Arménie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arménská republika
Հայաստանի Հանրապետություն
(Hajastani Hanrapetuthjun)
Vlajka Arménie
vlajka
Znak Arménie
znak
Hymna: Mer Hajrenik
Motto: Մեկ Ազգ, Մեկ Մշակույթ
(Jeden národ, jedna kultura)
Geografie

Poloha Arménie

Hlavní město: Jerevan
Rozloha: 29 743 km² (138. na světě)
z toho 4,7 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Aragac (4090 m n. m.)
Časové pásmo: +4
Poloha: 40°23′ s. š., 44°57′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 3 215 800 (133. na světě, 2006)
Hustota zalidnění: 108,1 ob. / km² (88. na světě)
HDI: 0,729 (vysoký) (87. na světě, 2012)
Jazyk: arménština (úřední), ruština, kurdština
Národnostní složení: Arméni, Rusové, Kurdové
Náboženství: arménská apoštolská církev 93%, arménská katolická církev 1 %, islám 4 %, pravoslaví 1 %, ostatní 1 %
Státní útvar
Státní zřízení: prezidentská republika
Vznik: 21. září 1991 (rozpad SSSR)
Prezident: Serž Sargisjan
Předseda vlády: Hovik Abrahamyan
Měna: arménský dram (AMD)
HDP/obyv. (PPP): 6 645[1] USD (103. na světě, 2012)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 051 ARM AM
MPZ: ARM
Telefonní předvolba: +374
Národní TLD: .am
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Arménie, oficiálním názvem Arménská republika (arménsky Հայաստանի Հանրապետություն, Hajastani Hanrapetuthjun), je stát ležící v Zakavkazsku v jihozápadní Asii, bez přístupu k moři. Podle některých definic je Arménie součástí Evropy. Na severu hraničí s Gruzií (164 km), na východě s Ázerbájdžánem a de facto nezávislou Náhorně-karabašskou republikou (566 km), na jihu s Íránem (35 km) a na západě s ázerbájdžánskou exklávou Nachičevan (221 km) a Tureckem (268 km).

Název a jeho původ[editovat | editovat zdroj]

Název Arménie a jeho varianty se používá v prakticky všech jazycích světa kromě arménštiny. Pochází ze staroperského názvu „Armanestán“ a „Arman“ podle pohraniční provincie státu Urartu na historickém arménském území, která byla v té době poloviny 1. tisíceletí př. n. l. osídlená m. j. Aramejci. Sami Arméni se označují jménem Hajer (arménsky Հայեր) a svou vlast „Hajastan“ (Հայաստան). Přípona –stan z znamená „země“, takže Hajastan je země Hajů (čili Arménů). Ale od čeho vzešlo toto jméno národu - pokud se vyhneme středověkým pohádkovým legendám - se neví.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Arménie.

Starověk[editovat | editovat zdroj]

Arménská vysočina patří k dávným centrům lidské civilizace. Byla trvale osídlená od paleolitu. V nejstarších písemných památkách z dob Chetitů je zmínka o národu Chajasa v 2. tisíciletí před našim letopočtem[2]. V tomto období ovládli území Arménie Asyřané. Město Jerevan bylo nejstarším písemně doloženým městem na území někdejšího SSSR. Spojením arménských kmenů v 9. století př. n. l. vznikla říše Urartu v oblasti Vanského jezera. V tomto období byla založena mnohá opevněná města, rozvíjela se řemesla a pěstování vína. V 6. století před n. l. Urartská říše zanikla po vpádu médských vojsk. V Malé Arménii a na Araratské rovině vzniklo Arménské království a začal se formovat arménský národ. Ve 4. století si Arménii rozdělili Římané a Peršané.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Od 7. do 9. století ji ovládali Arabové. Arménský stát se obnovil v 9. století. Arméni vynikali jako obchodníci, zakládali kolonie po celé Přední Asii, ale i v Kyjevě a Novgorodě. Od 11. století ovládali zemi Seldžuci, od 13. století Mongolové.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

V 17. století byla Arménie rozdělena mezi Turecko (připadla mu západní Arménie) a Persii (východní Arménie). Národní identitu jim v tomto období pomohla udržet jejich kultura, pěstovaná převážně emigranty v zahraničí. Až začátkem 19. století připadla část východní Arménie spolu s východní Gruzií carskému Rusku. Ruská vojska a arménští dobrovolníci roku 1827 ovládli celou východní Arménii. Armény žijících v Tureckem spravované západní Arménii postihl těžký osud. V letech 18901922 byli systematicky vyvražďováni. Při této genocidě přišlo o život zhruba 1,5 miliónu lidí, dalších 100 tisíc uteklo před pronásledováním do Ruska a jiných zemí. Rozvíjela se fakticky už jen východní Arménie. Po první světové válce se Arménie dostala na nějakou dobu pod správu států Dohody.

Arménie v SSSR[editovat | editovat zdroj]

V roce 1920 začalo komunisty podporované povstání, které vyhnalo zahraniční vojska ze země a naopak na svoje území přivolalo Rudou armádu. 29. listopadu 1920 byla vyhlášena sovětská vláda a o dva roky později Arménie vstoupila do Zakavkazské federace a stala se členem SSSR. Arménsko-tureckou hranici, dodnes platnou, stanovila tzv. Karsská smlouva.

Arménii v roce 1988 postihlo silné zemětřesení o síle 7,2 stupně Richterovy stupnice, v důsledku kterého zahynulo nejméně 50 000 lidí. Sovětská moc tajila následky zemětřesení.

V roce 1991 získala Arménie nezávislost na Sovětském svazu a stala součástí SNS. V roce 1999 byl při zasedání parlamentu zavražděn premiér, což následně vedlo k částečné ekonomické i společenské krizi v zemi.

Spor o Náhorní Karabach[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Náhorní Karabach.
Arménie (červeně) s Náhorno-karabašskou republikou (modře)

V roce 1920 nesouhlasil sovětský Ázerbájdžán s připojením Náhorního Karabachu, který byl z velké většiny osídlen Armény, k sovětské Arménii, a tak byl spolu s Nachičevanem roku 1923 připojen k Ázerbájdžánu. Během sovětské éry Arménie bezúspěšně usilovala o připojení Karabachu ke svému území.

Roku 1987 se zformovalo arménské hnutí o připojení k Arménii. V říjnu t.r. pak Ázerbájdžán zakázal výuku arménských dějin na karabašských školách. Snahy Moskvy o urovnání konfliktu byly rovněž neúspěšné, a tak byl Náhorní Karabach v lednu 1988 podřízen přímo ústřední vládě SSSR. S tímto postupem nesouhlasila ani jedna strana.

V roce 1988 začala Arménie boj s Ázerbájdžánem o tuto oblast, který se ještě vyostřil po rozpadu SSSR. Turecko na protest proti obsazení Náhorního Karabachu uzavřelo arménské hranice. 28. listopadu 1989 byl vrácen pod správu Ázerbájdžánu, ale Arménie ho hned 1. prosince anektovala. V letech 19911994 probíhala o karabašské území mezi oběma zeměmi válka. Dočasným východiskem se stalo příměří z 16. května 1994, které zůstává v platnosti do současnosti.

Výsledkem je Karabach z 92,5 % ovládaný arménsko–karabašskými silami, které mají pod kontrolou také dalších 5 celých okresů (a 2 částečně) mimo vlastní Karabach. Celkově tak karabašští Arméni kontrolují 13,4 % rozlohy Ázerbájdžánu. Vojenské zásahy byly doprovázeny exodem azerských a arménských menšin z území sousedního státu. Z Ázerbájdžánu odešlo 413 000 Arménů, zatímco Arménii v důsledku konfliktu opustilo 724 000 Azerů.[3]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Arménie.

Začlenění Arménie k SSSR mělo výrazný vliv na rozvoj průmyslu. Ze země se pomalu stal rozvinutý průmyslo-zemědělský stát. Arménie vyvážela stroje, textil a spotřební výrobky. Po rozpadu SSSR v roce 1991 země zrušila zemědělská družstva a o zemědělskou výrobu se starají drobní rolníci. Průmysl prošel začátkem 90. let obdobím stagnace, ale nová vláda začala s liberalizací ekonomiky. Ta od roku 1995 zaznamenává růst.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Serž Sargisjan – současný prezident Arménie
Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Arménie.

Arménie je parlamentní republika. Jednokomorový parlament (Národní shromáždění) má 131 křesel a je volen na 5 let. Současný prezident Serž Sargisjan je předsedou Arménské republikánské strany, která v posledních parlamentních volbách v květnu 2007 získala 33,9 % hlasů.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Náboženství Arménie.

Arménské království jako první státní útvar na světě přijalo roku 301 n.l. křesťanství za státní náboženství. K arménské apoštolské církvi se hlásí 99 % obyvatelstva.

V září roku 1855 byl na zámku v Zákupech na návštěvě u excísaře Ferdinanda V. Dobrotivého arcibiskup Arménů Arihtazes Azaria.[4]

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Provincie Arménie
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Arménie.

Arménie se dělí na 10 provincií (marzer, sg. marz) a hlavní město:

  1. Aragacotn (Արագածոտնի մարզ, Aragac'otni marz)
  2. Ararat (Արարատի մարզ, Ararati marz)
  3. Armavir (Արմավիրի մարզ, Armaviri marz)
  4. Gegharkunik (Գեղարքունիքի մարզ, Gegharkhunikhi marz)
  5. Kotajk (Կոտայքի մարզ, Kotajkhi marz)
  6. Lorri (Լոռու մարզ, Lorru marz)
  7. Širak (Շիրակի մարզ, Širaki marz)
  8. Sjunik (Սյունիքի մարզ, Sjunikhi marz)
  9. Tavuš (Տավուշի մարզ, Tavuši marz)
  10. Vajoc Dzor (Վայոց Ձորի մարզ, Vajocʰ Dzori marz)
  11. Jerevan (Երևան, Jervan)

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Arménie.
Mapa Arménie
Jezero Sevan

Do Arménie zasahuje horské pásmo Malého Kavkazu a vysokohorské pohoří Ararat, kde se také nachází oficiální nejvyšší hora Arménie (Aragac, 4090 m n. m.). Arméni však považují biblickou horu Ararat 5134 m n. m., kterou mají ve státním symbolu, a která leží pouze kilometr od hranic v muslimském Turecku, za svoji vlastní, protože ji po tisíciletí obývali právě oni. Avšak po genocidě osmanskými Turky v letech 1913–1920 a následných změnách v politické mapě, (založení SSSR ) zůstalo kdysi velké Arménii pouze malé území.

Kvůli suchému létu zde převládají polopouštní a stepní vegetace; řídké lesy pokrývají pouze sedminu území. Kvůli hornaté krajině je vytváření zemědělských oblastí obtížné.

V roce 1988 zemi postihlo zemětřesení o síle 7,2 stupně magnitudy, které připravilo o život více než 50 000 lidí především ve městech Spitak, Leninakan (dnes Gjumri) a Kirovakan (dnes Vanadzor). V České republice byla následně vyhlášena národní sbírka na postižené katastrofou. S touto pomocí jsou spojeny počátky českého humanitárního působení i humanitární organizace Člověk v tísni.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Arménie.

Ze 3 215 800 obyvatel Arménie (duben 2006) tvoří 97,9 % Arméni; následují jezidští Kurdové (1,3 %) a Rusové (0,5 %). Navíc přes 6 milionu Arménů žije v zahraničí.

Přes 98 % obyvatelstva se řadí k arménské apoštolské církvi. Kurdové žijící na západě praktikují zoroastrismus a šamanismus. Většina Ázerbájdžánců vyznávajících islám, utekla během konfliktu do Ázerbájdžánu.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Arménská kultura.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. Možná souvislost názvu národa Chajasa s arménským jménem Arménů a jejich země (Hajer, Hajastán) není jasná
  3. Náhorní Karabach – stať Diplomatického fóra při Škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze
  4. ASCHENBRENNER, Martin. Ferdinand V. Dobrotivý ve světle knih denních hlášení. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 2009, čís. 18, s. 61. ISSN 1211-9172.  
  5. http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/armenie

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]