Parma

Parma;
	; Parma, dóm a baptisterium
; znak	; vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:	44° 47′ s. š., 10° 20′ v. d.
nadmořská výška:	55 m n. m.
stát:	Itálie
oblast:	Emilia-Romagna
provincie:	Parma
	Parma
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	260 km²
počet obyvatel:	178 718 (2007)
hustota zalidnění:	687 obyv. / km²
správa
oficiální web:	www.comune.parma.it
telefonní předvolba:	+ 521
PSČ:	43100

Tento článek pojednává o italském městě. Další významy jsou uvedeny v článku Parma (rozcestník).

Piazza Garibaldi: v čele Palazzo del Governatore s věžičkou, vlevo vzadu S. Maria della Steccata

Parma je italské město v oblasti Emilia-Romagna, hlavní město stejnojmenné provincie. Proslavilo se památkami, šunkou a parmezánským sýrem. Před sjednocením Itálie byla Parma po několik staletí metropolí Parmského vévodství, dnes je sídlem Evropské agentury pro bezpečnost potravin (EFSA).

Obsah

1 Geografie
2 Historie
3 Pamětihodnosti
- 3.1 Kostely
- 3.2 Paláce
4 Vývoj počtu obyvatel
5 Osobnosti města
6 Partnerská města
7 Odkazy

Geografie [editovat]

Město se nachází v Emilii, mezi Apeninami a Pádskou nížinou. Parma je rozdělena na dvě poloviny řekou Parma, přítokem Pádu.

Historie [editovat]

Míso bylo osídleno už v době bronzové a osadu patrně založili Etruskové. Slovo parma znamenalo kruhový štít, který i s názvem převzali Římané. Roku 183 př. n. l. zde vznikla římská kolonie se dvěma tisíci rodin, zhruba současně s Modenou. Město bylo na Via Aemilia, v císařské době dostalo přídomek Julia za věrnost Césarovi a fórum bylo na místě dnešní Piazza Garibaldi.

Město několikrát zpustošili dobyvatelé, ve středověku nabylo na významu, protože leželo na Via Francigena, hlavní cestě z Říma do Francie a Střední Evropy. V raném středověku městu vládli biskupové, v době zápasů mezi císařem a papežem získalo ve 12. století samosprávu a stálo častěji na císařské straně. Boje mezi guelfy a ghibeliny však probíhaly i mezi městskými rody. Roku 1248 je obléhal císař Fridrich II., byl však poražen. Od roku 1341 měso ovládli milánští vévodové, roku 1500 Francouzi a v letech 1520-1545 patřilo k papežskému státu. Roku 1545 je papež Pavel III. z rodu Farnese dal svému levobočkovi jako vévodství a po smrti posledního Farnese roku 1731 připadlo španělským Bourbonům.

Po Cášském míru 1748 se dostalo pod francouzský vliv a za osvíceného ministra Tillota zažilo období modernizace a rozkvětu. Byla založena knihovna, galerie, archeologické muzeum a tiskárna, kterou vedl Giambattista Bodoni. Po napoleonských válkách získali vládu opět Bourboni, až roku 1860 se Parma stala částí sjednocené Itálie. Tím silně ztratila na významu a průmysl se začal znovu rozvíjet až po připojení na železnici v roce 1859.^[1] Za Druhé světové války v roce 1944 byla Parma několikrát bombardována, což poškodilo i řadu památek.

Pamětihodnosti [editovat]

Kostely [editovat]

Katedrála Nanebevzetí P. Marie (Assunta) z let 1059-1178 je románská basilika s příčnou lodí a gotickou věží v průčelí z let 1284-1294. Vnitřek je neobyčejně bohatě vyzdoben, od románských plastik až po iluzivní fresky A. da Correggia.
Věžovité baptisterium (křestní kaple) z počátku 13. století je dílem B. Antelamiho, který projektoval i hlavní průčelí dómu. Na osmibokém půdorysu má zvenčí pět galerií, uvnitř je zaklenuto kupolí se žebry, která je vyzdobena freskami ze 14. století.
Opatský kostel sv. Jana Evangelisty je trojlodní basilika z let 1498-1510 na místě staršího kostela. Má manýristické průčelí z roku 1604 a uvnitř je vyzdoben Correggiovými freskami z roku 1522.
Zrušený gotický kostel San Francesco del Prato z 13. století sloužil později jako věznice.
Renesanční kostel S. Maria della Steccata z let 1520-1539 na půdorysu řeckého kříže s kupolí a bohatou freskovou výzdobou

Katedrála od JV
Lev před vchodem
Katedrála, vnitřek
Kostel S. Maria delle Grazie
Kostel Zvěstování P. Marie (Annunciata)
San Giovanni Evangelista
San Giovanni Evangelista, vnitřek

Paláce [editovat]

Vévodský palác (Palazzo ducale) z 2. poloviny 16. století s freskami a francouzským parkem z roku 1748
Palazzo della Pilotta, původně míčovna z roku 1583, je dnes sídlo několika galerií a muzeí i barokního Farnéského divadla.
Palác guvernéra (Palazzo del Governatore) ze 13. století
Biskupský palác z roku 1055
Stará radnice (Palazzo Comune) z roku 1627