Johann Wolfgang von Goethe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Johann Wolfgang Goethe
Goethe (Stieler 1828).jpg
Portrét z roku 1828
Rodné jméno Johann Wolfgang von Goethe
Narození 28. srpna 1749, Frankfurt nad Mohanem
Úmrtí 22. března 1832, Výmar
Povolání spisovatel, politik, právník, biolog, stavitel
Národnost německá
Literární hnutí Sturm und Drang
Významná díla Faust
Utrpení mladého Werthera
Manžel/ka Christiane Vulpius
Podpis Signature of Johann Wolfgang von Goethe.svg
Logo Wikimedia Commons multimédia na Commons
Wikisource-logo.svg původní texty na Wikizdrojích
Wikiquote-logo.svg citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

Johann Wolfgang Goethe (28. srpna 1749, Frankfurt nad Mohanem22. března 1832, Výmar) byl německý básník, prozaik, dramatik, historik umění a umělecký kritik, právník a politik, biolog a stavitel.

Vystudoval práva a přírodní vědy (učinil několik objevů, které popsal ve svých dílech). Působil jako právník, později byl dvorním radou a ministrem státní správy Sasko-výmarského vévodství.

Jako mladý se seznámil s Johannem Gottfriedem Herderem, toto přátelství a zájem o magii (Goethe byl později členem zednářské lóže) velmi ovlivnilo jeho tvorbu. Byl v čele skupiny Sturm und Drang (Bouře a vzdor), která měla vzdorovat tehdejší civilizaci a odstranit faleš. Vzorem této skupiny byl William Shakespeare.

Goethe hodně cestoval, při návštěvě Itálie (Řím) a tehdy samostatné Sicílie (Palermo) se seznámil s antikou, kterou pokládal za vrchol kultury. Antické Řecko považoval za nedostižný vzor.

Ve vyšším věku velmi často navštěvoval Čechy, zvláště západočeská lázeňská místa, zprvu především Karlovy Vary. Později si oblíbil Mariánské Lázně, kde se také v roce 1821 seznámil se svou poslední láskou Ulrikou von Levetzow (4.2.1804 Löbnitz u Lipska - 13.11.1899 Třebívlice na Litoměřicku). Sbíral také minerály, které pak daroval českému Národnímu muzeu.

Od roku 1775 žil a literárně i jako politik působil ve Výmaru, kde je také pohřben. V roce 1799 se tam usadil také Friedrich Schiller, aby byl Goethemu nablízku. Goethe a Schiller byli tehdy již přáteli, i když jejich vzájemný vztah prošel předtím (a také poté) několika většími či menšími krizemi. Oba umělci ve Výmaru vytvořili významná díla. Např. rok 1797 je považován za „rok balad“, kdy vzniklo mnoho jejich slavných balad.

Johann Wolfgang von Goethe (ač měšťanského původu, byl povýšen do šlechtického stavu) se stal již během svého života slavným básníkem a dramatikem uznávaným celým tehdejším kulturním světem, nejen v Německu. K jeho přátelům patřil Ludwig van Beethoven, který některá jeho díla zhudebnil. Podle Goethových předloh vzniklo i několik slavných oper, mimo jiné Werther od Julese Masseneta a Faust a Markétka od Charlese Gounoda.

Původ a dětství (1749–1765)[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům ve Frankfurtu nad Mohanem
Johann Wolfgang von Goethe

Johannův otec, Johann Caspar Goethe (1710–1782), byl zástupcem v císařské radě. Studoval právo v Lipsku, pracoval u Říšského soudu ve Wetzlaru, podnikl cesty do Paříže a Říma a nakonec zapustil kořeny v rodném městě Frankfurtu nad Mohanem, kde rodina žila v prostorném domě u velké srnčí obory. Zde se věnoval svým zálibám – mimo jiné sbírce naturálií a obrazů.

Johannova matka, Katharina Elisabeth Goethe (1731–1808), rozená Textor, byla dcerou frankfurtského starosty. V sedmnácti letech věku se provdala za osmatřicetiletého radu Goetheho.

Kromě sestry Friederiky Christiany (1750–1808; později Cornelia Schlosser) zemřeli všichni další sourozenci velmi brzo. Roku 1758 onemocněl sám Johann Wolfgang Goethe neštovicemi.

Mladý Goethe byl vyučován svým otcem a soukromým učitelem. Dostalo se mu i vzdělání v jízdě na koni a šermu.

Již od dětství se zajímal o literaturu, přičemž nejvíce jej zaujali Friedrich Gottlieb Klopstock (tenkrát velmi moderní) a Homér. Ve čtrnácti letech se ucházel o členství v Arkádské společnosti Phylandria. Také se zajímal o divadlo – proto navštěvoval během francouzské okupace roku 1759 francouzské divadlo ve frankfurtském Junghofu. Roku 1763 zhlédl koncert tehdy sedmiletého Mozarta.

30. září 1765 opustil Frankfurt, aby v Lipsku započal studia práv.

Umělecká činnost[editovat | editovat zdroj]

Mládí (1765–1775)[editovat | editovat zdroj]

Goethův pomník před Starou burzou v Lipsku

Lipsko (1765–1768)[editovat | editovat zdroj]

V letech 1765 až 1768 studoval Goethe v Lipsku. Chodil na přednášky poetiky Christiana Fürchtegotta Gellerta a účastnil se cvičení stylistiky. Také se účastnil malířského vyučování u Adama Friedricha Oesera, ředitele Lipské akademie. Zamiloval se do Kätchen Schönkopf a opěvoval tuto lásku ve veselých rozverných verších rokokové tradice (básnický cyklus Annette). Hostinec Auerbachs Keller a tamější pověst o Faustovi na něj udělaly takový dojem, že použil hostinec Auerbachs Keller jako jediné konkrétní existující místo ve svém dramatu Faust I.

Náhlá hematorea (prudké krvácení) jej donutilo přerušit studia a vrátit se 28. srpna 1768 do Frankfurtu.

Frankfurt a Štrasburk (1768–1770)[editovat | editovat zdroj]

Následuje jedenapůlleté, několika zvraty přerušované období zotavování. V době rekonvalescence se o něj s láskou starala matka a sestra. Jedna matčina přítelkyně, Susanne von Klettenberg, jej seznámila s pietistickými (proud v protestantském hnutí) názory.

V dubnu 1770 opustil Frankfurt, aby splnil otcovo přání a dokončil studia ve Štrasburku.

Ve Štrasburku poznává Friedriku Brion – dceru faráře. Jí věnoval několik básní, mezi nimi např. „Willkommen und Abschied“, „Sessenheimer Lieder“ a „Heidenröslein“ (Přivítání a loučení, Sessenheimské písně a Šípková růžička).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho díla jsou detailně propracovaná a komplikovaná. Goethova tvorba z let 17951805 bývá označována jako výmarská klasika.

Drama[editovat | editovat zdroj]

  • Triumf citovosti – Dramatický vrtoch (jak jej sám Goethe nazval)
  • Götz z Berlichingen se železnou rukou (Götz von Berlichingen mit der eisernen Hand) je drama psané v shakespearovském stylu. Goethův Götz je načrtnut podle ideálu Sturm und Drang: je to aktivní hrdina, hrdý a plný vzdoru a touhy po nezávislosti, svůj život vede v přátelství, lásce a ve spojení s přírodou.
  • Ifigenie na Tauridě
  • Torquato Tasso
  • Egmont (Beethoven byl tímto inspirován k napsání stejnojmenného díla)
  • Anethe
  • Stella či Hra pro milující (Stella : Ein Schauspiel für Liebende, 1816) Hra byla zdramatizována v roce 1996 v Českém rozhlasu[1]
  • Historie válečníka
  • Faust je dvoudílná dramatická báseň. Již v polovině 70. let 18. století vznikla raná nepublikovaná verze, tzv. Urfaust (Prafaust), ve stylu Sturm und Drang. První díl vyšel roku 1808, druhý díl až po autorově smrti.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Prometheus (další z Beethovenových děl) – tato báseň navazuje na antický mýtus o Prométheovi, zobrazuje zde ale rebelujícího a triumfujícího hrdinu.
  • Král duchů – balada
  • Čarodějův učeň – balada
  • Heřman a Dorotea – idyla
  • Západovýchodní díván
  • Elegie z Mariánských Lázní
  • Život slavím – sbírka básní

Romány[editovat | editovat zdroj]

Odborná činnost[editovat | editovat zdroj]

Biolog[editovat | editovat zdroj]

Jako biolog Goethe patřil ke směru německé naturfilosofie. Zabýval ze zejména osteologií a botanikou. Roku 1790 vydal spis Die Metamorphose der Pflanzen (Metamorfóza rostlin). Byl prvním, kdo součásti květu interpretoval jako metamorfované listy a kdo reálné rostliny (19 let před formulováním lamarckismu a 48 let před vznikem Darwinovy vývojové teorie) interpretoval jako metamorfózy prarostliny (Urpflanze).[2] Sbíral také minerály, zejmena poblíž Karlových Varů.

Teorie barev[editovat | editovat zdroj]

Goethe věnoval mnoho úsilí práci Teorie barev (Zur Farbenlehre, 1810), která měla popsat lidské vnímání barvy a polemizovat s Isaacem Newtonem. I když je oceňována přesnost Goethových pozorování, u jeho teorie barev se nepodařilo prokázat prediktivní platnost a není považována za vědeckou teorii, ale spíše za fenomenologii.

Stavebník[editovat | editovat zdroj]

Goethe působil též ve funkci silničního ředitele. Navrhoval a řídil technologii stavby a údržby některých silnic. Napsal Traktát o návrhu a stavbě cest. [3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Johann Wolfgang Goethe: Hra pro milující
  2. Stanislav Komárek: Dějiny biologického myšlení. Nakl. Vesmír, 1997, ISBN 80-85977-10-9, str. 75
  3. Z historie silniční dopravy, Centrum služeb pro silniční dopravu
    J. Ryba: K historii silniční dopravy na území České republiky, Praha, Institut Jana Pernera, 2004, ISBN 80-86530-14-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]