Florencie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Florencie
Firenze
Západ slunce nad Florencií
Západ slunce nad Florencií
Florencie – znak
znak
Florencie – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška50 m n. m.
StátItálieItálie Itálie
RegionToskánsko
Metropolitní městoFlorencie
Florencie
Florencie
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha102,3 km²
Počet obyvatel360 930 (2023)[1]
Hustota zalidnění3 527,5 obyv./km²
Správa
StarostaDario Nardella
Oficiální webwww.comune.firenze.it
Telefonní předvolba+ 55
PSČ50100
Označení vozidelFI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Florencie (italsky Firenze [firɛːntse]IPA) je metropole italského regionu Toskánsko, ležící na řece Arno. Ve středověku byla Florencie centrem významné městské republiky, která se za vlády rodu Medicejských přeměnila na Florentské vévodství (1531), které se později stalo Velkovévodstvím toskánským (1569). V dobách republiky a především za Medicejských došlo k velkému kulturnímu rozkvětu města. V 15. století se Florencie stala kolébkou renesance a kulturním centrem severní Itálie.

Od roku 1982 je historické centrum Florencie zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. Další památkou UNESCO na území města jsou vily a zahrady Medicejských.

Dějiny města[editovat | editovat zdroj]

Římské období[editovat | editovat zdroj]

Florencie byla založena roku 59 př. n. l. na pravém břehu Arna římskými vojáky – veterány Julia Caesara a získala název Colonia Florentia – Kvetoucí. Sídlo typu vojenského tábora mělo obdélníkový tvar se čtyřmi branami na každou světovou stranu. Hradby procházely dnešním Piazza del Duomo na severu, Piazza della Signoria na jihu, Via del Tornabuoni na západě a Via del Proconsolo na východě. Do roku 150 n. l. bylo ve městě vybudováno forum (na místě dnešní Piazza della Repubblica), kapitol, chrám, lázně, akvadukt a amfiteátr. Ekonomický rozvoj antického města byl spojen s blízkostí silnice Via Cassia vedoucí z Říma do severní Itálie. Dále měla nová kolonie spojení se zdejšími etruskými městy a po Arnu také se Středozemním mořem. Díky tomu se z Florencie stalo v prvních dvou staletích významné obchodní středisko. Ve městě se začali usazovat obchodníci přicházející z východu, kteří přinesli do kraje ve 3. století křesťanství. Nová víra se zpočátku šířila pomalu. Významnější nástup nastal až po roce 393, kdy se do Florencie uchýlil sv. Ambrož, vyhnaný z Milána. Ambrož zasvětil roku 393 nejstarší kostel na severním předměstí sv. Vavřinci (San Lorenzo) a ustavil tu biskupa. To znamená, že se San Lorenzo stal původní florentskou katedrálou. Na přelomu 4. a 5. století vznikl další kostel na levém břehu Arna – Santa Felicita (někdy bývá považován za nejstarší kostel ve městě). Po smrti prvního biskupa roku 433 bylo biskupské sídlo přeneseno do Baptisteria San Giovanni, které se poté stalo na dlouhá léta florentskou katedrálou.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Po pádu Západořímské říše byla za barbarských vpádů pustošena Florencie i celé Toskánsko, následoval hospodářský a politický úpadek. Ke krátkému rozmachu došlo až za vlády Byzantských císařů v letech 553569. Germánští nájezdníci Langobardi přišli do severní Itálie roku 568 a měli o zničenou Toskánu zájem především z obranného hlediska proti jižním državám Byzantinců. Toskánsko Tuscia se v té době stalo vévodstvím rozčleněným na menší podvévodství. Nejvýznamnějším střediskem byla Lucca, kterou Langobardi zřejmě dobyli jako první toskánské město. Vedle Luccy prosperovala Pisa jako obchodní, námořní i strategický bod. Ostatní toskánská města včetně Florencie byla zanedbávána. V 6. století žilo ve městě sotva tisíc obyvatel, v 7. století jejich počet ještě poklesl.

Toskánsko a Florencie se začaly znovu vzmáhat v 8. století, poté, co 774 dobyl Langobardskou říši Karel Veliký. Došlo zde k rozvoji řemesel, obchodu, zemědělství a měst. V polovině 9. století byla založena Toskánská marka s centrem v Lucce; poprvé je v pramenech zmíněna k roku 934. V té době zde již panovaly feudální poměry a města byla v moci feudální vrchnosti, především biskupů. Roku 1032 získala markrabství hrabata z Canossy. Poslední členka rodu Matylda Toskánská se stala toskánskou markraběnkou roku 1076 po smrti svého otce a bratra a přesídlila z Luccy do Florencie. Věhlas města jako oblíbeného sídla markraběnky začal stoupat a Florencie se znovu začala přeměňovat v kvetoucí obchodní středisko. Ve sporu papeže Řehoře VII. s císařem Jindřichem IV. poskytla Florencie podporu markraběnce Matyldě, která byla horlivou přívrženkyní papeže. Rivalita císařů a papežů nadále významně poznamenala dějiny Florencie. Matylda odkázala své državy papeži. Toskánská města včetně Florencie využila po její smrti (1115) zápasu mezi císařstvím a papežstvím a během 12. století se z moci feudálních pánů emancipovala. Ve Florencii bylo důležitým obdobím pro formování samosprávy 13. století.

Bargello – původní budova florentské radnice v dnešní podobě
Giotto di Bondone: Dante Alighieri
kostel Orsanmichele

Renesance[editovat | editovat zdroj]

Filippo Bruneleschi, reliéfy Andrea della Robbia: Florentský nalezinec – manifest renesanční architektury
Masaccio: freska v Kapli Brancacciů
Cosimo Medici, zvaný il Vecchio
Michelangelo Buonarroti: David
  • roku 1492 zemřel Lorenzo il Magnifico
  • roku 1494 příchod vojsk francouzského krále Karla VIII. – Medicejští byli vyhnáni z města
  • roku 1494 zemřel ve Florencii malíř Domenico Ghirlandaio
  • roku 14941512 první Florentská republika
  • roku 1498 byl upálen dominikánský mnich Girolamo Savonarola, fanatický kazatel
  • roku 1502 Piero Soderini zvolen prvním kancléřem
  • roku 1504 Michelangelo Buonarotti dokončil mramorovou sochu Davida
  • roku 1512 Florencii obléhal kardinál Giovanni Medici – návrat Medicejských do města
  • roku 1525 Michelangelo vytvořil náhrobek Lorenza Medici v kapli Mediciů při kostele San Lorenzo
  • roku 15271530 druhá Florentská republika
  • roku 1530 obléhání Florencie vojsky papeže Klementa VII. a císaře Karla V. – návrat Medicejských do města
  • roku 1531 Alexandr medicejský byl císařem Karlem V. povýšen na prvního florentského vévodu
  • roku 1537 po Alessandrově zavraždění se vévodou stal Cosimo I. z druhé větve rodu Medici
  • roku 1562 Cosimo I. založil Florentskou Akademii výtvarných umění
  • roku 1592 ve Florencii zemřel sochař Bartolommeo Ammanati

Po roce 1600[editovat | editovat zdroj]

  • roku 1737 zemřel poslední mužský člen rodu Medici Gian Gastone – konec vlády Medicejských v toskánském velkovévodství
  • roku 1743 zemřela poslední členka rodiny Medici Anna Maria Lodovica
  • roku 1768 ve Florencii se narodil František I.
  • roku 1840 navštívil John Ruskin Florencii
  • roku 1865 Florencie se stala hlavním městem Itálie
  • roku 1871 sídlo hlavního města bylo přesunuto do Říma
  • roku 1944 zničila ustupující německá vojska všechny florentské mosty s výjimkou Ponte Vecchio
  • roku 1966 ničivé záplavy ve Florencii

Historické a umělecké památky[editovat | editovat zdroj]

K hlavním uměleckým památkám ve Florencii náleží gotická katedrála Santa Maria del Fiore, stavba z let 1296 až 1436, na Piazza del Duomo. Vedle ní stojí 82 metrů vysoká Giottova zvonice dokončená roku 1359. Druhou dominantní florentskou stavbou je radnice Palazzo Vecchio na Piazza della Signoria, jižně od katedrály. Třetí významnou historickou stavbou je most přes řeku Arno Ponte Vecchio. Trojici slavných staveb doplňuje umělecká galerie Galleria degli Uffizi, budova postavená v letech 1560–80, se 4 000 vystavovanými obrazy jedna z nejvýznamnějších sbírek na světě. K dalším nejvíce navštěvovaným památkám náleží rozlehlý Palazzo Pitti, kostel Santa Maria Novella nebo chrám Santa Croce.[2]

Kostely, kaple a chrámy[editovat | editovat zdroj]

dóm Santa Maria del Fiore
Palazzo Vecchio
Galerie Uffizi

Paláce, domy a další stavby[editovat | editovat zdroj]

Galerie, muzea a knihovny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Muzea ve Florencii.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Umění[editovat | editovat zdroj]

Florencie byla pověstná významnými malíři, sochaři, architekty a hudebníky a uměleckými dílnami Uffizi, které na dvoře vévodů Medicejských založil Giorgio Vasari.


Hudba[editovat | editovat zdroj]

Ve Florencii byla a jsou operní představení uváděna na mnoha místech: palác Pitti, zahrady Boboli, Uffizi, Teatro della Pergola, Teatro Politeama Fiorentino Vittorio Emmanuele. Opera také tvoří důležitou součást každoročního festivalu Maggio Musicale (od roku 1928).

Premiéru zde měly opery Dafné (1598) a Euridice (1600) Jacopa Periho a roku 1847 Macbeth Giuseppe Verdiho.

Zemřel zde Vittorio Gui, dirigent a skladatel, který roku 1928 založil florentský orchestr Stabile a Teodulo Mabellini, skladatel a dirigent, ředitel Teatro della Pergola; narodila se zde sopranistka Medea Figner; rodákem byl italský tenorista Giuseppe Fancelli a operní skladatel Marco da Gagliano.

Malířství, sochařství a umělecká řemesla[editovat | editovat zdroj]

Panoráma Florencie

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Svátky, oslavy a festivaly[editovat | editovat zdroj]

Ve Florencii probíhají oslavy různých událostí po celý rok. Část z nich je náboženského charakteru.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Ve Florencii sídlí fotbalový klub Fiorentina.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostupné online.
  2. ABEND,B. a SCHLIEBITZ, A. a kol.: Itálie. 1. české vyd. Marco Polo 2009. 838 s. ISBN 978-3-8297-6646-3.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Catling, Christopher: Florence & Tuscany, 2005
  • Hibbert, Christopher: Florencie. Životopis města, Praha 1997
  • Hibbert, Christopher: Vzestup a pád rodu Medici, Praha 1997
  • Lewis, R.T.B.: The City of Florence, 1996
  • Wirtz, Rolf C.: Florence, 2005
  • Univerzální lexikon umění, 1996

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]