Ostrov (okres Karlovy Vary)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ostrov
Náměstí

Náměstí

znak obce Ostrovvlajka obce Ostrovznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0412 555428
kraj (NUTS 3): Karlovarský (CZ041)
okres (NUTS 4): Karlovy Vary (CZ0412)
obec s rozšířenou působností: Ostrov
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 50,42 km²
počet obyvatel: 17 182 (1. 1. 2014)
nadmořská výška: 398 m
PSČ: 363 01
zákl. sídelní jednotky: 20
části obce: 12
katastrální území: 11
adresa městského úřadu: Městský úřad Ostrov
Klínovecká 1204
363 01 Ostrov
starosta / starostka: Bc. Pavel Čekan
Oficiální web: http://www.ostrov.cz
E-mail: mesto@ostrov.cz
Ostrov na mapě
Ostrov (okres Karlovy Vary) (Česko)
Red pog.png
Ostrov (okres Karlovy Vary), Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Město Ostrov (německy Schlackenwerth) leží na úpatí Krušných hor v Karlovarském kraji. Žije zde přes 17 tisíc obyvatel. Město je známé také jako Ostrov nad Ohří - tak se jmenuje železniční stanice. Až do roku 2004 se ve zdejším závodě vyráběly trolejbusy. Historické jádro je městskou památkovou zónou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dochovanou stavební památkou je hřbitovní kostel sv. Jakuba Většího, pozdně románská stavba z let 1224-1226, jež dokládá osídlení počátkem 13. století. Založení osady je připisováno Slávkovi z rodu Hrabišiců, o čemž svědčí i původní název Zlawcowerde, později Schlackenwerth (Slávkův Ostrov). Název Ostrov z důvodu polohy mezi vodotečemi Bystřicí a Veseřicí.

Současné historické jádro města však ukazuje, že Ostrov byl nově založen na vyvýšené poloze nad říčkou Bystřicí tedy západně od původní osady a kostela sv. Jakuba Většího. Velikost stavby nového kostela zasvěceného sv. Michalovi ukazuje, že nemohl být příslušenstvím pouhé vesnice. Založení kostela, dle jeho raně gotického podvěží a severního portálu, lze zařadit již do druhé půle 13. století (dnešní vzhled však kostel dostal až po roce 1600). Hypoteticky tak lze usuzovat, že nově založený Ostrov byl městem (měl městský charakter) již od 60. či 70. let 13. století. V té době zabavil Přemysl Otakar II. Hrabišicům (psaným již jako páni z Rýzmburka), konkrétně Borešovi, majetek za jeho účast na straně Václava I. při konfliktu mezi Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem. Po propuštění Boreše z vězení mu Přemysl Otakar II. s největší pravděpodobností ostrovské državy nevrátil. Důvodem mohl být záměr Přemysla Otakara II. založit zde město, coby opěrný bod. Mohlo se tak stát nejspíše v období horečnatého úsilí krále Přemysla Otakara II. o zřizování opevňovacích bodů, zejména podél západní hranice českých zemí. Přibližně od 60. let 13. století budoval Přemysl Otakar II. královský hrad v Kadani, následně v roce 1276 nebo 1277 odebral postoloprtským benediktínům proboštství v pozdějším Klášterci a území přičlenil ke královské koruně. To svědčí o promyšleném zajišťování území, odkud Přemysl očekával, zvláště ve druhé polovině 70. let 13. století, vpád Rudolfa Habsburského. Nejpozději však se dostaly ostrovské državy do rukou Přemysla Otakara II. v roce 1277, kdy byl Boreš z Rýzmburka odsouzen ke ztrátě hrdla i majetku za vzpouru proti králi. Při nedávném archeologickém nálezu zbytků základů hradu z 13. století v místech dnešního ostrovského zámku se stává hypotetický předpoklad založení nového Ostrova - již jako města - Přemyslem Otakarem II. téměř jistotou. Jan Lucemburský v roce 1331 tedy městská privilegia Ostrovu neudělil, jak se doposud uvádělo, ale nejspíše jen potvrdil.

Tvář města byla do dnešní podoby mnohokrát pozměněna řadou ničivých požárů a následnou novou výstavbu. Jediné, co dokládá středověký původ, jsou klenuté sklepy. V 15. století se město stalo městem poddanským, patříc hraběcímu rodu Šliků. Tento rod zbohatl především z těžby stříbra v nedalekém Jáchymově. V Ostrově byl vystavěn Šlikovský zámek, jehož existenci opět zmařil požár. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek rodu konfiskován a ostrovské panství připadlo vojevůdci císařských vojsk Juliovi Heinrichovi, vévodovi Sasko-Lauenburskému. Chtěje učinit z Ostrova své rezidenční sídlo, nechal přestavět Šlikovský zámek a založil zámecký park, svého času považovaný za osmý div světa. V tomto období byl též založen piaristický klášter s latinským gymnáziem. V rozvoji pokračoval i vévodův syn Julius František, a to stavbou letohrádku ve středu parku a dokončením jeho celkové koncepce. Letohrádek je raně barokní stavba z let 1674-1683 vystavěná pod vedením stavitele Abrahama Leuthnera, dnes zde sídlí pobočka karlovarské galerie umění. Sňatkem s poslední princeznou Sasko - Lauenburskou, Franciskou Sibyllou Augustou (1675 - 1733), v roce 1690 připojil Ostrov ke svým panstvím Ludvík Vilém, markrabě Badenský. Tento rod si vybudoval své sídlo v německém Bádensku - v Rastattu. Tyto vazby, včetně mnoha architektonických podobností Ostrova s Rastattem, jsou také důvodem, proč se Rastatt stal v roce 1991 partnerským městem Ostrova. Toto období uzavírá v Ostrově stavba Paláce princů a kamenický skvost - Bílá brána. V 19. století patřil Ostrov jedné z větví Habsburků. V této době dostalo staré město dnešní podobu, vznikly četné měšťanské domy, Stará radnice, původně renesanční stavba, byla novogoticky upravena. K dalšímu rozvoji města přispěla stavba železnice. Kolem vlakového nádraží, vzdáleného asi 1 km od středu města, vznikaly nové průmyslové závody - porcelánka PULS a huť Eleonora, později továrna na lepenkový papír Theerag.

Jelikož bylo obyvatelstvo města z převážné většiny německé, dotkly se města nechvalně známé události z let 1938-1939. Česká menšina byla nucena odejít, ze zámku se stal koncentrační tábor, což připomíná pamětní deska na objektu. Poválečná léta jsou ve znamení odsunu Němců, nového osídlování a především výstavbou sídlišť pro pracovníky uranových dolů v Jáchymově a později závodu Škoda Ostrov.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Ostrově (okres Karlovy Vary).
Kostel sv. Jakuba většího

Románská stavba z let 1224-1226 s obdélnou lodí a pravoúhlým presbytářem. Sedlová střecha je nad lodí vyšší se sanktusní věžičkou, závěr má střechu posazenou níže. Hlavním průčelím, obráceným nejspíše k jádru někdejší osady, bylo průčelí severní, kde je ve vstupu do lodi osazen románský ústupkový, půlkruhem ukončený portál. Obvodové zdivo, vyzděné z lomového kamene, je na nárožích zpevněno opěrnými pilíři a armováním z pískovcových kvádrů. Presbytář je sklenut již raně gotickou křížovou klenbou, loď je plochostropá. V presbytáři byly objeveny raně gotické malby a v lodi malby renesanční a raně barokní. Původně farní, dnes hřbitovní kostel sv. Jakuba Většího se řadí k severozápadní skupině českých pozdně románských kostelů.

Zámek

Poměrně rozsáhlý komplex budov, jehož základem bylo starší sídlo zatím neznámého původu, které nechal přestavět na přelomu 15. a 16. století na renesanční zámek – rodovou rezidenci ostrovské větve hrabat Šliků, pravděpodobně Kašpar Šlik. Ve třicátých a čtyřicátých letech 17. století byl zámek upraven a rozšířen Juliem Jindřichem, vévodou Sasko-Lauenburským. V letech 1685-1690 nechal Julius František, vévoda Sasko-Lauenburský před původním šlikovským zámkem přistavět zámek nový – tzv. Lauenburský. Na výstavbě zámku se podíleli významní stavitelé Abrahám Leuthner, Kryštof Dientzenhofer a Giulio Broggio. Po požáru roku 1691 byl šlikovský zámek upraven jako vedlejší zámecké křídlo. Současná podoba zámeckého areálu je výsledkem úprav a přestaveb, prováděných velkovévody toskánskými v průběhu 19. a 20. století. Znak císařského orla v kartuši, umístěný ve frontonu hlavního vstupu, pochází z doby, kdy majiteli byli velkovévodové Toskánští. Vstupní portál dokončený roku 1690 je dílem ostrovského sochaře Martina Möckela.

Zámecký park
Rytina Ostrova z Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae (1650) od Matthäuse Meriana

Po roce 1625 založil zámeckou zahradu tehdejší majitel ostrovského panství, Julius Jindřich, vévoda Sasko-Lauenburský. V její úpravě se prolínaly prvky renesančních, nanýristických a raně barokních italských zahrad s hojným využitím vodního živlu v podobě vodotrysků a vodních ploch s bohatou sochařskou výzdobou. V letech 1665-1689, za panství Julia Františka, vévody Sasko-Lauenburského, pokračovaly práce na úpravách zámecké zahrady již v souladu s barokní koncepcí reprezentativní zámecké zahrady. Třetí etapou v letech 1690-1715, kdy byl majitelem ostrovského panství Ludvík Vilém, markrabě Bádenský, manžel Franzisky Sibylly Augusty, rozené vévodkyně Sasko-Lauenburské, barokní výstavba zámecké zahrady vyvrcholila. Jednalo se o jednu z prvních realizací francouzských principů zahradní tvorby Le Nötrovy školy v Čechách. Čtvrtá etapa, od konce 18. století, je fází pozvolné přeměny formální zahrady v přírodně krajinářský park. Většina staveb v parku byla odstraněna, vodní partie byly zcela opuštěny a umělecká výzdoba byla odprodávána a ničena. V přibližné podobě z druhé poloviny 19. století se park zachoval dodnes.

Palác princů

Byl postaven v letech 1693-1696 dvorním stavitelem Johannem Sockhem v prostoru původního hospodářského dvorce, zvaného Bílý dvůr. Architektonické ztvárnění fasád objektu se třemi křídly a třemi o patro vyššími čtverhrannými věžicemi, umístěnými na jeho nárožích, bylo přizpůsobeno architektonickému pojetí Pohledové stěny. Na honosné jižní průčelí s mohutným schodištěm navazoval umělecky i technicky náročně řešený vodní parter. Po požáru v roce 1795 bylo sneseno západní křídlo objektu, spojující původně Palác princů komunikační chodbou se zámkem. Tím se jeho nádvoří zcela otevřelo do prostoru parku. V objektu jsou zachovány valené klenby nad místnostmi v přízemí. V roce 2011 byla dokončena kompletní rekonstrukce Paláce princů, která jej přizpůsobila užívání Městské knihovny Ostrov.

Letohrádek
Letohrádek

Na místě staršího dřevěného letohrádku Julia Jindřicha, vévody Sasko-Lauenburského nechal postavit podle návrhu stavitele Abraháma Leuthnera v letech 1673-1679 Julius František, vévoda Sasko-Lauenburský letohrádek nový. Vnitřní úpravy byly dokončeny v roce 1683. Centrální, samostatně stojící stavba čtvercového půdorysu s altánovým nástavcem, tvořícím druhé patro, je ze všech čtyř stran prolomena vstupy s kamennými portály. Mezi jednotlivými okenními osami probíhá pilastrový řád, v přízemí s pilastry bosovanými, v patře hladkými s toskánskými hlavicemi. Pod korunní římsou probíhá jednoduchý vlys s triglyfy. V plochách nad okny jsou obdélné výplně s diamantovým motivem. Ve středu dispozice je vytvořena ústřední hala, otevřená průhledem do patra, s malbou pokračující iluzivní architektury s alegorickými postavami. V přízemí je hala řešena na půdorysu osmiúhelníku s nikami v podobě grót s kašnami. Nad nimi jsou v patře řešeny balkónky s balustrádou, procházející do jednotlivých místností. Interiér upravoval v roce 1692 Domenico Egidio Rossi. Místnosti klenuty neckovými klenbami se štukovou výzdobou. Letohrádek je majetkem státu a je v něm umístěna Galerie umění.

Kostel sv. Michaela
Interiér kostela sv. Michaela

Farní kostel sv. Mikuláše, později zasvěcený svatému Archandělu Michaelovi, pochází z poslední čtvrtiny 13. století. Z této doby zachovány tympanon vstupního portálu se slepými kružbami a křížová klenba podvěží - dnes sakristie. Po požáru v letech 1567-1572 přestavován. K obdélné lodi je volně připojena věž, ve spodní části čtyřboká, s osmibokou nástavbou. Síňové trojlodí s vestavěnými emporami je sklenuto síťovou žebrovou klenbou, presbytář klenbou hvězdicovou, v křestní kapli u věže je klenba sklípková - diamantová. Další přestavby v letech 1607-1609 a 1636. V interiéru zachovány renesanční náhrobky, z nichž nejcennější je šlikovský epitaf z roku 1521. Vybavení je barokní, pocházející z let 1751-1756. Příklad sakrální architektury saského typu z širší oblasti Krušnohoří. V letech 1989-1991 proběhla celková rekonstrukce.

Klášter

Rozhodnutí postavit v Ostrově kolej řádu Piaristů učinila vévodkyně Anna Magdaléna, vdova po Juliu Jindřichovi, vévodovi Sasko-Lauenburském dne 6. května 1666. Stavbu provedl v letech 1666-1671 pražský stavitel bavorského původu Martin Reiner. V letech 1672-1674 byly prováděny již dokončovací práce. Střed klášterního areálu tvoří kostel Zvěstování Panny Marie, jednolodní stavba s pravoúhlým presbytářem. Prostor lodi je zaklenut valenou klenbou s třemi páry trojúhelných nestyčných výsečí, vybíhajících z mohutných vnitřních pilířů. Jednolodní presbytář je zaklenut stejnou klenbou jako loď kostela s jedním párem trojúhelných výsečí. Mezi vtaženými pilíři lodi jsou umístěny úzké boční empory. Přímo z chrámové lodi byla krytou chodbou přístupná i pohřební kaple. Za závěrem, u sakristie, byla vystavěna velká hranolová věž, zvonice, zastřešená cibulovitou střechou s lucernou. Ke kostelu přiléhají na severu tři jednopatrová křídla kláštera, vymezující vnitřní dvůr s křížovou chodbou. Architektonické řešení fasád je velmi střídmé. Fasády jsou členěny lisénovými rámci a jednotlivými římsami. S přestávkami bylo v klášteře do roku 1876 Piaristické gymnázium. Od roku 1897 zde byl dívčí penzionát Sester křesťanské lásky. Od začátku padesátých let klášter využívá Československá armáda. Dnešní stav je výsledkem nedávné nákladné rekonstrukce.

Kaple Panny Marie Einsiedelnské

Byla postavena roku 1709-1710 patrně stavitelem J.M.Sockhem jako kopie poutní kaple ve švýcarském Einsiedelnu. Stavitel J.M.L.Rohrer postavil obdobnou kapli v roce 1715 i v Rastattu, kam z Ostrova přesídlili bádenští. Obdélná kaple s odsazeným pravoúhlým závěrem má bohatě architektonizováno vstupní průčelí, obrácené k městu. Fasádu průčelí člení představěné sloupy s kompozitními hlavicemi a nárožnými pilastry. Vstup rámují kanelované pilastry, nesoucí roztržený fronton s aliančním znakem majitelů panství - vlevo markrabat Bádenských, vpravo vévodů Sasko-Lauenburských. Celá stavba je završena vysokým štítem s reliéfem Smrti Panny Marie. Ve vrcholovém frontonu byla umístěna plastika Panny Marie, po stranách štítu další dva světci.

Dům kultury

Stěžejní dominanta Mírového náměstí a tím i nové části města. Objekt byl postaven v letech 1954-1955 podle projektu akademického architekta Jaroslava Krauze a Ing. Arch. Josefa Sedláčka. Obdélná dvoupatrová budova je rozčleněna rizality na střední vstupní část a postranní křídla s nárožními rizality. Monumentální účinek získává užitím vstupního portiku se sloupovou lodžií. Fasády jsou členěny vysokým pilastrovým řádem. Střechy jsou nízké, kryté atikami. Krajní rizality i střední vstupní portikus vrcholí stupňovitými štíty se štukovou výzdobou. Štít středního rizalitu pak vrcholí sousoším, krajní rizality umělecky pojatými znaky města s nápisovou stuhou. V přízemí je za vstupní halou umístěn divadelní sál, sloužící rovněž jako stálé kino. Ze vstupní haly vedou dvě schodiště do prvního patra, kde je situováno foyer s lodžií, po obou stranách je malý a velký sál. V patře jsou dochovány nad vstupy do společenských sálů výrazně tradicionální malby na skle, zachycující hornickou symboliku jáchymovských dolů, které provedl Akademický sochař Václav Lokvenc, spolu s Jarmilou Kalašovou. Dům kultury je příkladem klasicizujících tendencí v architektuře padesátých let dvacátého století. Zajímavostí je, že sochy, které zdobí střechu této socialistické budovy, jsou otočeny na západ místo na východ.

Mírové náměstí
Mírové náměstí s Domem kultury a východní kašnou.

Mírové náměstí je největší náměstí v Ostrově. V jeho východní části se nachází Dům kultury, postavený v roce 1955 ve stylu tradicionalismu (nazývaného také socialistický realismus) podle projektu akademického architekta Jaroslava Krauze a Ing. arch. Josefa Sedláčka.[1] Nachází se v něm dvě kina, divadelní sál a městské infocentrum.

V západní a východní části náměstí se nachází kašny. V roce 2004 bylo náměstí kompletně rekonstruováno. Od roku 2009 je celé náměstí monitorováno pomocí kamerového systému.[2]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Ostrov se stal po 2. světové válce společně s Jáchymovem centrem zpracování uranové rudy. Těžba uranu byla zastavena v roce 1960. Kromě toho se také proslavilo díky továrně na trolejbusy firmy Škoda Ostrov; pochází odsud velká část trolejbusů, jezdících v mnohých českých, slovenských i jiných městech. Ostrovskou továrnu a Jáchymov dokonce spojovala zkušební trolejbusová trať (zrušena v roce 2004). Dále tu jsou nové firmy jako Amphenol, N.G. Elektro, K & V ELEKTRO a.s., Koruna Pralines a jiní...

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční[editovat | editovat zdroj]

Ostrov se nachází na silnici I/13 z Karlových Varů do Liberce, někdy se tato trasa též označuje jako Podkrušnohorská magistrála, v úseku Karlovy Vary - Ostrov je čtyřpruhová. V Ostrově odbočuje silnice I/25 na hraniční přechod Boží Dar. Významné zlepšení přinesl vybudovaný silniční obchvat v roce 2005, který obchází město na západě.

Železniční[editovat | editovat zdroj]

Ostrovem prochází železniční trať 140 Chomutov - Cheb, po které jezdí osobní vlaky a rychlíky. Všechny spoje v Ostrově staví. Železnice je významná i z hlediska nákladní přepravy, především uhlí ze Sokolovské pánve. Původní místní trať do Jáchymova byla v roce 1957 zrušena, jejím pozůstatkem byla zhruba 3 km dlouhá vlečka do závodu Škoda Ostrov. Tato vlečka byla však v roce 2011 demontována a na jejím území vznikla cyklistická stezka, která v roce 2013 navázala na nově vybudovanou cyklostezku po bývalé železniční trati Ostrov-Jáchymov. Tento projekt je jinak nazýván "Ostrovské Rondo".

MHD[editovat | editovat zdroj]

Městská autobusová doprava v Ostrově je tvořena dvěma linkami, které jsou vlastně dvěma směry jedné linky, avšak s mnoha variantami trasy. Zajímavostí je zkušební trolejbusová trať do Jáchymova, která však nikdy nesloužila veřejnému provozu. V roce 2006 byla trať zrušena a demontována.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Na Mírovém náměstí v nové části města se nachází Dům kultury, stavba z padesátých let kopírující tehdejší sovětskou architekturu (tzv. Sorela). Uvnitř jsou k dispozici dva kinosály a společenský sál. Budova je každoročně dějištěm Dětského filmového festivalu Oty Hofmana a každý lichý rok také dějištěm mezinárodního divadelního festivalu mládeže Soukání. V městě vysílá televizní stanice TV Ostrov.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. podle http://www.dk-ostrov.cz/o-nas/historie/
  2. podle http://www.dk-ostrov.cz/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Město Ostrov

Arnoldov • Dolní Žďár • Hanušov • Hluboký • Horní Žďár • Kfely • Květnová • Liticov • Maroltov • Mořičov • Ostrov • Vykmanov