Lipsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lipsko
Leipzig
Leipzig Fockeberg Zentrum.jpg
Lipsko – znak
znak
Lipsko – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 113 m n. m.
stát: Německo Německo
Spolková země: Sasko Sasko
okres: samosprávné město
Lipsko
Red pog.png
Lipsko
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 297,36 km²
počet obyvatel: 520 838 (2012)
hustota zalidnění: 1752 obyv. / km²
správa
starosta: Burkhard Jung (SPD)
oficiální web: http://www.leipzig.de
telefonní předvolba: 0341
PSČ: 04003-04358
O lodi provozované na Brněnské přehradě pojednává článek Lipsko (loď).

Lipsko (německy zvuk Leipzig) je město s postavením samostatného městského okresu (Kreisfreie Stadt) na severozápadě německé spolkové země Sasko. Žije zde přes 520 000 obyvatel (2012)[1], díky čemuž je Lipsko dvanácté největší město v Německu.

Nově zrekonstruovaný Pomník Bitvy národů v roce 2013
Stará radnice
Nová radnice
Nejvyšší správní soud
Kostel Sv. Tomáše (Thomaskirche)
Kostel Sv. Mikuláše (Nikolaikirche)

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Lipsko se nalézá v nejjižnější části Severoněmecké nížiny, na soutoku tří řek (Weißer Elster, Pleiße a Parthe). Okolí města není příliš zalesněno. Vzhled krajiny byl ve 20. století utvářen těžbou hnědého uhlí v povrchových dolech, které jsou po svém uzavření již řadu let postupně zavodňovány, čímž vzniká zejména jižně od města turisticky atraktivní oblast.

Rozpětí města ve směru ze severu na jih dosahuje 23,4 kilometru a z východu na západ 21,3 kilometru. Hranice města je dlouhá 128,7 kilometru. Na severu hraničí Lipsko se zemským okresem Severní Sasko (Landkreis Nordsachsen) a na jihu pak se zemským okresem Lipsko (Landkreis Leipzig).

Nejbližší velké město je Halle, ležící 30 kilometrů severně. 100 kilometrů severně leží pak zemské hlavní město Saska-Anhaltska - Magdeburg. Hlavní město Saska Drážďany se nalézé na jihovýchodě, přibližně 100 kilometrů od Lipska. 70 kilometrů jižním směrem se nachází město Chemnitz. Hlavní město spolkové země Durynsko Erfurt se nalézá 100 kilometrů na jihozápadě.

Město je převážně ploché, menší vyvýšeniny se nalézají na jihovýchodě. Nejvyššími přírodními body jsou Monarchenhügel (Monarchův vršek) se 159 metry a Galgenberg (Šibeniční hora) se 163 metry. O něco vyšší jsou pak skládky Seehausen (178 m) a Liebertwolkwitz (177 m).

Řekou s největším průtokem je Weißer Elster. Známější je nicméně Pleiße, jejíž vedlejší rameno protéká nejblíže centru města.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Název Lipsko pochází z názvu "lípa". Osada byla založena slovanskými osadníky již v 10. století. První písemná zmínka pochází z roku 1015. Už v roce 1165 bylo Lipsko povýšeno na město a místní trhy se staly významnou nadregionální událostí. V roce 1409 byla německými mistry, kteří krátce předtím odešli z pražské Karlovy univerzity (Dekret kutnohorský), založena Lipská univerzita, díky níž se zvětšil význam města natolik, že se začala rychle rozvíjet řemesla a později i průmysl.

U Lipska byla ve dnech 16.19. října 1813 svedena největší bitva napoleonských válek, tzv. Bitva národů, v níž protifrancouzská koalice dosáhla rozhodujícího vítězství. Mezi Lipskem a Drážďany byla také roku 1839 otevřena první německá dálková železniční trať, nedlouho potom se město stalo důležitým železničním uzlem.

Ve 20. letech 20. století narůstal rychle počet obyvatel, a to až nad 500 000. Lidé se sem sestěhovávali z venkova za vidinou lepšího života ve městě.

Za nacistické vlády se ani Lipsku nevyhnula tzv. Křišťálová noc, kdy byly vypáleny synagogy a bylo ubito několik Židů. Křišťálová noc se tehdy stala velkou manifestací síly a antisemitismu NSDAP.

V letech 1943–1945 během 2. světové války letecké bombardování zničilo až 60 % budov a zahynulo při něm okolo 6 000 obyvatel. Největší nálety byly provedeny 4. prosince 1943 (britská Royal Air Force) a 7. července 1944 (americká letadla). Americká armáda obsadila město 18. dubna 1945. Podle rozhodnutí z jaltské konference ho 2. července 1945 předala Rudé armádě a Lipsko se stalo součástí sovětské okupační zóny.

Po vyhlášení NDR začala mohutná přestavba města podle socialistického stylu, byla vybudována velká sídliště i nové průmyslové podniky. Lipsko se mělo stát „perlou Německa“. Ke konci existence Východního Německa, v roce 1988 a 1989 se konaly ve městě velké demonstrace proti SED, německé komunistické straně. Po pádu berlínské zdi a znovusjednocení Německa dostávalo město velkou finanční podporu ze západu, což přispělo k proměně z šedivého socialistického města v jedno z nejmodernějších měst na území bývalé Německé demokratické republiky.

Město knih[editovat | editovat zdroj]

Specifickou kapitolou dějin města je výroba knih. Lipsko se totiž stalo v průběhu 19. století centrem jejich produkce. Bylo zde usazeno na 1 500 firem, zabývajících se výrobou a prodejem všemožných knih a publikací. Nechyběla ani nejvýznamnější německá nakladatelství, z nichž jsou mnohá aktivní i v současnosti - Baedeker, Brockhaus apod. Z přítomnosti mnoha tiskáren, knihvazačství či grafických ústavů profitovala ale i jiná průmyslová odvětví, např. strojírenské podniky. Odvětví výroby knih zažívalo na přelomu 19. a 20. století takový rozkvět, že v něm byl činný každý desátý obyvatel města. V zahraničí si město vysloužilo dokonce přezdívku „city of books“ - město knih. Za 2. světové války trpěla řada nakladatelství kvůli restrikcím. Tzv. Grafická čtvrť (Graphisches Viertel), kde byla koncentrována většina firem, byla zcela zničena nálety. Rozdělení Německa po válce vedlo i k rozdělení většiny podniků a nakladatelství, které pak působily na území obou německých států současně. V NDR zastávalo Lipsko nadále pozici "města knih". Po sjednocení Německa v roce 1990 však došlo i k navrácení lipských nakladatelství původním vlastníkům, sídlícím v západním Německu. Převzaté podniky byly dále provozovány pouze jako pobočky, z nichž byly mnohé později uzavřeny. Některá nakladatelství byla prodána a fungují v Lipsku dodnes (E. A. Seemann, St. Benno, Koehler & Amelang, Buchverlag für die Frau apod.). V Lipsku se koná každoročně knižní veletrh (Leipziger Buchmesse), který je po veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem druhým největším v Německu.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k zničení města během 2. světové války je v Lipsku, jako téměř ve všech velkých německých městech, poměrně málo historických budov. Centrum je ale poměrně kompaktní a zachovalé, dá se proto najít mnoho skvostných domů z doby německého císařství z let 1871-1918, jež svědčí o tehdejším rozmachu a významu města.

V centru se nachází renesanční Stará radnice (Altes Rathaus), která patří k nejstarším dochovaným renesančním stavbám v celém Německu. Protože její kapacita později přestala dostačovat, byla v centru na počátku 20. století postavena historizující Nová radnice (Neues Rathaus).

Poblíž historického jádra se nalézá i budova německého Nejvyššího správního soudu (Bundesverwaltungsgericht), vystavěná v letech 1888 - 1895, která architektonicky navazuje na italskou pozdní renesanci a francouzské baroko. Stavba se výrazně podobá budově Reichstagu v Berlíně, který byl stavěn v obdobném stylu ve stejné době.

Protože Lipsko v minulosti proslulo hudbou – v 18. století zde působil skladatel J. S. Bach – má dnes několik operních domů - např. Gewandhaus. V Kostele Sv. Tomáše (Thomaskirche), kde Bach působil v letech 1723–1750, se dodnes konají pravidelně koncerty. Už od roku 1212 zde působí zde i světoznámý pěvecký sbor "Thomanerchor", skládající se ze 100 chlapců ve věku 9 - 18 let. V 18. století jej vedl jistou dobu i Johann Sebastian Bach.

Významnou stavbou v centru města je také Kostel Sv. Mikuláše (Nikolaikirche), vystavěný po roce 1165 v románském stylu. V pozdním středověku byl pak přestavěn na gotický halový kostel. Na konci existence NDR se stal místem mírových modliteb a výchozím bodem tzv. pondělních demonstrací, při nichž vyjadřovala široká veřejnost svou nespokojenost se stagnujícím komunistickým režimem.

Na Bitvu národů v roce 1813 upomíná nejmonumentálnější pomník Německa - Pomník Bitvy národů (Völkerschlachtdenkmal), dokončený v roce 1913. Pomník je jedním z typických znaků města. Na vrcholu pomníku se nalézá vyhlídková plošina, odkud lze dohlédnou až do centra města.

Přímo v centru města se nalézá mrakodrap "City-Hochhaus Leipzig", odkud je možné z výšky 142 metrů pozorovat centrum města s okolím.

Lipské hlavní nádraží, dokončené roku 1915, je se svou plochou 83.640 čtverečních metrů největší hlavovou stanicí v Evropě. Denně jím projde na 120 000 lidí a jeho čelní fasáda je široká skoro 300 metrů.

Lipsko má také pověst tradičního veletržního města. Městská a tržní práva dostalo Lipsko od markraběte Otty Míšeňského roku 1165. Říšské tržní privilegium mu poté udělil císař Maxmilián I. roku 1497. V roce 1897 se zde konal první vzorkový veletrh s oficiálním katalogem. Lipský veletržní úřad byl založen ale až v průběhu 1. světové války (1916), po jejímž ukončení se zde konal první Lipský jarní veletrh (1920). Roku 1990 se zde konaly první odborné veletrhy k tématům stavba a cestování. Státní Lipský veletržní úřad byl po znovusjednocení Německa transformován ve společnost Lipský veletrh (Leipziger Messe, zal. 1991), v níž mají stát Sasko a město Lipsko podíl po 50%. Ročně se zde koná kolem 30 odborných i spotřebitelských veletrhů. Původní výstavní budovy byly z velké části zničeny za 2. světové války. Areál starého výstaviště, vybudovaný v dobách NDR, byl po pádu komunismu nevyhovující, proto bylo roku 1996 na severním okraji města zřízeno výstaviště nové. V Česku je známý například Lipský knižní veletrh (Leipziger Buchmesse). Oblíben je i automobilový veletrh.

V Lipsku se nalézá též zoologická zahrada.

Nejznámější muzea[editovat | editovat zdroj]

  • Muzeum historie města Lipska (Stadtgeschichtliches Museum Leipzig) - patří sem např. výstava k historii města v budově Stare radnice, Pomník Bitvy národů, muzeum kávy "Coffe Baum" apod.
  • Památník a muzeum "Runde Ecke" - dokumentuje činnost státní bezpečnosti v dobách NDR
  • Fórum moderní historie (Zeitgeschichtliches Forum Leipzig) - mapuje historii východního Německa po 2. světové válce až po současnost
  • Bachovo muzeum Lipsko (Bachmuseum Leipzig) - přibližuje život a dílo Johanna Sebastiana Bacha
  • Muzeum přírodních věd (Naturkundemuseum)
  • Muzeum Grassi (Grassimuseum) - tvoří ho 3 muzea (muzeum aplikovaného umění, etnologie a hudebních nástrojů)

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Budova Německé národní knihovny v Lipsku

Univerzita Lipsko (Universität Leipzig) byla založena roku 1409 a je po univerzitě v Heidelbergu (1386) druhou nejstarší fungující univerzitou v Německu. Univerzitu založili studenti a profesoři, kteří po vydání Dekretu Kutnohorského opustili Univerzitu Karlovu v Praze. V zimním semestru 2012/2013 na ní bylo zapsáno 26 772 studentů.

Německá knižnice byla v Lipsku založena roku 1912 a jako jediná sloužila až do rozdělení Německa po 2. světové válce jako sběrné místo pro veškerou německy psanou literaturu vydanou od roku 1913. V roce 1990 byla knihovna včleněna do Německé knihovny, která je od roku 2006 součástí Německé národní knihovny (Deutsche Nationalbibliothek), ke které patří i roku 1947 založená Německá knihovna ve Frankfurtu nad Mohanem a roku 1970 založený Hudební archiv, sídlící rovněž v Lipsku.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nalézá na 38 000 firem a podniků, zaregistrovaných u místní živnostenské a hospodářské komory. Kromě toho je zde činných na 5 000 řemeslnických firem (2011). Celková nezaměstnanost dosahovala v červnu 2014 9,9%.

Podobně jako v dalších regionech východního Německa došlo i v Lipsku se zánikem NDR ke zhroucení průmyslové produkce. Situace se od 90. let postupně lepší. Mezi nejvýznamnější zaměstnavatele patří např. Siemens (1 700 zaměstnanců), Porsche (2 500 zaměstnanců u Porsche Leipzig plus dalších 800 ve služebních odvětvích) či BMW (3 700 zaměstnanců, spolu s partnery a dodavateli zaměstnává na 6 500 lidí). Dopravní podnik Lipska (Leipziger Verkehrsbetriebe) vyrábí od roku 2005 i vlakové soupravy, díky čemuž se celkový počet zaměstnanců vyšplhal na 2 500.

Díky své poloze a letišti je region jedním z nejvýznamnějších logistických center v Německu. Roku 2006 zde zřídil Amazon své druhé a doposud největší logistické centrum v Německu. Roku 2008 zde bylo zřízeno logistické centrum DHL.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích S-Bahn ve Středním Německu, Tramvajová doprava v Lipsku a Trolejbusová doprava v Lipsku.
Hlavní nádraží
Interiér hlavního nádraží

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Okolo Lipska probíhá několik dálnic - na severu dálnice A 14, na západě A 9 a na jihu A 38. Tyto dálnice tvoří současně obchvat Lipska a nedalekého města Halle. Směrem na jih, na Chemnitz, se momentálně staví nová dálnice A 72.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

V Lipsku se kříží trasy vlaků Intercity-Express (Hamburg–Berlin–Leipzig–Nürnberg–München, dále pak Dresden–Leipzig–Erfurt–Frankfurt am Main, příp. Wiesbaden/Saarbrücken). Město je dále výchozím bodem vlaku Intercity pro trasu Dresden–Leipzig–Magdeburg–Braunschweig–Hannover–Dortmund–Köln. Ve městě dále staví mezinárodní noční spoje do Prahy, Curychu, Basileje či Amsterdamu.

Regionální železniční dopravou lze bez přestupu dojet do většiny velkých a středně velkých měst v Sasku a jižním Sasku-Anhaltsku. Se sousedním městem Halle je Lipsko spojeno S-Bahnem.

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Letiště Lipsko-Halle (Flughafen Leipzig/Halle) je mezinárodním letištěm stejnojmenného regionu. Letiště se nalézá mezi oběma městy, na něž je napojeno linkami S-Bahn. Jedná se o druhé největší nákladové letiště v Německu (první místo zaujímá Frankfurt nad Mohanem).

Slavné osobnosti spjaté s Lipskem[editovat | editovat zdroj]

Pomník J. S. Bacha před Kostelem Sv. Tomáše (Thomaskirche)

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.statistik.sachsen.de/download/010_GB-Bev/Bev_Z_Gemeinde_akt.pdf

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Všeobecné informace[editovat | editovat zdroj]

Muzea, pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]