová vláda vedená prezidentem Edvardem Benešem v době 2. světové války jako paralelní politická struktura k okupační protektorátní vládě, vedené prezidentem Emilem Háchou.

Exulant[editovat | editovat zdroj]

Exulant znamená osobu, která odešla nuceně do zahraničí ale stále se zajímá o svou původní vlast, často s naději a ambicemi se do ní vrátit. Klasickým příkladem exulanta je Jan Ámos Komenský. V původním významu slova byl exulant někdo, kdo odešel že své původní vlasti, aby se tam vrátil po změně režimu, kterým byl jeho odchod způsoben. V dnešní češtině je výraz exulant často nesprávné zaměňován s výrazem emigrant. Emigrant je osoba odcházející z podobných důvodů jako exulant, ale bez dalších citových vazeb na původní vlast a většinou bez ambicí se do původní země vrátit. Z výše uvedených důvodů jsou exulanti viděni obyvateli Česka v pozitivním světle, kdežto výraz emigrant zde může mít i příchuť negativní.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. K. Žaloudek, Encyklopedie politiky. Praha: Libri 2004, str. 123 n.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOBKOVÁ, Lenka. Exulanti z Prahy a severozápadních Čech v Pirně v letech 1621-1639. Praha : Scriptorium, 1999. 228 s. ISBN 80-86197-05-0.  
  • D. Brandes, Exil v Londýně 1939-1943: Velká Británie a její spojenci Československo, Polsko a Jugoslávie mezi Mnichovem a Teheránem. Praha: Karolinum, 2003 - 566 s. ; 25 cm. ISBN 80-246-0488-4
  • V. Burian a kol., Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu: informatorium pro učitele, studenty i laiky. Olomouc: Hanácké noviny, 1991 - 165 s.
  • FILÍPEK, Jan. Odlesky dějin československého exilu. Praha : [vl. nákl.], 1999. 172 s. ISBN 80-902023-8-1.  
  • Z. Jirásek, Československá poúnorová emigrace a počátky exilu. Brno: Prius, 1999 - 88 s
  • F. Knopp, Česká literatura v exilu 1948-1989: bibliografie. Praha: Makropulos, 1996 - 631 s. ISBN 80-86003-00-0
  • Ottův slovník naučný, heslo Exilium. Sv. 8, str. 953
  • K. Pacner a kol., Čeští vědci v exilu. Praha: Karolinum, 2007 - 357 s. ; 20 cm ISBN 978-80-246-1412-0

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]