Aero A-12

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aero A-12
Aero A-12
Aero A-12
Určení víceúčelový letoun
Výrobce Aero
Šéfkonstruktér Ing. Husník
První let 1923
Zařazeno 1924
Uživatel Československo
Vyrobeno kusů 93

Aero A-12 byl jednomotorový pozorovací dvoumístný dvouplošník smíšené konstrukce, který mohl též sloužit jako bombardovací letoun.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp byl zalétán roku 1923 šéfpilotem továrny Aero Josefem Novákem. Po objednávce Ministerstva národní obrany byla ještě v roce 1923 zahájena stavba 49 sériových A-12. V roce 1924 následovala stavba 26 letounů a poté dalších 18. Část z nich byla vyrobena továrnou Letov. Letouny Aero A-12 měly instalovány pohonné jednotky Maybach Mb IVa o výkonu 176 kW. Během provozu značně trpěly lamelové chladiče Aero, vystupující po obou stranách z motorových krytů, vibracemi motoru. Byly proto zaměněny za chladič skříňový na baldachýnu.

U Aera A-12 byly poprvé zavedeny povinné pevnostní zkoušky při přejímání prototypu a průběžně při dodávkách sériových letounů. Stroj určený k lámacím zkouškám byl určen namátkovým výběrem komise, stanovené MNO den před testem.

Již v roce 1923 byl v mateřské továrně pokusně opatřen drak letadla A-12 motorem Walter W-IV o maximálním výkonu 205,9 kW. Pro letové zkoušky v roce 1924 byly postaveny tři prototypy, které již nesly označení nového letounu Aero A-11.

Od roku 1925 nasadila továrna Aero na svou soukromou linku Praha-Mariánské Lázně tři letouny Aero A-22. Jednalo se o dopravní variantu A-11, která během tří let trvání tohoto spoje nalétala se stoprocentní pravidelností a bez nehody 82 000 km.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Replika Aero A-12.4 v leteckém muzeu Praha-Kbely

Po Mezinárodní letecké výstavě v Praze v roce 1924, kde byl nový letoun A-12 představen veřejnosti, začala vojenská správa přebírat od června první stroje, které byly zařazeny ke všem třem leteckým plukům.

A-12 byl na svoji dobu rychlý a snadno ovladatelný stroj, který jako první letoun československé konstrukce získal historicky první čtyři světové letecké rekordy pro Československo během II. letu o Cenu presidenta republiky konaného 7. září 1924, které byly současně rekordy národními. Jednalo se o rychlostní lety na 100 a 200 km s užitečným zatížením 250 a 500 kg, které provedli piloti Kalla, Bohumil Kašpar a František Lehký.

Po vyřazení z vojenské služby ve třicátých letech byl odprodáván aeroklubům. Jeho přesnou funkční repliku je možno si prohlédnout ve vojenském leteckém muzeu v Praze-Kbelích.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2
  • Rozpětí: 12,80 m
  • Délka: 8,30 m
  • Nosná plocha: 36,50 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 1080 kg
  • Motor: Maybach Mb-IVa o výkonu 176 kW
  • Maximální rychlost: 201 km/h
  • Dolet: 760 km
  • Dostup: 7 500 m
  • Stoupavost: 3,4 m/s
  • Výzbroj: 1 x kulomet Vickers ráže 7,7 mm, 2 x kulomet Lewis 7,7 mm, 200 kg pum

Externí zdroje[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRUMBACH, Jan. Slavná Československá letadla. Křídla vlasti. červen 1964, čís. 13, s. 426 a 427.  
  • ŠOREL, Václav. Letadla československých pilotů I. Praha : Albatros, 1979. 432 s.  
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře. Praha : Naše vojsko, 1993. 192 s. ISBN 80-206-0221-6.