MiG-29

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
MiG-29
Německem vylepšená verze MiGu-29A - MiG-29g (9-12A)
Německem vylepšená verze MiGu-29A - MiG-29g (9-12A)
Určení Víceúčelový stíhací letoun
Výrobce Mikojan
První let 6. října 1977
Zařazeno srpen 1983
Charakter Ve službě
Uživatel Rusko
Indické letectvo, ukrajinské letectvo, Syrské letectvo
Výroba 1982-dosud
Vyrobeno kusů přes 1 600
Varianty MiG-29M
MiG-29K
MiG-35

Mikojan-Gurevič MiG-29 (rusky: МиГ-29, v kódu NATO "Fulcrum") je ruské jednomístné, nadzvukové stíhací letadlo vytvořené pro získání a udržení nadvlády ve vzduchu.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Ruský MiG-29 odstavený na rampě po přehlídce na Abbotsford Air Show, 1989.
Doplňování paliva z tankeru Il-76

MiG-29 byl vyvinutý počátkem 70. let 20. století v konstrukční kanceláři inženýra Mikojana ze společného prototypu, ze kterého se vyvinul i MiG-23 a později MiG-27. Měl nahradit rychle zastarávající letouny MiG-21 a být potenciálním soupeřem amerického letounu F-15. Podle požadavků sovětského generálního štábu na tzv. PFI (Perspektivnyj Frontovoj Istrebitel - perspektivní frontový stíhač), měla mít rychlost Mach 2+ ve vodorovném letu, vynikající manévrovací schopnosti, velký dolet, schopnost používat i neupravené vzletové plochy a silnou výzbroj. Velmi brzy začal vývoj ve spolupráci s konkurenční kanceláří Suchoj v Aerodynamickém institutu v Moskvě. Brzy se však ukázalo, že stroj bude finančně velmi náročný na to, aby mohl být vyráběn v tak velkých sériích jako jeho předchůdci. Proto byl projekt PFI rozdělen na dvě varianty - těžkou a lehkou. Lehká svými parametry odpovídala americkému letounu F-16 Fighting Falcon. Výsledný prototyp známý jako Produkt 9 byl přímým předchůdcem prvního MiGu-29A. Práce na něm se začaly v roce 1974 a o tři roky později 6. října 1977 absolvoval svůj první zkušební let. Zanedlouho byla jeho existence odhalena americkými špionážními družicemi. Sériová výroba mírně vylepšeného typu MiG-29B začala rychle, ačkoliv stále existovaly různé problémy s motory.

Sovětský MiG-29 nad Aljaškou během cesty na show do Kanady
MiG-29UB na Farnborough Airshow roku 1988

Při konstrukci stroje se nikdy neuvažovalo o jiném uspořádání, než o dvoumotorové koncepci, která zajišťovala vyhovující poměr hmotnosti a ceny k vyšší bezpečnosti a výdrži v bojových podmínkách. Stroj může při vysazení jednoho z motorů při startu nadále nabírat rychlost a stoupat. Má výhodný poměr výkonů motorů k hmotnosti. Snížení hmotnosti draku bylo dosaženo širokým použitím kompozitních materiálů a lehkých slitin hliníku a lithia. Jejich použití spolu s možností svařování jednotlivých částí umožnilo velké úspory hmotnosti. Celková konstrukce draku je také zaměřena na prodloužení životnosti kriticky namáhaných částí a jeho jednodušší výrobu vyžadující nižší počet výrobních cyklů. Letadlo je optimalizováno pro lety s velkým úhlem náběhu, což umožňuje pilotovi plně využít vytvořený vztlak při manévrování a podstatně zlepšuje obratnost a snižuje poloměr zatáček. Vztlak je u MiGu-29 vytvářen celým povrchem stroje, k čemuž tvar trupu přispívá až 40%, čímž také odlehčuje křídla a způsobuje jejich menší plošné zatížení. Koncepce vyžadující vysoký vztlak trupu si vyžádala široké rozestavení motorů, což rovněž zvyšuje odolnost stroje v boji a také zlepšuje možnosti osazení podvozku dostatečně daleko od středu trupu. I když tato konfigurace zhoršuje ovladatelnost při letu s jedním motorem, stroj prošel zkušebními testy a vykazoval schopnost vystartovat i přistát na jeden motor. Konstruktéři MiGu-29 se dlouhou dobu zabývali uspořádáním jednotlivých prvků tak, aby měl stroj co největší příčnou i podélnou stabilitu v průběhu letu s vysokým úhlem náběhu. Pozorně se zvažovalo umístění svislých ocasních ploch, aby byla vždy alespoň jedna vždy dobře obtékána vzduchem, bez ohledu na boční skluz stroje. Takto od sebe vzdálené směrovky jsou také lepší při letech vysokou rychlostí. Oproti jeho předchůdcům je MiG-29 těžké uvést a udržet v ploché vývrtce - její vybrání, například při ztrátě rychlosti, je jednoduché, stačí uvést řídící páku do neutrální polohy.

6. října 1977 absolvoval MiG-29 svůj první zkušební let, pilotoval ho zkušební pilot Alexander Fedotov. Celkem bylo vyrobeno 13 prototypů. Na prvním z nich probíhaly zkoušky celkových výkonů, ovladatelnosti a rozbor možného zatížení konstrukce. Pravděpodobně tento kus byl odhalen americkými špionážními družicemi. Další 3 prototypy byly zničeny při nehodách spojených s problémy nových motorů. Prvních 21 předsériových strojů mělo nový lomený kryt radiolokátoru a mírně modifikovaný podvozek. Stroje byly také doplněny aerodynamickým padákem, kterým se doplňovaly přehřívané brzdy kol. Přestože první prototypy měly problémy s motory, začala sériová výroba MiGů-29B v souladu s plánem.

Sovětské letectvo ho začalo používat v roce 1983. První zmínky a spekulace se v západním tisku objevily už v roce 1979. Západní veřejnost ho mohla poprvé spatřit ve Finsku v červenci 1986. Na leteckém dni v anglickém Farnborough v září 1988 okouzlil svými výkony a letovými vlastnostmi také odborníky. MiG-29B se vyráběl v několika verzích, včetně dvojmístné. Byl exportován do většiny zemí Varšavské smlouvy. Mnoho zemí si tyto stroje stále cení a snaží se je dále vylepšovat.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Kokpit MiGu-29
cvičný MiG-29UB
Motor RD-33
Záběr ústí kanónu stroje MiG-29UB

MiG-29 je samonosný, dvoumotorový hornoplošník. Trup tvoří celokovová skořepina. Menší část povrchu je na exponovaných místech tvořená kompozitními materiály. Trup je celkově pojat jako vztlakové těleso s dvěma vírovými přechody u křídel. Trup tak tvoří téměř polovinu vztlaku celého letounu. Díky těmto vlastnostem má MiG-29 obrovský přebytek tahu a vztlaku, což je základní předpoklad pro úspěšný manévrový boj.

Mezi dvojitými ocasními plochami se nachází aerodynamický brzdný štít a padák, který umožňuje výrazně zkrátit dojezd letadla během přistání. Vnitřní nádrže umožňují nést až 3 200 kg paliva, což při velké spotřebě obou motorů Klimov RD-33 postačuje jen na kratší vzdálenosti. Letoun sice může nést velké přídavné nádrže, ale za cenu velkého zhoršení letových charakteristik. Při startu a přistávání používá letoun jako ochranu před nasáním cizích předmětů do motoru sací otvory v horní části rozhraní mezi křídly a trupem (kterým se slangově říká „žábry“). Hlavní vstupy do motorů se otevírají až po zatažení podvozku. Řízení plně zabezpečuje hydraulický posilovač, ale pilot nemá k dispozici plně automatického pilota jako třeba v Su-27. Před pilotem se nachází multifunkční přehledový head-up display (HUD). Na pravé straně je umístěn monochromatický displej s alfanumerickou klávesnicí. Pilot přitom sedí na vystřelovacím sedadle K-36DM. Letadlo bylo zpočátku vybaveno dopplerovským radarem N-019, který však nesplnil očekávaní ruského letectva. Proto byl modernizován na typ N-019M Topaz s palubním počítačem C-101M, který je odolnější proti rušení, dokáže sledovat mnoho různých cílů a současně navádět dvě rakety na dva nezávislé cíle. Nedostatky tohoto radaru částečně kompenzuje optický systém OEPS-29, který se skládá z infračerveného zaměřovače S-31E2 KOLS a laserového dálkoměru. Tento systém umožňuje napadnout cíl v pasivním režimu s vypnutým radiolokátorem. Pilot nepřátelského letounu tak není před útokem nijak varován, což podstatně zvyšuje utajení celé činnosti nad územím s nepřátelskou protivzdušnou obranou. Jako pasívní ochrana slouží vrhače dipólových odrážečů a pyrotechnických klamných cílů v ocasní části letadla.

MiG-29 je vybavený trojpodpěrovým zatahovacím podvozkem. Přední podvozková noha je dvojkolová a zatahuje se směrem dozadu. Zadní nohy se sklápějí dopředu, přičemž se otáčejí o 90 stupňů. Jejich šachty jsou umístěny na okraji motorových gondol. Podvozková kola s velkým průměrem umožňují MiGu-29 start i z nezpevněných polních letišť.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Stroj je vyzbrojen vestavěným 30 mm kanónem GŠ-301. Jde o nejlehčí zbraň ve své kategorii na světě, která bez munice váží pouze 46 kg. Zásoba střeliva je 150 nábojů. Stroj může nést na třech závěsníků pod každým křídlem nejrůznější varianty řízených střel vzduch-vzduch, například R-27, R-73, R-60MK, jakož i množství laserem naváděných střel vzduch-země či konvenčních pum celkově do hmotnosti 3500 kg. Verze dodávané zemím Varšavské smlouvy byly přizpůsobeny nést i nukleární zbraně.

MiG-29 v české armádě[editovat | editovat zdroj]

Československý MiG-29 v roce 1992 v Anglii

Dodávky československých letounů MiG-29 probíhaly od jara do podzimu 1989. Celkem tehdy dostalo naše federální letectvo 18 letounů MiG-29A (Izdělije 9.12) a 2 cvičné letouny MiG-29UB, z nichž polovina připadla při dělení federální armády Slovensku. Česko své stroje v červenci 1994 vyřadilo ze služby a začalo jednání o jejich prodeji. V prosinci 1995 vyměnilo všech svých 10 MiGů-29 do Polska za 11 vrtulníků W-3 Sokol vybavených pro leteckou záchrannou službu, protože jedinou soupravu na rozsáhlejší opravy získalo při dělení ČSFR Slovensko. Letouny byly do Polska přelétnuty mezi prosincem 1995 a lednem 1996.

MiG-29 ve slovenské armádě[editovat | editovat zdroj]

Slovenský MiG-29AS
Cvičný MiG-29UBS (reg. č. 1303)

Stíhačky MiG-29 tvoří základ Vzdušných sil Slovenské republiky. V současnosti vlastní slovenské letectvo 21 letadel tohoto typu. Z toho 10 modernizovaných MiGů-29AS a dva modernizované cvičné MiGy-29UBS plus osm nemodernizovaných stíhacích MiGů-29A a jeden cvičný nemodernizovaný MiG-29UB. MiGy-29A a MiG-29UB jsou odstaveny a momentálně se nepoužívají. Modernizace strojů, která byla provedena ve spolupráci s výrobcem letadel i více západními společnostmi byla provedena mezi lety 2005 a 2006 v leteckých opravnách Trenčín. Stroje byly vybaveny moderními komunikačními prostředky a systémy kompatibilními s technikou NATO. Mimo jiné avionika přešla na anglosaský nemetrické systém. Odhaduje se, že po modernizaci je budou slovenské ozbrojené síly využívat až do roku 2029 nebo až 2040.[1]12 modernizovaných strojů (10 jednomístných verze AS a 2 dvoumístné UBS), které navíc prošly i změnou kamufláže, byly formálně předány armádě 29. února 2008 na letišti Sliač.[2]Po pár nadzvukových letech se nová tzv. „digitální kamufláž“ začala na namáhaných místech odlupovat.[3]

Slovenské stíhačky MiG-29 po rozdělení:

  • MiG-29A: 7501, 8003, 8605, 9308, 5113, 5515, 5817 (nemodernizované) a 3709, 3911 (modernizované na MiG-29AS)
  • MiG-29UB: 4401 (nemodernizovaný)

Slovenské stíhačky MiG-29 z Ruska 1. deblokace:

  • MiG-29A: 0820, 2022 (nemodernizované) a 0619, 0921, 2123 (modernizované na MiG-29AS)
  • MiG-29UB: 1303 (modernizovaný na MiG-29UBS)

Slovenské stíhačky MiG-29 z Ruska 2. deblokace:

  • MiG-29A: 6829, 6930 (nemodernizované) a 6124, 6425, 6526, 6627, 6728 (modernizované na MiG-29AS)
  • MiG-29UB: 5304 (modernizovaný na MiG-29UBS)

Zničené MiGy-29:

  • 2022 – požár motoru
  • 6829 a 6930 – srážka 6. 11. 2002 o 20:45 hod.; mjr. Ing. Marián Katuška † (6829)

MiG-29 v polské armádě[editovat | editovat zdroj]

Polský MiG-29A

Stíhačky MiG-29 tvoří spolu s letouny F-16 základ polského vojenského letectva. První letouny MiG-29A zakoupilo Polsko v roce 1989. Dalších 5 letounů bylo dodáno v roce 1990. Celkem tak získalo 10 letounů MiG-29. V prosinci 1995 získalo Polsko dalších deset MiGů na základě dvoustranné česko-polské vládní dohody, která vytvořila rámec pro předání všech 9 letounů MiG-29A a jednoho dvoumístného MiGu-29UB české vojenského letectva.

V roce 1999 byl zařazen do služby první mírně vylepšený letoun MiG-29A, schopný plnit úkoly v rámci integrovaného systému NATO. Byl vybaven nezbytným identifikačním zařízením vlastní-cizí a příslušným komunikačním zařízením podle standardu NATO. Koncem září 2003 přistálo v Polsku prvních pět z celkem 23 letounů MiG-29G/UB darovaných německou Luftwaffe na základě dvoustranné vládní dohody z roku 2002. Za všechny tyto stíhačky Poláci zaplatili symbolické jedno euro. Zbývajících 18 letounů bylo předáno během jednoho roku. Polské letectvo také získalo kompletní výzbroj a mnoho náhradních dílů včetně motorů. Za ty ovšem už muselo zaplatit 30 miliónů USD.

Bývalé německé MiGy už jsou zahrnuty do integrovaného systému protivzdušné obrany NATO a měly by zůstat ve výzbroji polského vojenského letectva až do roku 2014. Vzhledem k vysokému stupni dosažené modernizace se už nepočítá s jejich dalšími úpravami.

Verze[editovat | editovat zdroj]

MiG-29A Fulcrum-A[editovat | editovat zdroj]

Polský MiG-29A
Maďarský MiG-29A

Konstrukční kanceláří označovaný jako "Izdelije 9-12", je letadlo stavěné v několika sériích. Postupně byly na stroji realizované úpravy vyplývající z poznatků z provozu a z vývojových prací. Hlavním rozdílem oproti původním typům bylo použití vystřelovacího sedadla K-36DM a s tím související změna krytu kabiny. Zvětšila se i plocha směrových kormidel. Na začátku přechodů křídel přibyly výmetnice klamných cílů BVP-30-26M. Deflektor a větrací štěrbiny v prostoru kanónu byly postupně měněny v průběhu série. V důsledku snížení kvality sériové produkce byly některé součásti trupu vyráběné nejprve z uhlíkových vláken a u dalších sérií nahrazeny kovovými. Měnila se samozřejmě i avionika a v souvislosti s modernizací systémů a u některých exportních verzí byla v avioniky použita součástková základna budoucího uživatele. Stroje pro export do států Varšavské smlouvy nesly označení 9-12A, do ostatních zemí 9-12B. Motory RD-33, které ze začátku vykazovaly nedostatečnou životnost, byly postupně vylepšovány a parametry životnosti se zlepšoval\.

Letadla byla vybavena systémem zaměřování a vedení palby SUV, který sestává z pulsního dopplerovského radiolokátoru N-019 (S-29 Topaz, exportní označení N-019E Rubín) spojeného s laserovým dálkoměrem a infračerveným zaměřovačem KOLS a přilbovým značkovačem cíle. Palubní počítač zpracovává soubor vstupních dat z těchto přístrojů a průběžně vyhodnocuje a zobrazuje příslušné údaje pro pilota.

Výzbroj tvoří jednohlavňový kanón GS-30-1 (9A4071K) ráže 30 mm se zásobou 150 nábojů. Na šest závěsníků pod křídly je možné zavěsit kombinace PLRS středního doletu R-27R ("AA-10 Alamo") s radiolokačním naváděním nebo R-27T s infračerveným naváděním (pouze pro vnitřní závěsníky) a PLRS krátkého doletu R-60 nebo R-60M ("AA-8 Aphid"), resp. R-73 ("AA-11 Archer"), obě s infračerveným naváděním. Pro útoky na pozemní cíle mohou letadla nést bomby do hmotnosti 500 kg, napalmové pumy ZB-500, kontejnery submunice KMGU-2, raketnice B-8M, UB-16, UB-32 pro neřízené rakety, protizemní střely S-24B nebo kanónová pouzdra UPK-23, vše do hmotnosti 3000 kg. Na vnitřní závěsníky posledních sériových letadel je možné zavěsit přídavné nádrže na 1 150 litrů paliva. Mezi motorové gondoly je možné zavěsit přídavnou nádrž na 1 520 litrů paliva.

Výroba začala v roce 1982 v závodě Znamja trud v Moskvě (dnes závod MAPO - Moskevská letecká výrobní asociace).

MiG-29UB Fulcrum-B[editovat | editovat zdroj]

Maďarský MiG-29UB

Konstrukční kanceláří označovaný jako "Izdelije 9-51", je dvoumístná cvičně-bojová varianta MiGu-29, určená ke zdokonalovacím letům. Prototyp této verze poprvé vzlétl 29. dubna 1981, pilotovaný A. Fedotovem. Tato verze je o 100 mm delší než jednomístná verze, sedadlo instruktora je umístěno za původní kabinou pilota a zasahuje do prostoru, kde mají jednomístné stroje umístěny palivové nádrže (proto má dvoumístná verze nižší zásobu paliva). Protože sedačka instruktora jen mírně převyšuje přední sedačku žáka, je na vrcholu jednodílného dozadu odklopujícího se krytu kabiny umístěný sklopný periskop používaný při startu, přistávání a během pojíždění. Obě sedadla jsou typu K-36DM. Instruktor má možnost ze svého prostoru modelovat práci zbraňových systémů včetně radiolokátoru a simulovat některé závady, přední pilotní prostor je prakticky shodný s jednomístným letadlem MiG-29. Z hmotnostních důvodů byl z přístrojového vybavení vypuštěn radiolokátor, přičemž ostatní části systému SUV zůstaly zachovány. Kromě střel R-27 může letadlo nést na šesti závěsnících celé spektrum výzbroje jako jeho jednomístný varianta.

MiG-29 Fulcrum-C[editovat | editovat zdroj]

Konstrukční kanceláří označovaný jako "Izdelije 9-14", byl prototyp MiGu-29 vybaveného novou avionikou a zbraňovým systémem umožňujícím nést širší spektrum protizemní výzbroje, včetně posledních verzí protizemních řízených střel. Letadlo poprvé pilotoval 13. února 1985 zkušební pilot T. Aubakirov. Později byl trup přestavěn do podoby letadla MiG-29sS (Izdelije 9-12S).

MiG-29s, SE, SD Fulcrum-C[editovat | editovat zdroj]

Konstrukční kanceláří označované jako "Izdelije 9-13", "Izdelije 9-12S, resp. 9-13S" a "Izdelije 9-12SE, resp. 9-13SE", jsou sériově vývojovým variantou jednomístných MiGů-29. Požadavek na umístění většího počtu elektronických modulů Gardenija-1 bylo možné splnit jen zvětšením prostoru za kabinou, čímž vznikl charakteristický hrb mezi kabinou a brzdnými štíty. Na podkřídlové závěsníky nejblíže k trupu je možné již standardně umístit přídavné palivové nádrže po 1 150 litrech paliva. V souvislosti s tím za zvětšila celková nosnost na 4000 kg. Sklopná náběžná hrana je pětidílná na rozdíl od čtyřdílné v předchozích variantách. Zabudováním zlepšeného radaru N-019M (RP-29m Topaz) s větším dosahem umožnilo nést a odpalovat rakety R-27ER a R-27ET, které mají oproti původním raketám zvýšený dolet a jsou i mírně větší a také rakety R-77.

Podverze[editovat | editovat zdroj]

MiG-29SMT na MAKS-e 2009
  • MiG-29SM - vylepšený MiG-29S s možností tankování během letu, zvýšenou nosností a schopností nést vylepšené střely vzduch-vzduch, dále TV obrazovka kompatibilní s naváděním bombou KAB-500KR nebo střelou Kh-29T, také schopna nést střely Kh-31A a Kh-31P.
  • MiG-29SMT - zlepšená verze MiGu-29SM s vylepšeným kokpitem, avionikou a zvětšeným doletem.
  • MiG-29SMT-2 - druhý stupeň modernizace pro exportní modely. Poskytuje nový radar, zlepšené motory, upravené ECM vybavení, digitální fly-by-wire kontrolní systém letu a kompatibilitu s četnými zbraněmi vzduch-vzduch a vzduch-země.
  • MiG-29SMTK - námořní verze, nabídnuta Indii obsahující skládací křídla, dopadový podvozek a vylepšené navigační systémy.

MiG-29m, ME, MiG-33 Fulcrum-E[editovat | editovat zdroj]

MiG-29M

Konstrukční kanceláří označena jako "Izdelije 9-15" je vlastně MiG-29 druhé generace. Byla radikálně změněna vnitřní konstrukce, z vnějších odlišností jde hlavně výše položenou kabinu pilota (o 40 mm oproti původním strojům) a změnu tvaru části za kabinou společně s delší částí mezi motory a pouze jednodílným brzdícím štítem. Radom a infračidlem s laserovým dálkoměrem KOLS před kabinou dostaly odlišný tvar a vírový přechod ostrou náběžnou hranou. Z vrchní části trupu zmizela anténa radiolokační systému, ze vstupního ústrojí byly vypuštěny horní pomocné sací otvory, mechanizace vstupu byla změněna a přibyly do ní sklopné ochranné mřížky (podobné jako má Su-27 zabraňující vniknutí předmětů do kompresorů motoru). V důsledku všech změn se celková délka zvětšila o 200 mm. Pro zlepšení obtékání přibyla na vodorovných ocasních plochách lomená náběžná hrana. Křídlo má stejný tvar a rozměry jako i předchozí modely, má dvoudílnou sklopnou náběžnou hranu, osm závěsných bodů (dva vnitřní opět s možností svěšení přídavných nádrží) a zvýšenou nosnost na 4 500 kg. U prvních letadel byly instalovány standardní motory RD-33, od konce roku 1989 jsou montovány motory RD-33K s tahem 53,90/86,25 kN každý. Byl zvýšen celkový objem vnitřních palivových nádrží. Nejvýraznější změnou oproti původním verzím je však jiný typ řízení a s ním související změny avioniky. Klasický mechanický systém řízení byl nahrazen systémem elektroimpulzním, tzv. "fly-by-wire" (FBW). Systém FBW funguje tak, že se vstupní signály z ovládacích prvků společně s dalšími nezbytnými údaji zpracovávají v centrální řídící jednotce a řídící signály na jednotlivé akční členy jsou vedeny několika na sobě nezávislým komunikačními sběrnicemi. Namísto původního radiolokátoru byl instalován radiolokátor N-010 Žuk.

Zásoba nábojů pro kanón byla snížena na 100 kusů. Avionika byla přizpůsobena pro vypouštění a řízení protizemných řízených střel, které byly zařazeny do výzbroje letadel řady MiG-29 poprvé. Odlišnosti avioniky se samozřejmě promítly i do pilotního prostoru, kde byla část obvyklých přístrojů nahrazených dvěma obrazovkami na levé a pravé straně přístrojové desky.

Celkem vzniklo šest prototypů, první z nich vzlétl 25. dubna 1986 pilotovaný V. J. Menickým. Prototypy byly zapojeny do rozsáhlých zkoušek jako systému řízení a aerodynamiky trupu, jakož i nových motorů, avioniky a různých variant výzbroje.

Výsuvný tankovací nástavec umístěný na levé straně trupu před kabinou a vyvinutý původně pro MiG-29K, je možné dodatečně montovat dle požadavků zákazníka i na letadla MiG-29M a MiG-29S.

Podverze[editovat | editovat zdroj]

  • MiG-29MaE, MiG-29ME, MiG-29MEh, MiG-29EM - exportní verze MiGu-29M.
  • MiG-29MR - průzkumná verze MiGu-29m.
  • MiG-29UM - dvousedadlová cvičná, bojeschopná verze MiGu-29M.
  • MiG-33 - zřejmě nová exportní verze MiGu-29M.

MiG-29KVP (Izdelije 9-18)[editovat | editovat zdroj]

MiG-29KVP

Konstrukční kanceláří označovaný jako "Izdělije 9-18" byl vytvořen na otestování vzletu za pomoci katapultu a dopadové podvozku. Byl vyvinut pro sovětské letadlové lodě třídy "Leonid Brežněv" (později "Tbilisi" a naposledy "Admirál Kuzněcov"). Úpravy zahrnovaly obvyklé vybavení palubních letadel, kromě sklopných křídel a úchytu pro katapult, protože tyto letadlové lodě jimi nebyly vybaveny. Výkony uvažovaných strojů společně se startovací rampou stačily pro bezpečný start i bez katapultů. Letadlo mělo tedy záchytný hák, zesílený podvozek i konstrukci draku a zvýšenou protikorozní ochranu. První prototyp zalétal pilot A. G. Fastovec 21. srpna 1982 a tento prototyp pak absolvoval rozsáhlý program zkušebních startů a přistání na pozemní základně Saki na Krymu, srovnatelnou s palubou letadlové lodi. Výsledky zkoušek byly následně použity při vývoji "plnokrevné" palubní verze MiG-29K Fulcrum-D.

MiG-29K Fulcrum-D[editovat | editovat zdroj]

MiG-29K v indických službách

Konstrukční kanceláří označený jako "Izdělije 9-31" je vlastně aplikací zkušeností a řešení vyzkoušených na MiGu-29KVP na souběžně vyvíjené letadlo MiG-29M se záměrem připravit na sériovou výrobu první palubní stíhač OKB MiG.

Nejvýraznější změnou je křídlo se zvětšeným rozpětím (na cca 12 000mm a hloubkou, dvoudílnou sklopnou náběžnou hranou, zvětšenou plochou klapek, změněným tvarem koncového oblouku a zvětšenou plochou křidélek. Nosnost a počet závěsných míst zůstal shodný s MiGem-29M. Na levou stranu trupu před kabinou přibyl výsuvný nástavec pro tankování za letu. Všechny ostatní úpravy související s provozem na letadlové lodi, vyzkoušené u MiGu-29KVP, zde byly aplikovány. Avionika a systémy jsou prakticky shodné s MiGem-29M, včetně schopnosti nést a odpalovat stejné druhy svěšení výzbroje.

První prototyp zalétat pilot T. Aubakirov 23. července 1988, první start a přistání na letadlové lodi provedl stejný pilot 1. listopadu 1989. Byly zalétány dva prototypy. Sériová výroba započala v roce 2013, první čtyři stroje verze K a KUB byly dodány ruskému námořnictvu v listopadu téhož roku.[4]

Podverze[editovat | editovat zdroj]

  • 'MiG-29KU' - cvičná verze MiGu-29K s modifikovaným nosem, přidáním odděleného kokpitu pro instruktora dopředu a vzadu s normálním kokpitem; zrušeno (teoreticky možná obnoveno).

Další verze[editovat | editovat zdroj]

MiG-29OVT
  • 9 -01- Předprodukční model.
  • MiG-29AS - Slovenská vylepšená verze MiGu-29A (vylepšená avionika).
  • MiG-29UBS - Slovenská vylepšená verze MiGu-29UB (vylepšená avionika).
  • MiG-29b - dvousedadlová verze; detaily neznámé.
  • MiG-29UBT - dvousedadlová útočná (bojová) verze pro speciální operace.
  • MiG-29N - exportní verze pro Malajsii, podobná verzi MiG-29SD, ale optimalizovaná pro vzdušnou obranu, přidán systém doplňování paliva za letu, vylepšené komunikační vybavení, navigační systémy a motory.
  • MiG-29UBN - dvousedadlová exportní verze pro Malajsii.
  • MiG-29OVT - verze s vektorováním tahem (lidé si ji často pletou s MiGem-35 nebo MiGem-MFI (MiG-1.42/1.44)).
  • MiG-35 - vylepšený MiG-29m2, zaměřená primárně na exportní trh (často pletena s MiGem-29OVT nebo MiGem-MFI (MiG-1.42/1.44)).

Uživatelé a nasazení[editovat | editovat zdroj]

Současní uživatelé MiGů-29 jsou v modré barvě, v červené jsou bývalí uživatelé
Srbský MiG-29 při vzletu
Bulharské MiGy-29 "Fulcrum-A"
Peruánský MiG-29SE
Vrak iráckého MiGu-29 sestřeleného během Operace Pouštní bouře, 1991

Současní uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Bývalí uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Cena pro země Varšavské smlouvy se pohybovala okolo 4 milionů dolarů. Stroje určené pro západní země stály o několik let později až 25 milionů dolarů.

Německé MiGy-29 byly v roce 1990 modernizované a později všechny prodány do Polska, předtím však posloužily k nácviku boje proti iráckému letectvu před Operací Pouštní bouře.

Moldavské stroje byly také prodány do zahraničí. Česko v roce 1995 vyměnilo svých zbývajících 10 MiGů-29 Polsku za 11 vrtulníků W-3 Sokol. O jejich nákupu uvažovaly Švýcarsko, Finsko a Čína. USA, Spojené království, Francie, Izrael a Jižní Korea požádaly o prodej MiGů-29 na zkoušky.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

  • Operace Pouštní bouře (Irák, 1991)
  • Čečensko, (Rusko, 1994)
  • Bosna, Operace Rozvážná síla (Srbsko, 1995)
  • Kosovo, Operace Spojenecká síla (Srbsko, 1999)
  • Etiopie vs. Eritrea (Eritrea, 1999)

Letadla MiG-29 byla nasazena i ukrajinskou armádou během války na východě Ukrajiny proti tamním separatistům. Dne 7. srpna 2014 sestřelili separatisté jeden MiG-29 nad obcí Jenakijeve. Oba piloti se katapultovali a poté byli zajati.[5]

Specifikace (MiG-29 "Fulcrum A")[editovat | editovat zdroj]

MiG-29 FULCRUM (MIKOYAN-GUREVICH).png

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Délka: 17,37 m
  • Rozpětí: 11,4 m
  • Výška: 4,73 m
  • Plocha křídel: 38,1 m2
  • Hmotnost (prázdný): 10 900 kg (11 600 kg u MiG-29SMT)
  • Hmotnost (naložen): 15 240 kg (16 100 kg u MiG-29SMT)
  • Maximální vzletová hmotnost: 18 480 kg (21 000 kg u MiG-29SMT)
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Klimov RD-33K, s přídavným spalováním, každý o tahu 49,4 kN / 86,4 kN (maximálně)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 2 445 km/h (Mach 2,3) ve velké výšce
  • Akční rádius: 700 km (990 km u MiG-29SMT)
  • Přeletový dolet: 2 100 km (3 500 km u MiG-29SMT)
  • Dostup: 17 000 m (18 000 m u MiG-29SMT)
  • Stoupavost: 330 m/s
  • Zátěž křídel: 442 kg/m2
  • Tah/Hmotnost: 1,05 kW/kg

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1x 30 mm kanón GŠ-30-1 se 150 náboji. Jde o nejlehčí zbraň ve své kategorii na světě, která bez munice váží jen 46 kg.
  • Do 3 500 kg výzbroje – na třech závěsnících pod každým křídlem lze umístit nejrůznější varianty řízených střel vzduch–vzduch například: R-27, R-73, R-60, stejně jako několik laserem naváděných raket vzduch–zem nebo konvenčních bomb. Verze dodávané zemím bývalé Varšavské smlouvy byly přizpůsobené nést i atomové zbraně.

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mikojan-Gurevič MiG-29 na slovenské Wikipedii.

  1. http://www.mosr.sk - Základné informácie o modernizácii leteckej techniky OS SR
  2. http://www.mosr.sk
  3. http://www.sme.sk prístup 30.6.2008
  4. Ruské námořnictvo dostalo první lodní stíhačky MiG-29 [online]. Hlas Ruska.cz, 2013-11-25, [cit. 2013-11-25]. Dostupné online.  
  5. ČTK. Centrum Doněcka zasáhla dělostřelba, rebelové sestřelili stíhačku [online]. České noviny.cz, 2014-08-07, [cit. 2014-08-08]. Dostupné online.  

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • KHOL, ZATŘEPÁLEK, Miroslav, Petr. MiG-29 v československém a českém letectvu (1989–1994) (dokončení). HPM. 1996, roč. 6, čís. 6, s. 12–16. ISSN 1210-1427.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]