Antonov An-225

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
An-225 Mrija
Určení obří transportní letoun
Výrobce Antonov
První let 21. prosince 1988
Charakter Ve službě
Uživatel Antonov Airlines (1)
Výroba 1988
Vyrobeno kusů 2 ks
Vyvinuto z typu Antonov An-124

Antonov 225 Mrija (Мрия nebo Мрія, ukrajinsky sen; V kódu NATO "Cossack") je sovětský strategický transportní letoun s maximální vzletovou hmotností 640 tun. Mrija je nejdelším a zároveň nejtěžším letadlem jaké kdy bylo zkonstruováno. Je poháněno šesti dvouproudovými motory a má také největší rozpětí křídel ze všech letadel v aktivní službě.

Byl navržen pro přepravu sovětského raketoplánu Buran a částí nosné rakety Eněrgija nebo Proton. Po zrušení vývoje raketoplánu byl odstaven, avšak po pěti letech znovu nasazen do obchodního provozu. Vyrobeny byly pouze dva letouny.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

An-225 s Buranem na hřbětě v roce 1989 v Paříži.

Antonov An-225 byl navržen k přepravě raketových motorů pro raketu Eněrgija a raketoplánu Buran pro sovětský kosmický program. Byl vyvinut jako náhrada letadla Mjasiščev VM-T. Původní mise a zaměření letadla AN-225 je podobná s americkými Space Shuttle[1][2]

První zkušební let se uskutečnil 21. prosince 1988.[3] přičemž šlo o 74-minutový let z Kyjeva. Letadlo se také zúčastnilo statické letecké přehlídky Paris Air Show v roce 1989 a létalo během letecké přehlídky Farnborough Airshow v roce 1990. Původně měly být zkonstruovány dva letouny An-225, ale pouze jeden (označení CCCP-82060 později UR-82060S)[4] byl dokončen.

S raketoplánem Buran poprvé Mrija vzlétla 13. května 1989, kdy ho převážela z letiště Žukovskij na kosmodrom Bajkonur. O měsíc později s ním letěla na leteckou přehlídku do Paříže a na zpáteční cestě se (s Buranem na hřbetě a v trupu s troskami na přehlídce havarovaného MiGu-29) 19. června 1989 zastavila na ruzyňském letišti. Praha se tak stala druhým zahraničním městem, ve kterém Mrija přistála. Jednalo se však o nouzové přistání, pro poruchu na hydraulice. V září 1989 byla Mrija k vidění v Ostravě-Mošnově na leteckém dni.[5] Antonov 225 měl menšího bratříčka An-124 Ruslan.

Kvůli zrušení vývoje raketoplánu Buran byl Antonov 225 v roce 1994 odstaven na letiště v Gostomelu. Po modernizaci motorů a elektroniky se Mrija dostala opět do vzduchu až 7. května 2001, kdy provedla třicetiminutový let okolo letiště, na kterém byla řadu let odstavena. Nyní je využívána k obchodní přepravě nákladů flotily Antonov Airlines (ADB). Při některých těchto letech opět (tentokrát plánovaně) přistála v Praze, konkrétně v červenci 2003, 16. června 2004 a 28-29. září 2006. Právě při letu z Prahy do Taškentu 16.6.2004 vezla Mrija dosud svůj nejtěžší náklad, když převážené zařízení pro budovaný ropovod mělo hmotnost 247 tun. [6]

Vzhledem k ekonomickým problémům po rozpadu Sovětského svazu byla stavba druhého stroje přerušena v roce 1994 a jeho nedokončené pozůstatky byly zakonzervovány v továrně společnosti Antonov. V roce 2006 se Antonov rozhodl k dokončení stavby druhého stroje, který měl vzlétnout v druhé polovině roku 2008,[7] což ovšem nebylo realizováno. V květnu 2011 projevilo o tento zakonzervovaný kus zájem Ruské ministerstvo obrany a v srpnu 2011 si vyžádalo od ukrajinského výrobce Antonov konkrétní informace a podmínky, za jakých by mohla být druhá An-225 dokončena a modernizována.[8]

Design[editovat | editovat zdroj]

Hlavní podvozek An-225

Jeho základ je v letadle Antonov An-124, zatímco An-225 má rozšířený trup ve tvaru válce před a za křídly. Křídla byla také v základech prodloužena čímž se zvětšilo i rozpětí. Dva dodatečné dvouproudové motory Ivčenko Progress D18T byly namontovány do nových kořenů křídel a tak má letadlo celkem šest motorů. Podvozek letadla má 32 kol, přičemž některá z nich jsou řiditelná a dovolují letadlu otočit se na 60 metrů široké přistávací ploše. Podobně jako An-124 má i An-225 přední podvozek funkci poklesu, a tak se může náklad snadněji vykládat a nakládat. Dvojitá svislá ocasní plocha je použita hlavně kvůli přepravě těžkých nákladů na hřbetě, které by při klasickém ocasu mohly zapříčinit porušení obtoku vzduchu.

Původně byl Antonov An-225 byl konstruován na celkovou hmotnost 600 tun, avšak v letech 2000 až 2001 podstoupil úpravy, a to zejména zesílení podlahy, čímž se zvýšila celková hmotnost na 640 tun.[9][10][11]

Obě hodnoty jeho maximální vzletové hmotnosti mu přinesly titul nejtěžšího letadla na světě, přičemž je těžší než dvoupodlažní Airbus A380, ačkoli Airbus plánuje na svém letadle A380 zvýšit maximální vzletovou hmotnost na 591,7 tun.[12] Letadlo Boeing 747 Dreamlifter má větší objem nákladového prostoru 1840 m³.[13] Letadlo Hughes H-4 Hercules známé jako "Spruce Goose" má větší rozpětí křídel a také větší celkovou výšku, ale je o 20% kratší a kvůli použitým konstrukčním materiálům je i lehčí. Kromě toho letadlo "Spruce Goose" letělo jen jedinkrát, a tak je An-225 největším letadlem na světě, které letělo vícekrát.[14]

Objem nákladového prostoru je 1300 m³ a jeho rozměry jsou 6,4 metra (šířka), 4,4 metru (výška) a 43,35 metru (délka).[15][16]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

SSSR Sovětský svaz
Ukrajina Ukrajina

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Porovnání největších letounů.      Hughes H-4 Hercules      Antonov An-225      Airbus A380-800      Boeing 747-8

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 6 osob (pilot, kopilot, dva letoví inženýři, navigátor a radista)
  • Motory: 6x Progress D-18T Series 3 turbofans, každý o tahu 229 kN (51590 lbs)
  • Délka: 84,00 m
  • Výška: 18,20 m
  • Rozpětí křídel: 88,40 m
  • Plocha křídel: 905 m²
  • Rozpětí VOP: 32,65 m
  • Kapacita palivových nádrží: více než 300 000 l
  • Hmotnost prázdného letadla: 175 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 600 000 kg
  • Náklad vně letadla:
    • Max. hmotnost: 200 tun
  • Náklad uvnitř letadla
    • Max. hmotnost: 250 tun
    • Max. výška: 4,4 m
    • Max. šířka: 6,4 m
    • Max. délka: 43,0 m
  • Objem nákladového prostoru: 1 220 m³
    • Cestující: cca 60-70 osob (kabina v zadní části trupu nad nákladovým prostorem)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: 800 km/h
  • Maximální rychlost: 850 km/h
  • Potřebná délka ranveje: 3000 - 3500 m
  • Dostup: 11 000 m
  • Cestovní výška: 9 000 m
  • Dolet:
    • S nákladem 200 tun v trupu: 4 500 km
    • S nákladem 150 tun v trupu: 7 000 km
    • S nákladem 100 tun v trupu: 9 600 km
    • Bez nákladu: 15 400 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Greg Goebel. Antonov An-225 Mriya ("Cossack") [online]. The Antonov Giants: An-22, An-124, & An-225, [cit. 2014-10-25]. Dostupné online.  
  2. Greg Goebel. The Soviet Buran shuttle program [online]. Postscript: The Other Shuttles, [cit. 2012-08-21]. Dostupné online.  
  3. Lidovky cz., ČTK. Měl přepravovat raketoplán. Obří Antonov se stal legendou. sport.cz [online]. 2013-12-21 [cit. 2013-12-22]. Dostupné online.  
  4. Photo on airliners.net
  5. Letecký den s Květy, Mošnov 1989
  6. http://www.flightglobal.com/news/articles/an-225-sets-new-record-for-payload-183467/
  7. Antonov Design Bureau Antonov An-225 [online]. DutchOps.com, [cit. 2008-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Zachrání Rusko druhý Antonov 225 Mrija? [online]. Planes.cz, [cit. 2011-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Forward, David C: Antonov's Dream Machine, p. 23. Airways magazine, June 2004
  10. Spaeth, Andreas: When size matters, p. 29. Air International magazine, December 2009
  11. Gordon, Yefim; Dmitriy and Sergey Komissarov: "The Six-Engined Dream", page 76. Antonov's Heavy Transports: The An-22, An-124/225 and An-70. Midland, 2004. ISBN 1-85780-182-2.
  12. Airbus Reveals A380-linked Pilot Systems Secrets. Flight International. 3. června 2009. Dostupné online.  
  13. ""Flight Test Program is under way for 747 Large Cargo Freighter." Boeing, November 2006. Retrieved: 29 September 2012.
  14. Antonov An-225 Mryia (Cossack) [online]. The Aviation Zone, [cit. 2011-07-01]. Dostupné online.  
  15. "AN-225 Mriya" GlobalSecurity.org. Retrieved: 6 September 2012.
  16. "Antonov An 225" Air Charter Service. Retrieved: 6 September 2012.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]