MiG-21
| MiG-21 | |
 Polský MiG-21bis |
|
| Určení | stíhací letoun |
|---|---|
| Výrobce | Mikojan-Gurevič |
| První let | 14. února 1955 (Je-2) |
| Zařazen | 1959 (MiG-21F) |
| Vyřazen | 90. léta (Rusko) |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | SSSR Indie Rumunsko Vietnam |
| Výroba | 1959 (MiG-21F) do 1985 (MiG-21bis) |
| Vyrobeno | 11 496 ks (10 645 ks v SSSR, 194 ks v ČSSR, 657 ks v Indii) |
| Varianty | Chengdu J-7 |
Mikojan-Gurevič MiG-21 (V kódu NATO "Fishbed") je sovětská nadzvuková víceúčelová stíhačka používaná od začátku 60. let dodnes. Byla, a ještě někde je, používána letectvy více než 30 zemí. Bylo jich vyrobeno přes 10 000 ks, což z ní činí nejvíce a nejdéle vyráběný nadzvukový letoun. Byla nasazena v mnoha ozbrojených konfliktech, mimo jiné v arabsko-izraelských válkách či válce ve Vietnamu.
Sériová výroba byla zahájena roku 1959, ale zavedením do výroby vývoj letounu neskončil. Další změny konstrukce byly mj. ověřeny na stroji Je-66.
Letouny MiG-21 byly zařazeny do výzbroje armád více než padesáti států, v letech 1961-2005 byly i ve výzbroji Československé lidové armády a poté Armády České republiky. Licenčně se vyráběly v průběhu let 1963-1972 ve firmě Aero Vodochody.
Obsah |
[editovat] Vznik a vývoj
.jpg)
MiG-21 navazuje na konstrukci experimentálních strojů Je-2, Je-4, Je-2A a Je-5 odvozených od MiGu-19. První let prototypu Je-4, s pilotem Sedovem se uskutečnil 16. června 1955. Konstruktéři během vývoje aplikovali trojuhelníkové delta křídlo, které zapadalo do koncepce a bylo výhodné při stoupání. Stoupavost byla vskutku impozantní, s poloviční zásobou paliva a dvěma protivzdušnými raketami K-13 se dokázal vyšplhat do výšky 17 670 m za přibližně 1 minutu. Se zkušenýcm pilotem a vhodnou výzbrojí mohl být MiG-21 nebezpečný pro jakoukoliv moderní stíhačku. Při vývoji byl vytvořen i prototyp Je-6; ten byl sice v průběhu zkoušek zničený pri havárii, při které zahynul i zkušební pilot Vladimir Nefedov, ale položil základy ke vzniku nového Je-66, na kterém bylo dosaženo dost rekordů potvrzených mezinárodní organizací FAI. Sériová výroba letounů, které byly během výroby upravovány a modernizovány pro aktuální potřeby začala v roce 1959. MiGy-21 se v SSSR vyráběly v Moskvě, Gorkém (dnes Nižnij Novgorod) a v Tbilisi.
Nový sovětský stíhací stroj, porovnatelný s americkým F-104 Starfighter, či francouzskou Dassault Mirage III, byl první sovětskou konstrukcí, která skloubila vlastnosti klasického se záchytným stíhačem. První verze MiGu-21 mohly nést řízené střely Vympel K-13, které byly kopíí amerických AIM-9 Sidewinder. Celkově však nové MiGy nebyly zprvu příliš úspěšné. Rakety K-13 se ukázaly být lehce vymanévrovatelné v boji, což se ukázalo hlavně během bojů na blízkém východě a ve Vietnamu. Proto také docházelo k modernizacím.
Podobně jako jiná letadla konstruovaná jako záchytné stíhače i MiG-21 měl krátký dolet. Stroj měl navíc zprvu vestavenou konstrukční chybu, která způsobovala, že po vyčerpaní 2/3 paliva, se těžiště letadla posunulo dozadu, což snižovalo jeho ovládatelnost a mělo i negativní vliv na výdrž ve vzduchu, která za dobrých podmínek nepřesáhla 45 minut. Delta křídlo, které sice zlepšovalo stoupavost, mělo za následek menší manévrovací schopnosti, až později byl tento problém odstraněn s použitím SPS (sduva pograničnovo sloja), což je vlastně ofukovaní klapek pro zvýšení vztlaku křídla v době, kdy pomalý pohyb vpřed nevytváří dostatečný vztlak. To má za následek dobrou ovládatelnost stroje i při nižších rychlostech.
Až později byl typ nahrazován novými stroji MiG-23 a MiG-27, které byly univerzálnější. Ale až příchod typu MiG-29 znamenal kvalitní náhradu manévrovatelné stíhačky za MiG-21, která se mohla porovnávat s americkými typy. Ještě v 90. letech byly MiGy-21bis hlavním typem Ruských vzdušných sil.
[editovat] Varianty a modernizace
MiGy-21 jsou i oproti věku stále všestrannými letouny, omezení jejich použití v moderním leteckém boji je způsobeno hlavně zastaralou palubní elektronikou a stářím draku. Dodnes je ve službě okolo 3 300 MiGů, které existují asi ve 30 variantách. Mnoho zemí se proto pokouší o jejich modernizaci. Mezi nejperspektivnější se řadí MiG-21-93, který původně vznikl jako modernizace typu MiG-21bis pro indické letectvo. Na vývoji se podíleli, krom hlavního výrobce MiGů-21 - závodu Sokol Nižnyj Novgorod, i francouzská Dassault Aviation a další. Stroj se od předchůdce liší hlavně novým krytem kabiny, anténami výstražného radiolokátoru na směrovce, vrhačem klamných cílů nad kořeny křídel a novou Pitotovou trubicí. Úplně nový je systém ovládání výzbroje SUV Kopjo-211, se kterým je spjatý i nový víceúčelový impulzně-dopplerovský radar, přilbový zaměřovač, nový počítač, Head-up display a multifunkční display na palubní desce a další zařízení včetně GPS. Další porovnatelnou moderní verzí je rumunsko-izraelský MiG-21 Lancer, či čistě izraelský MiG-21-2000.
[editovat] Nasazení
Výrobcem a hlavním uživatelem MiGů-21 byl Sovětský svaz a jeho nástupnické státy. SSSR nasadil MiGy-21 do boje jen během intervence v Afghánistánu.
První zemí, do které byly nové MiGy-21 vyvezeny, byl roku 1966 Severní Vietnam. Nad jeho územím byla vedená nejintenzivnější letecká válka od druhé světové. Vietnamci pilotované MiGy tu sice proti americké přesile a technické nadřazenosti měly jen omezené možnosti nasazení, ale zaznamenaly i úspěchy, jak proti svazům amerických těžkých bombardérů B-52, tak i proti stíhacím bombardérům F-105 Thunderchief, které Američané často nechávali letět bez krytí, navíc plně zatížené municí. Vietnamský letec Nguyen Van Coc zaznamenal na MiGu-21PF 9 sestřelů. Během války se ukázaly výhody i slabosti MiGů. Kromě zlepšování avioniky či doletu se Sověti rozhodli opět na letadlo namontovat organickou výzbroj - nejprve 30 a později 23 mm dvouhlavňový kanón GŠ-23. Američané později v důsledku střetu s vietnamským letectvem, kterému ve velké míře Sověti pomáhali, zřídili leteckou školu vzdušného boje známou jako „Top Gun“.
Použití MiGů-21 v ostatních konfliktech už tak úspěšné nebylo, za což může hlavně nedostatečný výcvik jejich pilotů. MiGy-21 byly použity jednak v bojích arabských zemí s Izraelem, kde však nedokázaly čelit vynikajícím izraelským letcům a od 80. let ani nové technice - strojům F-15 a F-16. Trochu úspěšnější bylo použití egyptských MiGů-21 proti libyjským MiGům-23. V Indicko-pákistánské válce v roce 1971 znamenala účast indických MiGů porážku pákistánského letectva. Stroje se uplatnily i při pozdějších konfliktech.
Během války v Jugoslávii byly místní MiGy použity k útokům na pozemní cíle; s nepřítelem ve vzduchu se střetly jen během intervence NATO, kdy bylo 24 Chorvatskych a Bosenských strojů zničeno.
Během studené války byly MiGy-21 vyváženy i do Afrických zemí. Zúčastnily se Angolské občanské války v rámci angolského i kubánského letectva.
Nejkurióznější nasazení zaznamenaly americké úřady, které objevily, že některé zločinecké organizace pašující narkotika do USA, použily upravené MiGy-21 na jednorázový převoz velkého množství drog přes hranice. Použité MiGy byly zakoupeny v různých oblastech světa, včetně střední Evropy. Byly z nich vymontovány všechny zbraně a zbytečná elektronika, letadla následně naplnila drogami a letem ve vysoké rychlosti těsně nad hladinou moře se vyhnula zpozorování pohraniční stráží.
[editovat] Verze
[editovat] Sloužící ČSLA a AČR
- MiG-21F-13: v ČSLA od roku 1961, nebyla vybavena radiolokátorem, jeden pár podvěsníků, vyráběná i v ČSSR, zpočátku pod označením Z-159
- MiG-21PF: modernizovaný typ, vybavený radiolokátorem, bez hlavňové výzbroje určený pro protivzdušnou obranu, po odpálení raket ztratil prakticky bojeschopnost (měl proto přezdívku "Holubice míru")
- MiG-21PFM: vylepšená verze, významné snížení přistávací rychlosti z 340 na 300 km/h
- MiG-21R: průzkumná verze, větší nádrže, 2 páry podvěsníků pod křídly (mohou nést kromě bojových i různé průzkumné prostředky a přídavné nádrže)
- MiG-21M: víceúčelový letoun, obdobný verzi R
- MiG-21MF: Nejmodernější verze, sloužící v ČSLA a AČR, později upravená pro součinnost s vojsky NATO na verzi označovanou jako MiG-21MFN
- MiG-21U: Výcviková dvoumístná verze ("spárka"), obdobná typu F
- MiG-21US: Dvoumístná verze, obdobná typu PFM, vybavená periskopem pro instruktora
- MiG-21UM: Dvoumístná verze, obdobná typu MF
[editovat] Další verze
Celkem existuje vice než dvě desítky variant, často předurčené pro konkrétní zemi
- MiG-21I: Experimentální letoun, na kterém se ověřoval tvar křídla pro Tu-144, přistávací rychlost cca 220 km/h, vyrobeny 2ks
- MiG-21bis: Nejmodernější vyráběná verze MiG-21
-
Mig 21 F13
-
Mig 21 Fishbed D
-
Mig 21 Fishbed H/J
-
Mig 21 bis Fishbed L/N
[editovat] Uživatelé
[editovat] Současní uživatelé
Tento seznam neobsahuje provozovatele čínských kopií MiGu-21 - licenčně vyráběné verze Chengdu J-7. Informace jsou vztaženy jen na MiG-21.
Bulharsko
Kambodža
Chorvatsko
Kuba
Egypt
Etiopie
Indie
Libye
Mali
Severní Korea
Rumunsko
Srbsko
Sýrie
Uganda
Vietnam
Jemen
Zambie
[editovat] Bývalí uživatelé
Afghánistán
Albánie
Alžírsko
Angola
Bangladéš
Bělorusko
Burkina
Čad
Čína
Kongo
Demokratická republika Kongo
Československo
Česká republika
NDR
Eritrea
Finsko
Německo
Gruzie
Guinea
Guinea-Bissau
Maďarsko
Indonésie
Írán
Irák
Izrael
Kyrgyzstán
Laos- Libye
Madagaskar
Mongolsko
Mosambik
Namibie
Nigérie
Polsko
Rusko
Slovensko
Somálsko
Sovětský svaz
Súdán
Tanzanie
Turkmenistán
Spojené státy
Ukrajina
Severní Jemen
Jižní Jemen
Jugoslávie
Zimbabwe
[editovat] MiG-21F-13 (Fishbed-C)
[editovat] Hlavní technické údaje
.png)
- Osádka: 1 (pilot)
- Rozpětí: 7,150 m
- Délka trupu: 13,460 m (celková délka, včetně trubice PVD, 15,760 m)
- Výška: 4,100 m
- Nosná plocha: 23,00 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 4980 kg
- Vzletová hmotnost: 7370 kg
- Max. vzletová hmotnost: 8625 kg (s přídavnou nádrží a dvěma 250kg pumami)
- Pohonná jednotka: jeden dvourotorový turbokompresorový motor z konstrukční kanceláře Sergeje Tumanského, typ Tumanskij R-11F-300
- Tah motoru: 3900 kp (38,25 kN)
- Tah motoru: 5750 kp (56,39 kN) s přídavným spalováním
[editovat] Výkony
- Maximální rychlost ve výšce: 2125 km/h (M = 2,05)
- Cestovní rychlost: 930 km/h ve výšce 11 000 m
- Operační dostup: 17 500 m
- Počáteční stoupavost: 140 m/s
- Čas výstupu do výšky 10 000 m: 3,20 minuty
- Dolet (maximální technický dolet, s příd. nádrží): 1 670 km ve výšce 11 000 m
[editovat] Výzbroj
- jeden dvouhlavňový kanón GŠ-23 kalibru 23 mm, 200 nábojů (verze PFM, MF, SMT a bis) nebo jeden 30mm kanón NR-30 s 60 náboji (verze F-13).
- výzbroj nebo výstroj na 5x podvěsech do hmotnosti 2 000 kg:
- 4x Vympel K-13
- 4x Molnija R-60
- 1x přídavná 450 l nádrž na trupovém závěsníku
- 2x přídavné nádrže nádrže na křídelních závěsnících
[editovat] Zajímavosti
- O létání na tomto typu letounu pojednává, mimo jiné, také československý hraný film Pod nohama nebe z roku 1983.
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Zdroje
V tomto článku je použit překlad textu z článku Mikojan-Gurevič MiG-21 na slovenské Wikipedii.
